Spravodajský portál pre modernú generáciu, ktorá sa zaujíma o aktuálne dianie.
Zaujíma ťa aktuálne dianie? Správy z domova aj zo sveta nájdeš na spravodajskom webe. Čítaj reportáže, rozhovory aj komentáre z rôznych oblastí. Sleduj Refresher News, ak chceš byť v obraze.
Kliknutím na tlačidlo ťa presmerujeme na news.refresher.sk
19. júna 2017, 11:37
Čas čítania 0:00
Adam Smeták

Česká studentka se dostala na elitní Stanford. K přijetí jí pomohla záliba ve vysokohorské turistice i boj za ženská práva (Rozhovor)

REFRESHER
Uložiť Uložené

Bára Davidová se jako jedna z mála dostala na prestižní Stanford, který patří mezi tři nejlepší univerzity na světě.

Studium je pro někoho jen prodloužené mládí a únik před spáry pracovního procesu. Někdo v něm vidí kariérní růst a jiní odcházejí do těch nejprestižnějších zahraničních škol a malují si tak úspěšnou budoucnost. Do té poslední kategorie bych zařadil i Barboru Davidovou, která nám poskytla rozhovor a které se podařilo to, co jen několika Čechům před ní. Díky svému úsilí a skvělým výsledkům byla přijata na americký Stanford, kam nastupuje letos na podzim. My sdílíme její nadšení a doufáme, že svými kroky bude inspirovat další talentované české studenty!

Česká studentka se dostala na elitní Stanford. K přijetí jí pomohla záliba ve vysokohorské turistice i boj za ženská práva (Rozhovor)

Ahoj Báro, v poslední době se o tobě v médiích mluví jako o talentované mladé ženě, které se podařilo dostat na americký Stanford, což je v našich končinách poměrně výjimečná událost. Jak by ses ale našim čtenářům představila ty, ze svého pohledu?

Nechtěla bych lhát: ráda se učím, čtu historické knížky a ráda si o těchto věcech povídám i ve svém volném čase. Ale na druhou stranu možná i díky rodičům, kteří dávali pozor, aby mi studium nezasahovalo do veškerého volného času, si nechávám dost prostoru i pro sport a kamarády. Ráda si čtu pro radost, dívám se na filmy a trávím hodně času s rodinou, na kterou jsem hodně vázána (například na rodinných večeřích, v divadlech atd.)

Jedním z důvodů tvého přijetí byl i nezvyklý způsob, jakým trávíš čas. Se svojí rodinou a přáteli cestuješ po světě, kde se věnujete vysokohorské turistice nebo například lezení po ledovcích. Jak ses k takovém koníčku dostala a které země jsi už stihla navštívit a zdolat jejich vrcholy?

K tomuto koníčku mě přivedla rodina. Rodiče s námi, se mnou a sestrou, začali sportovat prakticky hned poté, co jsme se dokázaly udržet na kole nebo na lyžích. Od malička tak trávíme každý víkend na horách a snažíme se jezdit na hory i do ciziny, kdykoliv je to možné. Během let jsme rozšiřovali repertoár sportů v přírodě – od jednoduchých hiků, klasických cyklistických výletů a běžkování jsme postoupili k via ferratám, vysokohorské turistice, bikování a nakonec i ke skialpinismu. Každým rokem jsme zvyšovali požadavky na náročnost expedic.

Kromě vrcholů v Alpách (Francie, Itálie, Rakousko) jsme zdolali například hory na Kavkaze (Elbrus), na Kamčatce (Tolbačik a Avačinska), v Maroku (Jebel Toubkal), v Peru a Bolívii (Chacaltaya), na Havaji a v Kyrgyzstánu.

Česká studentka se dostala na elitní Stanford. K přijetí jí pomohla záliba ve vysokohorské turistice i boj za ženská práva (Rozhovor)

Roli ve tvém přijetí mohl hrát i fakt, že se zajímáš o ženská práva. Kdy se v tobě probudil zájem o tuto problematiku? Chtěla bys například do budoucna aktivně pracovat na lepším postavení žen ve společnosti?

