Myslíš, že sa máme na Slovensku zle? Toto sú miesta, kde naozaj nechceš bývať.
Extrémní teploty, extrémní nebezpečí, žádná civilizace, žádné slunce, špína. Spousta z nás má tendence si stěžovat na život v České republice, ale je to tu opravdu tak špatné? Než začneš balit kufry, představíme ti osm míst na světě, kam rozhodně nedoporučujeme se přestěhovat. Stranou necháme války a zaměříme se na společnost a přírodu. Kde je to nejhorší?
Jakutsk, Sibiř
Na Sibiři je zima, to je známá věc. Ale fakt, že město Jakutsk je jeden z nejchladnějších spotů na světě, kde se přitom běžně žije, už zřejmě tak moc ne. Místní obyvatele přitom netvoří nějaká hrstka zatvrzelých podivínů, žije tu na 270 tisíc lidí. Každým rokem jsou v zimě vystaveni i mínus 50 stupňům Celsia, ale naměřili tu už i -64,4 stupňů. Nejstudenější město zeměkoule je na extrémní teploty připraveno.
Jídelníček tu tvoří výhradně maso (které lze koupit přímo na ulici) a ve vodovodním potrubí teče horká voda. Když potom teploměr přesáhne padesátistupňovou hodnotu pod nulou, město uzavře všechny školy. Bez několikavrstvého oblečení včetně teplých rukavic a beranice tu hrozí velmi rychlé omrzliny. Nemocnice jsou tu přes zimu plné takových případů.
Adamstown, Pitcairnovy ostrovy
Hlavní města většiny zemí světa poskytují komfort života v centru dění, kulturní vyžití, bohatý společenský život. Adamstown, ležící v Tichém oceánu, není zrovna ten nejlepší příklad. Jedná se totiž o nejmenší hlavní město na světě, kde žije pouhých 56 stálých obyvatel. Není tu vybudovaná dopravní infrastruktura, proto zde nejezdí žádná auta, motorky, ani jiné motorové dopravní prostředky a jediným tolerovaným druhem pohybu po městě je jízdní kolo nebo pěší chůze. Silnice tu mají připomínat úzké hliněné stezky.
Tento ostrov nemá žádné letiště ani hotely a pokud by se ti náhodou poštěstilo sehnat ubytování, jedná možnost, jak se sem dostat, je lodí. Adamstown se může zdát jako zaostalé území, ale místní si tu naplno užívají satelitní televize a internetu.
Manshiyat Naser, Káhira, Egypt
Město odpadků. Tak se říká východní části egyptské Káhiry, kam z celého města lidé sváží všechno smetí. Celá situace je ještě o dost horší, protože mezi zapáchajícími odpadky bydlí chudí lidé, které nikde jinde nechtěli. Je tu přes čtvrt milionu lidí a někteří z nich se snaží přítomný odpad zrecyklovat do podoby alespoň trochu použitelného zboží.
Káhira denně vyprodukuje 15 tisíc tun odpadu. Jen pár kilometrů od ikonických pyramid a všeho turistického ruchu tak vznikla odpadní čtvrť Manshiyat Naser, která tento problém ale žalostně neřeší. Ačkoli má klasické ulice, obchody a byty jako jiné části města, postrádá dopravní infrastrukturu a v domovech není tekoucí voda, kanalizace, ani elektřina.
Caracas, Venezuela
Neuvěřitelných 4308 vražd v roce 2016. To je téměř 12 zabití každý den! Realita všedních dní v Caracasu, hlavním městě Venezuely. Za špatný stav tu může ekonomický úpadek, vzrůstající chudoba, války gangů a drogové kartely. Zkorumpovaná policie se do některých čtvrtí Caracasu sama bojí chodit a o spoustě vraždách raději mlčí. Číslo spáchaných činů je s největší pravděpodobností proto ještě vyšší. Např. před deseti lety, v roce 2007, se odehrálo za jeden jediný víkend na 160 vražd. Jen pro srovnání – v Praze se za celý loňský rok uskutečnilo 20 vražd.
