Jeden z nejočekávanějších titulů druhé poloviny roku se konečně dočkal vydání. Dokázal No Man's Sky naplnit vysoká očekávání?
Britské nezávislé studio Hello Games dokázalo ke svému ambicióznímu vesmírnému projektu s názvem No Man’s Sky přitáhnout pozornost táhnoucích se zástupů hráčů již při prvotním odhalení na konferenci VGX přibližně před třemi lety, k tomu se pak o několik měsíců později přidalo i formální oznámení hry na výstavě E3 během tiskové konference Sony, kde hra sklidila další ovace a dovolím si tvrdit, že obrovský hype vyprodukovaný natěšenými hráči od té doby, a to zejména v několika posledních měsících, místy zastínil i poprask běžně doprovázející vydání některých velkorozpočtových AAA titulů. A upřímně řečeno, není se příliš čemu divit. Vidina zdánlivě nekonečných dálek procedurálně generované galaxie tvořené více než osmnácti triliony planet v kombinaci s důrazem na boj o přežití a příslibem možnosti objevování nikdy nepoznaných světů společně s jejich prapodivnou faunou a flórou, obchodování ve velkém s vytěženými zdroji nerostných surovin nebo válčení s kosmickými plavidly na vesmírném bitevním poli v oceánu vzduchoprázdna vyvolala mezi mnohými dlouholetými fanoušky vědeckofantastického žánru nebývalou porci nadšení a vysokých očekávání. Na první pohled se tak může No Man’s Sky jevit jako přelomové dílo posunující koncept herního otevřeného světa a toho, co nabízí, na zcela novou úroveň. Je tomu ale skutečně tak i při důkladnějším zkoumání, nebo si většina diváků pod hrou ve své mysli vysnila něco, co se nikdy nemohlo potkat s realitou?
Recenzování hry proběhlo na verzi pro PlayStation 4 a všechny níže přiložené obrázky pocházejí z vlastního hraní
Každý hráč začíná svoji vesmírnou odyseu na náhodně vybrané planetě kdesi na okraji galaxie, v mém případě se shodou okolností a navzdory vysoké nepravděpodobnosti jednalo o planetu, kterou již dříve objevil cizí hráč. Po svém boku nalézám havarovanou vesmírnou loď, u nedalekých kopců pobíhá sem a tam několik vysokých čtyřnožců se svými plachými mláďaty, z holé, obnažené půdy vyrůstají rostliny bizarních tvarů, které se mísí s pestrobarevnými krystaly či menšími kusy hornin, a ochranný štít mého obleku zajišťující bezpečí před škodlivými vnějšími vlivy začíná rychle ztrácet svoji funkčnost pod přívaly toxického deště, které se na mne nezastavitelně řinou z oranžové oblohy nad hlavou. Úkol je tedy jasný. Sehnat potřebné materiály, opravit s nimi loď a co nejrychleji vypadnout.
Již v této samotné úvodní pasáži, při níž se průzkum okolí vlivem nehostinných podmínek planety postupně měnil na boj o přežití, na mě začal pomalu doléhat pocit samoty a odkázanosti na sebe sama, což dle mého poměrně výrazně přispívá k lepšímu vžití se do bezejmenné postavy zbloudilého vesmírného dobrodruha na jeho pouti po ohromující galaxii, v níž jej nikdo nehodlá vodit za ruku a kde jeho každý krok je krokem do neznáma.
Po pár desítkách minut se nakonec přeci jenom odlepím od povrchu své první planety a vydávám se vstříc dalším slunečním soustavám, přičemž zároveň nastává několikahodinový opojný zážitek skládající se z brouzdání po galaktické mapě či z pozvolného sestupování atmosférou a následného dosedání na pevninu nového světa, o němž mám jistotu, že jsem prvním a dost možná i posledním člověkem, který se jej rozhodl prozkoumat, vytěžit jeho nerostné bohatství a spatřit zdejší formy života.
