Pozri sa na pamätné zápasy z deväťdesiatych rokov, z ktorých šaleli fanúšikovia na celom svete.
Žádné váhové kategorie, takřka žádná pravidla. Na počátku 90. let připomínaly zápasy na prvních turnajích UFC boj na život na smrt. Pravidla dnes již nejprestižnější organizace světa se začala formovat až s postupem let a dnešní podoba MMA toho nemá s prapočátky zápasů v kleci mnoho společného. Záběry z tehdejších zápasů však nepřestávají udivovat ani po více než dvou dekádách.
O tom, jak vypadaly začátky MMA v Česku, jsme si před nedávnem popovídali se známým trenérem Danem Bartákem, který o této bláznivé době napsal knihu. V rozhovoru přiznává mimo jiné i to, že právě první turnaje UFC naši scénu zásadně ovlivnily. Dnes se tedy podíváme na to, jak tyto zápasy vypadaly a jaké šílené momenty v nich byly k vidění.
Teila Tuli vs. Gerard Gordeau
Píše se 12. listopad roku 1993 a dvířka klece se na prvním televizně vysílaném turnaji UFC zavírají za pohublým karatistou a savate fighterem Gerardem Gordau a 190kilovým sumo zápasníkem jménem Teila Tuli. Dva bojovníci z naprosto odlišných světů, kteří by se ve vzájemném zápase nikdy neměli potkat, najednou stáli proti sobě. Šílenství mohlo začít.
Zápas dlouhého trvání neměl, všehovšudy bylo dobojováno asi za dvacet sekund. O to bláznivější bylo ale samotné ukončení. Sumo zápasník Teila Tuli v úvodu zápasu vystartoval po hubeném dlouhánovi, který pohotově zareagoval a v ústupu se rozběhnutému tlouštíkovi ubránil. Ten se u pletiva svalil k zemi a v momentě, kdy se pokusil vstát, mu na bradu přistál nárt nizozemského bojovníka.
Fanoušci mohli očekávat ledacos, ale takový průběh asi nepředpokládal nikdo. Nová éra bojových sportů započala brutálním knockoutem, který na světě neměl obdoby. Jeden z komentátorů zápasu dokonce uvedl, že mu nad hlavou proletěl zub, který sumo zápasníkovi soupeř kopem do čelisti vyrazil.
Royce Gracie vs. Art Jimmerson
Nejde snad ani dostatečně zdůraznit, jak zásadní vliv měl na nové směřování bojových sportů Royce Gracie. Rodák z Rio de Janeira světu v celé kráse představil techniky brazilského jiu-jitsu – bojového sportu, o jehož vznik se zasloužila jeho rodina ve dvacátých letech minulého století.
O tom, jak nesmírně účinný je grappling a boj na zemi, se na vlastní kůži přesvědčil profesionální boxer Art Jimmerson, který při nástupu do klece věřil své rychlosti a tvrdým úderům. Proti mistru v BJJ mu to však nebylo nic platné. V prvním kole vzal Gracie úspěšným take-downem svého soupeře k zemi, kde zaskočený a zcela bezradný boxer zápas nakonec odklepal.
Tento moment jednou provždy změnil bojové sporty a dnes jsou techniky z brazilského jiu-jitsu neodmyslitelnou součástí MMA, jak jej známe. Royce Gracie přinesl revoluci a na prvním turnaji UFC se stal celkovým šampionem. A svůj úspěch pak ještě několikrát zopakoval.
David „Tank“ Abbott vs. John Matua
Některé zápasy v počátcích nejprestižnější organizace světa připomínaly regulérní hospodské rvačky. Zřejmě nejvýraznějším představitelem těchto zběsilých bitek byl David „Tank“ Abbott. Tento 120kilový pupkáč s dlouhou bradkou naháněl soupeřům hrůzu ještě dříve, než zápas vůbec začal. A oprávněně.
Svědky Abbottova ohňostroje tvrdých úderů se fanoušci stali v polovině roku 1995 na turnaji UFC s pořadovým číslem 6. Tehdy se proti „Tankovi“ postavil téměř 200kilový John Matua, který se věnoval tradičnímu havajskému bojovému umění zvanému Kapu Kuialua. Lepší průpravou proti Davidu Abbottovi ale byly zřejmě zkušenosti z koridy.
„Tank“ se na svého soupeře vrhl jako splašený býk a Matua měl co dělat, aby se vůbec udržel na nohou. Abbott během krátké přestřelky trefil hned několik čistých úderů a Matua se skácel k zemi, kde mu Američan ještě pár granátů naložil. Bezvládný Matua zůstal ležet na podlaze v poměrně úsměvné pozici s křečovitě nataženýma rukama nad hlavou.
