Prepnúť do nočného režimu
Prepnúť do denného režimu
Nedeľa 17. 11. 2019 meniny má Klaudia, Deň boja za slobodu a demokraciu

hľadaj na refresheri

Uložený článok nájdeš
v ponuke používateľa.
Odporúčame zapnúť browser notifikácie, ak budeš prihlásený na Refresher s týmto zariadením.
Refresher - Rozhovory
1
Adam Smeták
10. október 2019, 14:50

V Česku je na ulici 8-tisíc detí. Často sa živia prostitúciou, hovorí autor knihy Homeless Guide

S Tonym sme sa porozprávali o živote na ulici.

Adam Smeták
10. október 2019, 14:50
V Česku je na ulici 8-tisíc detí. Často sa živia prostitúciou, hovorí autor knihy Homeless Guide
Zdroj: REFRESHER/Adam Smeták
Musíš byť prihlásený/á , aby si mohol uložiť článok.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.

V prípade že problémy pretrvávajú, kontaktuj prosím administrátora.
OK
1
Uložiť na neskôr.
Uložený článok nájdeš
v ponuke používateľa.

„Jsou ve městech celého světa i naší republiky – lidé bez domova. Říkáme jim bezdomovci, houmlesáci nebo tuláci a často je přehlížíme.“ Těmito slovy uvádí svoji knihu Homeless Guide: Jak přežít na ulici a užít si to Tony Havlík, spisovatel a redaktor Refresheru.

 

Ve své prvotině přibližuje osudy čtveřice lidí, kteří mají zkušenost s ulicí. Věnuje se Ivaně, která byla bez domova přes 30 let, Karimovi, který se živil prostitucí, Vojtěchovi, který se z pražské filharmonie dopracoval až na ulici a Hanušovi, který vařil pervitin.

 

Krom unikátního pohledu do duše těchto lidí se věnoval i historii bezdomovectví, prostituci a různým zajímavostem, které život na ulici provázejí. V rozhovoru nám téma bezdomovectví přiblížil, ukázal nám jeho stránku a prozradil, jakým způsobem hodlá svojí knihou propojit ony dva světy. Článek navíc doplnil medailonky jednotlivých postav ze své knihy. 

 

Na ulici nejsou kamarádi. Je to boj o přežití, říká autor knihy Homeless Guide

 

Je správné dát bezdomovci peníze?

To záleží na každém. Pokud máš dostatek peněz, pokud to tebe samotného nijak neohrozí, tak si myslím, že by ti pár korun určitě nemělo nijak chybět.


Co si za ty peníze jde bezdomovec většinou koupit?

Buď jídlo, nebo alkohol. 


A není špatné jim přispívat na alkohol?

Oni by si ho stejně nějak pořídili. Je otázka, zda mu ty peníze nedat, načež on bude případně krást v obchodě, nebo mu je dát a on si ten alkohol normálně koupí.

 

 

Jakou roli hraje alkohol na ulici. Proč tolik bezdomovců vídáme s lahví?

Má to víc aspektů. Člověk, který je na ulici, má spoustu problémů, které je často složité řešit a cítí potřebu se z toho nekonečného kolotoče dostat. Spousta lidí řeší tyto problémy právě alkoholem. Ale pijí samozřejmě i z toho důvodu, že se alkoholem zahřívají. Není to sice fyzicky zdravé, ale na psychiku to funguje.

 

Jak co nejefektivněji pomoci lidem bez domova?

Ideálně podpořit organizaci, která se pomoci jim věnuje. Pokud by o to člověk měl velký zájem, tak začít dobrovolničit. Určitě je dobré přispět minimálně v zimě na Nocleženku.

 

Je hozně těžké být na ulici sám. To je asi úplně to nejhorší, co se ti může stát.

 

Jaké konkrétní organizace pomáhají?
Armáda spásy, nebo například Naděje. 

 

 

Karim
„Karima znají asi úplně všichni, jde o člověka, který je zraněný a jeho image je jen štítem vůči společnosti. Málokoho doopravdy pustí pod kůži. Mně se to částečně povedlo, pod tou zvláštní maskou je to vlastně citlivý člověk, který se svými historkami tak trochu vypořádává s ne úplně šťastným životním osudem,“ říká autor knihy Homeless Guide. 

