Význam laickej prvej pomoci je v dnešnom svete nevyčísliteľný.
Oblasť laickej prvej pomoci je pre mnohých španielskou dedinou. Je to smutné, zvlášť v prípade, kedy je potrebné okamžite zasiahnuť a najbližší profesionálni záchranári sú od miesta dramatickej udalosti vzdialení niekoľko minút jazdy. Veľa ľudí má o týchto veciach mylné predstavy, prípadne sa obávajú toho, že môžu zlyhať. Dovolím si z tohto miesta parafrázovať slová MUDr. Viliama Dobiáša, významnú osobnosť slovenskej lekárskej scény, ktorý tvrdí, že neexistuje nesprávna prvá pomoc, iba neposkytnutá prvá pomoc.
V tomto sa s ním naplno stotožňujem a uvedomujem si to o to viac, že sa ako študent v prostredí zdravotníctva a medzi pacientmi pohybujem na dennej báze. Na pomyselnom rozhraní medzi zdravotníckym personálom a laikom sú tí, ktorí svoj voľný čas zasvätili zdraviu ľudí, a to aj napriek tomu, že sami nemajú medicínske vzdelanie. Typickým miestom, kde spomínané osoby môžete nájsť, sú územné, resp. oblastné spolky Červeného kríža na celom svete. Jeden taký majú aj v Ostrave, kde pod jeho hlavičkou pôsobí Záchranný tím Českého červeného kríža.
Skupina niekoľko desiatok ľudí poskytuje už od roku 2003 komplexnú zdravotnícku asistenciu na športových, kultúrnych a spoločenských akciách. Hromadné nešťastia, katastrofy, povodne, stratené osoby - všade tam nesmú členovia Záchranného tímu chýbať, aby pomohli svojimi schopnosťami, či už z oblasti zdravotníctva, ale aj psychologickou prvou pomocou a krízovou intervenciou. V neposlednom rade si kladú za úlohu popularizovať prvú pomoc a prácu záchranných zložiek prostredníctvom najrôznejších akcií. O ich činnosti, zaujímavých zážitkoch a napínavých situáciách som sa porozprával s Hankou Strakovou a Miroslavom Osmančíkom, skúsenými členmi Záchranného tímu.
Ahojte. Mohli by ste sa prosím predstaviť našim čitateľom?
H: Jmenuji se Hanka Straková a v ZT působím od roku 2009 – nejprve jako členka Mládeže Záchranného týmu, až mi to věk dovolil, tak jsem se přesunula mezi členy a od roku 2013 působím v pracovní skupině a jako jednatel. Se zdravotnictvím je spjat i můj studijní život – jsem ve 3. ročníku studia všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Ostravské univerzity.
M: Jmenuju se Mirek Osmančík a jsem aktuálně členem a bývalým velitelem ZT. Členem Českého červeného kříže v Ostravě jsem se stal v roku 2006.
Mohli by ste prosím predstaviť činnosť záchranného tímu?
H: Záchranný tým je součástí Oblastního spolku ČČK Ostrava a tvoří jej 25 dobrovolných zdravotníků. Jsme také druhosledovou složkou Integrovaného záchranného systému (IZS). Hlavní činností je zajišťování zdravotnických asistencí na sportovních, kulturních a společenských akcích. Mezi nejvýznamnější patří každoročně hudební festival Colours of Ostrava, atletický mítink Zlatá Tretra, domácí zápasy klubu FC Baník Ostrava, kulturní a sportovní akce ve WERK Aréně v Třinci a mnoho dalších. Také jsme se podíleli na zajištění mistrovství světa v ledním hokeji v letech 2004 a 2015. Další nedílnou součástí je humanitární a psychosociální pomoc při mimořádných událostech – např. povodně 2009, 2010, 2013, výbuch domu ve Frenštátu 2013 a podobně. Další, neméně důležitou činností je účast na preventivních akcích a školení první pomoci. Také letos již podesáté organizujeme akci Hrad žije první pomocí, kde bude jak soutěž pro nezdravotnické složky IZS v první pomoci, tak i zážitkové okruhy pro veřejnost a bohatý doprovodný program plný statických i dynamických ukázek techniky a činnost složek IZS.
Český červený kríž má množstvo oblastných spolkov, no nie každý z nich má svoj záchranný tím. Koľko podobných záchranných tímov nájdeme v Česku či na Slovensku?
M: Oblastní spolky mají zejména tzv. humanitární jednotky, jejichž činnost je obdobná jako u Záchranného týmu. V Ostravě provozuje obě tyto složky. Záchranný tým se liší zaměřením na poloprofesionální pomoc, přísnějším výběrem členů a množstvím zajišťovaných akcí. V ČR je takových týmů jen několik, na Slovensku si nejsem jistý. Neznám přesnou strukturu Slovenského ČK.