Murmansk, Rusko
Rusko je samozřejmě zemí neomezených možností a kromě všeho ostatního je tu i oblast kolem města Murmansk, kde během polární noci nevyjde 40 dní slunce. Rok je v Murmansku rozdělený na polární dny a polární noci. Polární den nastává, když slunce nikdy nezmizí za obzor a jen běhá po obloze pořád dokola. Místní si pochvalují, že výdaje za světlo doma téměř nemají. Horší je to však během polární noci.
V Murmansku nesvítí slunce od 2. prosince do 11. ledna. Nedostatek slunečního světla a tím pádem i vitamínů má dopad na lidskou psychiku a může způsobovat velmi nepříjemné deprese. Spousta lidí na tuto dobu odjíždí pryč. Když se pak po dlouhých letargických dnech objeví první paprsky, všichni obyvatelé tento slunečný den náležitě oslaví. Polární záře za to prý stojí, ale i tak jde o místo, kde by asi nikdo, zvyklý na české poměry, nechtěl moc bydlet.
Mijakedžima, Japonsko
Mijakedžima je malý vulkanický ostrov, na kterém je vysoká koncentrace jedovatých plynů. I přesto tu žije na 2,5 tisíce lidí, kteří tu samozřejmě musí nosit plynové masky. Jednou za dvacet let tu velký stratovulkán vybuchne. Naposledy se to stalo v roce 2000 a pak pět let nesměl ostrov nikdo navštívit.
Jenže od roku 2005 je znova obydlen. Probíhá na něm takový zvláštní experiment. Japonská vláda platí obyvatelům roční odměnu za bydlení na tomto ostrově s cílem otestovat účinky konstantního vystavení síry na stabilním vzorku populace. Opravdu, existuje i studie, kde si o tom můžeš přečíst víc.
Dallol, Etiopie
Do města Dallol se zřejmě jen tak nedostaneš. Leží uprostřed pouště, nevede sem žádná silnice a místní obyvatelé sem jezdí na velbloudech už jenom pro sůl. Autem to může být dost ošemetné, těžký vůz se totiž může propadnou pod tenkou vrstvou soli. Jedná se totiž o bývalé solné naleziště, které ještě před rokem 2005 bylo osídlené. I ti nejortodoxnější Afarové však zjistili, že tato oblast není k životu nic moc.
Teď je to zřejmě nejodříznutější město na světě, kde po někdejším životu už zbylo jenom pár zrezivělých strojů. Aby toho nebylo málo, ani teplota tu není příliš ideální. V rámci celoročního průměru dosahuje 34,4 stupně Celsia, což není zrovna hodnota, která by byla člověku příjemná. Zvlášť, když tu teploměr přes léto stoupne i k padesáti stupňům.
Dháka, Bangladéš
Nejhorší místo k životu na konec. Dháka je hlavní město Bangladéše a v Bangladéši, už jen podle místa výroby uvedeném na nejednom štítku náhodného kusu oblečení, se určitě nechceš narodit. Nucené dětské práce jsou tu sice ilegální, bohužel masivní chudoba často donutí rodinu vyhledat i takovéto způsoby výdělku, proto je to neustále velkým problémem.
Dháka je definicí bídy, stoky lidského žití, kde se na špinavých ulicích tlačí skoro 19 milionů lidí a kde každý čtvrtý bydlí ve slumu, nemá přístup k teplé vodě a záchodu. Lidé tu v práci musí trávit většinu dne, za což dostávají neuvěřitelně nízký plat. Uvádí se, že v typické bangladéšské textilce dostane průměrný zaměstnanec 60 korun za 19 hodin práce. Na ulicích se válí vrstvy odpadků. Díky rozšířeným továrnám a celkovému malému vztahu k ekologii je tu vzduch plný smogu, kvůli kterému předčasně umírá spoustu lidí.
