Česká fotografka Kamila Nora Netík nám aspoň na malý moment dovolí nazrieť do svojej duše (Rozhovor)

Krásu záberov  českej fotografky menom Kamila Nora Netík ste už mali možnosť vidieť aj na našej stránke pár týždňov dozadu, kedy sme pre vás z jej portfólia vybrali sériu snímkov zachytených na chladnom Islande. A keďže sa vám práca nesmierne talentovanej dcéry známeho a uznávaného sochára Jířiho Netíka veľmi páčila, tak sme sa rozhodli vám priblížiť aspoň sčasti nielen jej prácu, ale aj súkromný život prostredníctvom rozhovoru, ktorý si môžete už teraz prečítať nižšie. Pohodlne sa tak usaďte a vstúpte s nami aspoň na malý moment do sveta a duše kreatívnej mladej ženy, o ktorej ešte budeme počuť.

Dobrý deň, mohla by ste sa prosím vás na úvod trochu bližšie predstaviť aj našim čitateľom, ktorí doteraz o vás možno ešte nepočuli, respektíve nestihli postrehnúť skvelé zábery Islandu z vášho portfólia aj na našom webe a taktiež nám prezradiť, čomu sa aktuálne venujete najviac?

Z reality utíkám do hor a lesů, tak ja to dělá hodně z nás. Jen v soutěskách a hvozdech hledám ví světy, které přetvářejí skutečnost v pohádkové fantasmagorie. Nekompromiesně lidi ve svém okolí vystavujú nahé přírodě a urputně hledám samotu v končinách kde svobodně nechávám lidství vydechnout od civilizace. V reálném životě sa dost dusím tím co  nás obklopuje a asi proto jsou mé výjevy tak naléhavé. Nicméně jsou to stále jen úniky. Ve městě za tímto zavíram striktně dveře tak aby to co za nimi zase číhá bylo o to kouzelnější.

Skúsme sa ešte aspoň na malý moment vrátiť k vaším, priam dokonalým záberom z chladného Islandu, ku ktorým ste nám už síce toho prezradila dosť, ale mňa by ešte zaujímalo napríklad aj to, akým spôsobom ste sa presúvala naprieč krajinou alebo v akých podmienkach ste trávila dlhé noci? Respektíve, aké pocity vo vás zanechala návšteva tohto úžasného kútu našej zeme?

Nocovali jsme ve stanech, a to každou noc na jiném místě. Několikrát s polární září nad hlavou. Bylo to v území Landmannalaugar, krátce po příjezdu na Island, kdy jsme na oslavu otevřeli láhev české slivovice a s hlavama zalomenýma do nebe nevěřili, že se to děje. Třítýdenní spaní ve stanu na přelomu září a října většinou provázel déšť, silný vítr a vlezlá zima. Občas pomohla láhev s horkou vodou do spacáku a panák alkoholu před usnutím, občas ani to ne. Nicméně červený pruh aktivní sopky kdesi na obzoru a jiné noční výhledy – to za to stálo. Jediná pevná střecha nad hlavou byla po ty tři týdny střecha Subaru, které nám statečně pomáhalo zdolat veškeré brody, terény a jiné. Pokud jsme si nebyli jisti, jestli není brod příliš hluboký, bylo nutno jej prvně přejít vlastní nohou.

Plánujete sa v budúcnosti ešte niekedy vrátiť naspäť na Island a vytvoriť napríklad voľné pokračovanie vašich záberov alebo zakaždým radšej spoznávate nové a nové miesta? 

Kdo byl na Islandu, už se celý život jen touží vrátit zpět. Naprosto vás to semele a v mysli se často navracíte mezi gejzíry, velryby a nekonečná lávová pole prorostlá mechem. Doufám, že se tam jednoho dne vrátím, ale do té doby ještě čeká celý svět.

Pravdepodobne trochu klišé otázka, ale akým spôsobom ste sa vôbec dostala k samotnej fotografii? Viem, že váš otec je známy a verejnosťou veľmi uznávaný sochár, nikdy vás to nelákalo napríklad aj týmto smerom? Možno trochu odbočím, ale napríklad fotograf Adam Katz Sinding nám v rozhovore prezradil, že chce vždy zachytiť práve daný moment, platí to isté aj vo vašom prípade a aj to bolo hlavným dôvodom prečo ste sa rozhodla pre tento smer alebo je pravda ukrytá niekde inde? 

Ano přesně tak, jsou to ty momenty. A dost to pociťují i lidé, kteří se mnou tráví cesty po kopcích a lesích. Pokud se je rozhodnu fotit, jsou mí přátelé zvyklí na to, že ze sebe musí shodit oblečení bez mrknutí oka, ať je to ráno ve dvou tisících metrech v orosené trávě rakouských Alp, nebo v lese kousek za Brnem. Občas jsou z toho velmi humorné momenty s náhodně procházejícími. V útlém dětství jsem trávila s tátou v dílně každou volnou chvíli. Také mě tahal po horách a všech možných galeriích a silně ve mně prohluboval lásku ke starým mistrům a šerosvitu v malbách, což je z fotografií asi víc než patrné. Jako dítě jsem v lidové škole umění malovala za poslechu Muminků a jiných severských pohádek, které nám četla báječná žena, která mě velmi ovlivnila. Během dospívání jsem vyrůstala obklopená moderním uměním. No a posledních několik let oprašuju starou lásku a to jsou hory. Takže to všechno, když se splácá dohromady, máte asi odpověď.

