Jána Pavla II. vyhlásili za svätého, prežil dva atentáty a bojoval proti manželstvám homosexuálov či antikoncepcii

Celý tvůj. Tak znělo životní motto muže, jenž byl jednou z nejprogresivnějších postav křesťanství dvacátého století. Jako první muž katolické víry získal mnohá prvenství, během svého života čelil několika atentátům, a v papežském rouchu vykonal i spoustu do té doby nevídaných věcí. Ve své pokrokovosti si přesto udržoval hranice.

Karol Józef Wojtyła jako Jan Pavel II., první slovanský papež, by 18. května oslavil sté narozeniny. V květnu se však připomíná i jiné smutné výročí, které se váže k jeho osobě. Jak sám kdysi uvedl, v tento jarní měsíc se totiž narodil hned dvakrát.

ČÍTAJ TIEŽ Muž, který vyřešil vlastní vraždu. Bývalý ruský agent Alexandr Litviněnko byl odpůrcem Putina, který jej nejspíš nechal zabítMuž, který vyřešil vlastní vraždu. Bývalý ruský agent Alexandr Litviněnko byl odpůrcem Putina, který jej nejspíš nechal zabít

Přátelé Židé

Jedna z největších duchovních postav 20. století se narodila jako obyčejný kluk. Dne 18. května 1920 se stal součástí rodiny vojenského důstojníka. Měl i starší sourozence, jednoho z nich ale nepoznal. Starší sestra Olga umřela ještě před jeho narozením, vyrůstal tak po boku svého o čtrnáct let staršího bratra Edmunda, jenž byl minimálně stejně bystrý jako budoucí papež.

Rodiče Jana Pavla II., Emilia a Karol Wojtyłovi s jeho starším bratrem Edmundem

Žil v malém polském městě Wadowice kousek od Krakova. Jako malý zapadl do tamní početné židovské komunity, která tvořila téměř třetinu obyvatelstva desetitisícových Wadowic. Vytvořil si k ní velice kladný vztah, jak píše spisovatel Gianfranco Svidercoschi ve spisu Židovské „kořeny“ Karola Wojtyły. Zmiňuje knihu „Překročit práh naděje“, ve které papež vysvětloval, že se s židovskými dětmi vídal, chodil do divadla a hrával fotbal.

Tyto pozitivní zkušenosti s židovskou komunitou jej formovaly navzdory antisemitským náladám, které ve 20. letech minulého století nabíraly rychlý spád. Později jej motivovaly také k činům, které žádný papež před ním nikdy neudělal.

Mládí plné tragédií

Mladému papeži se ale, bohužel, už od útlého věku nevyhýbaly tragédie. Jak již bylo zmíněno, starší sestru nikdy nepoznal. V roce 1929, v pouhých devíti letech, přišel o matku. Jeho starší bratr Edmund, který vystudoval lékařství, zase podlehl v roce 1932 epidemii spály, jež jako jedna z mnoha nemocí pustošila tehdejší svět. 

Otec Kazimierz Figlewicz se svými ministranty ve Wadovicích v roce 1931. Budoucí papež Karol Wojtyła sedí po jeho pravici.

Možná proto tehdy už gymnazista Karol Wojtyła tíhl k duchovnu. V roce 1938 se zapsal na Filozofickou fakultu Jagellonské univerzity v Krakově, kde jej kromě samotného studia, jak píše web Biography.com, zajímalo i divadlo a poezie. Avšak s následujícím rokem přišla do Polska nacistická okupační vojska, a škola musela zavřít. Nejen on, ale hlavně jeho židovští přátelé byli postaveni do svízelné situace, s níž se ale rozhodl bojovat.

V roce 1940 nastoupil na nucené práce do kamenolomu Zakrzówek, ale i přes tvrdou dřinu nezapomínal na učení a své židovské přátele, kterým se snažil, jak píše Česká televize, i přes očividné nebezpečí pomáhat. Každopádně ani tato bohulibá činnost neodpudila životní tragédie, které se budoucího papeže držely jako klíšťata.

Web The Guardian ve svém článku uvádí, že ještě týž rok přišel mladý Wojtyła skoro o život při střetu s tramvají, ze kterého vyvázl „pouze“ s prasklou lebkou. Střet mu ale podle doktorů  paradoxně zlepšil paměť. Na konci války v roce 1944 mohla být Janu Pavlu II. osudná srážka s nákladním automobilem. Kvůli tomuto střetu měl papež jedno rameno výš než druhé a byl neustále shrbený. 

Nakonec ale přišel o život někdo jiný.