Okrem hudby organizuje eventy s vlastným konceptom, spolupracuje na kolekciách oblečenia a určite nepohrdne ani zaujímavými teniskami.
Meno Jakub „NobodyListen“ Strach si väčšina z nás možno spája hlavne s hudbou a produkciou. Polovica zoskupenia VR/Nobody má však prsty vo viacerých odvetviach a rozhodne toho nie je málo. Či už ide o eventy pod konceptom Addict, módne spolupráce so značkou ODIVI, alebo práce na pripravovaných albumoch. Jakub nám ukázal svoj každodenný „backstage“ v Prahe a my sme sa pýtali – čítaj a dozvieš sa viac.
„Určitě čerpám inspiraci z hudby, kterou mám doma, ale spíš tou přirozenou cestou. Není to tak, že bych slyšel nějakej track a řekl si ,jo přesně tohle chci udělat‘, šel a snažil se to nějak okopírovat. Baví mě fakt strašně moc hudby – od indie věcí, funk, jazz až po rap a elektroniku. Podle mě je důležitý mít širokej rozhled a brát si z každý hudby jinou inspiraci. Bohužel mi přijde, že poslední dobou lidi moc nejdou do hloubky – poslouchaj to, co je zrovna ,cool‘ a vůbec nevyhledávaj nějakej přesah.“
„Weeknd je určitě moje největší inspirace a taková ,múza‘. Objevil jsem ho náhodou, když vydal House of Balloons a ten zvuk mě okamžitě dostal. Spojení atmosferickejch downtempo produkcí a jeho dokonalej MJ voice nemá chybu. Další věc, co fakt respektuju, je, jak rychle dokázal z toho zvuku udělat mainstream. Před 4 rokama jsem si chodil tisknout vlasní XO merch, protože ani žádnej oficiální ještě neexistoval, hrál jsem ho v setech a skoro nikdo nevěděl, o co jde. A pár let nato? Jedna z nějvětších světovejch stars.“
„S projektem VR/NOBODY momentálně dokončujeme další album. Máme už asi 20 tracků, teď budeme vybírat finální selekci, nahrávat finální vokály a dodělávat aranže. Je to ještě hodně práce, ale myslím, že do května to bude venku. Mám z toho hroznou radost, protože mi přijde, že je v tom slyšet posun. Dospělo to a je to sound, kterej tady chybí. Taky děláme s víc hostama a tak. Strašně se těším, až to lidi uslyšej, děláme na tom už nějakou dobu.“
„Kromě toho vyjde v druhý polovině roku moje společný album s jedním českým raperem. Zatím nebudu prozrazovat, s kým, ale kdo mě sleduje, asi tuší. Pár věcí už máme nahranejch a potom, co vydáme každej svoje album, se na to vrhnem. Bude to bomba. Taky dodělávám nějaký ,solo‘ tracky s různejma hostama. Chci na pár věcí natočit klip a prostě je dávat ven jako free singly.“
„Hodně pracuju na mém konceptu Addict – eventy a radio show. Je s tím strašně moc práce, protože eventy neděláme v klubu, ale vyhledáváme opuštěný budovy a prostory. Příští Addict bude 17. 3. v 3patrový prázdný hale, kde byl dřív klub. Není tam jediný světlo, elektřina, je tam strašná zima a celý to je fakt hodně v punku, takže to budeme 5 dní nonstop připravovat. Stavíme si velkej sound system a o vizuály se nám stará geniální Lunchmeat Studio. Na místě bude taky preview další kolekce ODIVI x NobodyListen. Mám taky skvělej silnej zahraniční lineup.“
„Snažím se to dělat jinak – není to jenom party, ale event, kterej má atmosféru. Řešíme každej detail do posledního světla. Do konce roku chceme udělat ještě 6 ,velkejch‘ Addictů v Praze a ke konci roku Addict tour po Česku a Slovensku. No a to samozřejmě není všechno, ale hodně věcí se teprve připravuje nebo dokončuje, tak ten sloh nebudu prodlužovat – rozhodně se nenudím. Je to teď trochu šílený období.“
„Na LP prostě nic nemá – to praskání tomu dodává atmosféru. Na vinylech je taky skvělý to, že si můžeš pořídit různý limitovaný edice, colorovaný desky, printy. Je to prostě nádherná věc, není to jenom něco, co si založíš do poličky a zapomeneš na to. Měl jsem strašný štěstí a podařilo se mi koupit limitovaný očíslovaný 6LP Weeknd – Trilogy. Do toho všeho ho mam podepsaný. Bylo vyrobeno 500 kusů, já mam číslo 50. Nedávno jsem koukal, za kolik se to prodává. Ceny se pohybujou okolo 5 000 liber, naprosto šílený. Ten svůj bych ale nikdy neprodal, je to takovej můj poklad. Z Berlína jsem si teď přivezl limited bundle novejch The xx a to je taky naprostá nádhera.“
