Nejen Nagano, ale i Salt Lake City nebo Vancouver. I tady se psala historie českého sportu. Proto si s námi před pekingskými hrami zopakuj největší olympijské úspěchy českých sportovců!
Už příští týden to začne. Zimní olympijské hry v Pekingu odstartují již 4. února. Ano, je to velmi krátká doba, doslova několik měsíců, od konce letní olympiády v japonském Tokiu, nicméně světová pandemie koronaviru, trvající více než dva roky, donutila pořadatele ze země vycházejícího slunce olympiádu o rok posunout. V Číně však, i během rozmáhající se varianty omikron, se nákladný turnaj uskuteční, byť za velmi přísných podmínek. Tolik ke krátké olympijské odmlce.
Jak nám historie ukazuje, na ZOH se pokaždé objeví i někdo z české reprezentace, kdo nadchne nejen obyvatele České republiky, ale i celý svět nevídaným sportovním výkonem, jenž se vepíše do historie. Než se na vlastní oči přesvědčíme, kdo to bude tentokrát, pojďme si zopakovat ty nejvýznamnější okamžiky porevolučních olympiád v historii samostatné České republiky.
Přepište dějiny...
Máš pravdu, před olympijskými hrami v roce 1998 v japonském Naganu proběhlo ještě několik porevolučních svátků sportu. Nejprve byly uspořádány olympijské hry v roce 1992 ve francouzském Albertville, kde ale jednak naposledy startovalo Československo jako celek a jednak žádný obrovský úspěch, a tím pádem moment, který by utkvěl v paměti, k vidění nebyl. Federace tehdy získala 3 bronzové medaile, což ji zařadilo na 18. místo v tabulce zemí, čímž předčila jen Severní Koreu a Španělsko.
Vůbec nejméně úspěšné Hry zažila již samostatná Česká republika hned dva roky potom, jelikož albertvilleská olympiáda byla poslední, která se konala ve stejný rok s letní olympiádou. Norský Lillehammer Česku v roce 1994 nesvědčil, ani jeden ze sportovců nezískal žádný cenný kov a reprezentační výprava se musela spokojit zejména s výkony Kateřiny Neumannové, která se v individuálních závodech dvakrát umístila v první desítce.
Motivace ke sledování zimních her se pro českého fanouška nesla v opravdu sportovním předznamenání bez výrazného očekávání olympijského úspěchu. Nakonec ale přišel rok 1996, kde hokejový svět na mistrovství světa zaskočili čeští hokejisté, kterým se povedlo šampionát ve Vídni vyhrát. Přišla změna – o rok později totiž ve finských Helsinkách na zlato navázali bronzem, a tak se zdálo, že by přece jenom mohl úspěch přijít.
Jízda českých hokejistů olympijským turnajem v Naganu je legendární a největší dosavadní český úspěch v historii tohoto sportu. Česko se dostalo do vyřazovací fáze čtyřčlenné skupiny B po úvodní výhře nad Finskem 3:0, demolicí Kazachstánu v poměru 8:2 a smolnou prohrou s Ruskem 1:2. Na turnaji, kde mohli po domluvě s olympijským výborem konečně zasáhnout hvězdy NHL, to byl velký úspěch.
O to těžší bylo se ve vybojovaném čtvrtfinále postavit hvězdám ze Spojených států. Na Jágra, Straku, Reichela nebo Haška čekala hradba v podobě legend jako Mike Modano, Keith Tkachuk nebo Pat LaFontaine. Proto ještě překvapivější bylo, že Češi, vyjma první třetiny, nedovolili hvězdám z Ameriky volně dýchat, otočili nepříznivý výsledek a postoupili do semifinále turnaje po výhře 4:1. Jaká smůla, že se jim v bojích o medaile postavili do cesty Kanaďané.
Avšak sebevědomý tým Ivana Hlinky měl v sobě zvláštní sílu, která byla nevídaná. Tvrdý zápas, jehož se zúčastnil i nejznámější hokejista historie Wayne Gretzky, se po gólu Jiřího Šlégra v polovině třetí třetiny vyvíjel lépe pro Česko, jenže Trevor Linden 63 sekund před koncem odmítl úspěch národního týmu v základním hracím čase. Zápas dospěl až do nájezdů, kde se vyznamenal Dominik Hašek.
Jediný proměněný nájezd Roberta Reichela, skvělé zákroky a kousek štěstí u Haškovy branky zapříčinily, že se Česká republika posunula dále. Musela se ale ve finále turnaje postavit svému jedinému přemožiteli – Ruské federaci. Utkání, u nějž málokdo čekal, že bude opravdu opatrné, rozhodla pouhá jediná branka.
