Další tip na výlet, tentokrát do lázeňských a tak trochu ruských Karlových Varů.
Když se řekne Karlovy Vary, mnozí si představí filmový festival, případně horké termální prameny, které pod městem proudí. Vary v sobě ale ukrývají i skvělou architekturu, pěkné vyhlídky a hornatou přírodu. A taky spoustu azbuky. Podle ruského protikorupčního aktivisty Michaila Maglova prý celou polovinu tohoto lázeňského města, převážně v jeho historickém jádru, vlastní občané bývalého Sovětského svazu. Proč to tak je, můžeme zjistit později, teď si už pojďme užít město! Jaké body ti nesmí ujít?
Ještě než do Varů přijedeme, pojďme krátce vniknout do jeho historie. Že to pod tímto městem pořádně vaří, věděl už císař Karel IV., který v místě pramene nechal založit Horské Lázně u Lokte, které byly pak přejmenovány právě na Karlovy Vary. Stalo se to kolem roku 1350. Město vzkvétalo, majetní lidé sem jezdili za léčebnými prameny a Vary na tom nemohly být líp, než je ke konci 16. století zasáhla velká voda a pak roku 1604 rozsáhlý požár – oba tyto ničivé elementy měly zásadní podíl na jeho destrukci.
Svoji architektonickou podobu začaly Karlovy Vary nabírat až koncem 19. století, kdy vídeňská stavební firma vyprojektovala významné stavby, podle nichž se začaly stavět i další budovy v ve městě. Kolonáda, Grandhotel Pupp, městské divadlo, Císařské lázně, to všechno je výsledek jednoho z nejznámějších architektonických ateliérů Rakouska-Uherska – Fellner a Helmer. Vznikla asi dvacítka zrealizovaných návrhů a nebýt nich, tak asi vjíždíme do naprosto jiných Varů. Stejně tak by asi byly jinak vnímány, pokud by v roce 1946 nebyl zorganizován první ročník Mezinárodního filmového festivalu. Kolik festivalových selfies by asi nevzniklo? Vjíždíme do města, které má tolik věcí k vidění, že radši plánujeme dopředu, abychom za ten den stihli alespoň podstatnou část.
Pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla
Atmosféra pravoslavných kostelů člověka neznalého této církve vždycky nadchne. Energie je v nich o dost odlišná než v klasických českých kostelích. Chrám sv. Petra a Pavla je po nedávné rekonstrukci z roku 2015 a na první pohled oslní svojí nezaměnitelnou impozantností. Jde o nejvýznamnější pravoslavný chrám v České republice, jenž byl vybudován v roce 1893 za velké pomoci ruských mecenášů. Trochu připomíná staré ruské pohádky. Uvnitř překvapí absence jakéhokoliv oltáře a také lavic, mše se tu podle fotografií na chodbě odehrávají vestoje. V interiéru je i spoustu svíček a za úplatu si samozřejmě můžeš taky jednu zapálit. Chrám je otevřen každý den, takže přijď, stojí to za to.
Mlýnská kolonáda
Potkat turistu v Karlových Varech není těžké. Potkat turistu s kalíškem minerální vody už vůbec ne, Mlýnská kolonáda je malými pítky přímo osázena. Aby taky ne, nacházíme se v lázeňském městě, tudíž je tu hodně podobných pramenů a samozřejmě také hodně kolonád. Je vlastně jedno, na kterou natrefíš, všechny jsou něčím zajímavé, my doporučujeme Mlýnskou kolonádu. Tato pseudorenesanční kamenná kolonáda byla postavena roku 1881. Tryská tu rovnou pět horkých pramenů, takže si rozhodně připrav vhodnou nádobu, tahle voda má úžasné účinky.
Grandhotel Pupp
Naše trasa pokračuje cestou okolo Grandhotelu Pupp. Pětihvězdičkový hotel, kde našlo za svou třistaletou historii zázemí tisíce významných osobností počínaje Bachem, Beethovenem, Marií Terezií přes Napoleona Bonaparteho, Karla Marxe nebo Franze Kafku až po Jurije Gagarina, Michaela Douglase, Johna Malkoviche nebo Jaromíra Jágra. Byli tu zkrátka všichni, kteří za svůj život něco znamenali.
