Istanbulská úmluva: Proč vzbuzuje takové vášně a co by její ratifikace znamenala, vysvětluje advokátka Lucie Hrdá

Česko sice Úmluvu Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, známou těž jako Istanbulskou úmluvu, přijalo již v roce 2016, její ratifikaci nicméně neustále odkládá. Naposledy o její odložení požádal ministr spravedlnosti Pavel Blažek. 

Přestože je tedy podepsaná, není účinná. K tomu potřebuje ratifikaci Parlamentem České republiky. Takzvaná Istanbulská úmluva představuje mezinárodní dokument, jehož ratifikací by se Česká republika zavázala k odstranění veškeré formy diskriminace páchané na ženách.

„Přiznáváme tím, že ženy jsou dlouhodobě historicky diskriminovány a snažíme se tuto diskriminaci odstranit – zejména ve formě takzvaného genderovaného násilí, to znamená domácího i sexualizovaného násilí,“ vysvětlila pro REFRESHER Hrdá. Právě v případě takového násilí jsou ženy oběti z 95 %. Podle tiskové zprávy ministerstva práce a sociálních věcí dokonce až třetina žen v České republice nejméně jednou v životě zažila domácí násilí či nějakou formu sexuálního obtěžování.

Nicméně tam, kde se v úmluvě píše o násilí – ať už o domácím, nebo o sexualizovaném, se jedná o ochranu všech obětí. Bez ohledu na gender, biologické pohlaví či sociální kategorie.

Úmluva hovoří také o zákazu mutilace pohlavních orgánů – tedy například o ženské obřízce, kdy dojde k odstranění v podstatě celého vnějšího pohlavního orgánu. „Taková obřízka neslouží k žádným zdravotním účelům. Slouží pouze k tomu, aby žena neměla potěšení ze sexu – tedy, aby nepodváděla muže,“ vysvětlila advokátka. 

Trestní zákoník úmluva ale nijak nezmění, protože trestné činy k ochraně obětí domácího a sexualizovaného násilí v něm již máme.

Nedostatečná prevence a chybějící ochrana

V Česku by ratifikace Úmluvy především znamenala zavázání se k masivní prevenci, tedy ke vzdělávání v oblasti, kde jsme „pozadu“. Také by došlo k podpoře primární a sekundární péče o oběti, což je záležitost, ve které podle Hrdé Česko velmi zaostává za západním světem. „Různá právní ochrana obětí sexualizovaného a domácího násilí u nás již samozřejmě platí, nicméně ratifikováním deklarujeme, že si stojíme za tím, že je třeba obětem pomáhat a zejména zaplatit další péči o ně, ne jen násilí vyšetřovat a trestat,“ vysvětlila.

Ratifikace by také umožnila finanční zajištění celostátních help linek pro pomoc znásilněným a pro pomoc obětem domácího násilí. V Česku, jak advokátka Hrdá popsala, jsou takové helpline zřízeny pouze neziskovými organizacemi, žádná státní neexistuje.

Nedostatek je také azylových domů. Chráněné domy s utajovanou adresou existují v Česku pouze tři. „Nemáme dostatek psychologů, psychiatrů – ať už pro dlouhodobou péči, tak pro tu rychlou, krizovou intervenci. To jsou všechno záležitosti, k jejichž podpoře by se Česká republika ratifikací Istanbulské úmluvy zavázala,“ dodala advokátka.