Po úspěšném atentátu na Gándhího vypukly v ulicích Indie oslavy.
Móhandás Karamčand Gándhí, obecně známý jako Mahátma (neboli Velký duch), se narodil 2. října (október) 1869 v ve městě Porbandar v severozápadní Indii. Jeho otec byl hlavním ministrem Porbandaru a náboženská oddanost jeho matky znamenala, že jeho výchova byla plná pacifistického učení džinismu, který učí o vzájemné toleranci, vzájemné lásce lidských bytostí a vegetariánství. A jelikož se narodil do privilegované kasty, měl Gándhí štěstí a mohl absolvovat komplexní vzdělání, při němž se ukázalo, že je průměrným studentem. V květnu (máj) roku 1883, ve věku 13 let, se Gándhí oženil s dívkou jménem Kasturba Makhanji, které bylo také 13 let. Svazek byl domluven rodiči dvojice, jako tomu v Indii bylo (a stále je) zvykem. Po Gándhího nástupu na univerzitu Samaldas College v Bombaji mu v roce 1888 jeho žena porodila prvního ze čtyř synů. Gándhí byl však na vysoké škole nešťastný, a když mu byla v jeho 18 letech nabídnuta možnost studia v zahraničí na University College London, nabídku ochotně přijal. Studium zde započal v září (september) roku 1888.
Mahátma Gándhí (7 let)
Byl rozhodnut zde dodržovat hinduistické zásady, které zahrnovaly vegetariánství, stejně tak jako alkoholickou a sexuální abstinenci. Chvíli mu trvalo než v Londýně našel spřízněné duše, které ho dovedly k filozofickým studiím o náboženství včetně hinduismu, křesťanství, buddhismu a jiných. Po skončení svých studií ve Velké Británii a po návratu do rodné Indie zjistil, že bude velmi obtížné sehnat práci, a tak v roce 1893 přijal roční smlouvu na práci pro indickou firmu v Natalu v Jihoafrické republice. A i když zde ještě nebyl ustanoven v zákoně, apartheid už na přelomu 19. a 20. století v Jihoafrické republice zaujímal své místo. A tak Gándhí, přestože přijel jen na roční kontrakt, zůstal v Jižní Africe dalších 21 let a brojil zde proti nespravedlnosti rasové segregace. Jeho svědectví rasové zaujatosti sloužilo jako katalyzátor pro jeho pozdější aktivismus, při němž se pokoušel bojovat proti segregaci na všech úrovních.
Založil politické hnutí známé jako Natal Indian Congress a přivedl k praxi svoji víru v nenásilné občanské protesty, když se postavili proti zavedení registrace pro všechny Indy v Jižní Africe. Jejich poklidný protest spočíval v nulové spolupráci s příslušnými úřady. Po svém návratu do Indie v roce 1916 pak Gándhí rozvíjel praxi nenásilných protestů dále, ve snaze zvyšovat povědomí o tyranských praktikách v Biharu (stát ve východní Indii), kde britští kolonisté utlačovali místní obyvatele. Místní utlačované občany povzbuzoval k mírovým stávkám a protestům za zlepšení životních podmínek. Jeho věhlas se brzy začal šířit a stal se mezi lidmi známý jako Mahátma neboli Velká duše. A jak se šířila jeho sláva, rostl i jeho politický vliv. Od roku 1921 byl v čele Indického národního kongresu a snažil se o úplnou nezávislost na Velké Británii.
Jižní Afrika - 1906
Podnítil bojkot britského zboží a institucí a jeho podpora masové občanské neposlušnosti vedla k jeho zatčení dne 10. března (marec) 1922, za což si odseděl 2 roky za mřížemi. Indický národní kongres se začal během jeho uvěznění štěpit a Gándhí zůstal do značné míry z dohledu veřejnosti až do únoru (február) roku 1924, kdy byl propuštěn. Další čtyři roky odpočíval, než se v roce 1928 opět vyšvihl do politiky a do boje proti nadvládě Velké Británie. Když Britové zavedli daň na sůl v roce 1930, Gándhí uspořádal 400 kilometrů dlouhý pochod k moři, kde Indové sbírali vlastní sůl. A jelikož byl jeho vliv uznáván již mezinárodně, britské úřady s ním byly nuceny několikrát v následujících letech vyjednávat. To vedlo k zmírnění chudoby, udělení statusu nejnižší kastě (nedotknutelných) a zavedení práv pro ženy, přičemž vše směřovalo k Swaraj, tedy úplné politické nezávislosti na Velké Británii.
