Gaslighting: Jak poznám, že se mnou partner manipuluje?

Prosím tě, nebuď hysterický*á, vždyť se vlastně vůbec nic nestalo. To bych nikdy neudělal*a. Ty jsi taková citlivka. To, co říkáš, se nikdy nestalo. Nepřeháněj. Jsi blázen. Jsi paranoidní. Prosím tě, vždyť to byl jenom vtip. Takto jsem to přece neřekl*a. Musíš trénovat paměť, moc zapomínáš. Měl*a bys vyhledat psychiatra, už ti hrabe. Všechno překrucuješ. Víš, jak bláznivě teď zníš? Nikdo ti neuvěří.

Poznáváte v těchto větách nějaký vzorec? Slýcháte je ve svém vztahu na denní bázi? Říká vám, že to, co jste viděli, jste ve skutečnosti neviděli? Co jste dělali, jste ve skutečnosti nedělali? Co jste cítili, jste ve skutečnosti necítili? Pak možná zažíváte gaslighting.

Gaslighting je nenápadná technika manipulace, jejímž cílem je získat nad životem plnou kontrolu. Postupně (a mnohdy dlouhodobě) podkopává důvěru oběti ve vlastní schopnost rozlišovat pravdu od lži, dobro od zla nebo skutečnost od představy. Tak, aby se oběti cítily jako „blázni“. Gaslighteři manipulují s jejich realitou a oběti se na nich stávají nevědomky patologicky závislé.

Podle odborníků má tato forma manipulace kořeny v sociálních nerovnostech a dochází k ní zejména v mocensky zatížených intimních vztazích. Přestože obětí může být žena i muž, gaslighting je často genderově podmíněný a staví muže do nadřízené pozice. 

Gaslighting = plíživá a neviditelná forma domácího násilí 

Podle vedoucí služby odborného sociálního poradenství organizace ROSA – centrum pro ženy Branislavy Marvánové Vargové se jedná o komplex psychického, manipulativního a emočního násilí, kdy má pachatel za cíl si za A: vytvořit a za B: udržet kontrolu a moc. Charakteristické je zároveň tím, že je nenápadné a „neviditelné“ – nevznikají z něj totiž modřiny. „Gaslighting vás má znejistit. Najednou si nejste úplně jistá, jestli můžete věřit tomu, co cítíte, jak to cítíte. Násilník vás dostane do stavu, kdy se o sebe nemůžete opřít. Donutí vás, abyste na něm byla závislá,“ popisuje v rozhovoru pro Refresher. 

Nastává přitom podle ní postupně: „Násilník začne říkat, že nemáte na práci, kterou děláte. Že nedostudujete. Postupně pak oběť může slýchat ‚beze mě se neobejdeš‘, ‚nezvládneš se postarat o děti‘, ‚práci si nenajdeš‘, ‚jsi labilní‘, ‚musíš zůstat se mnou, nic jiného ti nezbývá‘.“

Gaslighting je nehmatatelný. Když vám někdo nadává nebo vás zamyká doma, tak to můžete snadněji pojmenovat. Není to stejné, jako když někdo zpochybňuje vaši realitu, vás, vaše duševní zdraví nebo vaši kapacitu zvládat každodenní věci.

Znejistění oběti je nedílnou součástí většiny případů psychického násilí i podle vedoucí sociálních služeb v centru pro oběti domácího a sexuálního násilí proFem Nadi Gubové. „Násilná osoba často dává oběti za vinu své chování. ‚Ty jsi mě vyprovokovala…‘, ‚Kdyby ses tak nechovala…‘ – to jsou ty explicitní případy. Ale mnohdy je to i více nenápadné: ‚Já tě mám tak rád, a když tě vidím s jiným mužem, neumím si poradit jinak…‘ Pak oběť přijímá vinu za činy svého partnera a už je v začarovaném kruhu, ze kterého je obtížné se bez pomoci dostat ven,“ vysvětluje Gubová.

Gaslighting je přitom podle ní součástí domácího násilí v Česku velmi často. Vysvětluje, že někdy se jedná o psychické násilí explicitní, kdy násilná osoba vůči oběti využívá formulace typu: „Jsi k ničemu, jsi nula, nic jsi nedokázala.“ Součástí je ale i skrytá manipulace a nenápadné vtírání myšlenky, že všechno je vina oběti. 

Často se setkáváme s tím, že nevěrný partner zastírá zcela jasná fakta. „Ne, to není pravda, ty si to vymýšlíš“ nebo „To jsem nikdy neřekl, to bylo jinak…“

Podle Marvánové Vargové se domácí násilí ve vztahu rozvíjí pozvolna, fyzickému násilí většinou předchází psychické a emoční násilí či izolace. A právě gaslightingem si násilná osoba může vytvářet prostor a půdu pro další podoby domácího násilí.