Slávek Král má za sebou dvě cesty kolem světa.
Cestování je v dnešní době stále se rozpínající trend. Spousta lidí se už podívala na druhý konec světa a s čím dál levnějšími letenkami se exotické destinace stávají vyhledávanějšími. Není však cestovatel jako cestovatel. Proto si v dnešním článku představíme Slávka Krále, Čecha, který se rozhodl vydat na cestu kolem světa tím nejekonomičtějším způsobem – stopem. Stopování má spoustu výhod, je však třeba se nebát styku s cizími lidmi a nemít v hlavě představu, že každý řidič, který vyzvedává stopaře, je vrah. Nejen na toto, ale i na další spoustu zajímavostí jsme se Slávka zeptali v následujícím rozhovoru.
Ahoj Slávku, lidé tě mohou z tvého blogu, ale jak by ses našim čtenářům představil ty sám?
Ahoj, já jsem Slávek a nejsem alkoholik... haha – ba ne. Ale vrátíme se k cestování. Posledních 5 let jsem totiž strávil s batohem na zádech a zdviženým palcem. Vyznavač low-costového cestování jako stopování, dobrovolnictví a kempování. Dobré je taky zmínit, že jsem dvakrát objel svět a nastopoval přitom 100 000 km v 50 zemích světa a 21 státech v USA.
Tvá první cesta kolem světa začala v roce 2013. Co všechno stálo za tvým radikálním rozhodnutím na nějaký čas opustit rodinu a přátele a cestovat stopem po světě?
Začalo to vyhazovem z práce, za což jsem teď neskutečně vděčný. Celý můj život mi totiž bylo vsugerováváno, že musím studovat, najít si dobře placenou práci, vydělávat hodně peněz a zase je utrácet... no a já tomu málem uvěřil. První kroky byly ale dávno předtím, kdy jsem s kamarádem projížděl stopem Evropu nebo Erasmus v Turecku.
Jak dlouho se na své cesty připravuješ? Máš předem konkrétní plán, která místa a města chceš navštívit, nebo se přizpůsobuješ situaci? Preferuješ města, nebo spíše venkov?
Většinou se připravuju tak 2 týdny, poslední cestu jsem se ale připravoval déle, a to protože jsem zakládal blog a sháněl sponzory. Můj plán je jednoduchý, vždy, když vyrážím na cestu, tak vím, kolik měsíců budu na kterém kontinentu, což je podle mě základ. Potom si vytisknu mapku toho kontinentu a natečkuju místa, která bych chtěl vidět, napíšu si které kamarády kde mám nebo důležitá data (jako například karneval v Rio de Janeiro nebo Rally Dakar). Všechno ostatní řeším za jízdy, díky couchsurfingu zjistím víc o dané zemi a nechám si doporučit místa, ale většinou první věc, co dělám, je utéct z velkých měst – ty už mě dávno neba.
První část své cesty kolem svět jsi začal v Asii, kde jsi stopem procestoval hned několik zemí. Jaké to bylo trhnout se od běžné denní rutiny a cestovat stopem křížem krážem po zemích s tak odlišnou kulturou?
Začít Japonskem byl více než chytrý tah. Japonsko je velký kulturní šok, a když už, tak pořádně. Hned po příletu bez jakýchkoli základů japonštiny jsem se vydal stopem na posvátnou horu Fuji a kousek od ní jsem si našel dobrovolničení na rýžové farmě. Dobrovolnictví je nejlepší způsob, jak poznat odlišnou kulturu. Tím, že s rodinou pracuješ, jíš, trávíš volný čas a bydlíš ve stejným baráku, se to celý umocňuje. Na cestě zpátky do Tokia už sem komunikoval v základech japonštiny, a dokonce jsem se naučil krátkou japonskou básničku, kterou jsem zpíval v každém autě... myslím, že na mě nikdy nezapomenou.
Následoval Nový Zéland, Mexiko, Havaj, Island… Kolik zemí jsi ke dnešnímu dni procestoval?
Pro milovníky statistik jsem procestoval 54 zemí, 5 kontinentů, 21 států USA, ve 13 zemích světa jsem pracoval, dorozumím se v sedmi jazycích a nikdy jsem nebyl Tatrách.
Své cesty většinou absolvuješ sám. Jaké to přináší výhody a naopak nevýhody?
Když cestuješ sám, tak nikdy nejsi sám, když jedete dva, tak jste jen dva. Sólo cestovatel se rychleji seznamuje, lépe se stopuje, hledá práci, a hlavně zdokonaluje místní jazyk. Všechny problémy a nástrahy se musí řešit hned, nedá se to na nikoho hodit, nemůžeš to nikomu vyčítat, jen občas za to může ten zabedněnej pitomec, co nerozumí tvojí španělštině.
Co ti na tvých cestách nejvíce chybí? Měl jsi někdy chuť cestu ukončit a vrátit se domů?
Mně se hodně stýská, doma je doma, ale vím, že až se vrátím, tak bude všechno stejný, jen já budu pln zážitků a budu mít tisíce fotek. Občas se nedaří, tento styl cestování je víc než náročný. Denně musím nachodit desítky kilometrů, tím, že cestuju vždy v létě, je pořád mezi 30-35 °C a různé patálie na mě čekají všude. Vždy mám ale svůj plán/sen a toho se nevzdávám.
V jaké zemi se ti stopovalo nejsnáze a v jaké ti to naopak dělalo problémy? Spousta lidí má ze stopování strach. Máš nějaký negativní zážitek?
