Ako si súčasnosť predstavovali v 50. rokoch? Škola s učiteľom na obrovskej obrazovke, lietajúce autá, žiadna noc i inteligentné hodinky

Zdieľať článok: Zdieľať:

Uložiť Uložené

Niektoré futuristické vízie našich predkov boli až kruto naivné.

Máme rok 2017. Tam, kde si naši předci mysleli, že po roce 2000 budeme létat vzduchem v osobních plavidlech, tak leda měníme barvu bublin na Facebook Messengeru v našich stále rychlejších smartphonech a tam, kde jiní odhadovali, že za nás v současnosti bude vařit, uklízet a prát multifunkční mluvící robot, si tyhle věci stále musíme dělat sami.

Od roku 1958 až do roku 1963 kreslil ilustrátor a malíř Arthur Radebaugh své futuristické vize do deníku Chicago Tribune. Vycházely v každém nedělním vydání pod názvem „Closer Then We Think!“, tedy „Blíže, než si myslíme!“ a reflektovaly pokaždé jinou myšlenku – z dnešního pohledu často velmi naivní a přehnaně optimistickou. Jaké byly poválečné ideály perfektního světa?

24hodinové světlo

Těžko říct, proč lidé na přelomu padesátých a šedesátých let toužili mít čtyřiadvacet hodin v kuse sluneční světlo, protože to zní skoro až apokalypticky. Zajišťovat ho měly obří ohnivé koule, které by se tyčily nad každým městem. Měly být vyráběny velkými elektromagnetickými generátory. Každodenní deprese z nespavosti zaručeny.

Chytré hodinky

O takových raných Apple Watch se mluvilo už v době, kdy ještě Apple znamenalo v USA pouze obyčejné slovo. V jedné ze svých ilustrací Radebaugh popisuje princip futuristických náramkových hodinek s televizí, kde bude naprostým standardem sledovat třeba živý přenos přímo z Měsíce.

Tento koncept by mohl být při troše fantazie trefou do černé ještě větší, než se původně zdálo – mnoho internetových diskutérů návrh srovnává ke smartphonům, ale jak už ze současných trendů vyplývá, konkrétně pro Apple je segment chytrých hodinek považován za možnou budoucí formu hlasové komunikace.

Létající auta

Asi nejtypičtější představa našich předků byla, že se v budoucnosti budeme moci přepravovat vzduchem i jako jednotlivci. Motivy futuristických aut se objevovaly ve filmech, ve sci-fi povídkách a v představách tehdejších obyčejných lidí především.

Vrstva stlačeného vzduchu pod karoserií měla zaručit, že se auto nadzvihne o metr výš, než bylo do té doby zvykem a spolu s aerodynamickým designem zaručí pohodlnou cestu. „Na výzkumech se pracuje, a proto se možná budeme moci s létajícími auty již brzy setkávat,“ píše se na konci článku. Nyní víme, že nejenže to tak není, ale nejspíš to tak v dohledné době ani nebude.

Retrospektivní analogový Skype

„Shánět si práci bude možné po celém světě přímo z vašeho domu. Už nemusíte být vázáni jen na své město, popř. na svoji zemi – stačí sednout k televizoru a vyřešit pohovor se zaměstnavatelem na kterémkoli kontinentu!“

Takto mohl znít slogan na výrobek, jehož realizace se nikdy neuskutečnila. One-World Job Market je jakási alternativa dnešního Skypu. Pomocí barevné analogové kamery a obří mašiny měl být umožněn přenos obrazu a zvuku do jakékoliv části země. K tomu, aby se dva lidi viděli, stačila obyčejná televize.