Zajímavostí je, že David Abott bývá označován za vůbec prvního bojovníka, který začal pravidelně zápasit v malých MMA rukavicích, které jsou dnes pro tento sport již typické a všichni fanoušci je jistě dobře znají.
Keith Hackney vs. Emmanuel Yarbrough
Váhový rozdíl neskutečných 180 kilo. Něco podobného už dnes ve sportu nikde na světě člověk neuvidí, divákům na turnaji UFC 3 se však právě takový unikátní pohled naskytl. Devadesátikilový Američan Keith Hackney, který byl držitelem černého pásu v taekwondu a kempo karate, nastoupil proti kolosálnímu sumo zápasníkovi Emmanuelu Yarbroughovi, který navážil neuvěřitelných 279 kilogramů (jistou dobu svého života vážil dokonce 400 kilo). Není zřejmě překvapením, že se do Guinessovy knihy rekordů kdysi zapsal jako nejtěžší žijící sportovec planety.
Hmotnost a síla však zdaleka není vše a stejně jako v biblickém příběhu David porazil Goliáše, i Keith Hackney dokázal obra udolat. Nejprve jej za úžasu přítomných diváků poslal k zemi dobře mířenou pravačkou. Z toho se ještě Yarbrough dokázal vzpamatovat, postavil se zpět na nohy a Keitha Hackneyho doslova protlačil dvířky od oktagonu ven z klece.
Nic takového se do té doby v ultimátních zápasech nestalo. Po krátkém přerušení mohl zápas pokračovat dál a Keith Hackney takticky okopával obrovu přední nohu. Yarbrough jeden z jeho kopů zachytil, tím však soupeři nabídl nechráněnou hlavu, do které Hackney začal ihned vší silou bušit. Sumo zápasník padl k zemi, kde jej trojnásobně lehčí bojovník začal zasypávat salvou úderů na hlavu, proti kterým se Yarbrough nedokázal účinně bránit. Rozhodčímu nakonec nezbylo nic jiného, než zápas ukončit.
Don Frye vs. Thomas Ramirez
Osm sekund. O takto extrémně krátký zápas se postaral americký zápasník Don Frye při svém debutu na turnaji UFC 8, kde skolil o skoro 100 kilogramů těžšího Thomase Ramireze z Portorika. Ten údajně do té doby zvítězil ve 200 zápasech bez rukavic, tyto zkušenosti však v boji s Američanem nijak nezužitkoval. Frye mu nedal žádný čas nic předvést.
Oba si nejprve vyměnili jednu přední, pak ale Frye svého soupeře zatlačil k pletivu, přesným hákem jej trefil přímo na bradu a skoro 200kilový silák šel spát. Frye slavil, fanoušci šíleli a Ramirez ještě dlouhou dobu zůstal nehybně ležet na zemi.
S tímto osmisekundovým ukončením byl Don Frye dlouhé roky držitelem nejrychlejšího knockoutu v UFC. Až o dekádu později v roce 2006 jej překonal Duane Ludwig, který svého soupeře ukončil za šest sekund. V současnosti tento rekord drží „The Baddest Motherfucker“ Jorge Masvidal, který na akci UFC 239 uzemnil památným kolenem Bena Askrena za neuvěřitelných pět sekund.
Vitor Belfort vs. David „Tank“ Abbott
Drsné zápasy vyvolaly u části společnosti poměrně silnou kontroverzi, po které organizace musela přijít s určitými mantinely, jinak hrozilo, že boje v kleci budou ve Spojených státech zakázány. Organizace proto začala v druhé polovině 90. let postupně zavádět změny, aby souboje ohraničila přísnějšími pravidly. To však neznamenalo, že by diváci přišli o strhující bitvy.
Příkladem toho je mladý Vitor Belfort, který v pouhých 20 letech na akci UFC 13 v roce 1997 za necelou minutu ukončil známou mlátičku Davida Abbotta. V té době už byly zavedeny váhové kategorie a zakázaly se některé techniky. Svalnatý Brazilec vynikal v boji na zemi a mohl se pyšnit nevídanou výbušnou silou, na kterou celá řada kvalitních bojovníků nedokázala najít odpověď.
„Tank“ Abbott se snažil boj udržet v postoji, ovšem už během několika úvodních sekund jej Vitor dostal na zem. Z této nevýhodné pozice se Abbott zvládl vyprostit, po několika tvrdých a přesných úderech jej však Belfort poslal k zemi podruhé. Tentokrát už ale nedal soupeři šanci postavit se a neutichající sprškou ran jej ukončil. Časomíra ukazovala pouhých 52 sekund.
Poprvé se Belfort na půdě UFC představil na turnaji UFC 12, kde jednoho soupeře ukončil za 77 sekundu a druhého za 43 sekund. Turnaj UFC 12 byl zároveň unikátní v tom, že právě zde se poprvé objevil Joe Rogan, dnes již světoznámý komentátor, kterého mnozí znají i díky úspěšnému podcastu The Joe Rogan Experience.