„Koncert, na kterej vzpomínám nejvíc, je určitě Weekndova první show v Evropě vůbec. Bylo to v roce 2013 v Londýně. Bylo tam asi 1 000 lidí a neuměl ještě vůbec zpívat live. První 3 tracky jsem si jenom opakoval v hlavě ,on fakt žije, on fakt žije.‘ V tom roce nebylo nikde moc jeho fotek. Plakát, co mam vystavenej, je už po tom, co vyšel Kiss Land, byla to tour k tomu. Jeho první velký halový shows, nádhera sledovat ten posun. Dal jsem si samozřejmě 12 hodin v největší zimě před halou a první řadu. Ten plakát jsme potom s Adelem museli nosit v ruce asi 2 dny, abychom ho nemuseli ohejbat.“
„Print is not dead. Stejně jako z hudby je to pro mě obrovská forma inspirace – hlavně tý vizuální. Dneska už to nejsou jenom magazíny, ale spíš knížky. Vytištěný na nádhernym těžkym papíru a se skvělym obsahem. Mám pár oblíbenejch ,klasik‘ – 032c, Dust, Hypebeast, iD, Highsnobiety, Fantastic Man a k tomu vždy dokupuju nějaký speciální edice. Poslední dobou si ze zahraničí přivezu víc magazínu než hadrů, vždycky tahám 20 kg papíru, haha. Můj největší úlovek je každopádně asi Boys Don't Cry magazine, kterej vydal Frank Ocean ke svojí desce Blonde. Obří formát, 5 kg a 500 stránek. Naprostej úlet, nic hezčího jsem ještě neviděl! Uvnitř jsou strašně rare věci – rozhovor Franka s Lil Bm nebo třeba básničky o McDonald's od Westa.“
„Nejoblíbenější tenisky? Tohle se mi docela často mění. Dřív to byly Nike AF1 v různejch kolaboracích, později spíš jednodušší Tenis Classics a momentálně mě strašně bavej Blazers a Dunky. A taky věci, co vycházej pod NikeLab, jsou naprosto dokonalý. Nejvzácnější? Asi to budou AF1 x Supreme, AF1 x Acronym nebo AJ1 Shadows, který fakt miluju. Asi to nebudou tenisky nejvzácnější cenou, ale mám je prostě rád.“
„Určitě jedeme s ODIVI dál! Tentokrát nebudeme přímo dělat catwalk na Fashion Weeku, jak jsme dělali poslední 3 roky, ale představíme jen takovou menší kolekci. Pokud se tomu totiž nevěnuješ naplno, je fakt těžký kompletně sestavit přehlídku a kolekci o 30 kusech oblečení. To bych nemohl dělat nic jinýho. A kvůli tomu to pak nevypadá, jak chceš, musíš dělat ústupky a to za to nestojí. Ale každopádně to chci dělat dál, mám nějaký nápady a jsem rád, že je můžu díky ODIVI realizovat. Nic vlastního určitě rozjíždět nechci, spolupráce s nimi je naprosto skvělá v rámci fungování – já přinesu nějakej koncept nebo nápad, Iva mi k tomu rovnou řekne názor a umí zařídit a pomoci s realizací a výrobou. Taky jsem se hodně najezdil ke švadlenám, ale díky ní jsem to strašně rychle pochopil. Vzájemně to prostě funguje a nemá cenu začínat nic jinýho.“
„Necejtím se jako někdo, kdo by měl soudit lidi za to, co nosí nebo to nějak řešit. Každopádně je škoda, že to trochu přeháněj. Často potkávám fakt šílený outfity za šílený peníze, který těm kids prostě neslušej. To, že si nakoupíš 5 vyhajpovanejch značek a splácáš je dohromady, neznamená, že je to nějaká fashion. A to, že neznaj backstory, už jim asi dneska nemůže mít nikdo za zlý – polovina lidí ani nebude mít čas si dočíst tenhle rozhovor do konce, protože pospíchaj za něčím dalším. Takže v dnešní super rychlý době to tak prostě je. Mě osobně to mrzí, protože to s partou kolem sledujeme a kupujeme už fakt hodně let a víme o tom fakt hodně, ale vlastně chápu, že to ty děti nezajímá.“
„Občas mě trošku zaráží nebo mrzí, že lidi moc nemaj respekt. Často komentujou tvoji hudbu nebo práci bez jakýhokoliv obecnýho respektu kolem. Ono napsat na YouTube, jaká je to sračka a sám nic nedělat, umí každej. Spousta lidí tady dělá skvělý věci, a i když se něco nelibí přímo tobě, měl bys cenit, že tady prostě něco vzniká a posouvá se to. Jsem fakt rád za všechno, co tady vzniká a posouvá tu kulturu dál a dál. Neříkám, že mě všechny ty věci bavěj, ale respektuju tu práci kolem. Vím, že cokoliv udělat, dá fakt zabrat, ať už je to event, hudba, oblečení, klipy, cokoliv.“
„Strašně ty lidi cením – oblečou si na Addict svůj nejlepší outfit, drahý tenisky. Chvilku si ty outfity navzájem kontrolujou, fotěj se a o 2 hodiny později skáčou salta v moshpitu a všechny ty věci si ničej. A to je prostě dokonalý. Ty lidi to milujou, žijou tím. A nikdo jinej by neměl komentovat to, co dělaj nebo říkat, že to jsou ,faded kids‘. Je to pro ně život, tak je potřeba to spíš podpořit a jít tomu naproti, než tu komunitu zbytečně pohánět proti sobě. Díky za vás!“