Toto okouzlení plynoucí z poznávání nikdy nepoznaných světů však bohužel poměrně razantním způsobem odezní po návštěvě přibližně prvních deseti až patnácti planet, jelikož postupem času není nijak zvlášť složité vypozorovat jakési schéma, podle něhož jsou vesmírná tělesa algoritmem generována a ve výsledku tedy jednotlivé světy nejsou od sebe ani zdaleka tak odlišné, jak by si leckdo mohl představovat. Prakticky beze zbytku ve všech případech budete narážet na kopcovité oblasti zbavené jakéhokoli výskytu vyspělých civilizací a jediné postavy, které objevíte, se nacházejí vždy na totožných malých základnách či obchodních stanicích roztroušených různě po planetě, které uvidíte i na tisíce a tisíce světelných let vzdálených světech, kde často naleznete i na nápadně podobné, ale jinak pojmenované rostliny či živočichy jako v jiných slunečních soustavách. A to nemluvě o skutečnosti, že všude panuje stejná gravitace. Co se mění, je spíše jen paleta barev, kterými byl svět natřen nebo hustota celkového výskytu flóry či některých druhů nerostných surovin. Sem tam vás ale hra také překvapí i několika skutečně nevšedními tvory. Některé světy na rozdíl od jiných mají také menší či větší vodní plochy a místy se různí i podnební podmínky, ale v drtivé většině případů se jedná jen o jednu z hrstky odlišných možností klimatu a této změny si dokonce občas zprvu možná ani nevšimnete, respektive všimnete si jí spíše jen díky příslušnému ukazateli v levém dolním rohu obrazovky, pakliže se nejedná o skutečně dramatický skok z prosluněné krajiny přímo do víru radiační bouře nebo toxického lijáku. K tomu však dochází jen zřídka.
Za vyzdvihnutí rozhodně stojí malebné scenerie a panoramata, které procedurální generace dokáže čas od času vykouzlit a člověk se pak jen stěží dokáže ubránit nutkání pořídit si z daného prostředí několik oku lahodících screenshotů. Stejně tak okouzlující jsou i rozsáhlé jeskynní komplexy, v nichž se člověk při chvilce nepozornosti dokáže bez přehánění celkem jednoduše i ztratit. Na druhou stranu jindy prostředí zase žádnou přílišnou estetikou či působivým zpracováním nenadchne a absence citu lidské ruky pro detail a smyslu pro nápaditou tvořivost tak lze mnohdy poměrně výrazně pocítit. Systém vytváření světů zkrátka není co do rozmanitosti a malebnosti ani zdaleka bezchybný a ačkoliv levitující kusy skal vytvářejí celkem impozantní dojem, ojediněle levitující krabice zaseknuté kdesi vysoko ve vzduchu váš požitek trochu srazí. Slabší chvíle však dokáží spolehlivě přebít právě ty momenty, kdy vám hra skutečně vyrazí dech. A těch naštěstí není málo.
Pochvalnou zmínku si zaslouží také výborné ozvučení a jemný ambientní podkres, který kupříkladu při poklidné procházce ve vysoké trávě působí až téměř meditativně. Takřka bezchybný soundtrack hry, jejž má na svědomí skupina 65daysofstatic z Velké Británie, pak na cestách po vesmíru vytváří vskutku příjemnou a povedenou kulisu, která v kombinaci s vizuálním pojetím vytváří skvělou harmonii a pomáhá dokreslovat celkovou pohlcující atmosféru.