Mahátma Gándhí v průběhu svého života přežil 5 pokusů o atentát na jeho osobu. První pokus přišel dne 25. června (júl) 1934, kdy v Puné (8. největší město Indii) pronášel řeč spolu se svou ženou Kasturbou. Cestovali v průvodu dvou vozů, přičemž ten jejich se za druhým opozdil, protože čekal na železničním přejezdu než projede vlak. A když první vůz dorazil na místo projevu, někdo do něj vhodil bombu, která explodovala a zranila několik přítomných. Žádné vyšetřování v té době neproběhlo a nikdo nebyl zatčen, přestože mnozí útok přisuzovali muži jménem Nathuram Gódsé, což byl fundamentalistický hinduista, který se nedokázal smířit s Gándhího přijímáním všech náboženství, což vnímal jako ohrožení nadřazenosti hinduistického náboženství.
Mahátma s manželkou Kasturbou
V prvních letech druhé světové války dosáhla Gándhího mise za samostatnost svého zenitu. Neviděl důvod, proč by Indové měli bojovat za birtskou suverenitu v jiných částech světa, když byli sami podrobeni. To vedlo k občanském povstání pod jeho vedením. V důsledku toho byl 9. srpna (august) 1942 zatčen a dva roky držen v paláci Aga Khan v Puné. V únoru (február) roku 1944, pouhé tři měsíce před jeho propuštěním, v tom samém vězení zemřela jeho manželka Kasturba. V květnu (máj) roku 1944, v době Gándhího propuštění, se odehrál v pořadí druhý atentát, který tentokrát měl na svědomí s určitostí Nathuram Gódsé, i když šlo o poměrně vlažný pokus. Když se Gódsé doslechl, že Gándhí je na svobodě a nachází se na kopci na stanici poblíž Puné, zorganizoval skupinu podobně smýšlejících jedinců a na místě uspořádal hlasitý protest. Později toho dne pak Gódsé navštívil Gándhího modlitební setkání a s křikem a dýkou v ruce se proti němu rozběhl. Věřící ho rychle srazili na zem. Za tento čin nebyl potrestán, a tak se o atentát pokusil potřetí opětovným způsobem, avšak i tehdy byl zadržen.
Čtvrtý pokus o Gándhího život měl podobu vykolejeného vlaku. Dne 29. června (jún) 1946 byl Gándhího speciál vykolejen poblíž Bombaje pomocí balvanů na trati. Gándhí při nehodě nebyl ani zraněn. Na modlitebním setkání po incidentu Gándhí řekl: „Nikomu jsem neublížil a ani nikoho nepovažuji za svého nepřítele, nedokážu pochopit, proč proběhlo tolik pokusů vzít mi život. Včerejší pokus o můj život selhal. Ještě nebudu umírat. Mým cílem je žít až do 125 let.“ Je smutné, že v ten moment mu zbývalo už jen pouhých 18 měsíců života.
Gándhí po návštěvě zakladatele Ligy muslimů Muhammada Ali Jinnaha
Britové plánovali rozdělit své kolonie na muslimský Pákistán a hinduistickou Indii, proti čemuž Gándhí vehementně vystupoval, protože tušil problémy, které by to vyvolalo. Nicméně kongres jeho obavy ignoroval a rozhodl dát za pravdu britskému návrhu. Gándhímu nakonec nezbylo než dohodu akceptovat, jako jediný způsob, jak se vyhnout občanské válce v Indii. Nakonec tedy neochotně souhlasil s její nutností a Indie mohla 15. srpna (august) 1947 slavit Den nezávislosti. Přesto stále dokázal citlivě rozeznat potřebu politické jednoty a příštích několik měsíců neúnavně pracoval na posilování míru mezi muslimy a hinduisty. Obával se přitom sílícího nepřátelství mezi oběma nově vzniklými státy.