Rychlé přelakování auta

Jedeš po dálnici, míjíš benzínku a zajíždíš k zastřešenému prostoru, který vypadá tak trochu jako nějaká vesmírná stanice. Ve skutečnosti jde o futuristickou lakýrnu aut, kde není problém za necelých 35 korun nechat přebarvit celé své auto pomocí elektromagnetických pistolí. Tak snadné, jako si změnit tapetu na mobilu. Do několika minut vyjíždíš ve zbrusu nových barvách, které si zvolíš. Klidně každý den jiná.

Podle krátkého textu o tomto konceptu vážně pomýšleli přímo ve Fordu, spolu se samočistícím povrchem každého vozidla.

Auta bez řidiče

Možná, že si Radebaugh řekl, že to vzduchem asi jen tak nepůjde, ale do toho ho napadlo, že by to mohlo jít bez řidiče. Autonomní vozidla jsou nyní po letech opět aktuálním tématem, loni proběhl zatím největší výzkum, technologie existují, vznikají okruhy, na kterých se testuje a první státy je zahrnují do svých zákonů. I přesto je ale stále těžké naprogramovat palubní počítač tak, aby byl stoprocentně spolehlivý, etický a připravený k běžnému provozu. Na tohle zřejmě v té době ani nepomysleli.

Na této ilustraci je paradoxně nejneuvěřitelnější to, že by si lidé v dnešní době takto uvolněně povídali a u toho hráli karty, aniž by neměli oči neustále na displeji svých smartphonů.

Ovládání počasí

S myšlenkou ovládání počasí nepřišli v Chicago Tribune jako první, ale jistá obsese ovládat cokoli, co ovládat člověk zatím nemůže, byla v jejich návrzích hodně znát. V současnosti víme, že s počasím by se raději moc hýbat nemělo – různé katastrofické filmy nás to už spolehlivě naučily. Můžeme se tak alespoň spokojit s předpovědí počasí, která nám na pár hodin dopředu dokáže celkem přesně odhadnout, jak bude.

Škola, kde učí televize

Americké školy v padesátých letech se potýkaly s velkým problémem. Dětí se rodilo stále víc a víc a školní lavice nestačily tyto davy pojímat – nehledě na učitele, kterých bylo nedostatek. „Tlačítková škola“, kam by byly napojeny děti z celého regionu, napadla vědce na kalifornském technologickém institutu právě v padesátých letech. Učitelé by byli promítáni na obří televizor a studenti by jim odpovídali na otázky mačkáním správných tlačítek.

Stroje by byly přizpůsobeny každému žákovi – chytřejší by dostával složitější úkoly, čímž by se mohl vzdělávat efektivněji a pomalejší by dostával lehčí. Každý úspěch by stroj zaznamenával a učitelé by jen dohlíželi nad správností známek a případnými problémy s řešením úkolů.

Robotí sluha

Informace, které svým realistickým (a přesto chladným) hlasem přežvýká Siri majitelům Apple zařízení, možná občas hraničí s tím, co je a co už není komfortní, aby takové zařízení o nás vědělo. Robotí sluha z padesátek měl tzv. „vševědoucí“ oči, které opravdu nechcete, aby vás sledovaly v noci ve spánku. Dokázal péct, uklízet, pohybovat se a pravděpodobně i komunikovat skrz anténu. Zhmotnění všeho špatného, co si člověk vybaví při představě podobného domácího pomocníka.

Velkochovatelské a velkopěstitelské farmy

Dnešní společnost už není příliš pozitivně nakloněna velkým chovatelským a pěstitelským farmám, ale vraťme se do doby, kdy tento pojem ještě nepřinášel lidem negativní pocity – do světa Closer Then We Think!, kde bylo možné opravdu všechno. Gigantická rajčata napíchaná tajemnou substancí, muž v bílém plášti (kterého se rozhodně nemusíme bát), velké přepravní vagony zavěšené ve výšce a přepravující bůhvíco, monumentální plastiková sila a podlouhlé farmy, kde se na malém prostoru pěstují stovky utlačovaných zvířat. Noční můra současného potemnělého světa, který bohužel není od této reality zase tak daleko.