Nejsem lačný po každé koruně, říká půlmilionový youtuber Petangames. Introvertnímu baviči pomohl ke slávě alkohol (Rozhovor)

Youtuberů je plná Praha. A když ne Praha, tak její okolí, popřípadě další velká města. Není divu, velká města nabízí lepší podmínky, stabilní internet a spoustu podobně smýšlejících lidí. Pokud se tedy například ty zabýváš videotvorbou, kterou prezentuješ na zmíněném portále, a pocházíš odjinud než z krajského města, určitě jsi už přemýšlel o tom, že se staneš takzvanou naplaveninou a změníš adresu.

Proto je poměrně ojedinělým úkazem, aby člověk, který, aniž by vystoupil z komfortní zóny vesnice či malého města, získal obrovskou popularitu a neztratil přitom tvář. A takovým přesně Petangames je. Svůj kanál založil před osmi lety a v říjnu minulého roku dosáhl půl milionu odběratelů. Dneska už takový milník nezní úplně zajímavě, kdyby ho nedosáhl introvertní člověk z jihu Moravy, kterým ve skutečnosti je.

V čem je tedy kouzlo takového kluka? Hraje počítačové hry a rád si přihne. Navíc mluví slováckým nářečím, které jeho internetovým výstupům dodávají šmrnc. Avšak pozor, i přes jeho úspěchy byste u něj hvězdné manýry hledali těžko. Je prostě autentický a k jeho autentičnosti navíc přispívá i jeho kolega STN_videos, se kterým sdílí malé studio v Hodoníně. REFRESHER se proto do rodiště T. G. Masaryka vydal, aby zjistil, jestli je za jeho výkonem i něco jiného než vodka, víno a zpěv. 

Odporúčané

Markéta alias Little Caprice. Ako sa dievča z Brna stalo najlepšou pornoherečkou? (Rozhovor) 1. marca 2020 o 9:30

Sledoval jsem váš stream a podle všeho držíš suchý únor. To musí být pro tebe poměrně bolestivé a taky dost neobvyklé, ne?

Bolestivější spíš bylo, když jsem jel ten klasický chlastací režim. Protože se mi už dělalo často zle. Budil jsem se třikrát do noci, tak jsem si řekl stop. Musím to trochu omezit. A suchý únor byla taková dobrá příležitost, jak s tím začít. Takže, až skončí únor, tak nehodlám ten alkohol tolik hrotit. Dřív to bylo klidně i třikrát do týdne. A to je, v mém věku, docela dost. Už mi není 18, tak si říkám, že to trošku utlumím.

A to si během streamů zahrajete počítačovou hru, nebo si s fanoušky povídáte a u toho pijete?

Je to spíš taková talk-show. Když si zapneme nějaké hry, tak většinou nejsou nějak těžké na pochopení. Jde o to, aby to hlavně pobavilo diváky. Třeba simulátor vaření a takové blbosti. Nejsem člověk, který by točil třeba třicet dílů letsplaye (z angl. let's play (pojď hrát), v dnešní době značí průchod hráče počítačovou hrou, který je zaznamenán a prezentován na internetu, nejčastěji video na YouTube, pozn. red.) na nějakého Zaklínače. Spíš hraju takové jednohubky, které dokážou spíš pobavit.

Ti odběratelé, to se dneska už nehrotí. Dřív, v tom roce 2012, se to hrotilo strašně. Když jsem začínal, tak málokdo měl tisíc odběratelů. A ten, kdo jo, tak byl strašný král.

Streamy ti s tím alkoholem dávají asi zabrat víc.

Na streamech chlastáme, když přijde nějaký donate, příspěvek, odběr. Tím se lidem chceme odvděčit. Někdy jsme se jim ale odvděčovali až moc. Za každých 40 korun jsme si dávali panáka vodky. A za dvě hodiny na streamu tě to úplně sejme. Tohle jsme dřív dělali každou středu, že jo. Někdy i v neděli. Plus do toho točím videa, při kterých si taky trošku přihnu. Nedělá to extra dobrotu.

Streaming ale není tím hlavním, co děláš. Představil bys svůj YouTube kanál?

(smích) Můj youtubový kanál, doslova kanál, řekl bych, je místo, kde si mohou lidi odpočinout, zasmát se a odbourat stres. Nesnažím se být youtuberem, který by děti vychovával, od toho jsou spíš rodiče. U mě se spíš pobaví. Dost se tam při natáčení her pije alkohol. Také dělám reakce, převážně na cringe (angl. krčit se, ve slangovém užití znázorňuje reakci (úšklebek, přikrčení), kterou člověk provede při trapné situaci, pozn. red.) videa na Tik Toku. 