Jako největší slabinu nepředstavitelných hlubin galaxie No Man's Sky možná trochu paradoxně hodnotím příliš mělkou náplň hratelnosti, která je navzdory předpokladům více než na čemkoliv jiném založená zejména na dvou prvcích, a sice na těžbě a práci s vytěženými zdroji, čímž strávíte s přehledem zdaleka největší množství času, jelikož vám pomáhají přežít a posunovat se na svých cestách planetu po planetě dále (tím jen pro upřesnění nenaznačuji, že autoři v minulosti hráče ohledně celkového obsahu hraní vědomě uváděli v omyl, je však pravdou, že pro diváky bylo až příliš jednoduché si na základě prezentace udělat o hře trochu mylný obrázek). Nutno uznat, že z počátku dokáže být pobíhání po planetách a střílení do hornin či krystalů značně chytlavé a zábavné, později se však nikdy nekončící sběr materiálů změní na veskrze nezáživný stereotyp a hra se po první hodině nijak zásadně neliší od hry po třiceti nebo padesáti hodinách. Získané prostředky se pak hromadí v inventáři vašeho obleku, odkud je můžete poslat do inventáře své lodě, po většinu herní doby však budete urputně zápasit právě s nedostatkem volných políček pro vložení dalších materiálů či předmětů. Jisté zlepšení situace přichází později s možností rozšíření celkového počtu políček u obleku nebo zakoupení větší lodě, nicméně zejména v několika prvních hodinách hry tato až zbytečně velká limitace a uživatelsky nepřívětivě vyřešená správa inventáře dokáže herní zážitek výrazně poškodit. Ohromně iritují dokáže být taky nešikovně navržený interface například při nákupech. A když už jsme u toho nakupování, poměrně nelogickým rozhodnutím je navíc nemožnost zpeněžit svoji starou loď při pořízení nového plavidla.
Získané materiály následně slouží jako palivo a představují také nezbytné prostředky k opravě výbavy a technologií, které se opotřebovávají používáním nebo v případě ochranného štítu obleku vlivem nepříznivých vnějších podmínek. Kromě toho je ale využijete i ke craftingu, tedy výrobě, díky níž si můžete například vylepšit ochranu před žárem či mrazem, zvýšit výkonnost jat-packu nebo vytvořit silnější těžební paprsek u své zbraně, ani tyto nebo další možnosti modifikace výbavy bohužel nijak výrazně nepřispívají k samotnému hraní, které tak i nadále zůstává až trestuhodně repetitivní záležitostí. Systém tvorby článků nutných ke skoku mezi slunečními soustavami pak soustavně znovu vyvolává pocit násilného vytváření dalších nesmyslných překážek, které plynulost postupu značně nabourávají. Abyste totiž vyrobili zmíněný článek, musíte nejdřív vyrobit antihmotu, abyste ale vyrobili antihmotu, musíte nejdřív vyrobit elektronový výpar a abyste vyrobili elektronový výpar, musíte nejdřív vyrobit (nebo najít/koupi) speciální tekutinu. Z tohoto popisu by tedy mělo být zřejmé, že se často jedná o ubíjející proces, který nabírá ještě další rovinu otravnosti v momentě, kdy se vám nahromadí více materiálů, ale vy nemůžete vyrábět další prostředky hromadně po více kusech najednou, nýbrž jste nuceni nepohodlně odklikávat výrobu jednoho kusu téhož druhu po druhém.
Prostor ke zdokonalení se nachází také v oblasti survivalu, k vlastnímu překvapení jsem byl totiž nucen o svůj holý život zuby nehty bojovat jen výjimečně a v pokročilejší fázi hry pak už téměř vůbec. Některé planety kromě vysoké radiace nebo toxicity obsahují také agresivní zvěř, která jde hráči bez varování přímo po krku, jen málokdy jsem však narazil na opravdovou svízel, obzvlášť, když s potvorami se lze vypořádat jen pár dobře mířenými granáty a takřka všechny materiály potřebné k udržení se při životě lze najít poměrně snadno skoro na každém kroku. A když už se vám přeci jen podaří zemřít, postih je v podstatě nulový, neboť všechny své ztracené předměty a materiály z inventáře si můžete vyzvednout hezky zpátky přímo na místě skonu. Strach ze smrti tak občas nahradil spíše strach ze ztráty neuloženého postupu, jelikož hra má občas nepříjemné tendence padat (většinou se tak děje při přeletu z jedné sluneční soustavy do druhé). Rušivé je také doskakování nebo dočítání ne tolik vzdálených textur a objektů. Je však třeba být fér a uvést, že z hlediska technologického stavu se vyjma menších problémů rozhodně nejedná o fiasko jako v případě ostře kritizované PC verze neprodleně po jejím vydání.
