V tomto pokračování našeho seriálu si představíme šílence, který řádil v ulicích New Yorku pod přezdívkou Samův syn a zabíjel své oběti pistolí ráže .44
David Richard Berkowitz, jinak známý jako Samův syn, se narodil 1. června (jún) 1953 v New Yorku pod jménem Richard David Falco. Jeho rodiči byli Betty Broder a Joseph Kleinman. Pokud tě udivuje odlišné příjmení, není se čemu divit. Rodinné vztahy v jejich rodině byli totiž zamotané více než kdejaká telenovela s tisíci epizodami. Davidova matka byla totiž provdána za Tonyho Falca, s nímž měla dceru a přestože ji opustil, nikdy se s ním nerozvedla. Později měla aférku s ženatým Josephem Kleinmanem. Avšak ten, když zjistil, že je s ním těhotná, dal ruce pryč a veškerou starost přenechal ji. Protože byl Kleinman ženatý a nechtěl mít s Davidovou matkou nic společného, uvedla jako otce svého manžela Tonyho Falca.
Žena neunesla tíhu zodpovědnosti, a jelikož ji v tom všichni muži nechali, rozhodla se poskytnout svého novorozeného syna k adopci. Přihlásili se Nathan a Peral Berkowitzovi, židovský pár, který postrádal potomka. Adoptivnímu synovi prohodili první dvě jména. Zároveň přejal i jejich příjmení. A právě tehdy začal příběh jednoho z nejšílenějších vrahů Ameriky. Jeho narušenost a divná povaha se začala projevovat už v dětství. Přestože byla jeho inteligence poměrně nadprůměrná, už v mládí ztratil zájem o učení. Více ho zajímaly drobné krádeže a pyromanie. Oboje se stalo jeho posedlostí. Byl talentovaným hráčem baseballu a u vrstevníků si vysloužil reputaci jako tyran a šikanátor.
Pearl a Nathan Berkowitzovi
Velká a bolestivá rána udeřila do Berkowitzova života v roce 1967, kdy jeho adoptivní matka Pearl zemřela na rakovinu prsu. David měl vždy k Pearl bližší vztah než k otci, s nímž se moc nemusel. Jeho nevraživost k adoptivnímu otci vzrostla poté, co si našel novou přítelkyni, kterou David přinejmenším neměl rád. Rodinné prostředí mu tedy více než nevyhovovalo a po úspěšném dokončení školy v roce 1971 vstoupil do americké armády. Zde se mu podařilo vyhnout službě ve válce ve Vietnamu. Namísto toho sloužil střídavě ve Spojených státech a v Jižní Koreji až do roku 1974. Přesto se nevyhnul malérům a také začal experimentovat s drogami. Znovu se mu také po dlouhé době vrátily sklony k žhářství.
Poté, co se vrátil ze služby domů, získal zaměstnání jako dělník, taxikář nebo také člen ostrahy. Při jednom incidentu během vykonávání práce ho pokousal pes, což pravděpodobně mělo podíl na bludech, které ho později dostihly. Zapsal se na vysokou školu v Bronxu. Pohrával si s myšlenkou křesťanství a pokusil se vyhledat svoji pravou matku. Ale po několika málo návštěvách zjistil, co předcházelo jeho narození a jak se jeho rodiče zachovali po jeho narození. Získané informace ho nejspíše moc nepotěšily, tak znovu přerušil všechny kontakty, ale zůstal v kontaktu se svojí nevlastní sestrou Rosalyn. 28. srpna (august), pravděpodobně v návaznosti na zjištění rodinných poměrů, začal zakládat požáry v New York City. Tou dobou pracoval jako zaměstnanec letiště Johna F. Kennedyho. Práce mu přestala vyhovovat poté, co se nechal slyšet, že slyší hlasy psů, kteří ho doprovázeli při směně. Přestože v práci skončil, iluze začaly narůstat a Berkowitz údajně začal fiktivním hlasům naslouchat, což ho později vedlo k vražednému řádění.
