Nina Špitálníková: V Severnej Kórei ma zadržala tajná polícia. Popravuje sa tam na námestiach pred očami detí

Koreanistka a spisovateľka Nina Špitálníková strávila dva mesiace v Severnej Kórei. Pravdepodobne ako jediný študent na svete absolvovala v diktátorskom režime dynastie Kimov dva študijné pobyty. Jej zážitok bol unikátny aj v tom, že sa do krajiny pozrela prvýkrát za režimu Kim Čong-ila a druhýkrát za Kim Čong-una.

O svojich skúsenostiach napísala knihu Mezi dvěma Kimy a v súčasnosti okrem prednášok a rozhovorov pracuje so severokórejskými utečencami. O živote v Severnej Kórei, svojom zadržaní tajnou políciou, ale aj o svojej záľube v japonskej Bondage sa s nami porozprávala v obsiahlom a úprimnom rozhovore.

Čo si myslíš o turizme v Severnej Kórei?

Upřímně, moc to nepodporuju. Turistu to stojí strašně moc peněz a za těch 4 až 5 dní, co tam je, vidí jen to, co mu připraví severokorejský režim. Vždycky režim něco připraví, aby to vypadalo opravdicky, aby měl turista pocit, že viděl něco zakázaného. Ale vše je ve skutečnosti hlídané a připravené. Připadá mi to stejné, jako by se člověk jel podívat do zoo. Jen místo zvířat tam jsou Severokorejci. Proto mi turismus nepřipadá úplně vůči Severokorejcům uctivý.

Ako sa turizmus oplatí režimu?

Režimu se to vyplatí hrozně, protože všechny peníze, které zaplatíš za ten zájezd, jdou přímo Korejské straně práce, která si s tím může naložit, jak chce.

Koľko Čechov sa do Severnej Kórei dostalo na študijný pobyt?

Je nás hrozně málo. Přede mnou tam byli dva kluci na půlroční pobyt. Pak jsem třikrát žádala já a nikdy mi to Severokorejci nedali, až v roce 2011. Tehdy jsem tam jela s kolegyní a podruhé jsme tam byli ve třech, takže nás dohromady bylo po pádu komunismu šest. A od doby, kdy jsem tam byla naposledy, už tam nikoho nepustili. Takže to byla strašná náhoda a štěstí. 

Odporúčané

Najmladšia členka Kiskovho tímu: Súdenie druhých ľudí je na Slovensku národným športom (Rozhovor) 30. januára 2019 o 16:20

Prečo si pre svoj študijný pobyt zvolila práve Severnú Kóreu?

Na Filozofické fakultě jsem studovala koreanistiku a profesoři mi pořád dávali seminárky na téma Severní Korea. Tak jsem u toho zůstala a začala jsem se věnovat severokorejské propagandě. A přišlo mi, že když se tam nepodívám, tak to plně nepochopím. Potřebovala jsem to prožít.

Akým spôsobom tam prebieha výuka?

Měli jsme studium od pondělí do soboty. Vždy to byly dvě hodiny. První měla být gramatika a druhá měla být četba ideologických textů. Ve finále se tenhle rámec udržoval prvních pár dní, a pak si s námi už jen povídali. Zajímalo je, jak se máme v Čechách a já se zase ptala na to, jak se mají v Severní Koreji, na jejich každodenní život a rodinné záležitosti. 

Čo si tam pôvodne išla študovať?

Korejštinu.

V KĽDR je aj katedra zaoberajúca sa českým jazykom a literatúrou. Ako sa tam dostala a aký majú Severokórejčania vzťah k Česku?

Ještě za komunismu bylo Československo třetím největším podporovatelem Severní Koreje za Čínou a Sovětským svazem. U nás dokonce po válce v 50. letech studovalo hrozně severokorejských dětí. Velký počet Severokorejců tak má přímou zkušenost s Československem. My jsme se na té bohemistice byli podívat 14. srpna na státní svátek a oni museli chudáky studenty nahnat do školy, protože v té době byly zrušené vysoké a střední školy. Bylo tam nějakých sedm nebo osm studentů, kteří uměli strašně dobře česky, přestože polovinu studia trávili na poli nebo rozkládáním kalašnikova a podobně. Studium je tam privilegium, tak si ho váží víc než my.