 

Na ulici nejsou kamarádi. Je to boj o přežití, říká autor knihy Homeless Guide


Kam bych měl jít a co bych měl dělat, pokud se dostanu na ulici.
Nejlépe jít právě sem do Naděje nebo Armády spásy. Oni ti pomůžou s těmi nejpotřebnějšími věcmi – kde se vyspat, dají ti najíst a umožní ti se u nich vykoupat. Ale pomohou i dál. Mají kontakty, vědí, kam tě poslat. Pokud jsi například po výkonu trestu a nemáš kam jít, tak tě pošlou do organizace Rubikon, která pomáhá bývalým vězňům, aby nepropadli recidivě. 


Pokud se už na ulici ocitneš a z nějakého důvodu tam budeš nucen přespat, je lepší být sám, nebo se připojit k dalším bezdomovcům?

To záleží na tom, jak dlouho plánuješ na ulici být. Pokud jde o jednu či dvě noci, osobně bych volil separátní přespávání. Časem si ale musíš skupinu najít, protože je hrozně těžký být na ulici sám. To je asi úplně to nejhorší, co se ti může stát. Pak už ti nezbude nic. 

 


Co vede lidi k tomu, aby nevyhledali pomoc organizací?
Je to jejich osobní rozhodnutí. Rozhodnou se, ať už z jakéhokoli důvodu, že nechtějí dodržovat pravidla, která jsou organizacemi nastavena. Ať už jde o alkohol, je pro člověka těžké nepít, pokud je na ně závislý. Nevyužívají noclehu ani na ubytovnách, protože tam se musí také dodržovat pravidla.

 

 

Hanuš
„Je to příběh člověka, co vařil perník a nikdy s tim neměl žádný morální problém. Vydělával dost peněz, žil bláznivý život v centru Prahy, musel si dokonce pořídit pistoli. Hledal v životě nějakou zkratku a našel ji v tomto. Neodradilo ho ani několik vězení, nakonec rozhodla až nemoc. I přes to všechno, co kdysi dělal, je to pokorný, inteligentní chlap, co má dodnes rád skejtování a tvrdou muziku,“ popisuje Tony.

 

NAČÍTAŤ CELÝ ČLÁNOK BEZPLATNE
Podpor tvorbu kvalitného obsahu
Roky tvoríme kvalitné autorské články, ktoré nikde inde nenájdeš. Ak chceš viac takýchto článkov, predplať si REFRESHER+ a dostaneš ďalšie výhody.
CHCEM PODPORIŤ

 

Pokud by se člověk dostal na ulici, jak dlouho by mu trval návrat zpět do běžné společnosti? Pokud by jej třeba vyhodil partner z bytu.
To záleží. Pokud se člověk dostane na ulici tak, že ho vyhodí partner z bytu a on doopravdy nemá kam jít, tak opět záleží na konkrétním případu. Pokud ten člověk nemá rodinu ani přátele, kam by se uchýlil, ale má práci, tak může dočasně spát třeba v kanceláři. Ale jsou lidé, kteří nemají ani tu práci a pro ně je už strašně jednoduché spadnout do alkoholismu, drog a všech negativních věcí, které lze na ulici najít. 

 

Potkal jsi při tvorbě knihy nějakého bezdomovce, který na ulici šel dobrovolně?
Říkal to o sobě Karim. Ten člověk má pohnutý osud a nějak se s ním srovnává. Srovnává se s ním pomocí své extravagantní image a tím, že říká, že si to vybral sám. Otázka je, jaká je realita. Tu mi neřekl, ačkoli mně nasměroval k tomu myslet si, že to, co říká, není pravda. Ale pravou příčinu, proč se dostal na ulici, mi neprozradil. Obecně si ale lidé nevybírají být na ulici. Bavíme-li se o lidech, které vídáme spát na lavičkách, tak kdo by si to vybral. Nikdo.

 Na ulici nejsou kamarádi. Je to boj o přežití, říká autor knihy Homeless Guide


Jsou tam i lidé, kteří by ulici už za běžný život nevyměnili?
Určitě jsou. Smířili se s tím, že budou bezdomovci. Už nad tím radši mávnou rukou, než aby pro to něco udělali. A častokrát je to hrozně těžké, takže se není čemu divit. 


