Akými spôsobmi sa naši predkovia chránili pri sexe? Rybie črievka, krokodílie výkaly alebo vydymenie vagíny neboli ničím nezvyčajným

V dnešním západním světě si jen těžko představujeme život bez bezpečného sexu. Už na základních školách se žáci učí o důležitosti používání prostředků, které nás ochrání během milování před pohlavní chorobou nebo nechtěným těhotenstvím. V současnosti je spolehlivost kondomů i dámské antikoncepce téměř stoprocentní, ale naši předci museli být, alespoň co se této ochrany týče, pěkně vynalézaví a sem tam trochu improvizovat. Pojďte se s námi podívat do historie na pár zajímavostí o počátcích chráněného pohlavního styku.

Kondom z ovčích střívek 

Nejdříve pánové. I když si dnes muži často stěžují na nepohodlí a na nedostatečný prožitek během milování s kondomem, věřte, že oproti tomu, co se na penis nasazovalo v minulosti, jste vlastně šťastlivci. První předchůdci kondomů se totiž objevili už ve starém Egyptě. Jednalo se o pouzdro ze lněného materiálu a dle odborníku dokázalo zamezit jak přenosu nemoci, tak těhotenství. Rozhodně se ale nejednalo o příjemnou záležitost ani pro muže, ani pro jejich drahé polovičky.

Kondom a návod na jeho použití z roku 1813

V 15. a 16. století se Evropané potýkali s velikým rozšířením syfilitidy. Bylo tedy nutné vymyslet nějaké důmyslné řešení, jak se nákaze vyhnout. S tím přišel Ital Gabrielle Fallopius. Tomu se podařilo jeho plátěné pouzdro na penis vyzkoušet na více než tisíci mužích. Ani jeden z nich se syfilisem nenakazil. Kondom, který byl v této době něčím revolučním, stačilo důkladně oprat a byl připravený na nové použití. Problémem ovšem bylo, že tento produkt byl dostupný pouze bohaté a majetné vrstvě obyvatel. Jednalo se o velmi drahou záležitost a chudí venkované si jej nemohli dovolit. Zdroje uvádějí, že za jeden takový kondom zaplatil muž svým týdenním platem.

Levnější variantu tak představovala ochrana z ovčích, jehněčích nebo rybích střívek. Ano, jedná se přesně o ty vnitřnosti, které se dnes používají například na výrobu jitrnic a jelit. Jedinec si střívko jednoduše opláchl a na penisu zavázal. V Japonsku se pak ochranné pouzdro vyrábělo z želvoviny nebo rohoviny a dnes tyto produkty vlastně můžeme považovat za předky umělých penisů a vibrátorů.

Kondom ze zvířecího střeva z roku 1900

„Střívková“ varianta se u nás používala dlouho až do 19. století. V této době už se dokonce jednalo o významný reklamní artikl, který se objevoval na propagačních letáčcích nebo plakátech a o jeho prosazování se zasloužil také například známý Casanova.

Giacomo Casanova kontroluje svůj kondom, jestli v něm nejsou díry

Další novinka přišla až v roce 1839, kdy Charles Goodyear přišel na trh s vůbec prvním gumovým kondomem. Přestože byl o něco levnější než jeho látkový předchůdce, nebyl často k dostání. Ten největší boom pak přišel během druhé světové války. Vědci vynalezli latex a téměř hned jej aplikovali pro potřeby pánské ochrany. 

Reklama na kondom z roku 1918 

Další roky už se nesly ve znamení rozšířeného používání tohoto malého gumového pomocníka. Zejména 60. léta a s nimi spojená sexuální revoluce by bez kondomu neměla tak „hladký“ průběh. V 90. letech pak ve velikém udeřilo onemocnění AIDS a materiál, ze nějž se dosud kondomy vyráběly, byl ještě o něco více zkvalitněn. Dnes je dostupný v nekonečně mnoho barvách, vůních, značkách, velikostech i supermarketech a pomalu, ale jistě se rozšiřuje také do rozvojových zemí, kde je problematika onemocnění AIDS stále velmi kritická.

Onan a jeho „vyplýtvané“ semeno 

Dámy to s ochranou proti těhotenství měly vždy trochu složitější. Cílené bránění ve zplození potomka pomocí nejrůznějších bylin bylo ve starověku považováno za hřích. Ženy, které tak činily, nežily podle správných křesťanských zásad a nectily pasáž v Bibli, která říká: „Ploďte a množte se, naplňte zem…“ Známý je také příběh o Onanovi, který se chtěl vyhnout zplození potomka s vdovou po svém bratrovi, a proto raději vyplýtval své semeno na zem. Za tento skutek byl potrestán smrtí a my máme dodnes jeho jméno spojené s aktem onanie.