Sem tam se tam objeví i nějaký mini film, ale to tak jednou do roka či dvou. Má to totiž malou sledovanost a sežere to spoustu času. Je lepší natočit reakci, která má vysokou sledovanost, vydělá třeba 8 až 10 tisíc za video. Příjem mám potom docela dobrý, když se sečte Youtube, Twitch a provize z vína a merche. Když vydám film, tak na tom pracujeme měsíc nebo dva a vydělá to mnohonásobně méně. Moc se nevyplácí do toho investovat čas. 

Kanál vznikl 2. 2. 2012, takže je to 8 let, co existuje účet  petangames. To není ale první účet, na kterém jsi byl aktivní, že?

Začínal jsem na kanálu petanbikes. Název získal od mého kola, jelikož jsem jezdil na freestyle BMX. To jsem ještě býval docela sportovec, teďka už to tak není. Nahrával jsem na něj různá bike videa a posléze i scooter videa, protože jsem přesedlal na koloběžku. Taky jsem tam uploadoval své písničky, občas se tam nějaká objeví i dneska. Plus parodické dabingy, od kterých jsem se vlastně odrazil. Díky nim jsem získal nějaké fanoušky, kteří se potom přesunuli na nynější kanál čistě pro herní videa. Velká část z nich mě podporuje dodnes.

V říjnu jsi překročil hranici 500 000 odběratelů. Jaký je to pocit?

Ty to víš, ty vole, v říjnu! No já jsem i zapomněl, kdy to bylo. Ti odběratelé, to se dneska už nehrotí. Dřív, v tom roce 2012, se to hrotilo strašně. Když jsem začínal, tak málokdo měl tisíc odběratelů. A ten, kdo jo, tak byl strašný král. Já jsem toho tehdy dosáhl někdy v létě, zhruba půl roku od začátku druhého kanálu. Patřičně jsem to oslavil. Snažil jsem se vyexovat dětský šampus, ale začalo to, bohužel, strašně pěnit. Tak jsem to vzdal. (smích)

Dnes se na odběratele nebere ohled, protože můžeš vytvořit virální video, které bude mít přes noc, dejme tomu, 200 tisíc zhlédnutí a dostaneš se na první místo v trendech, i když máš úplně prázdný kanál bez odběrů. Takže je to sice hezké číslo, ten půlmilion, ale že bych to nějak prožíval...

To si právě říkám, že je v tom ten milion.

Je to taková meta.

Takže jste to tentokrát neslavili.

Dali jsme si panáčka na tom našem živém vysílání. Chtěl jsem natočit i speciál, ale z toho nějak sešlo. Problém byl v tom, že jsem svůj největší top natočil za 300 tisíc, kde jsem vlastně spojil všechny své typy videí, které jsem natáčel, dohromady. To si myslím, že už nepřekonám. Takže se mi nechce do ničeho dalšího.

V čem tkví tvůj úspěch?

Ty jo, to se musíš ptát fanoušků. (smích)

Jasně. Ale ty se nějak prezentuješ. Ptám se na to, co je podle tebe klíčem toho úspěchu.

Postava Peťana není vymyšlená nebo vykonstruovaná ve smyslu, že bych při zakládání kanálu seděl po večerech pod lampičkou a vymýšlel, jak se budu chovat a prezentovat. Všechno to bylo přirozeně. A jednoho dne jsem si řekl, že bych mohl, vzhledem k tomu, že už jsem docela kalil, si u dokončování letsplay série na hru Resident Evil 5 ji trochu zpříjemnit a rozveselit, a začal jsem u toho popíjet. Už ani nevím, co to bylo. A tam jsem zjistil, že mě to baví víc. Od té doby jsem tak trošku popíjel u každého dalšího videa.

Když se vrátíme na úplný začátek, vysvětlíš, co bylo impulsem, který tě dostal k videotvorbě?

Já jsem tehdy viděl Pár pařmenů, předabovaný film Pán prstenů. A to mě inspirovalo k tomu, že bych mohl taky zkusit něco nadabovat. Začal jsem to nahrávat na YouTube a mí spolužáci si to mezi sebou začali sdílet. Možná jsme si to tehdy posílali ještě přes ICQ. Nutno podotknout, že jsem byl třídním šaškem a často se mi stávalo, že jsem, třeba i omylem, řekl nějakou sr*čku a celá třída se smála. I když jsem je třeba pobavit ani nechtěl. S tím, jak to začali sledovat lidi z celé republiky, tomu začaly narůstat views. 

Jak jsem se dostal k těm letsplayům? Možná mě na to přivedl kamarád. Jednou jsem se k němu večer stavil, protože chtěl být letsplayerem, ale neuměl ovládat jeden postprodukční program a chtěl s ním poradit. Trošku jsem se mu tehdy za rožkem smál, protože se pořád překoktával. Potom to vydal a já jsem si řekl, že bych to mohl taky zkusit. Měl jsem výhodu v tom, že dabingová fanouškovská základna už o mně věděla. Na fanpage s pár tisíci lidmi jsem sdílel svůj nový kanál a automaticky na něm začaly nabíhat odběry. Aniž bych tam měl nějaké video.