Jaké jsou nejčastější příčiny, kvůli nimž se člověk dostane na ulici?
Těch příčin je víc. Je to chudoba už sama o sobě. Když se člověk narodí do hodně chudé rodiny, která je nějakým způsobem ohrožena. Je tam alkoholismus, jsou tam drogy a ten člověk raději uteče z domu. Spousta bezdomovců měla těžké dětství, někteří se stali oběťmi sexuálního násilí. To byl právě případ Ivany, které se stalo něco opravdu ošklivého a musela opustit svoji rodinu. Dostala se do dětského domova a pak už to šlo ráz naráz. 

 

Další příčinou  může být i vězení. Člověk se odtamtud dostane ven a už ho nikdo nechce. Všichni se k němu otočí zády a on nemá kam jít. Člověk, který přijde z vězení, má dost často také dluhy. Samy dluhy pak mohou být i příčinou bezdomovectví. Mohou to být obecně závislosti, vyloučení ze školy, psychické i fyzické onemocnění, ztráta zaměstnání a podobně. Těch důvodu je opravdu hodně. 

 

 

Jak velkým problémem jsou mezi bezdomovci exekuce? Když dostanou pokutu v MHD nebo od policie, tak to zřejmě nemají, jak zaplatit...
To nemají. Řeší to i tak, že pokutu zmuchlají a zahodí. Nezaplatí a dostanou se do dluhů. Nevyhrabat se z nich je bohužel ta lehčí a častější varianta.

 

Mají bezdomovci nárok na finanční podporu od státu?

Mají. Samozřejmě, musí splňovat nějaké podmínky, ale mají nárok na podporu. Ale nemyslím si, že se z toho dá zaplatit bydlení nebo začít nový život. 

 

Ještě bych se vrátil k termínu bezdomovec. Vadí lidem bez domova, že jim lidé říkají bezdomovci?
Jak kterým. Jsou lidé, kterým to vadí. Hlavně, když se tak necítí, nebo se za svůj stav stydí. Jsou lidé, kteří žijí na ulici, a já ani ty bychom je nepoznali, protože jsou to lidé, kteří markují zboží na kase, donesou ti pivo v hospodě, jsou to lidi, kteří normálně pracují, ale pak se vrací třeba pod most. Takovým lidem by mohl pojem „bezdomovec“ vadit. Určitě je lepší říkat buď „člověk bez domov“, nebo prostě „člověk“. Jsou to přeci jen lidé. 


A je korektní ho používat?
Není korektní používat používat slovo „bezďák“. Není korektní používat slovo bezdomovec, když by to mohlo tomu člověku vadit. Ale jako obecné označení, nebo zjednodušení celé téhle problematiky to dává smysl. Knížka Homeless Guide je celá o tom, že ten problém nějakým způsobem zjednodušíme, aby se dostal mezi co největší počet lidí. Pokud bych šel do té problematiky hluboko a nevěnoval se těm konkrétním příběhům, tak by to asi tolik lidí nebavilo.

 

Ivana
„Třetí postavou je Ivana – dlouholetá alkoholička s pohnutým dětstvím, která skoro nikdy nebydlela jinde než na ulici. Jednoho dne si řekla, že už ji to nebaví a rozhodla se s alkoholem přestat a naopak začít s bydlením. V knize popisuju, jak těžký úkol to pro ni byl,“ přibližuje Tony.

 


Co je hlavním poselstvím tvé knihy?
Chtěl bych, aby lidé pochopili, co za tím člověkem, kterého potkávají na zastávce, na nádraží, nebo kdekoli jinde, stojí. Kdo to je, proč se tam dostal. Chtěl bych ty světy propojit. 


Kolik bezdomovců je v České republice?
Odhady se různí. Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2016 přišlo s číslem 68 tisíc. Z toho 52 tisíc jsou muži a 16 tisíc ženy. Ale je samozřejmě těžké je jakkoli zaznamenat, proto ty statistiky nejsou úplně stoprocentní. Existují i nižší odhady. Toto číslo je dvojnásobné oproti tomu, se kterým se počítalo do té doby. V Praze je jich okolo 10 tisíc.

 


Proč jsou většinou na ulici muži?
To je otázka. Ženy jsou častokrát matky, mají dětí, a tak ten život úplně nevzdají. Dítě je pro ně příliš silnou motivační složkou, takže jdou třeba do azylu a tam dodržují podmínky. Jsou ženy, které o děti přijdou, nebo žádné děti nemají a ty jsou právě nejvíce ohrožené bezdomovectvím. Drtivá většina z nich se setkala se sexuálním násilím. 

