Je pravděpodobné, že vesmír jednou skončí. Jak to bude vypadat?
Jednou z nejzajímavějších věcí na vesmíru je to, jak málo o něm vlastně víme. A stejně tak, jako toužíme vědět, co se stane po smrti, tak i konec vesmíru je často diskutovanou otázkou nejen mezi vědci. Skutečně fascinujícím faktem je pak to, kolik teorií stihla věda na toto téma vyprodukovat a jak moc se v určitých aspektech liší. Přestože na tuto otázku pravděpodobně nikdo z nás spolehlivou odpověď během svého života nezíská, vybrali jsme pro vás desítku teorií, které se nám zdály nejpravděpodobnější nebo nás alespoň zaujaly svojí originalitou.
The Big Crunch
Nejvíce uznávanou teorií o vzniku vesmíru je The Big Bang. Podle této teze byla všechna hmota nejprve soustředěna do jednoho malého, nekonečně hustého bodu, který se nacházel v propasti ničeho. Poté něco způsobilo jeho explozi, načež se hmota z bodu začala šířit ohromnou rychlostí do všech stran, až vznikl vesmír s jeho neuvěřitelnou rozlehlostí, jak ho známe dnes. The Big Crunch, jak jste již pravděpodobně uhodli, je pravým opakem velkého třesku. Všechna hmota vesmíru se postupně rozpíná vlivem gravitace. Podle této teorie se expanze v jednom bodě zastaví a vesmír se začne smršťovat. Tento proces postupně shlukne všechny planety, hvězdy, galaxie, černé díry atd. zpět do malého, nekonečně hustého bodu, což bude mít za následek zničení všeho, co je nám známé. Vesmír se tedy vrátí do stejné podoby, kterou měl před velkým třeskem.
Vychladnutí vesmíru
Představte si tuto teorii, jako teorii opačnou té výše popsané (The Big Crunch). V tomto případě nenastane dle vědců smršťování, ale nekonečná exponenciální expanze. Galaxie se od sebe začnou vzdalovat a všepohlcující tma se mezi nimi bude stávat širší a širší. Vesmír se podle této teorie řídí stejnými pravidly jako každý termodynamický systém, což ve zkratce znamená, že veškeré teplo je v něm rozloženo rovnoměrně. Pokud bychom toto aplikovali na teorii o nekonečné expanzi, pak by se teplo rozkládalo do tak ohromných prostor, že by vesmír postupně upadal do chladné temnoty. Postupně by všechny hvězdy, jedna po druhé, vyhasly a neexistoval by dostatek energie k vytvoření nové. Nakonec by celý vesmír zhasl. Hmota by stále existovala, ale jen ve formě částic, které by se volně pohybovaly. Pěkně děsivé, že?
Pohlcení černými dírami
Podle moderních teorií obíhá většina hmoty ve vesmíru kolem černých děr. Stačí se podívat na galaxie, které obsahují téměř vše a supermasivní černou díru v jejich centrech. Tato teorie hovoří o apetitu černých děr, které pohlcují hvězdy, planety a dokonce i celé galaxie, pokud se přiblíží k jejich horizontu událostí. V konečném důsledku této teze by černé díry nakonec pohltily veškerou hmotu a vesmír by upadl do černočerné tmy. Nakonec by tedy ve vesmíru zůstaly jen obří gravitační propasti v podobě černých děr. Další masivní černé díry by pak pohlcovaly ty méně masivní a stávaly by se ještě většími. Ale ani tak by to nebyl úplný konec vesmíru. Ten by přišel až v průběhu času, neboť černé díry pomalu ztrácí svoji hmotnost, jelikož vyzařují něco, čemu se říká „Hawkingova radiace“. Takže po rozpadu poslední černé díry by ve vesmíru zbyly jen subatomární částice Hawkingovy radiace.
Konec času
Pokud je něco věčné, určitě je to čas. Pokud je vesmír tady, nebo ne, čas běží nezadržitelně kupředu. V opačném případě by nebylo možné rozlišit jeden okamžik od druhého. Ale co kdyby čas přestal fungovat a prostě zamrzl? Co kdyby už nebyly žádné rozlišitelné momenty, ale jen jeden nekonečný časový okamžik? Předpokládejme, že žijeme v univerzu, které nikdy neskončí. S nekonečným množstvím času pak všechno, co by se kdy mohlo stát, se pravděpodobně i stane. Ten samý paradox by se udál, i kdybyste byli nesmrtelní vy. Budete žít nekonečně dlouhou dobu, takže cokoliv, co by se mohlo přihodit, se stane (a bude se opakovat nekonečněkrát). Vědci proto vymysleli způsob, jakým by tento nekonečný koloběh mohl skončit. Zastaví se čas. Za předpokladu, že byste za miliardy let byli stále naživu, asi byste tento moment ani nepostřehli. Čas by se prostě v jednom momentě zastavil a veškerá hmota by zůstala už navždy zamrzlá ve stejné poloze, jako fotografie. Ve skutečnosti by však tento moment nezůstal „navždy“, neboť by čas nikam nepokračoval. Byl by to stále jen ten jeden věčný okamžik.