Kdy přišlo to rozhodnutí, že se staneš tehdy ještě letsplayerem na plný úvazek?

To šlo samo. Já jsem skončil školu, vyučil jsem se truhlářem. Otec mě poté začal vést k tomu, že bych s ním měl začít jezdit po stavbách a pomáhat mu s prací se dřevem. Mě to ale táhlo  k té videotvorbě, protože jsem už od malička chtěl videokameru a natáčet filmy. S točením na YouTube jsem nakonec pokračoval a začaly mi chodit první výplaty. Nejprve to byly třeba dva, tři tisíce. S narůstajícími zhlédnutími to pak bylo třeba deset tisíc. Šlo to tak nějak přirozeně, nebylo to ze dne na den.

Jinak já ničeho moc nelituju. Mé natáčení spočívalo v tom, že jsem se nalámal jak z*rd a to, co jsem natočil, jsem zjistil až druhý den, kdy jsem se s bolavou hlavou probudil.

Na kanále jsem nezažil nějaký boom; nějaké video, které by mě vystřelilo do vesmíru. To byl taky podle mě důvod, proč jsem se z té slávy nepřipos*al. Někdo se stane slavným přes noc, například řetízek v hrníčku, a může mu z toho m*dnout. Já jsem šel postupně. U mě ta výplata postupně narůstala až do momentu, kdy jsem si řekl, že to budu dělat fulltime. 

Jak těžké bylo na začátku získat partnerství?

Hodně těžké, protože YouTube byl tehdy postaven tak, že v něm byl jistý design. Když jsi měl partnerství, tak sis mohl svůj kanál upravit dle libosti. Dát si tam odkazy na Facebook a další stránky. Vždy bylo vidět, že ty jsi partner a jiný je zase obyčejný smrtelník. Asi půl roku jsem se o to snažil. Dvě partnerské sítě mě tehdy odmítly, jelikož jsem byl podle nich moc malý. Až potom, někdy na konci roku 2012, jsem to partnerství získal.

Tlačil jsi svůj kanál v začátcích reklamou? Myslím tím, jestli sis ji třeba neplatil nebo ses třeba neptal kamarádů, jestli tě nebudou sdílet? 

Vůbec. To se mi úplně hnusí, takové socanství. Třeba, i když streamujeme na Twitchi, tak nám někdo začne spamovat do komentářů či pod videa na YouTube, a to já jsem nikdy nedělal. Komentoval jsem lidem nějaká videa, ale abych tam vypisoval, aby se lidi na mě podívali, to ne. Pamatuju si, že například Adam Jícha, dnes už teda Roth Wellden, byl jeden z prvních větších youtuberů, co si mě tehdy všimli. Ale žádná placená reklama ani nikdy nic takového, rostlo to přirozeně.

Petangames, Roth Wellden a STN_videos v akci (zleva)

Která videa bys označil jako svá přelomová?

Myslím, že série s challengemi. Výzvami, v nichž se ke mně přifařil můj kolega STN (Petr Purmenský alias STN videos, raper a youtuber, pozn. red.). To bylo tehdy tak, že on byl taková podržkamera, když jsme natáčeli videa ještě s mými tehdejšími kolegy. Následně mi psal, abychom spolu taky něco natočili. Říkal mi, že chce taky nějaký fame, nebo něco takového. (smích) Byl nadšený pro to, abychom spáchali nějakou p*čovinku. 

My se známe už od základky, protože jsme ze stejné vesnice, kde se zná každý s každým. Jsme taky skoro stejně staří, i když on je o dva roky starší. Dělali jsme spolu hudbu. První video, které jsme natočili, se jmenovalo Hádej, kdo jsem. Dáš si na čelo cedulku a musíš hádat, jestli na ní máš napsáno, že jsi například Jaromír Jágr nebo Karel Gott. Já jsem se tehdy strašně bál. Upřímně se mi do těch videí moc nechtělo, protože mé obecenstvo bylo zvyklé na mé předešlé kolegy. Když se tam objevil někdo jiný, tak to začali negativně komentovat. Mě to potom s*alo. 

U STNa se to ale nestalo. Tak jsme pokračovali dalšími výzvami a sérií Peťajny, což jsou vlastně Viney (Vine byla mobilní aplikace Twitteru, na které se daly stříhat videa. Výstupy měly šest sekund, obvykle se zde vydávaly vtipné scénky, pozn. red). Zaměřovali jsme se na nějaké story ze života. Spálí se ti jídlo, jdeš někam pozdě, špatné známky na vysvědčení... Tam začaly nabíhat ty desetitisíce, statisíce zhlédnutí přes noc. 

Která svá videa máš nejraději a která bys nejraději smazal? Z těch, která jsi ještě nesmazal z různých důvodů.