 

Na ulici nejsou kamarádi. Je to boj o přežití, říká autor knihy Homeless Guide

 

Jsou na ulici i děti?
Jsou. Pod 18 let jich je okolo 8 tisíc. Ti se pak bohužel živí třeba prostitucí. Nemusí to být úplně pravidlem, ale často to tak bývá. 


V Česku žije početná vietnamská komunita, ale vietnamského bezdomovce asi neviděl nikdo z nás. Jak je to možné?
Je to podobně jako třeba s Romy. Tyto etnické skupiny mají velice silnou svépomoc. Když je na tom někdo z nich špatně, tak mu třeba nabídnou práci, pokud je to možné. 

 

Na ulici nejsou kamarádi. Je to boj o přežití.


Existuje mezi bezdomovci hierarchie? A jsou skupiny, tlupy, které se dělí o území?
Určitě. Oni si dělí území třeba na základě toho, že mají vymezené koše, kde loví jen oni. Je to zvláštní. Pro tebe je to jen běžný koš, kam vyhodíš cokoli, ale pro bezdomovce je to zdroj obživy, tabáku, nebo vlastně čehokoli, co tam najde. Jsou i lukrativnější oblasti jako Staroměstské náměstí, kde je hodně vyhozených trdelníků, nebo hlavní nádraží, kde jsou nedopalky. Ale stejně jako v každé skupině, tak i v té bezdomovecké jsou lidé, kteří jí nějakým způsobem šéfují.

Proč se tolik bezdomovců v Praze shlukuje kolem hlavního nádraží?

Když přijedou do Prahy, tak je to to první, co vidí. Často přijíždí do hlavního města s vidinou lukrativní práce, kterou ale nezískají. Pokud nemají žádné kontakty nebo domluvené bydlení, tak po čase nemají kam jít. Tak jdou zpátky na to hlavní nádraží, kam přijeli a tam se třeba s někým dají do řeči, práci si už nenajdou a už na nádraží skončí. 

 

A je to dobré místo. Je tam spousta lidi, od kterých si mohou snadno vyžebrat peníze a mohou tam být ve styku se světem. Mohou si tam zaopatřit nejen jídlo ale i práci, pokud tam zrovna přijde sociální pracovník a osloví je.  

 


Jak těžké je, aby tě bezdomovecká skupina přijala mezi sebe?

Pokud si tě proklepnou, tak tě přijmou, ale často tam ta důvěra není vůbec. Na ulici nejsou kamarádi.  Dneska se s někým bavíš, zítra se s ním nemusíš už vidět. Je to boj o přežití, tam nejsou vyložené přátelské vztahy, spíš spolu pijete.

 

Bezdomovectví tu bude v nějaké formě navždy.

 
Je možné si na ulici najít lásku?
Je to možné. Stalo se to postavě z mé knížky – Ivaně, která díky tomu, že se dostala do konfliktu a někdo se jí zastal, tak se seznámila se svým partnerem a dali se dohromady. Loni měli dokonce i svatbu. A i když je to někdy Itálie, tak si myslím, že k sobě patří. 


Jak často se stává, že bezdomovci čelí fyzickým útokům?
Stává se to, přesné statistiky nelze říct, protože to spousta z nich prostě nenahlásí, takže odhadovat nějaké přesné číslo není ani moc možné, ale děje se to. Lidé útočí i pro zábavy, nejen kvůli vyřizování účtů mezi sebou v rámci nějakých rozepří na ulici. 


Jaký je přístup policie k bezdomovcům?
Spousta bezdomovců nemá v polici moc důvěru, protože si připadají, že jim nepomáhá, že věci neřeší úplně tak, jak by měla, že je nebere vážně. 


Přišlo bezdomovectví spolu se Sametovou revolucí?
Záleží, jak se na to díváme. Pokud si představíme toho typického porevolučního bezdomovce, tak ano, ti přišli s revolucí. Ale ve skutečnosti je bezdomovectví fenomén, který je tu odnepaměti. V knize popisuji historii bezdomovectví a píší tam o tom, jak se za komunismu takové chování potíralo. 


Takže není pravda, že by za komunismu bezdomovectví neexistovalo?
To rozhodně není pravda.