H: Je pravda, že naše činnost je výjimečná a poměrně ojedinělá, ale úplně jediní nejsme. Na Slovensku funguje Červený kříž trošku jiným způsobem, proto se to nedá srovnávat.
Pri akých podujatiach sa svojou aktivitou zapájate a aké zdravotné služby poskytujete?
H: Krom školení a prezentace první pomoci děláme také zdravotnické asistence – na firemních, společenských, kulturních a sportovních akcích jsme k dispozici návštěvníkům v případě zdravotních obtíží. Řešíme vše od puchýřů přes kolapsy a zlomeniny až po náhlé zástavy oběhu.
M: Zdravotní služby Záchranného týmu spočívají v zajištění zdraví pacienta pomocí urgentní předlékařské první pomoci na místě situace. Následně je pacient propuštěn, případně předán záchranné službě podle jeho aktuálního stavu.
Ako si vás klient môže objednať a koľko ho to bude stáť?
M: Klienti nás mohou oslovit pomocí kontaktů na webu www.zachranny-tym.cz – ideálně přes asistenta ZT, případně velitele týmu. Cena je smluvní a vždy se snažíme klientovi nabídku ušít na míru. Rozsah i cena zdravotnického zajištění se vždy odvíjí podle počtu návštěvníků a rizikovosti akce.
Aké spektrum členov máte vo svojich radoch?
H: Naše složení je velmi různorodé. Máme několik šikovných mládežníků, kteří ještě studují na gymnáziu, ale největší část tvoří věkově skupina mezi 20 a 30 lety, ovšem s profesí je to zajímavější. V našem týmu najdete jak sestry, záchranáře, fyzioterapeuty studenty medicíny a jiných zdravotnických oborů, tak i ajťáky, techniky, sociální pracovnice nebo třeba dirigenta (rozhovor s ním sme vám nedávno priniesli tu, pozn. red.) a studenta veterinárního lékařství.
Čo musí urobiť ten, kto by mal záujem sa k vám pridať?
H: Kdo by se chtěl stát našim členem, stačí mu splnit pár podmínek. Musí mít alespoň kurz Zdravotník zotavovacích akcí nebo ukončené zdravotnické vzdělání. Následně je zájemce schválen na členské schůzi. Poté následuje období tzv. čekatelství, kdy se nový člověk zaučuje a dále se vzdělává a zjistí, jak to u nás vůbec funguje, po odsloužení určitého počtu hodin může přistoupit ke vstupním zkouškám, které organizuje náš garant a po jejich úspěšném složení může požádat o odhlasování za člena, opět na členské schůzi. A poté může sloužit samostatně a zase zaučovat své méně zkušené kolegy.
Ako ste sa vy dostali do záchranného tímu a čo vás k tomu viedlo?
M: Já sem začínal s první pomocí už na střední škole a jak šel čas, tak se přátele a známí měnili a přesouvali do Červeného kříže, případně do Záchranného týmu. Nijak jsem to neplánoval. První pomoc mě bavila a když se to spojí s dobrou společností, není jiné volby. Nicméně určitá motivace pomáhat, účastnit se povodní a vědět, že ta činnost má smysl, tam byla.
H: Pro mě to byla přirozená cesta, protože již několik let před vstupem do ZT jsem se věnovala první pomoci v rámci našeho zdravotnického kroužku na gymnáziu, poté jsem vstoupila do Mládeže Českého červeného kříže a odtud byl již jen krůček ke vstupu do samotného ZT, což jsem brala jako úžasnou příležitost.
Aké kuriózne či dramatické momenty ste zažili?
M: Hned z hlavy mě napadají dva docela kuriózní případy, u kterých jsem byl. První z nich je ojedinělé zranění z hudebního festivalu, kde bubeník vyhodil paličky do publika a během několika minut jsme měli pacienta s krvácením na hlavě ve stanu. Taky se nám na běžeckém závodě poblíž ošetřovny pokousali psi a tomu slabšímu jsme museli krýt a desinfikovat rány. Z těch dramatičtějších si vzpomínám na mladíka, který bez zjevné příčiny zkolaboval na festivalu – zástava srdce. Štěstím v neštěstí bylo, že se to stalo asi 200 metrů od našeho stanu. Laická kardiopulmonální resuscitace na místě, rychlý zásah zdravotníků a automatický externí defibrilátor (AED) ho oživily ještě před příjezdem ZZS. Pár dní zůstal v nemocnici, uzdravil se bez následků. Je to učebnicový příklad úspěšné první pomoci a především AED. Bez něho by šance byly nižší.