Bohužel jeho úsilí o mír a jednotu se mu nakonec stalo osudným. Bojoval za realizování finančních restitucí, které měla Indie odevzdat Pákistánu výměnou za ztrátu území. Politické strany v Indii toto odmítaly, neboť se obávaly, že Pákistán za odevzdané peníze vybuduje zbraňový arzenál. Začal držet hladovku na podporu restitucí, což hinduističtí radikálové jako Nathuram Gódsé vnímali jako zradu. A když jeho hladovka politicky zabezpečila odevzdání financí Pákistánu, zabezpečila i pátý atentát na jeho osobu. 20. ledna (január) získala skupina sedmi hinduistických radikálů přístup do Birla Bhavan v Dilí, místa, kde měl mít Gándhí projev.
Jednomu z mužů, Madanlu Pahwovi, se podařilo získat přístup k pódiu mluvčího a umístit zde bombu, kterou schoval za zdí pódia. V plánu bylo výbušninu odpálit v průběhu Gándhího projevu, způsobit tak davové šílenství, což by dalo příležitost dalším dvěma členům gangu, Digambaru Bagdemu a Shankaru Kishtaiyyovi, zastřelit v nastoleném chaosu Gándhího a nepozorovaně zmizet v davu. Bomba však explodovala předčasně a Madanla Pahwa byl zadržen. Ostatním radikálům se však podařilo uniknout. Pahwa u výslechu přiznal, že šlo o spiknutí, avšak policie v Dilí nebyla schopna prokázat účast Gódsého, přestože se snažili vypátrat místo jeho pobytu v Bombaji. Po neúspěšném pokusu s výbušninou se Gódsé a další muž ze skupiny Narayan Apte vrátili do Puné přes Bombaj, kde nakoupili automatickou pistoli Berettu předtím, než se vrátili do Dilí.
Dne 30. ledna (január) 1948, zatímco Gándhí mířil na modlitební setkání v Birla Bhavan v Dilí, Naturham Gódsé se k němu protlačil v davu a střelil ho třikrát do hrudníku. Gándhího poslední slova prý byla: „Hé Rām“, což je v překladu „Ach bože“, avšak někteří svědci tvrdili, že neřekl nic a skonal okamžitě. Když se pak zprávy o Gándhího smrti dostaly až do bašt hinduistického radikalismu v Puné a v dalších oblastech po celé Indii, vypukly oslavy v ulicích. Zbytek světa byl mezitím v hlubokém šoku ze smrti člověka, který byl pětkrát nominován na Nobelovu cenu za mír. Gódsé, který se po atentátu ani nepokusil utéci, a jeho společník Narayan Apte, byli zatčeni až do jejich soudu, který proběhl 8. listopadu (november) 1949. Oba byli usvědčeni z podílů na Gándhího vraždě a o týden později popraveni. Předpokládaný vůdce uskupení a hinduistický extrémista Vinayak Damodar Savarkar byl pro nedostatek důkazů propuštěn.
Někteří slavili, zatímco tisíce ostatních vyrazily na Gándhího pohřeb
Gándhí byl podle hinduistického zvyku zpopelněn a jeho popel naleznete v paláci Aga Khan v Puné, na stejném místě, kde zemřela dříve jeho manželka. A přestože byl Gándhí pětkrát nominován na Nobelovu cenu za mír, nikdy ji nezískal. V roce jeho smrti (1948) nebyla Nobelova cena za mír udělena, přičemž oficiálním důvod zněl: „neexistuje žádný vhodný žijící kandidát“. Gándhí světu ukázal, že za mír, lásku a správné hodnoty, se dá bojovat i bez použití jakéhokoli násilí. Jeho mírové protesty nebudou nikdy zapomenuty.