 
V knížce píšeš, že se úsloví „chodit kanály“ přebralo z dob komunismu. Jak to souvisí s bezdomovci?
Protože právě lidé, kteří se rozhodli žít na ulici, nemohli spát na lavičce, jelikož by je okamžitě sebrala státní bezpečnost a poslala za mříže. Právě tak se to za komunismu řešilo – posílali tyhle lidi za mříže, případně do ústavů. A aby ten člověk nebyl takto zpacifikován, tak zkrátka musel chodit kanálem, aby se schoval před policií. 

 

Bezdomovcem se opravdu může stát každý


Lepší se situace s bezdomovectvím v Praze, nebo je to horší? A máme bezdomovectví chápat jako problém, který je třeba vyřešit?
Bezdomovectví tu bude v nějaké formě vždycky. Je otázka, jak se k tomu postavíme. Co se týče služeb, které jsou pro tyhle lidi poskytovány, tak se to lepší. Minimálně v Praze je pořád více organizací a různých podniků, kde zaměstnávají lidi bez domova a podobně. 


Je nějaké politické řešení? Co třeba Maďarsko, kde bylo bezdomovectví zakázáno?
Zakazovat něco, za co člověk nemůže, rozhodně není cesta. Cesta je snažit se zajišťovat bydlení. Ta hlavní pointa je v tom, že bezdomovcem se opravdu může stát každý.

 

Vojtěch
Nejsmutnější příběh je o Vojtěchovi. „Snažil se najít cestu k druhému životu. V tom prvním byl pražský filharmonik, vážený a úspěšný člověk. Jenže pak začal pít a přišel o všechno. Cesta ke znovuzískání životního standardu je dlouhá, poslední rok bydlel v sociálním bytě na Praze 5, v útulné garsonce. Svěřoval se mi, že mu není příliš dobře, ale že se chce vrátit. V srpnu zemřel,“ prozradil autor. 

 


Jak na ulici ubíhá čas?
Pomalu. Čas neexistuje. Čas je jenom taková hodnota, která někde visí ve vzduchu. Když jsme si dávali sraz s Karimem, tak on čekal na tom místě třeba hodinu nebo hodinu a půl předem. To vnímání času je úplně jiné, než jak to máme my. My jsme hodně uspěchaní, na ulici se spěch až tolik neřeší.

 
Vídáme denně bezdomovce přes den spát na lavičkách. Neřeší tedy ani den a noc?

To ani nejde moc řešit. Když je člověk na ulici, tak žije v neustálém hluku a kvůli němu nemůže spát. Je extrémně nevyspalý a musí spát po troškách přes den na různých místech. i kvůli tomu se ti lidé ještě více asocializují. Když jsou nevyspalí, není s nimi řeč, jsou rozmrzelí, nedá se s nimi bavit. Častokrát mohou usnout jen tak, že se opijí.

 

Na ulici nejsou kamarádi. Je to boj o přežití, říká autor knihy Homeless Guide


Některé postavy z tvé knihy byly na ulici i desítky let. V jakém období se jim na ulic žilo v uvozovkách nejlépe?
Karim říká, že si lidé dříve více pomáhali, že teď už to není. Ještě na začátku 90. let tomu tak prý bylo, a pak se to zvrhlo a lidi si spíš hází klacky pod nohy. S tím asi jde souhlasit. Dřív to asi bylo nějakým způsobem snažší. Tenkrát asi ti lidé měli větší naději na lepší zítřky, teď už možná ta naděje utichla. 


Kam by se bezdomovci měli schovat přes zimu?
Určitě by měli využít nocleháren. Existují i Nocleženky, přes zimu obzvlášť je potřeba říct, že ty podmínky tam jsou dost šílené, je tam hodně velký hluk, je tam hodně lidí, je tam příliš hodně lidí na malém prostoru a ne každý je nějak psychicky vyrovnaný nebo přátelský. Je těžké tam jít, obzvláště, pokud je člověk přes ta teplejší období zvyklý být sám nebo ve své skupině. 


Pokud se rozhodnou zůstat na ulici přes zimu, tak kde přespávají a jak se chrání před zimou?

Vezmou si strašně moc vrstev oblečení a jdou někam do opuštěné budovy, kde si třeba zapálí oheň. Nebo jsou v tunelech, v místech, kam nechodí lidé, kde se dá zašít. Ivana přespávala i v zimě ve stanu. Před mrazem jí uchránila velká vrstva oblečení. Ale je to hrozné.