Pokud jde o autory nejednou skloňovaný soubojový systém, a to ať už na pevnině, nebo ve vesmírných plavidlech, jeho role ve hře zastupuje naprosto podružnou pozici a tomu taky do značné míry odpovídá vcelku primitivní zpracování jeho mechanismů. Jedná se spíše o chabý pokus o menší obohacení hratelnosti, nikoliv o plnohodnotnou součást hry. Jinými slovy tedy souboje mohou přinejlepším a s přimhouřením oka nabídnout maximálně možnost k chvilkovému rozptýlení, které by hráče rozhodně nemělo zaměstnat na delší dobu v kuse, a celý systém by si tak zcela jistě zasloužil o poznání více péče a kvalitnější provedení.
Pro hráče také není problémem zaznamenat nerozvinutý potenciál online funkcí hry. Ty se v současné době odvíjí v podstatě pouze od možnosti pojmenování dosud nepoznaných planet, slunečních soustav, zvířat, rostlin nebo nerostů, které pak můžete nahrát do společné encyklopedie sdílené s ostatními hráči. Za to pak dostáváte kredity do své pokladničky. Ačkoliv je možnost pojmenovávání všemožných kytek a kdejaké havěti víceméně zajímavým a vítaným prvkem, reálně jej využijete skutečně jen minimálně a místo zdlouhavého vymýšlení a zapisování vlastních názvů tak budete nahrávat do databáze původní názvy již předem vytvořené hrou. S povzdechem tak lze konstatovat jen očividné, a sice, že jako ulitý by hře slušel klasický multiplayer a možnost přijít tak do reálného kontaktu s ostatními hráči, díky čemuž by hra mohla rázem získat nový svěží nádech. Snad tedy jednou.
Sečteno podtrženo, No Man's Sky ani navzdory svým zásadním nedostatkům zejména v oblasti obsahu a hratelnosti není špatným titulem, jak ale sám vedoucí vývoje Sean Murray krátce před vydáním prohlásil, hra není určena pro každého. Motivaci, proč ji hrát, v sobě každý hráč musí najít sám. A to ať už se jedná o touhu docestovat do středu galaxie, sbírat drobné střípky informací utvářející mozaiku příběhového pozadí nebo třeba jen zvědavě prozkoumávat nové planety a jejich zákoutí. V případě No Man's Sky je totiž svatou pravdou, že samotná cesta, kterou si hráč zvolí a na které svá dobrodružství prožívá, je podstatnější než cíl, ke kterému směřuje.
Neuvěřitelný úspěch malého indie studia Hello Games, před nímž se sluší smeknout klobouk, tkví především ve vytvoření hry o rozsahu, na který jsou všechna běžná měřítka zatraceně krátká, nicméně z hlediska samotného herního obsahu titul nenabízí zhola nic převratného. I přesto se jedná o spíše dobrou hru, kterou však nelze s čistým svědomím doporučit všem hráčům, ačkoliv své věrné fanoušky si bezesporu najde a řekl bych, že bude zajímavé sledovat, co se s ní bude dít v následujících měsících a letech. Hru No Man's Sky si dle mého názoru v její současné podobě nejvíce užijí ti hráči, kteří upřednostňují atraktivní formu a stylizaci před rozmanitostí obsahu a tedy za předpokladu, že si v líbivých kulisách dokážete vystačit i s nepříliš rozsáhlými možnostmi k vyžití, vás hra dokáže zabavit klidně i na dlouhé desítky, ne-li stovky hodin. Pokud ale toužíte spíše po bohaté náplni, poutavém příběhu či propracované a inovativní hratelnosti, předejděte nevyhnutelnému zklamání a raději se poohlédněte po jiném titulu. 6,5/10