Myslím, že jsem si začala všímat rozdílných očekávání od žen a mužů a rozdílného přístupu k dívkám a chlapcům ze strany jak rodičů, tak například učitelů někdy v prvních měsících na osmiletém gymnáziu. Zároveň jsem byla dost orientovaná na sporty a nerada jsem přijímala, že bych jako žena měla být „přirozeně“ méně nadaná, jak mnozí tvrdili. Z toho se postupně vyvinul můj zájem o ženská práva, ale moje pozornost se obrátila výhradně k zemím třetího světa, kde představují mnohem důležitější problém. V budoucnosti bych se stoprocentně chtěla této problematice věnovat, ale nechci tuto činnost vnímat jako své hlavní kariérní zaměření.

Jak vlastně celý proces od přihlášení po přijetí na Stanford probíhá a jak je časově náročný? Zbýval ti vůbec nějaký volný čas, když ses krom přípravy na maturitu musela věnovat ještě přijímacím testům na Stanford?

Přijímací proces se skládá z několika částí, ale jeho délka a náročnost velmi záleží na individuální snaze studenta – má povinnou a nepovinnou část a záleží na studentovi, kolik je toho připraven pro přijímací proces udělat. Povinná část se skládá ze srovnávacích testů SAT, dalších dvou předmětových testů SAT Subject Tests, testů z angličtiny TOEFL, doporučení od učitelů, několika esejí s rozličnými tématy a vyplnění dlouhé přihlášky. Gymnázium pošle univerzitě další informace o studentovi včetně jeho vysvědčení za posledních pár let, percentilu v rámci třídy a portrétu školy v rámci celé země.

Tím ale proces zdaleka nekončí. Kromě dalších mezinárodních zkoušek, například Advanced Placement z různých předmětů, které studentovi „vylepší“ profil, univerzitu zajímá, čemu se studenti věnují během volného času a oceňují výjimečné zkušenosti například s dobrovolnictvím, cestováním, studiem jazyků, akademickými aktivitami mimo školu i se sportem. Všechny tyto činnosti se mohou tedy brát jako součást procesu, zvláště pokud se student snaží aktivitu zintenzivnit nebo v ní někam postupovat. V neposlední řadě je zde interview, které probíhá se zástupcem university v Praze.

Česká studentka se dostala na elitní Stanford. K přijetí jí pomohla záliba ve vysokohorské turistice i boj za ženská práva (Rozhovor)

Mezi tisíci uchazečů si vybrala univerzita právě tebe. Jaký jsi měla pocit, když ti přišlo oznámení o přijetí? Věřila sis do posledního okamžiku, nebo jsi měla pochybnosti? Hlásila ses i na jiné zahraniční školy?

Mám ráda jistotu, a tak jsem se hlásila na relativně velké množství zahraničních škol (22 v USA a 5 v Anglii). Přijímací proces na tyto university jsem však dokončovala až po tom, kdy jsem se dozvěděla o svém přijetí na Stanford (již jsem tedy na sto procent věděla, kam mířím, protože Stanford byl jednoznačně má první volba, ale již jsem byla v procesu tak daleko, že se mi nechtělo to vzdávat jen tak z principu). Přestože jsem se na většinu z nich dostala, například na Yale University, University of Chicago, University of Pennsylvania nebo UC Berkeley, můj názor to nezměnilo.

Samozřejmě, že můj pocit, když přišel dopis o přijetí, byl nepopsatelný. Nejdříve jsem tomu nechtěla uvěřit, v předešlých týdnech jsem nechtěla na přijetí spoléhat vzhledem k tomu, že statisticky šance nebyla moc vysoká. Proto jsem byla velmi překvapená a velmi jsem se uklidnila do druhé části školního roku – již jsem měla jisto, kam na vysokou školu půjdu a mohla jsem se čistě věnovat maturitě a mezinárodní maturitě IB.