V závěru knihy máš dvě stránky, kde si může člověk  může vyplnit svůj vlastní pobyt na ulici. Když je to tak negativní zážitek, tak proč by si ho měl chtít člověk vyzkoušet?
Ono to reaguje na podnázev té knihy – Jak přežít na ulici a užít si to. Je to z toho důvodu, aby člověk problematiku nepoznal jen v rámci knihy, ale kdyby měl zájem, tak aby poznal i to, jaké to vlastně je, přespat na ulici. Je to určitě zajímavá zkušenost a myslím si, že to může být i do jisté míry terapie.


Je možné si pobyt na ulici užít?
Je možné si ho užít v rámci tohoto experimentu, není možné si ho užít, pokud se dostaneš na ulici nedobrovolně. Pokud přežiješ noc na ulici a bydlíš, tak si to možná užiješ, ale pokud se tam dostaneš, tak si to nemůžeš užít. To nejde.

 
Proč ses rozhodl napsat knihu o této problematice?
Celá tahle knížka odstartovala mojí potřebou nějak se tématu věnovat více. Teď pracuji na webových stránkách, které budou rozcestníkem všech potřebných služeb. Ono se to nezdá, ale i bezdomovci jsou na internetu, chodí na něj třeba do knihovny, a na tom webu si budou moci najít, kam jít, jaká služba jim zajistí přístup k práci, budou tam odkazy na podniky, které zaměstnávají bezdomovce a tak dále. Chci, aby to byl rozcestník pro lidi, kteří to budou potřebovat.

 

Kde sehnat na ulici jídlo?

Člověk může jít do potravinových bank. Najíst mu dají ale i v Naději nebo Armádě spásy. Pokud si o to řekne, určitě ho přijmou. Ale ne každý chce tohoto využívat, a tak si potraviny hledají na různých místech. Jsou lidé, kteří si jídlo vybírají z popelnic nebo košů, ale tam už mohou nastat zdravotní problémy.

 

Boty jsou prvním předpokladem pro osobní komfort.


Co u sebe nosí bezdomovci?

To jsem řešil hlavně s Ivanou. Ta s sebou nosila jen podstatné věci – nožík, láhev na vodu, zapalovač, krabičku na drobné předměty. Když vidíme člověka, který jde s těžkými taškami, tak v nich může mít spacák, něco, čím se přikryje, teplé oblečení a tak dále. 

 

 

Na ulici nejsou kamarádi. Je to boj o přežití, říká autor knihy Homeless Guide


Jak časté je, že si bezdomovci mezi sebou kradou svoje věci?
Je to dost čase. Jak jsem se již bavili, oni si už tak nevypomáhají a spíše si hází klacky pod nohy. Okrást člověka, na kterého se tváříš, že je tvůj kamarád, není zas tak nereálné. Proto si i lidé bez domova prověřují nováčky, které mezi sebe přijmou, aby tomuto zamezili.


Když už bezdomovec vyžebrá peníze a chce si je schovat, kam si je schová, aby se ubránil před těmito krádežemi?
Nejlepší je to asi do spodního prádla, popřípadě do ponožky, nebo do bot. Ale ty boty ti můžou ukrást, to také není úplně nejbezpečnější.


To mě zaujalo v tvé knize, kde popisuješ, že boty jsou tím nejcennějším artiklem.
Není nic horšího, než nemít ty boty, protože ty ti zajišťují teplotu a pobyt v suchu. Jestli jsi někdy šlápnul ponožkou do louže, tak asi víš, jak je to nepříjemný pocit, když máš tu ponožku nasáklou vodou. Představ si, že nemáš kam jít, nemáš boty, zaprší a nohy máš najednou mokré a studené. Boty jsou prvním předpokladem pro osobní komfort.


Co se týče fárání – vybírání kontejnerů – co všechno se tam dá najít?
Všechno, co by se mohlo hodit. Od jídla až po peníze. Ivana, postava z mé knihy, našla v kontejneru 6 tisíc korun. Je možné tam najít různé vzácnosti. Bývalý průvodce Pragulicu Honza Badalec našel v popelnici knížky v hodnotě desítek tisíc, takže i to je možné. Nebo mobily – proto je možné vidět člověka bez domova s mobilem. Ivana nachází tolik telefonů, že je rozdává i kamarádům.