Nejsnáze určitě ostrovy. Například Japonsko, Island, Havaj, Zéland. Nejhorší je Španělsko (z neznámého důvodu), v Argentině a Brazílii si zas všichni myslí, že každej je zabiják a bojí se zastavit. Tak samozřejmě, že mám negativní zážitek, stopnul jsem si už tisíce aut. V Číně jsem si stopnul mladýho kluka, který byl tak nadšený, že si hned musel dát selfíčko za jízdy, a když se koukal do kamery, tak narazil do svodidel. Naštěstí to hned vyrovnal a pokračovali jsme v jízdě, ale já měl chuť ho přetáhnout selfie tyčí.
Jako stopař si všechny své osobní věci musíš stále nosit s sebou. Jak těžký míváš batoh a co nejzákladnějšího by takový cestovatel měl mít stále u sebe?
Cestovatel potřebuje pouze 2 věci, a to je pas a kreditka. Všechno ostatní je jen takový bonus, bez kterého se obejde.
Kolika jazyky mluvíš? Vystačíš si ve většině zemí angličtinou, nebo ses někdy potkal s tím, že ses musel domlouvat pouze gesty?
Angličtina je čtvrtý nejpožívanější jazyk světa, ale má to svý výhody ho ovládat. Já se blbě domluvím v sedmi jazycích a v dalších deseti umím říct „ahoj“, „děkuju“ a „ještě jedno pivo, prosím“. V šesti jazycích umím zazpívat básničku a další podobný potřebný travelhacky. Pro vyznavače mimiky doporučím Čínu. Čínsky jsem se učil měsíc a stejně mi nikdo nerozuměl. Když už jsem se naučil výslovnost, popojel jsem do další provincie, výslovnost se pozměnila a já byl zas v háji.
Na svých cestách si velmi často přivyděláváš. Jak složité je sehnat si práci a jaká všechna povolání sis už od té doby vyzkoušel a které z nich tě nejvíce bavilo?
Když chceš pracovat, tak si práci najdeš. Práce je všude, a když to nejde hned, tak dobrovolnictví hned jde, a to kdekoli. Já si prošel od sbírání ovoce, mytí aut, číšníka, učitele angličtiny, manažera hostelu až třeba ke včelaři, zahradníkovi nebo farmáři.
Po cestě přespáváš u místních, v hostelech, nebo si s sebou nosíš spacák a spíš většinou pod širým nebem nebo ve stanu?
Mam takové zvláštní pravidlo, a to nikdy neplatit za ubytování, za posledních 5 let to fungovalo dobře. Lidé mě často zvou k nim přespat, dále dobrovolnictví, couchsurfing a v poslední řadě i to kempování. S tím, že stan s sebou netahám, mám ale spacák, žďárák a hamaku.
Setkal ses někdy během svých cest se stopou české kultury? Mívají místní povědomí o tom, kde se Česká republika nachází, nebo většinou nemají vůbec tušení?
Česko znají všude. Ať už přes hokej, fotbal, jiného sportovce nebo Prahu. S hledáním na mapě už by to bylo složitější. Existuje skvělý trik, jak poznat, zda se daná osoba vyzná. Dej mu mapu Evropy obráceně, a pokud tento zapeklitý tah prokoukne, můžeš mu věřit. Bohužel to v praxi znamená, že se nedá věřit žádnému Jihoameričanovi ani Asiatovi.
Na své druhé cestě kolem světa ses ztratil bez jídla a pití v poušti v Chile, do níž jsi vstoupil nelegálně. Jak se to celé semlelo a jak ses z takové svízelné situace dostal?
Ten den jsem ještě stopnul politika s manželkou/milenkou (těžko říct), squatoval na policejní stanici a ráno jsem byl chycen hlídkou. Jo, moje oblíbená historka a koho zajímá, ať se přijde podívat na moji přednášku, kterých bude několik. (seznam přednášek je pravidelně aktualizován tady, pozn. red.).
Kdybys měl posoudit všechny faktory od cen za potraviny po kulturu a přírodu, která země z těch, které jsi navštívil, je podle tebe nejideálnějším místem pro život?
Plzeň.
V jaké zemi podle tebe žijí nejsympatičtější lidé a kde ses naopak potkal s největší neochotou?
Sympaťáci jsou všude, čím větší vesnice, tím lépe. Čím větší město, tím je to naopak horší a je jedno, jestli mluvím o USA, Japonsku, Zélandu nebo Moravě.
Jaké máš plány do budoucna? Podnikneš další cestu kolem světa? Které země bys ještě chtěl navštívit?
Plánů je hodně. Líbilo by se mi jet na pár měsíců dobrovolničit do Keni, Tanzanie. Chtěl bych víc prozkoumat Kanadu a Aljašku. Nebo třeba třetí cesta kolem světa? No, uvidíme.
Chtěl bys na závěr něco vzkázat našim čtenářům?
Vyjeďte teď hned! Je jedno kam, jedno na jak dlouho, poděkujete mi potom. Spolupořádám LowCost Race. Přijďte se motivovat na naše přednášky, nebo se uvidíme přímo na startu?
Pokud se chcete dozvědět další zajímavosti o Slávku Královi, klikejte na jeho blog na Facebooku nebo na jeho stránky.
Znáš-li podobného zajímavého cestovatele, nebo jsi jím ty sám, napiš nám tip na mail.