I ve svých 43 letech je Vitor Belfort stále aktivní. Aktuálně má podepsanou smlouvu s organizací ONE Championship a zrovna nedávno šokoval fanoušky na internetu poměrně radikální tělesnou proměnou.
Ken Shamrock vs. Royce Gracie
Jsou zápasy, u kterých divák nesmí mrknout, aby nepropásl konec. A pak jsou tu takové, u nichž si může udělat kávu, přečíst noviny a pořád nebude dobojováno. Příkladem takto extrémně dlouhého zápasu je bitva Ken Shamrock vs. Royce Gracie 2 z turnaje UFC 5, kde boj probíhal více než 36 minut.
Z prvního vzájemného zápasu s americkým zápasníkem Kenem Shamrockem na akci UFC 1 odcházel Royce Gracie jako vítěz. Znovu se tito dva válečníci potkali na turnaji UFC 5, kde jejich odveta byla největším tahákem večera. Po zápase se ale z řad diváků kromě potlesku ozývalo i bučení, a to proto, že souboj trval neuvěřitelných 36 minut a 6 sekund, z čehož se drtivá většina odehrávala na zemi. Vyrovnaný boj byl nakonec vyhlášen jako remíza.
Po implementaci nových pravidel Gracie na dlouhé roky UFC opustil. S Kenem Shamrockem potřetí poměřil síly na turnaji konkurenční organizace Bellator 149 v roce 2016. Tehdy Gracie zvítězil v prvním kole, okolo výsledku však panovala jistá dávka kontroverze kvůli nedovolenému úderu, kterého se měl Brazilec dopustit. Navzdory protestům však byla Brazilci výhra připsána.
Dvojice Ken Shamrock a Royce Gracie je dnes naprosto legendární. Právě oni byli historicky prvními bojovníky, kteří vstoupili do síně slávy UFC. Stalo se tak v roce 2003 při příležitostí desátého výročí od uspořádání prvního turnaje. Šéf organizace Dana White, který stojí v čele UFC i dnes, tehdy ocenil jejich přínos pro sport, a to jak díky výkonům v oktagonu, tak i díky činům a vystupování mimo něj.
Scott Morris vs. Patrick Smith
Záběry, ze kterých běhá mráz po zádech i po 26 letech. Obsáhlejší popis následující video asi nepotřebuje. Na druhém turnaji UFC se Scott Morris postavil kickboxerovi Patricku Smithovi, který se podepsal pod jedno z nejdrsnějších KO všech dob.
Ihned v úvodu zápasu se Morris proti Smithovi v rychlosti rozběhl, ten se však nenechal rozhodit. Soupeře chytil do klinče, svalil jej na zem a spustil útok. Bránícího soupeře Smith trefil několika čistými údery, po kterých Morris zaklonil hlavu a Smith zápas ukončil sérií přesných a tvrdých loktů mířených přímo na soupeřovu nechráněnou tvář.
Gary Goodridge vs. Paul Herrera
Další zápas, další bláznivé ukončení. O to se v roce 1996 na turnaji UFC 8 postaral Gary Goodridge, přezdívaný „Big Daddy“, který svého soupeře Paula Herreru ukončil za pouhých 20 sekund.
Paul Herrera proti svému daleko těžšímu a silnějšímu soupeři sebejistě vyběhl, ten jej však okamžitě vzal k zemi, kde uplatnil své grapplingové zkušenosti. Goodridge soupeři znemožnil jakoukoliv obranu a volným loktem jej bil tak dlouho, než byl rozhodčí nucen zasáhnout.
Orlando Wiet Vs. Robert Lucarelli
A ještě jedna brutální perlička na závěr. I zde by se však hodilo upozornění, že jen pro silnější povahy. V roce 1994 na akci UFC 2: No Way Out se v kleci potkali dva kickboxeři Orlando Wiet a Robert Lucarelli. Jejich střet ale v jednu chvíli změnil ze zápasu na jatka.
Brzy v úvodu zápasu se bojovníci dostali na zem, kde se Orlando Wiet dostal do nevýhodné pozice. Aby se zní dostal, začal hrubě tahat soupeře za vlasy. Ten nakonec povolil, Wiet jej trefil loktem do zátylku, kolenem do hlavy, a když se Lucarelli pokusil vstát, dostal od soupeře další tvrdý kop přímo na hlavu.
Wiet si myslel, že v tu chvíli je už dobojováno, rozhodčí ale zápas neukončil. Proti takřka bezbrannému soupeři se proto znovu rozběhl a zasypal jej dalšími údery loktem, po kterých roh Roberta Lucarelliho musel hodil do klece ručník, aby tento masakr ukončil.