 

Jak je to s hygienou na ulici?
Je to komplikované. Když člověk nemá stabilní zázemí, tak potom není zas tak divné, že hygiena není na prvním místě. Bohužel, je to součástí zamotaného kruhu – asocializace. To pak tvoří tu tlustou stěnu mezi tou v uvozovkách normální společností a bezdomovcem. Když nedodržuje hygienu, tak je pro něj těžké se zařadit. Musí to jít postupně. Nejdříve si zajistit to nejdůležitější, pak teprve hygienu. Ale jsou na ulici i takoví, kteří na hygienu dbají zcela standardně, není to žádnou výjimkou, že se lidi na ulici myjí. Můžou to udělat v noclehárnách, nebo třeba u vody ve Vltavě nebo můžou využít veřejné sprchy.


Co se týče oblečení, nosí pořád to samé?
Nenosí, jelikož si mnohdy neperou, protože to není úplně praktické si na ulici prát, tak když už je jim to oblečení nepohodlné, tak ho vyhodí a v charitě si vyberou jiné.


Navázal jsi vztah s těmi postavami z knihy? Stýkáš se s nimi i teď?
Určitě, stali se z nás kamarádi. Bohužel se stala smutná věc – s Vojtěchem už nadále tohle kamarádství nemůže pokračovat, protože jen dva dny před uzávěrkou knihy ho bohužel našli mrtvého v bytě. S ostatními se ale vídám, sleduju jejich příběhy a je to velice milé, jsem rád za tyto vztahy.

Náhľadový obrázok: REFRESHER/Miroslava Flamová Tagy: Tony Havlík
Pridaj sa k tým, ktorí nas podporili. Predplať si R+ VIAC
Ohodnoť článok
11
Zdieľaj článok
Hodnotenie tohto článku je dostupné len s aktívnym predplatným REFRESHER+.
Predplatiť si
Zrušiť
Pri hodnotení článku nastala chyba. Skús sa nanovo prihlásiť a znova ohodnotiť článok.

V prípade že problémy pretrvávajú, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Najčítanejšie
Záleží nám na súkromí čitateľov. Práve aj z toho dôvodu ti poskytujeme detailné informácie o tom, ako využívame súbory cookies a iné technológie zabezpečujúce správne fungovanie a rozvoj stránky. Pre viac informácií si prečítaj naše Zásady ochrany osobných údajov , kde nájdeš ako používame súbory cookies, prípadne sa oboznám Podmienkami používania portálu platných od 24.5.2018. Spracovaniu cookies môžeš zabrániť, alebo zmeniť svoje preferencie v nastaveniach internetového prehliadača, prípadne pre detailnejšie nastavenie klikni na viac možností nižšie.
Upozornenie na právo nastavenia ochrany osobných údajov na Refresheri

Vzhľadom na existujúce a aj chystané zmeny v zákonoch ti dávame možnosť detailného nastavenia spracovania osobných údajov a preferencií spojených so spracovaním osobných údajov.

Prečítaj si možnosti, posuň zobrazenie nadol, nastav si svoje preferencie a klikni na tlačidlo súhlasím, keď budeš chcieť pokračovať do služieb Refresheru. Súbory cookie sú životne dôležitou súčasťou technológie v tvojom prehliadači. Sú natoľko dôležité, že ich budeme musieť použiť pre zapamätanie si toho, že si toto okno potvrdil/a, v opačnom prípade by sme ti ho museli zobrazovať znova a znova.

Údaje, ktoré spracovávame, keď používaš Refresher
Zo strany Refresheru zbierame tieto osobné údaje:
  • Keď navštíviš Refresher, uchovávame si informácie o tom, ktoré články si prečítal, identifikátory zariadenia a prehliadača, časť IP adresy, alebo IP adresu v prípade prihlásenia do účtu, súbory cookie a poloha.
  • Pri prihlásení do účtu e-mailovú adresu
Prečo zbiera Refresher tieto údaje:
  • Na zlepšenie kvality našich web stránok a vývoj nových webových služieb
  • Na vykonávanie analýz a meraní, s cieľom pochopiť, ako sú naše web stránky využívané
  • Na to, aby sme nezobrazovali obsah, ktorý si už videl
  • Pre zobrazovanie prispôsobenejší obsah, ako sú napríklad relevantnejšie články
  • Pre schopnosť identifikovať ťa ako užívateľa pri prihlasovaní do svojho účtu
Zbierame údaje pre partnerov a reklamné siete:
  • identifikátory zariadenia a prehliadača, časť IP adresy, súbory cookie a poloha.
Prečo zbierame tieto údaje pre partnerov, tretie strany a reklamné siete:
  • Na to, aby mohli fungovať a zobrazovali relevantnejšie a užitočnejšie reklamy.
Zoznam reklamných sietí a nastavenia reklám

