Tenistka Lucie Havlíčková o výhře, tvrdohlavé povaze nebo o tom, které tenistky ji inspirují.
Sedmnáctiletá Lucie Havlíčková zaznamenala na letošním French Open obrovský úspěch. Stala se juniorskou vítězkou ve dvouhře i ve čtyřhře. Oba tituly na jednom Roland Garros před ní získaly pouze čtyři tenistky. „Tomu, že se to povedlo, jsem v prvních vteřinách ani nerozuměla. Já jsem na turnaj vůbec nejela s myšlenkou, že bych ho mohla vyhrát,“ přiznala v rozhovoru pro Refresher.
Lucie Havlíčková, dvojnásobná juniorská grandslamová šampionka. Jak se Vám to poslouchá?
Poslouchá se to samozřejmě moc hezky a zní to dobře. A taky doufám, že jednou přidám k juniorským titulům i ty dospělé. Ale to je ještě dlouhá cesta a uvidíme, jestli se povede.
Z českých reprezentantek jste na Roland Garros zaznamenala největší úspěch. Stihla jste si ho už vůbec pořádně užít?
S rodinou jsem si všechno vlastně užívala už na místě, protože moje maminka tam byla se mnou. Ne že bychom přímo slavily, ale všechno jsme tam prožívaly spolu. Nějaké oslavy budou, ale ne zase tak veliké.
Co říkáte na větší zájem médií?
Tisková konference, kterou jsem po příletu měla, nebyla první, ale tohle jsou pro mě samozřejmě nové zážitky a pořád se učím.
Kdy a jak jste s tenisem začala? Byla to náhoda, nebo Vás ovlivnili rodiče?
Byla jsem velmi malá. Mámina kamarádka zjistila, že na Spartě probíhá nábor pro tříleté děti – byly to takové pohybové hry s tím, že jednou za čas si třeba pinkneme do míčku. A moje máma je sportovně založená, tak souhlasila s tím, abych tam chodila a hýbala se. To, že jsem se tam dostala k tenisu, byla vlastně úplná náhoda.
Tenisu jste dala přednost před jinými sporty. Byla jste aktivní dítě?
Dělala jsem nějaký tanec, gymnastiku, hodně jsme jezdili na kole a na bruslích. Byla jsem aktivní, protože mamka mě odmalička vedla k aktivnímu stylu života.
Proč nakonec vyhrál tenis?
Nejvíce mě bavil a asi mi i nejvíce šel, protože i trenéři projevili zájem, poznali, že tam nějaká šikovnost a potenciál je.
Spoustu věcí si dělám po svém, jsem hodně tvrdohlavá. Když se mi něco dělat nechce, tak to dělat nebudu.
