Simpsonovci mali skončiť už dávno.
Obyčejný den ve Springfieldu. Komiksák si tajně přidává do sendviče rajče, Ralph Wiggum s ochranným límce pro psy štěká v parku a lidem na přilehlém venkově snáší slepice do kurníku disko-vejce.
Jenže pak se něco stane – do žlutého města se přiřítí Lady Gaga a zpívajíc Poker Face jede ve svém extravagantním vlaku na pomoc Líze Simpsonové a jejímu nízkému sebevědomí. To se nakonec povede a Lady Gaga zase ze seriálové scény odjíždí, čímž zařazuje mezi stovky dalších hvězd, které v seriálu vystoupily.
Přesto díl Líza a Lady Gaga ze 23. série nezaujal, spíš naopak. Šlo o historicky nejméně sledovaný díl a nejvíce kritizovaný. Nudný, působící jako na objednávku a jasně dokazující, že seriálu dochází dech. Tohle není ta show, kterou jsem kdysi miloval. Ze zábavy zbyl už jen byznys, ze žlutých postaviček už jen tragikomická groteska. Ze seriálu fraška.
Jenže – figurky se prodávají, žlutou rodinku je možné stále zahlédnout v některých reklamách, takže proč v tom nepokračovat? Epizod má podle tvůrců být celkem 669. Co se stane poté, zatím není jasné. Pojďme se důkladně podívat, co se stalo s oblíbenou žlutou rodinkou a proč má Marge tentokrát už opravdu závažný důvod k pití.
Navažme na úvod: když se v prvním díle třetí řady Homer octne v psychiatrické léčebně, kde s ním sdílí pokoj i Leon Kompowsky (který předstíral, že je Michael Jackson), jde o satiru. Simpsonovsky laskavá, naprosto spontánně a sympaticky vzniklá.
„Seděl jsem pozdě večer ve své kanceláři a zazvonil telefon. Ze sluchátka se ozvalo: ‚Jsem Michael Jackson.’ Okamžitě jsem zavěsil, nevěřil jsem, že by to mohl být on,“ vzpomínal nedávno na vznik této epizody samotný tvůrce seriálu Matt Groening. Telefon zazvonil znovu a známý hlas pokračoval: „Michael mi řekl, že miluje Barta a že by chtěl být v show. Nechtěl ale, aby se tam objevil na přímo.“
Leon Kompowskyho proto jen daboval a do titulků nechal napsat svůj pseudonym – John Jay Smith. Nesnažil se na postavě vytěžit. O epizodě s Gagou z roku 2012 se to ale říct nedá. Působí jako strojené laciné PR, snad oboustranně prospěšné pro peněženky zábavních korporací, ale poškozující dobrou značku žluté rodiny u opravdových fanoušků. Kéž by to byl ale jedinečný případ. Seriál odmítá být inovativní a chce jen další peníze.
1989 versus 2019
Seriálu bude letos v prosinci neuvěřitelných třicet let, svou krizi však zažil už dávno před tímto výročím a my díky tomu můžeme sledovat, jakým obrovským pokrokem prošla naše společnost. Na přelomu 80. a 90. let svět neznal sociální sítě, neznal internet.
Nebyly počítače ani mobilní telefony. Svatý grál domácnosti představovala televize a jádro rodiny tvořil muž vydělávající peníze a žena, která se starala o chod a čistotu domácnosti. Nebylo nic mezi tím.
Simpsonovi tento stereotyp splňovali, spolu s rošťáckým chlapcem, přechytralou dcerkou, roztomilým batoletem a samozřejmě v nablýskané domácnosti s piánem, jídelnou a gaučem.
Snad netřeba zmiňovat, jakou revoluci způsobil, jaké množství lidí si tento seriál oblíbilo a kolik vtipných ikonických scén za tu dobu vzniklo.
Bylo v nich všechno. Homer si kromě technika z atomové elektrárny zkusil profese od profesionálního odklízeče sněhu, přes astronauta, kuchaře, misionáře, muzikanta, učitele, dabéra, detektiva, agenta FBI až po klauna, zpěváka opery, paparazziho a stvořitele drinku Ohnivý Homer.
Nabízí se tedy otázka, zda lze vymyslet ještě něco navíc a stereotyp pasující do hlubokých devadesátek našroubovat v nějakém funkčním mechanismu i do současnosti. Patří vůbec Homerovi do ruky iPhone? Právě ona ztráta kontinuity postav je to, co ze seriálu už nedělá tak věrné zrcadlo současné společnosti jako před lety.
Nepůsobí to přirozeně jako v ostatních seriálech, které si musely určitým generačním rozkolem také projít. Například Family Guy nebo South Park. S každou další sérií, s každým dalším rokem života Simpsonových se vytrácí aktuálnost a schopnost být geniálním seriálem.