Nevyhnutné osobné údaje - cookies - pre zobrazovanie reklám zbierame pre nasledujúce spoločnosti:

Google (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)
Formulár kontakt v súvilosti s osobnými údajmi >

AdForm (AdForm Aps,Wildersgade 10B, 1. Sal., DK-1408, Copenhagen, Denmark, ID: 26434815)
Kontaktné údaje pre najbližšiu pobočku >

Seznam (Seznam.cz, a.s, Radlická 3294/10, 150 00, Praha 5, 26168685)
Kontaktné údaje pre najbližšiu pobočku >

 

Možnosť vypnúť si personalizovanie reklám a zbieranie osobných údajov pre jednotlivých partnerov:

Upraviť nastavenia typov reklám Google - personalizovanie od spoločnosti Google

Upraviť nastavenia typov reklám AdForm - personalizovanie od spoločnosti AdForm

 

Svoje nastavenia pre všetky ostatné reklamné siete, aj tie, ktoré na Refresheri nenájdeš, si vieš prezrieť na stránke youronlinechoices.com/uk/your-ad-choices

Meranie návštevnosti

Google, Služba Google Analytics (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)

Vlastníci webových stránok používajú na zlepšenie funkčnosti svojich stránok údaje zhromaždené službou Google Analytics. Zhromažďovanie údajov môžete deaktivovať tak, že si stiahnete a nainštalujete doplnok pre svoj prehliadač.

Stiahnuť doplnok pre prehliadač

Gemius (Gemius s.r.o. Na Výsluní 201/13 100 00 Praha 10 Česká republika)

Spoločnosť Gemius podobne ako služba Google Analytics vyhodnocuje a meria návštevnosť na niektorých webových stránkach. Na meranie využíva Cookies, ktoré si môžeš deaktivovať vo svojom prehliadači.

Hotjar (Hotjar Limited, company number C 65490, Level 2, St Julian’s Business Centre, 3, Elia Zammit Street, St Julian’s STJ 1000, Malta)

Hotjar využívame na analýzu návštevnosti a správanie sa užívateľov. Vytvára nám mapu aktivity návštevníkov, na webových stránkach, ktoré vizualizuje a vyhodnocuje. Tieto informácie nie sú zbierané vždy, nikdy nie sú spárovateľné s aktivitami užívateľov a teda nie je možné identifikovať jednotlivcov, ale Hotjar ti môže nastaviť súbory Cookies.

Ovládacie prvky súvisiace s prehliadačom

Nastavenia súborov cookie

Súbory cookie sú životne dôležitou súčasťou technológie vo vašom prehliadači a slúžia na zlepšenie prostredia pri používaní internetu.

Ak napríklad na určitom webe nastavíte predvolený jazyk, súbory cookie pomôžu prehliadaču zapamätať si túto voľbu. Niektoré alebo všetky súbory cookie môžete tiež zablokovať, to však môže viesť k zastaveniu fungovania niektorých funkcií na internete.

Mnoho webov napríklad vyžaduje zapnuté súbory cookie vtedy, keď sa chcete prihlásiť. Informácie o tom, ako upraviť nastavenia súborov cookie, nájdete v zdrojoch pomocníka vášho prehliadača.

Zásady ochrany osobných údajov

Prečítaj si naše Zásady ochrany osobných údajov

Ďalšie informácie o tom, ako Refresher používa na zlepšenie služieb
  • Prihlasovanie - pre účely prihlasovania potrebujeme tvoju emailovú adresu.
  • Prispôsobenie - pre zistenie toho, čo ťa zaujíma, vytvárame tvoj unikátny profil. Ak nejaké informácie pozbierame, nájdeš ich vo svojich nastaveniach súkromia a profil môžeš upraviť, alebo zmeniť, alebo celé personalizovanie vymazať.
Ako zmeniť nastavenia spracovania osobných údajov?

Ak zmeníte názor, kedykoľvek tieto údaje môžete zmeniť na adrese https://refresher.sk/nastavenia/sukromie.
Ak nechceš vidieť toto okno, ak nás navštívíš z iného zariadenia alebo prehliadača, prihlás sa a tvoje preferencie si zapamätáme.