H: Zdravotnická činnost se neobejde bez spolupráce s ostatními složkami IZS. Hojně spolupracujeme jak s Policií ČR v rámci cvičení, tak i se sbory Hasičského záchranného sboru i Dobrovolnými hasiči. Velmi dobrou spolupráci máme také se Zdravotnickou záchrannou službou, která nás podporuje a umožňuje nám další vzdělávání a podobně. Naše spolupráce jde krásně vidět například při vzpomínané akci Hrad žije první pomocí, kterou pořádáme přímo my a část programu tvoří soutěž v první pomoci pro nezdravotnické složky IZS.
Čo všetko musia členovia záchranného tímu ovládať? Ako testujete ich znalosti a schopnosti?
M: Členové musí ovládat teoreticky i prakticky první pomoc. Navíc ke standardním znalostem požadujeme a trénujeme využívání odborných přístrojů, aby diagnostika stavu pacienta byla co nejefektivnější. Každý člen jednou ročně prochází přezkoušením z teorie první pomoci a praktickými nácviky, kde individuálně ověřujeme znalosti v simulovaných situacích.
Aká je podľa vášho názoru úroveň znalostí v rámci laickej prvej pomoci medzi verejnosťou?
H: Podle mě se povědomí postupně zlepšuje. V dnešní době se informace šíří mnohem snadněji a velmi se mi líbí, že i velká sociální média se snaží zapojit do vzdělávání a šíří např. instruktážní videa. Svůj podíl na tom má každý, kdo udělá jakýkoli krok – třeba obyčejné sdílení videa na Facebooku.
M: Z mého pohledu je jistě pořád co zlepšovat. Ale jestli mohu porovnat stav před deseti lety a dnes, tak musím ocenit, že všeobecné povědomí je mnohem lepší – zejména u mladých a dětí. Přikládám to většímu počtu akcí pro veřejnost a školením první pomoci na školách. Prevence se vždycky špatně hodnotí nebo měří. Když Vám přijde do stanu tříletý chlapeček, chce resuscitovat, a dokonce ví jak, tak mám vždycky radost a vím, že to, co děláme, má smysl.
Na čo ste najviac hrdí?
M: Na každého jednoho člena týmu, jsou to srdcaři. Lidi, kteří mimo své školy a zaměstnání jdou dobrovolně o víkendu ještě na dozor nebo na týden vyjedou pomáhat na povodně. Taky jsem hrdý na to, že jsem mohl týmu několik let a posunout ho o kousek dále v jeho činnosti.
H: Co se týká činnosti pro tým, tak jsem nejvíc hrdá vždycky, když vidím, že odvedeme kus obrovské a kvalitní práce – může to být náročnější dozor, pomoc při povodních nebo již několikrát zmiňovaná akce Hrad žije první pomocí.
Najväčšie sklamanie?
H: Nejvíce mě mrzí, když si lidé neváží toho, co děláme a útočí na nás.
M: Souhlasím s Hankou, nic víc mě v téhle chvíli nenapadá. Možná by ještě něco našlo, ale nestojí to ani za řeč.
Čomu sa venujete vo svojom voľnom čase?
H: Vzhledem k mému náročnému studiu svůj volný čas většinou ráda věnuji Záchrannému týmu, ČČK a všemu s tím spojeným. A pokud ještě zůstane nějaký čas, tak ho nejradši trávím s přáteli a také si snažím najít párkrát do roka volný čas na cestování.
M: Záchrannému týmu. Pak už žádný volný čas není (úsmev).
Aké sú vaše ciele do budúcna?
H: Mezi mé momentální největší cíle jistě patří úspěšná realizace akce Hrad žije první pomocí. Letošní 10. jubilejní ročník plánujeme ve velkém stylu a realizace vyžaduje mnohoměsíční práci velkého týmu lidí. Proto se těším, až si budeme moct všichni 10. září večer oddechnout a doufám, že budeme mít za sebou úspěšnou akci.
M: Pokusit se udržet svou činnost v Záchranném týmu alespoň na základní úrovni i přes vysoké osobní a pracovní vytížení.
Hanke a Miroslavovi veľmi pekne ďakujeme za rozhovor a prajeme všetko dobré v pracovnom aj súkromnom živote. Prácu Záchranného tímu ČČK Ostrava môžeš sledovať na zachranny-tym.cz. Pokiaľ máte pre nás tipy na ďalších zaujímavých ľudí, neváhajte nám ich poslať na [email protected]. Vopred ďakujeme.