The Big Bounce
The Big Bounce je teorie podobná té, kterou jsme uvedli na začátku článku (The Big Crunch), avšak o dost optimističtější. Představte si tedy stejný scénář: Gravitace zpomaluje expanzi vesmíru a smršťuje vše zpět do jednoho superhmotného bodu. Podle teorie Big Bounce však síla tohoto smrštění způsobí další velký třesk a vesmír se začne znovu rozpínat. V tomto modelu tedy není vesmír zničen, ale pouze jakýmsi způsobem recyklován. Fyzici toto vysvětlení však poměrně často nepřijímají a teorii poupravují tak, že vesmír se nesmrští přímo do miniaturního bodu, který se jinak nazývá singularita, ale jen velmi blízko a následně se odrazí, jako když hodíte míčem o zeď. Tento Big Bounce by tedy byl velmi podobný velkému třesku a byl by teoreticky schopný recyklovat vesmír. Podle této teorie by mohl být náš vesmír první v sérii nebo třeba 400. v pořadí.
The Big Rip
Podle této teorie je tzv. temná energie příčinou neustálého, exponenciálního rozpínání vesmíru. Nakonec podle ní však rozšiřování hranic vesmíru zrychlí natolik, že to sám vesmír nevydrží a roztrhá sám sebe do nicoty. Nejděsivější částí této teorie je fakt, že zatímco většina ostatních scénářů plánuje konec světa někdy do doby, kdy už jsou hvězdy vyhaslé, k Big Ripu má dojít v příštích 16 miliardách letech. V této fázi vesmíru budou hvězdy i planety (a teoreticky i život) stále existovat a tato událost by je mohla spálit, roztrhat nebo rozmetat na kousíčky ještě zaživa.
Bublinový efekt
Tato teorie závisí na myšlence, že náš vesmír existuje v zásadě v nestabilním stavu. Podle fyziků zabývajících se kvantovou mechanikou náš vesmír balancuje na hraně stability. Někteří teoretici proto tvrdí, že za miliardy let se vesmír neudrží a nakloní se přes okraj. Jakmile se to stane, na určitém místě ve vesmíru se objeví bublina. Považujte ji za alternativní vesmír (i když to bude ten samý, avšak s jinými vlastnostmi). Tato bublina následně bude expandovat do všech stran rychlostí světla a zničí vše, čeho se dotkne. Nakonec bublina zničí celý námi známý vesmír. Ale nebojte se, nový vesmír bude vesměs stejný, jen fyzikální zákony se mohou lišit a možná v něm bude existovat i život.
Časová bariéra
Pokusíme-li se spočítat pravděpodobnosti v multiversu (nekonečný počet vesmírů, přičemž každý z nich se trochu liší), narazíme na stejný problém jako u vesmíru, v němž čas nekončí. Všechno totiž bude mít 100% šanci se stát. Aby tento problém vědci vyřešili, vzali část vesmíru a pokusili se tuto pravděpodobnost spočítat. Díky určení hranic se staly výpočty možnými. Jelikož fyzikální zákony v nekonečném multiversu nedávají smysl, jediný způsob, kdy tento model dává smysl, je, když existují fyzikální hranice, za nimiž už vesmír neexpanduje. A podle fyziků, kteří počítali dle tohoto modelu někdy, v příštích 3,7 miliardách letech překročíme časovou bariéru a vesmír pro nás skončí. Jelikož však fyzika nepočítá s rozpínáním vesmíru, neměli bychom se tohoto obávat, minimálně v tak krátkém časovém úseku.
Vesmír neskončí, neboť žijeme v multiversu
V tomto scénáři existuje nekonečné množství vesmírů, které mohou končit svoji existenci, nebo naopak začínat. Mohly by vznikat Big Bangem, končit Big Crunchem, Big Ripem nebo vlastně jakýmkoli způsobem vypsaným výše. V multiversu by totiž náš vesmír byl jen jedním z mnoha. A i když by mohl explodovat nebo skončit nějak méně dramaticky a rozptýlit se mezi ostatní vesmíry, ten větší „vesmír“, ve kterém by byla všechna multiversa, by tady stále byl. A jelikož by se náš vesmír rozplynul do jiného, většího vesmíru, stále bychom existovali.
Věčný vesmír
Odvěká představa o tom, že vesmír tady vždy byl a vždy bude. Je to jeden z prvních konceptů, které lidé vytvořili o povaze vesmíru. Avšak existuje moderní verze této teorie, která zní trochu seriózněji. Místo skutečnosti, že po velkém třesku vznikla hmota i čas, se předpokládá, že čas existoval už předtím a vznik vesmíru mohl být zapříčiněn něčím na vyšší úrovni existence. V tomto modelu je vesmír cyklický a bude se rozpínat a smršťovat už navždy.