Pořád víceméně příčetný Berkowitz ve službě
Jeho psychická porucha ho vedla k prvnímu násilnému činu, který spáchal, dle svých slov, na Vánoce roku 1975. Tehdy mu bylo pouhých 23 let. Jen den poté, co spáchal svůj poslední žhářský čin, napadl dvě ženy s nožem. Obě dvě podle jeho slov útok přežily, ale samotné napadení potvrdila později jen jedna z nich. Přestože byla hospitalizována, Berkowitz nikdy nebyl obviněn a byl tím dán prostor pro jeho budoucí řádění v ulicích New Yorku. Pouhý rok poté, co ženy napadl, rozpoutal hotové peklo. Neblaze známým začal být již na konci července (júl) roku 1976, kdy zastřelil na ulici Jodi Valenti (19) a Donnu Lauri (18). Slečny byly zastřeleny sedíce v zaparkovaném autě před bytem jedné z nich. Několik chvil poté, co se Donna rozloučila s Jody a popřála ji na dobrou noc, vtrhl do auta David Berkowitz. Držel v ruce papírový sáček, z kterého následně vytáhl pistoli. Donnu střelil do krku a do ramene, načež vypadla z auta. Jody střelil do stehna. Spadla dopředu a tělem zmáčkla klakson. Zatímco Jody Valentiová střelbu přežila, její kamarádka střelným ranám podlehla. Jody byla pak schopna popsat vrahův vzhled. Uvedla, že to byl přibližně 30 let starý běloch s kudrnatými vlasy, kterého předtím nikdy neviděla. Jelikož se útok odehrál v nebezpečné čtvrti Bronx, média mu nevěnovala příliš pozornosti, stejně tak jako policie, která událost uzavřela jako vraždu mafiánů, kteří operovali v tamní lokalitě. K vraždě byla navíc použita zbraň ráže .44, která je určena především k cílenému zabití člověka.
Narušený Berkowitz proto povzbuzen "úspěchem" pak s pocitem nepolapitelnosti napadl o pár měsíců později další dvojici sedící v zaparkovaném autě. Tentokrát si pro svůj čin vybral nejlidnatější čtvrť v New Yorku - Queens. Chladně zasypal kulkami auto, v němž seděli Carl Denaro (19) a Rosemary Keenan. Tentokrát si střelba vyžádala znovu jeden život. Rosemary podlehla svým zranění, ale Carl, ač střelený do hlavy, se dokázal zmátořit a ze svého zranění se vylízal. Šílené běsnění ale zatím nemělo dostát svého konce. David Berkowitz, kterého jeho spolupracovníci považovali za tichého a spořádaného člověka, už byl k nezastavení a proto i přes špatnou činnost policie dostal příležitost k dalšímu zbabělému ataku. Pouhý měsíc po střelbě na dvojici v autě se rozhodl k dalšímu aktu násilí. Tentokrát zasypal střelnými ranami dvojici kamarádek, které odcházely z kina. Přímo na ulici (v Queensu) na ně začal pálit. Donna DeMasi (16) se ze zranění vyléčila, avšak její kamarádka Joanne Lomino (18) zůstala na vozíku. Policie tentokrát zvažovala možnost, že by mohlo jít o stejného vraha, který vraždil v předchozím měsíci, ale vzhledem k odlišnému popisu svědků tuto možnost vyloučili.
Jody Valenti, Donna Lauri a Carl Denaro (zleva)
Berkowitz si poté dal na několik měsíců pauzu. 30. ledna (január) 1977 se však začaly ulicemi New Yorku výstřely jeho zbraně linout znovu. Tentokrát si vybral za cíl svého útoku snoubence Christinu Freund (26) a Johna Diela (30). Milenci zrovna přišli z baru a poté, co nasedli do svého pontiacu, rozlehly se jejich vozem výstřely. Když běsnění ustalo, nezraněný Diel nalezl svoji snoubenku v kaluži krve. Podlehla střele do hlavy z bezprostřední blízkosti. Po tomto útoku policie zjistila, že byla použita zbraň .44 caliber Charter Arms Bulldog, přičemž zjistili, že stejná zbraň byla použita i při předcházejících útocích a začali si dávat vše dohromady. Samotný vrah pak dostal přezdívku .44 Caliber Killer. Policie také vytipovala jeho cíle, jimiž měli být buďto mladé páry v autech nebo ženy s dlouhými tmavými vlasy.
8. března (marec) 1977, tedy o pouhé dva měsíce později, udeřil znovu. Tentokrát si vybral Virginii Voskerichian (19), která mu uvolnila místo při průchodu úzké uličky, načež ji Berkowitz přiložil zbraň k hlavě a nemilosrdně ji usmrtil jedním výstřelem. Případ byl po balistických testech spojen s předchozími, a přestože se u případů lišil popis útočníka, začala policie s rozsáhlou pátrací akcí, kterou nazvala operace Omega. Média se ovšem případu chytla také a celé město zahalil stín strachu. .44 Caliber Killer zaútočil znovu 16. dubna (apríl) 1977. Valentina Suriani (18) a Alexander Esau (20) seděli v autě nedaleko místa, kde byla zastřelena Donna Lauri, když se náhle roztříštilo dveřní okénko. Do auta bylo vpáleno několik kulek. Valentina podlehla zraněním na místě, Alexander o dvě hodiny později. První policista, který na místo činu dorazil, nalezl kousek od auta obálku s dopisem adresovaným policii. Osm policistů se dotklo dopisu a přesto, že pak byly jejich otisky sejmuty a identifikovány, ty vrahovy na obálce nebyly k užitku, protože byly neúplné. V dopise vrah popisoval, že je nepolapitelným monstrem.