Spomínate si ešte na svoj vôbec prvý fotoaparát?

Jako dítě jsem sedávala v černé komoře svojí mámy a bavila se nad všemi těmi kouzelnými procesy. Nicméně odjakživa fotím na digitál, takže žádné pohádky o první flexaretě nečekejte.

Nedá sa mi neopýtať, aký máte názor na snímky urobené prostredníctvom mobilných telefónov a povyšovanie ich na umenie vy z pozície človeka, ktorý vníma fotografiu určite oveľa vážnejšie a hlbšie ako bežní ľudia využívajúci práve tento druh "fotoaparátu"? Predsa len, odkedy sa do popredia dostal fenomén na zdieľanie fotografií s názvom Instagram, tak je "fotografom" už naozaj takmer každý a síce nepatrím ani medzi profesionálnych fotografov a ani tých amatérskych, tak mi to príde z pohľadu nezainteresovanej osoby voči vám nie príliš fér. 

Nevím, sama dost produkuju telefonofotoprůjem, takže pro to mám pochopení. Ať si klidně každý dělá, co chce, každopádně ne každý je schopen pro fotky tahat své lidi v zimě blátem, keři, vodou a sněhem, mít druhou práci, aby nemusel fotit komerci a to, jak moc do toho vkládáte, se ve výsledku odrazí. Sama se každopádně stále považuji za amatéra.

Predpokladám, že vyššie spomínaný Island nie je jediná krajina, ktorú ste už stihla navštíviť. Kde všade sa vám už podarilo dostať a kde by ste sa naopak najradšej vybrala v najbližšom období? Určite máte z toľkého cestovania aj množstvo zážitkov, neprezradila by ste nám ten, ktorý vo vás zanechal najsilnejšie emócie? 

Půl roku jsem žila ve švýcarských horách, sice také dost tvrdě pracovala, ale zato mě probouzely ráno zvonce krav jdoucí na pastvu a uspával pohled na majestátní vrcholy Alp. Jako dítě jsem tam s tátou jezdila vyřezávat, takže mě to před několika lety silně táhlo zpět. Další nutnost bylo Norsko, kde táta ještě před sochařením hrával s kapelou a v jedné z kaváren v Oslu, kam chodíval Ibsen, našel jeho knihu Nora, po které jsem dostala druhé jméno, prý. Chvíli potom přišel Island a od té doby jsem v zimě a na sklonku jara prošla rakouské a československé hory s krosnou na zádech a hlavou snad ještě těžší, takže silné emoce mě doprovází všude, ale jsou momenty, kdy vás do obličeje pleskne taková nádhera, že na všechno zapomenete. Ať je to polární záře na Islandu, nebo mléčná dráha skoro na dosah nad bělostným sněhem někde v tatrách v hluboké tmě a hluboké nevědomosti o tom, za jak dlouho se konečně člověk dopotácí k cíli. Nicméně silné emoce jsem si zažila minulý týden v Julských alpách ve Slovinsku, kdy jsem na paraglidovém tandemu fotila vrcholky hor a tři hodiny držela ve vzduchu na uzdě žaludek, močák, slzy strachu a euforie a tak podobně. Další boj sám se sebou byl moment, kdy jsme se na Islandu vrhli vstříc vlnám Atlantiku, kdy ta ledárna dělala z kluků holčičky a z holek borce. Mým velkým snem je Nepál, ale to je zatím jen v plenkách a kdo ví, jestli to vyjde a kdy.

Čo umenie celkovo a naše dve pomerne malé krajiny? Sú ľudia z našich končín otvorený spoznávaniu a vnímaniu rôznych odlišných a nových smerov umenia alebo väčšina by mala podľa vás doma najradšej zavesený napríklad plagát krajinky považovaný za obraz? 

Věřím, že velký podíl na tom, jak člověk přistupuje k umění, začíná v rodině. Je na nás, aby naše a další generace vychovávaly své děti tak, aby tato otázka vůbec nemusela vyvstát.

Keďže sme web, ktorý sa zaoberá okrem umenia, aj módou, filmami, seriálmi, hudbou alebo technológiami, zaujímalo by ma, či si podobné veci idete aj vy a pokiaľ áno, tak nám môžte prezradiť, respektíve poskytnúť nejaké vaše osobné tipy na vyššie spomínané témy?

Co se hudby týče, jsou to Paavoharju. Třináctičlenné finské seskupení v čele s bratry Ainalovými. To je čistá magie. A co se týče filmu, tak například Of Horses and Men, 180° South, Adamova jablka, Mot naturen, Stealing Beauty, Michael Kohlhaas, Vyšší moc alebo Le Prénom.  

Kde vidíte samu seba o takých napríklad 5-10 rokov?

Někde v horách, fotící svoje děti se stádem kozorohů. Nic víc netřeba.

Na záver sa vám chcem veľmi pekne poďakovať za váš čas a teraz už nechávam priestor vám, aby ste mohli zanechať aspoň stručný odkaz naším čitateľom, respektíve vaším fanúšikom a zároveň môžete pridať linka na čokoľvek budete chcieť.

Vykašlete se na sdílení cizí práce, sdílejte tu svoji, autorskou, vlastní.

kamilanoranetik.com
Facebook

V prípade, že vás zaujímajú aj iné formy umenia, ako je napríklad maľba, fotografia  alebo sochárstvo, tak neváhajte a navštívte aj našu stránku Umenie zo slovenských a českých ateliérov, kde nájdete naozaj veľké množstvo kvalitných prác stojacích za pozornosť!