Většina práce, kterou vykonávají ženy, zůstává neoceněna. Může být bránou do chudoby

Před několika dny jsme oslavili Den matek. Jeden den v roce jim děkujeme za to, co všechno pro nás dělaly a dělají, o co všechno se musí postarat. Děkujeme jim za „druhé šichty“, které je čekají po příchodu domů ze zaměstnání. Děkujeme za neplacenou práci, kterou průměrně stráví dvakrát více času než muži. Ta ale není výsadou matek, týká se všech žen. Domácí práce a péče totiž nejsou považovány za „práci jako takovou“, nýbrž za součást „každé správné ženy“.

Co bude dnes k obědu?

Jak popisuje socioložka Marta Vohlídalová ze Sociologického ústavu AV ČR, neplacenou prací se v tom nejzákladnějším smyslu rozumí péče o domácnost a její členy, včetně práce v souvislosti s péčí o dítě, jeho vychováváním a vzděláváním.

Zdaleka se nejedná jen o úklid. Neplacená práce zahrnuje i například takzvanou „mentální nálož“ (mental load), která je s péčí o domácnost přímo spojena – tedy starost a zajištění činností, dohled na jejich „kvalitu“ a podobně. 

S takovým zatížením se člověk setkává v momentě, kdy musí všechny tyto povinnosti v rámci neplacené práce řídit, kontrolovat, musí si je pamatovat a myslet na ně. „Co budeme jíst zítra k obědu?“ střídá otázka „Co na to doma máme, a co je naopak potřeba koupit?“. Seznam v hlavě, který říká, že doma chybí mýdlo, ubrousky a aviváž. Doprovázení svých starých rodičů po lékařských kontrolách. To vše a mnohem více je „mental load“.

Neplacená práce zahrnuje také například péči o stárnoucí rodiče, rodiče partnera, prarodiče a o osoby v širší rodině. To je problém hlavně takzvaných „sendvičových žen“. Tedy žen, které se kromě svých nedospělých dětí starají ještě o staré rodiče, případně prarodiče. Nejhorší možná kombinace je být sendvičovou ženou a zároveň matkou samoživitelkou.

Další propast?

I v této oblasti každodenního života panuje poměrně výrazná propast mezi muži a ženami. Podle studie organizace Gender Studies v České republice v polovině 90. let trávili muži domácími povinnostmi průměrně deset hodin týdně, zatímco ženy pětadvacet hodin. Novější studie z přelomu let 2010 a 2011 ukazuje, že nerovnost se lehce snížila, nepoměr v angažovanosti však nevymizel. 

Mohlo by se zdát, že rozdělení práce v domácnosti nejvíce závisí na tom, který z partnerů chodí do zaměstnání, a který je naopak například na rodičovské dovolené. V takovém případě je to logické, nicméně studie zaměřené na neplacenou práci pracují s termíny „ekonomicky aktivní“ a „ekonomicky neaktivní“. Ekonomicky neaktivní ženy sice tráví domácími pracemi i péčí o děti výrazně více času než ženy pracující, nicméně u mužů ekonomická neaktivita zvyšuje počet hodin strávených péčí o domácnost jen marginálně – v případě péče o děti nemá dokonce vliv žádný. Ekonomicky neaktivní ženy se tedy starají o domácnost, ekonomicky neaktivní muži svůj čas investují do jiných oblastí. 

Lepší situace panuje například v Norsku, kde ženy vykonávají domácí práce „pouze“ o dvacet procent více, vyplývá ze studie z roku 2019. V USA ženy domácí práce zastávají až o šedesát procent více, což je víceméně celosvětový průměr. Je překvapivé, že ve vyspělém Japonsku, ke kterému mnoho států vzhlíží jako ke vzoru, ženy neplacenou prací stráví o 380 procent více než muži. Nejhůře jsou na tom ženy v Pákistánu, kde na ně neplacená práce „padá“ v poměru s muži až v tisíckrát vyšší míře.