Valentina Suriani, Alexander Esau a Christine Freund (zleva)
30. května (máj) 1977 obdržela redakce New York Daily News ručně psaný dopis od Davida Berkowitze. Poté, co dostali povolení od policie, dopis publikovali, načež se v médiích objevila nová přezdívka pro šíleného vraha - Syn Samův. Medializace jeho řádění nenechala Berkowitze spát. 25. června (jún) 1977 Judy Placido (17) a Salvatore Lupo (20) seděli po návratu z diskotéky v autě a probírali běsnění Samova syna, když tu se objevila samotná příčina jejich diskuze a začala po nich pálit. Salvatore byl zasažen do zápěstí. Další střelu dostala Judy do hlavy, ale kulka ji pouze lízla, další střela jí provrtala rameno. Salvatore vyběhl z auta a běžel směrem k diskotéce, to samé udělala i Judy, která po pár krocích upadla v mdlobách k zemi. Oba střelbu přežili. Náhodný svědek navíc Berkowitze spatřil a popsal ho policii jako podsaditého bělocha.
Posledními obětmi Berkowitzova řádění byli Bobby Violante (20) a Stacy Moskowitz (20), kteří seděli v autě a líbali se. Když se zničehonic ozvaly tři výstřely, které prošly předním sklem jejich vozu. Bobbyho okamžitě oslepily střepiny ze skla. Jeho přítelkyně byla ranami zasažena. O 38 hodin později podlehla zraněním v nemocnici, její přítel Bobby si z útoku odnesl nejenom celoživotní trauma, ale také navždy oslepl. Jen několik chvil před útokem nahlásila Cacilia Davis, která žila nedaleko místa činu, muže, kterého viděla, jak ze svého automobilu, zaparkovaného příliš blízko hydrantu, snímá parkovací lístek a vyhazuje ho. Policie si dala dvě a dvě dohromady a předpokládala, že ten samý muž musel být svědkem střelby. Zavolali tedy na další policejní stanici, aby získali potřebné informace o majiteli vozidla. Když vyšlo najevo, že majitelem je Berkowitz, policie zjistila, že stejného muže má uvedeného jako podezřelého v případě "Samova syna".
Dopis, který obdržela redakce NY News
Policie nepovažovala Berkowitze za samotného útočníka, přesto pro něj 10. srpna (srpna) 1977 přišli do jeho bytu. Jaké bylo jejich překvapení, když je uvítal slovy: „Máte mě. Co vám trvalo tak dlouho?" Když pak policie prohledávala jeho automobil, našla .44 kalibrovou pistoli, mapu, na níž byla vyznačena místa činů a také dopis týkající se případu. Při prohledávání jeho bytu našli satanistické graffiti na zdech a deník, v němž se přiznával ke svým činům. V průběhu výslechu tvrdil, že přezdívku "Samův syn" začal používat kvůli tomu, že jeho soused Sam Carr vlastnil labradora, který ho prý instruoval k násilným činům, které pak pod jeho nátlakem vykonával. Soudními psychology byl klasifikován jako paranoidní schizofrenik. Podle jejich tvrzení se David izoloval sám do sebe a po čase jeho fantazie vytlačila realitu a Berkowitz začal žít ve světě, kde mu poroučeli jeho vnitřní démoni.
David Berkowitz byl odsouzen k 365 letům vězení. Později s ním Robert Ressler, veterán FBI udělal několik rozhovorů, načež vyšlo najevo, že Berkowitz si vysvětlení v podobě démonizovaného sousedovic psa vymyslel. Přiznal Resslerovi, že ženy zabíjel z toho důvodu, že cítil obrovský odpor ke své vlastní matce a kvůli vlastní neschopnosti vybudovat si fungující vztah se ženou. Svoje sexuální uspokojení vyhledával ve stalkingu a následném zastřelení žen, načež doma nad svým činem masturboval. Také uvedl, že se často vracel na místa činu, kde si vyvolával představu předchozího děje, což ho nesmírně vzrušovalo. Chtěl také přijít na pohřeb obětí, ale bál se, že si ho všimne policie. V roce 1987 prohlásil, že je znovuzrozený ve správného křesťana a od té doby na svém tvrzení trvá. Momentálně se nachází v Sullivan Correctional Facilit. Přestože měl několik možností k požádání o propuštění na čestné slovo, nikdy je nevyužil.
Úsměv na rtech zatčeného šílence
