Prešiel 5000 kilometrov peši cez celé Spojené štáty. Čech už má na konte dve najťažšie trasy v USA (Rozhovor)

Někomu stačí procházka parkem, jiný se rád podívá do lesa na houby. Pavel Sabela se také rád prochází, ale ve velkém. Tento obyvatel Frýdku-Místku, který minulý rok překonal druhou nejznámější turistickou trasu vedoucí skrz západ Spojených států – Pacific Crest Trail (PCT), se letos rozhodl projít si i tu nejdelší – Continental Divide Trail (CDT). 

Sabela dorazil minulou středu do Nového Mexika, kde zkompletoval pět tisíc kilometrů dlouhý výšlap. A co víc, souhlasil, že čtenářům REFRESHERU exkluzivně vylíčí své dojmy z náročné cesty.

Ve středu 2. října jsi překonal Continental Divide Trail. Jaké jsou tvé bezprostřední pocity?

První dojmy jsou obrovské štěstí, jelikož si člověk během cesty vědomě či nevědomě čistí duši. Nepopsatelný pocit štěstí ze života. A to samé jsem už zažil na Pacific Crest Trail v roce 2017. Proto jsem se vydal na další cestu. Šel jsem si pro štěstí. 

Je to nepopsatelný pocit štěstí, lásky. Ono to zní dost sluníčkářsky, ale je to tak. Nedovedu to jinak popsat. Prostě svoboda. Nejsi připojený k internetu. Nesleduješ, jestli je Greta koza, nebo ne. Nesleduješ věci, které se řeší. My máme extrémní příjem informací a nevíme, co s tím dělat. Akorát si s tím zasíráme mozek.

Takže první pocit štěstí, druhý pocit, a to jsem měl už tak týden před koncem, schizofrenie, že už to končí. Že, ty vole, posledních 400 kilometrů a už jsem v cíli.

V přístřešcích bývá nepořádek, turisti tam většinou kalí hluboko do noci, a medvědi jsou zvyklí na to, že kde jsou lidi, tam voní jídlo.

Mohl bys pro ty, kteří nevědí, popsat, odkud kam vlastně trasa vede?

Continental Divide Trail, jak už sám název napovídá, je stezka, která kopíruje kontinentální rozhraní. Vede po horách, které rozdělují Spojené státy na západ a východ.

Začíná na hranici Mexika a Spojených států a vede přes Nové Mexiko, Colorado, Wyoming, Idaho a končí v Montaně na americko-kanadských hranicích. Trail je dlouhý 3100 mil, což je přibližně 5000 km, a narozdíl od dalších dvou Triple Crown Trailů (PCT a Apalačská stezka AT) má CDT strašně moc alternativ.

PCT a AT jsou prostě jednolité stezky. U CDT jsou různé alternativy ve spojitosti s náročností a s počasím. Je to jeden trail, ale máš spoustu možností. Záleží na tobě, jestli chceš jít krásnější, nebo náročnější částí. Po cestě jsem potkal jednoho cestovatele z Japonska, Masaru Kiyota, a on si třeba volil vždy ty nejkratší trasy, protože chtěl pouze projít z Kanady do Mexika. Další věc je to, že si lidé volí, jestli chtějí být Southbounders nebo Northbounders. Tedy jestli chtějí jít ze severu na jih nebo naopak.

Každopádně na CDT nechodí tolik lidí. Mnohem méně než na PCT. No a AT? To musí být šílené. Jednak tam máš hodně přístřešků, co deset mil, to máš necelých 16 km. Čili extrémní to musí být hlavně v tom, že je tam strašně moc lidí, což s sebou přináší problémy. V přístřešcích bývá nepořádek, turisti tam většinou kalí hluboko do noci, a medvědi jsou zvyklí na to, že kde jsou lidi, tam voní jídlo.

Což nakonec může být i nebezpečné.

Tam je Black Bear (medvěd baribal, pozn.), to je pejsek, v pohodě. Akorát před ním musíš schovávat jídlo, věšet ho na stromy, a podobně. Black Beara nakopeš do ksichtu a on se ti ještě omluví. To není grizzly. Grizzly je teritoriální zvíře. Když vidíš grizzlyho, tak z něj máš obrovský respekt.