Akú veľkú voľnosť pohybu si mala? 

Oficiálně jsme měli volný pohyb a nemuseli jsme mít průvodce. Teoreticky jsme tedy mohly jít, kam jsme chtěly. Jenže všude byla tajná policie, která tě pořád šmíruje. Jeden den nás pustili uličkou a nic se nestalo a druhý den nám řekli, že od teď dál nesmíme, a nic jsi s tím neudělal. Viděly jsme spoustu věcí, kam by se turista nedostal, ale ta buzerace od státu byla každodenní.

Ako si zistila, že je niekto príslušník tajnej polície?

V tom roce 2011 ještě neměli mobily. Takže jdeš po ulici a za tebou jsou tři týpci, kteří mají zlaté hodinky a kožené boty, což je známka toho, že jsou z vyšší třídy. Jsou všude s tebou a ty se s nimi časem začneš po čase i bavit. Bylo mi jich líto, ale museli s námi chodit všude. A všude jsou tajný odposlechy. Jsi pořád sledovanej. 

Vysokoškolskí študenti v KĽDR sú príslušníci vyššej triedy?

Jo. Obzvláště na Kim Ir-senově univerzitě. To je nejprestižnější univerzita v Severní Koreji a tam se dostanou jen ti, kteří mají dobrej songbun. To je sociální status, který se uděluje hned po narození. Už v tom momentě máš určeno, zda půjdeš na vysokou, nebo na vojnu. A vojna v Severní Koreji pro muže trvá od 10 do 14 let. Ta univerzita je navíc v Pchjongjangu, kde žije jen ta nejvyšší třída. Běžný Severokorejec, který by chtěl Pchjongjang byť jen navštívit, potřebuje povolení od ministerstva vnitra. Je to takový stát ve státě.

Odporúčané

„Na Kapverdách žiješ zo 700 € ako kráľ.“ Slovenka Jana sa zbalila a založila si biznis na exotickom ostrove, vrátiť sa už nechce 11. mája 2019 o 17:17

Koľko kást je v Severnej Korei?

Je jich 52. Ale těch základních je pět nebo šest. A z té kasty není moc reálné se vymanit. Existují jen tři způsoby, jak se z ní dostat. Třeba, když někde začne hořet a ty zachráníš portrét velkého vůdce a třeba u toho zemřeš. Tvoje rodina pak, díky tomu, že jsi obětoval život, dostane vyšší kastu. Další způsob je, když se bavíš s velkým vůdcem déle než 20 minut. U třetího způsobu je úsměvné, jak o něm spekulují západní média. Když je někde velký vůdce, tak všichni jsou hrozně šťastní a pláčou a tady se píše, že je to podplacené, ale oni, když jsou na fotce s velkým vůdcem, tak se za to jejich rodina dostane v kastovním systému výše. Oni jsou šťastní upřímně. 

Ako sa môžu tie kasty prelínať? Môžu sa napríklad medzi sebou ľudia z rôznych kást brať? 

To by nefungovalo. V Severní Koreji fungují dohazovačky, které iniciují sňatky. S kastama souvisí i příděly jídla a vlastně všechno. Svobodný výběr partnera tam úplně není. Možná v těch nižších třídách. Ale je to spíš takový kolorit korejského poloostrova. Podobně to fungovalo ještě relativně nedávno i v Jižní Koreji. 

A nie je také delenie úplným poprením základnej myšlienky komunizmu? 

No jasně. Přijde mi, že tam je popření komunismu ve všem. 

Prečo si sa po dvoch exkurziách chcela do Severnej Kórei vrátiť?

Chtěla jsem dodělat výzkum, to byla jedna věc. Byla jsem tam v roce 2011 za Kim Čong-ila, pak v roce 2012, kdy byl Kim Čong-un u moci nějakých 8 měsíců. A chtěla jsem se tam po dvou letech vrátit, abych viděla, jak se to posunulo. Navíc, Severní Korea je tak strašně zvláštní, že kdokoli tam přijede, tak si to tam nějakým způsobem zamiluje. To je tak strašně bizarní stát, že vždy, když jsem tam přijela, připadala jsem si jako komiksová hrdinka. Tam řešíš základní věci jako příděly jídla, zatímco tady pořád nad něčím musíš přemýšlet. Když ti vezmou svobodu, zjistíš, že je všechno daný a ve finále strašně jednoduchý. Je tam takový zvláštní mindset. Navíc mám hrozně ráda Korejce a jezdím často i do Jižní Koreji.