Trus ve vagině 

Zato ve starém Egyptě měly údajně ženy několik možností, jak těhotenství zabránit. Některé prameny hovoří o vykuřování ženské vaginy speciálním přístrojem. Spolehlivost této metody ale pravděpodobně nebyla příliš vysoká a jednalo se spíše o určitý rituál. Další možností bylo využití zvířecího trusu. Například krokodýlí trus se smíchal s medem a následně vložil do pochvy. Tato směs měla zabránit proniknutí semene do dělohy. 

Další zajímavou směsí byla mastička z medu, datlí a akátových trnů, která se mazala na genitálie. Tento způsob mohl být opravdu účinný, protože živice v akátových trnech ve vlhkém prostředí produkuje kyselinu mléčnou, která se i dnes používá v antikoncepčních gelech.

Nejbezpečnější je vůbec neejakulovat

Ve staré Číně zase v 7. století př. n. l vymysleli metodu mužského vyvrcholení bez ejakulace. Zdokumentoval ji jistý lékař Mistr Tung-hsuan a muži si tak užívali sex nejen bez nechtěného početí, ale také bez ztráty posvátného semene. Číňané totiž věřili, že pokud z těla odchází ejakulát, odchází z něho také jeho síla a životní energie. Jiný čínský lékař Simiao zase vymyslel něco pro dámy – směs oleje a rozehřáté rtuti, která jim byla vkládána do úst. Ženy pak pravděpodobně skutečně neotěhotněly. Protože byly otrávené. Doslova.

Ve středověku už se nám objevuje jedna velice známá věc – pás cudnosti. Jeho podoby byly různé. Byl k dostání v kožených, železných nebo dřevěných variantách a jeho účinnost byla vskutku stoprocentní. Některé byly dokonce ozubené, aby případně způsobovaly bolest. Tvrdá křesťanská morálka ho ženám nasazovala po několik století. Dámám a dívkám často sloužil i jako ochrana před znásilněním nebo jejich manželům pro zajištění věrnosti.

Plivanec do žáby

Přestože bylo bránění početí ve středověku v Evropě nechtěné, přišly ženy s řadou nápadů, jak se otěhotnění vyhnout. A některá z nich nám dodnes přijdou nepochopitelná a do jisté míry i nebezpečná. Jedna babská rada tvrdila, že stačí třikrát plivnout žábě do tlamy a žena neotěhotní po celý rok.

Dalším tipem bylo nalokat se vody, ve které si kovář chladí kleště. Muži si pak máčeli penis do octa nebo solného roztoku. Prý mělo pomoci, když dívka po milování divoce skákala, několikrát kýchla a hlasitě křičela, aby ze sebe semeno vypudila. V neposlední řadě se pak doporučovalo namočit smotek látky do vína a zavést jej před pohlavním stykem do pochvy. 

Zlom v celkovém pohledu na antikoncepci přišel až v 18. století a za jednoho z jeho spouštěčů se považuje známý ekonom Thomas Malthus (1766–1834). Ten ve své teorii o principu populace popsal příčiny veliké chudoby některých obyvatel. Viděl, že populace roste geometricky, ale možnosti pěstování obživy byly omezené. Bylo tedy třeba podpořit sexuální zdrženlivost a snižování porodnosti. V roce 1877 pak dokonce byla založena malthusiánská liga, která vzdělávala veřejnost v otázkách plánování rodiny a používání antikoncepce.

V 19. století se objevil první poševní pesar. Vynalezl jej Friedrich Wilde. V té době měl takový prostředek ale velmi malou životnost, a tak bylo potřeba stále hledat nové možnosti a materiály. Metody chránící před nechtěným otěhotněním se rozrostly o injekce pro výplach pochvy nebo vaginální houbičky.

Revoluční antikoncepční pilulka 

Už asi pět století před naším letopočtem objevili lidé účinky rostliny Silphion, která je všeobecně považována za první primitivní perorální antikoncepci. Ale oficiálně první ústně podávanou ochranou je až známá antikoncepční pilulka, která byla vynalezena v roce 1960. Za touto vizí stála například také feministka Margaret Sangerová, jejíž maminka zemřela na rakovinu děložního čípku a na svém kontě měla 18 těhotenství a 11 náročných porodů.

Antikoncepční pilulka změnila celý svět. Odstartovala již jednou zmíněnou sexuální revoluci a výrazně přispěla k emancipaci žen. O účincích hormonální antikoncepce na lidské zdraví se ale i dnes vedou dlouhé debaty a ženy po celém světě jsou rozděleny do dvou táborů – ty, které si partnerský život bez pilulky nedokáží představit a ty, které její užívání kritizují. Ale o tom zas někdy jindy.