My tam nebyli, ale aspoň jsme se schovali před deštěm v kavárně Grandhotelu Pupp, kde jsme ochutnali ruskou horkou čokoládu. Jak už možná název napovídá, nebyla to ledajaká čokoláda. Byla v ní vodka. Kavárnu doporučujeme, příjemné prostředí, příjemná obsluha a ceny nejsou nastaveny zase tak vysoko, jak by se mohlo zdát. Takže nejen, že jsme se schovali před deštěm, dokonce jsme se i velice rychle zahřáli a naše cesta může pokračovat dál. A pěkně nahoru, do zimy.
Lanová dráha Diana
Slogan „Kdo nebyl na Dianě, neviděl Karlovy Vary“ nás dostatečně nalákal se za 80 korun svézt lanovkou tam a zpět k rozhledně s názvem Diana. Proč nese zrovna tento název, prý není známo, ustálil se v poválečném období, kdy přejal jméno po Benešově rozhledně.
Nahoře je kromě rozhledny trasa, po které se můžeš vydat k dalších vyhlídkám, je tu minizoo se zakrslými prasátky, kozami, koňmi a pávy a také pavilon motýlů. Milovníci zvířectva si přijdou na své. Přístup na věž Dianu je zdarma, a pokud se ti nechce až nahoru, je tu výtah, který tě pohodlně vyveze. Kromě rozhledny a zvířat je tu také příjemná restaurace s dobrým jídlem a ochotnou obsluhou. Teplé jídlo tady nahoře docela bodlo.
Stará Louka
Stará Louka není žádná louka, i když stará nejspíš docela bude. Jde o neodmyslitelnou část procházky po Karlových Varech. Je poměrně nenáročná a právě tady lze doopravdy nasát město. Podél této trasy uvidíš jak památky, o kterých jsme si ani nenapsali, tak i prameny, restaurace, obchody a vlastně celkovou karlovarskou scenérii, která je důležitá pro pochopení samotného města. Od tržnice se tudy dostaneš až k vřídlu. Drobný tip: Pokud půjdeš už po Nové Louce až ke Staré, půjdeš cestou okolo krásných architektonicky hodnotných staveb, kolonád a natrefit můžeš také na velké množství různých pramenů. Kolik jich najdeš?
Becherplatz
Pokud máš už všeho dost a chceš ochutnat místní likéry, dá se poradit Becherplatz. Ideální místo k zakončení náročného dne. Jen nedoporučujeme místní sklepní restauraci, bez rezervace téměř není šance na volné místo a obsluha se zdála již v pět odpoledne unavená a poměrně nepříjemná. Proto sedáme nahoru, kde si můžeš dopřát místní dobroty. Jen kousek od tohoto místa se nachází i oplatkárna, kde prodávají za 35 korun balení lázeňských oplatků snad ve všech myslitelných příchutích, dokonce i slané kešu (které teda nejsou zrovna fresh varianta, ale někomu určitě mohou chutnat), u nás to však jednoznačně vyhrály skořicové.
Ještě, než se do Karlových Varů vydáš, je potřeba se připravit na nepřehlédnutelný ruský influenc, který je cítit na každém rohu. Některé nápisy ani nebyly v češtině, jiným naprosto tendenčně dominovala azbuka. Jak už bylo psáno v úvodu, v Karlových Varech je polovina pozemků prodaná bývalým občanům SSSR. Možná je to i tím, že už před třemi stovkami let sem dorazil první významný Rus, car Petr Veliký. Ten si tu i nechal postavit lázeňský dům.
Od té doby je tady tato národnostní odchylka pevně zakořeněna a kromě Dědy mráze tu můžeš velice často potkat i personál v restauracích a kavárnách, který ještě před použitím češtiny nebo angličtiny použije primárně ruštinu. I tohle všechno tu má podle místních obyvatel ale opodstatněný důvod. „Vlastní tu většinu krámků. Ale nebýt jich, tak by Vary upadly. Je tu bezpečno a že je tu všude ruština? Na to si zvyknete... Karlovy Vary jsou krásné.“
Vary, se svými mohutnými přednostmi a bohužel i drobnými nedostatky, jsou městem, které se dá navštívit s dobrou společností za každého počasí. Proto nemeškej, zarezervuj nejbližší autobus, nebo nastartuj auto, a jeď do města, které se sice snaží vydělávat téměř na každém rohu, ale i přesto všechno nezapře svoji jedinečnou atmosféru. Byť je ta atmosféra spíše атмосфера.