Tretie vízum ti stopli kvôli spolupráci so severokórejskými utečencami. Ako prebiehala?

Ono není úplně určený, na základě čeho to stopli. Severokorejci mi dali vízum, a pak ho najednou dva týdny před odletem stopli. Já v té době vůbec nedávala rozhovory, takže si myslím, že to bylo kvůli tomu. Teď dělám s uprchlíky výzkum na každodennost. Jak vypadal jejich život, jakým způsobem utíkali od disciplinace. Jestli si doma odepnuli odznáček, který mají povinný nosit, a podobné maličkosti. Já se s nimi kontaktuji, dělám s nimi rozhovor a teď z toho dělám výzkum. Jsou rozesetí po celém světě od Jižní Koreje přes Čínu, Laos, Velkou Británii a Ameriku, takže je to pořád takové hledání a hrozně mě to baví a naplňuje.

Aké sú príbehy severokórejských utečencov?

Zajímavé je, že nejčastějším prototypem uprchlíka je žena. Je jich tak 70 %. Navíc, ti lidé, kteří uprchnou, se nemají v Severní Koreji úplně špatně. Převod přes hranice je docela drahá záležitost. Stojí od 7 do 10 tisíc euro, což člověk nemá, protože průměrný plat v Severní Koreji jsou 2 eura. Takže velká část uprchlíků jsou veksláci. Ty příběhy, které známe z médií, že někdo uprchl z koncentračního tábora, většinou nejsou pravda. To není moc možné. Ti lidé, kteří utekli, se tam neměli tak špatně a buď se chtěli mít ještě líp, nebo si uvědomovali, že by je mohl čekat nějaký problém. Teď každý z nich tvrdí, že chtěl bojovat za svobodu, ale když se s nimi osobně bavíš, zjistíš, že u velké části byl důvod ekonomický. Což je taky legitimní. Další věc je, že uprchlíci po sobě zanechají rodinu, která za to pak má tresty, které jsou občas fatální. 

Odporúčané

Dominika Cibulková: Na slovo influencer som alergická. Avengerov nenávidím, za odmenu občas zájdem do mekáča (Rozhovor) 2. mája 2019 o 15:32

Prečo je väčšina utečencov ženského pohlavia?

Ženy mají kratší pracovní dobu než muži. A to docela o dost. Ženy mají 6 hodin, pokud mají více jak 3 děti. Když mají méně než 3 děti, tak mají 8 hodin. Muži mají pracovní dobu od deseti do třinácti hodin. Takže ony ty ženy mohou zbytek času být na černým trhu a kšeftovat. To je strašná výhoda. A když je ta žena šikovná, tak si vydělá fakt dost peněz. Severokorejský režim navíc před pár lety udělal výjimku, že si můžeš koupit od státu právo být nezaměstnaný. A ty ženy si ho koupí a tím pádem mohou kšeftovat ještě víc. 

Takže severokórejskú triedu tvoria prevažne ženy?

Ano. Za Kim Čong-ila to tak nebylo, protože se snažil černý trh udusat. Až Kim Čong-un ho začal tolerovat. Hrozí za to pořád tresty, pořád to není legální, ale když nejseš proti režimu, tak už tě policie nechá být. 

Akú formu má čierny trh? Prebieha na ulici pred očami všetkých?

Na ulici. Když jsme tam přijeli poprvé, tak vždycky ty babičky musely všechno spakovat a utíkat, protože s námi šla tajná policie. A za Kim Čong-una už si tam mohli lidi normálně kupovat věci. Černej trh je úplně všude. Jsou místa, kde si může koupit třeba časopisy nebo cigára, v jiných místech je zase jídlo. Docela rychle se naučíš, kde co sehnat.