Pro zakončení studia na gymnáziu PORG sis zvolila mezinárodní maturitu IB. Jak se liší od té klasické a jak náročná je příprava k jejímu úspěšnému složení?

V rámci IB musí student odmaturovat ze šesti nebo sedmi předmětů a každý musí být vybrán speciálně z „oborové skupiny předmětů“, tedy se například nestane, že by student nematuroval z žádné přírodní vědy. Tímto způsobem se IB Organization snaží rozvíjet ve studentech všestrannost. Od běžné maturity se liší především v množství práce. Nejedná se totiž pouze o finální zkoušku na konci studia, ale průběžně student musí psát práce doma a skládat interní zkoušky na škole, které se nakonec stanou součástí jeho konečné známky. Nad rámec předmětů, které si student zvolí, musí každý splnit takzvané „Core“. Musí napsat jednu dlouhou seminární práci z jednoho svého předmětu, splnit požadavek TOK (něco jako filosofický seminář) a CAS (Creativity, Action, Servis), což se skládá z libovolných mimoškolních aktivit, jak sportovních, akademických tak z dobrovolnictví.

Česká studentka se dostala na elitní Stanford. K přijetí jí pomohla záliba ve vysokohorské turistice i boj za ženská práva (Rozhovor)

Co tě vedlo k volbě zahraničního studia a proč sis vybrala univerzitu v Americe, nikoli například v Anglii? Jaké jsou podle tebe výhody a naopak i nevýhody studia v USA oproti studiu v Británii?

Do zahraničí jsem začala směřovat relativně brzo – viděla jsem v tom příležitost využít university jednak jako akademického vzdělání, jednak jako „školy života“. Pro Ameriku jsem se rozhodla ze dvou důvodů. Zaprvé jsem v Anglii šest měsíců studovala v sextě a její prostředí mě tolik neuchvátilo. Zadruhé v USA existuje systém školství, který je myslím pro mě ideální. Student se nehlásí přímo na konkrétní obor, ale v rámci prvních dvou let se může postupně vyprofilovat po tom, co studuje více oborů zároveň. Já nejsem ještě finálně rozhodnutá, co chci studovat, a tak mi přijdou dva roky navíc k rozhodování k duhu. 

Studovat na Stanfordu není náročné jen co se učiva týče, ale i po stránce finanční. Školné činí několik milionů. Jakým způsobem budeš takovou částku hradit?

Samozřejmě nemám finance na to, abych uhradila úplně celé studium. Proto trochu spoléhám na to, že již během studia začnu pracovat pro nějakou firmu v Silicon Valley a využiji jejich relativně časté praktiky, kdy uhradí studentovi zbytek studia výměnou za ujištění, že student u nich bude pracovat i nadále. Pokud by se mi toto nepovedlo, přijde na řadu možnost studentské půjčky.

Česká studentka se dostala na elitní Stanford. K přijetí jí pomohla záliba ve vysokohorské turistice i boj za ženská práva (Rozhovor)

Máš už nyní alespoň přibližnou představu, čemu by ses chtěla věnovat po dokončení studia?

Úplně jasnou představu ještě nemám, ale myslím, že v mém věku je to možná i lepší – dovoluje mi to být flexibilní a lépe reagovat na příležitosti. Vím, že se chci věnovat ženským právům, ale jak již jsem zmínila, nespatřuji v tom svou hlavní kariérní cestu.

Co bys na závěr vzkázala těm čtenářům, kteří uvažují o studiu na zahraniční univerzitě?

Hlavní je brzo se rozhodnout, jestli je jejich zahraničním cílem USA. Pokud ano, je nutné začít brzo, třeba i tři nebo čtyři roky před maturitním ročníkem. Nezdá se to, ale čas pak ubíhá rychleji, než by si student přál.

Domov
Zdieľať
Diskusia