Pripravili sme si pre vás rozhovor s jednym z najznámejších priekopníkov street artu a graffiti v našich končinách, ktorý sa však časom svojou tvorbou prepracoval aj do veľkých galérii.
Neodmysliteľnou súčasťou našej stránky sú aj rozhovory s umelcami, ktorých máme na konte už doslova desiatky. Dnes pridávame ďalší a tentokrát s českým umelcom Pasta Onerom, ktorý je jednym z najznámejších priekopníkov street artu a graffiti v našich končinách. Časom a prirodzeným vývojom - ako sám tvrdí, prepracoval svoju tvorbu až do obrovských galérií a to, čo ho baví, robí na viac než plný úväzok. Zároveň sa Pasta Oner už o pár dní, teda konkrétne 31. mája až 2. júna predstaví na pokračovaní obrovského projektu s titulom FASHION DEALã v bratislavskej Starej tržinici. Okrem samotného Pastu sa na tomto ročníku predstaví aj mnoho iných umelcov, no pre každého to bude na Slovensku premiéra, a preto ide o skutočne jedinečnú udalosť. Teraz už ale samotný rozhovor.
Ahoj, Zdeněk. Som rád, že konečne máme možnosť sa s tebou o tvojej záľube a práci v jednom konečne porozprávať. Na úvod nám prezraď, ako sa máš a čo ťa momentálne najviac zamestnáva.
Já se mám v podstatě pořád skvěle, bůh a vesmír mě miluje a já jsem za to moc vděčný. Aktuálně mě nejvíc zaměstnává práce na mé podzimní sólové výstavě v DSC gallery v Praze.
S graffiti si začal ešte v 90. rokoch, kedy si nemal ani občiansky preukaz. Čo ťa k tomu vlastne viedlo? Bola to skôr nejaká potreba vyjadriť sa alebo ste proste len kopírovali trendy zo zahraničia?
S graffiti jsem začal v roce 1993. Nemám rád slovo "kopírovat" a "trendy", to je jazyk dneška. Byla to doba objevování, po pádu komunismu tady nic nebylo, představ si, že žiješ desítky let na poušti a najednou z nebe začnou padat věci. Zvedáš je ze země a zvědavě si je prohlížíš. Některé už znáš ale nikdy si je nedržel, některé se teprve snažíš pochopit.
Graffiti aj street art vníma mnoho ľudí ako vandalizmus a ničenie verejného majetku s čím sú spojené aj isté náklady a starosti pre samotné mesto. Pozeráš sa teraz, s odstupom času na túto problematiku rovnako alebo máš na to iný názor?
Živelné graffiti je důkazem přítomnosti demokracie v zemi. Subkultury tohoto druhu obohacují městský život a do města patří. Nikdo s tím nic neudělá. Je to městská evoluce. Posledních zhruba 10 let mě graffiti zajímá v podstatě jen ve formě ilegální ho bombingu. To je podle mě real graffiti.
Stalo sa ti niekedy, že ťa chytili policajti?
Samozřejmě.
Na ktorý zo svojich výtvorov, či už ako writer alebo v rámci street artu si najviac hrdý? Napríklad zaujímavou lokalitou alebo samotným výtvorom? Prípadne, dokázal by si niekde nájsť aj fotografiu?
V roli graffiti writera jsem nejvíc hrdý na svoje throw-ups a paintrollers, těch jsem udělal hromady. V případě mural artu na který se asi ptáš je to moje zeď v Dejvicích v Praze.
Postupom času si sa z ulice dostal aj k tej tradičnejšej forme umenia, ktorej sa držíš do dnes. Zaujímalo by ma, či bol tento prechod na plátno prirodzený alebo si sa to musel špeciálne nanovo učiť.
Obrazy maluju a vystavuju 15 let. Byl to naprosto přirozený vývoj.
Keď už sme pri tom učení. Myslíš si, že kvalitý umelec by mal mať aj vzdelanie v tomto obore alebo to s tým absolutne nesúvisí? Resp. dá sa umenie naučiť?
Velmi složitá otázka. Důležitá součást umění je disciplína. Tu postrádá většina umělců a pro ně je studium určitě přínosem. Je to velmi individuální.
Dá sa podľa teba v Česku či na Slovensku reálne umením živiť? A teraz nemyslím len teba, ale vo všeobecnosti. Alebo je to skôr náhoda a podarí sa to jednému z milióna?
Dá se. Podaří se to jednomu z tisíce.
Zohrávajú v tomto prípade rolu aj vlastnosti umelca? Musí byť teda schopný "predať sa" a svoje dielo?
Samozřejmě. Být umělcem je konglomerát vlastností a dovedností.
Ako umelec už máš za sebou veľa zaujímavých aj obrovských zakázok. Ktoré ťa bavili najviac a prečo? Pokojne buď konkrétny.
Je toho tolik, že nejde být konkrétní. Vrcholem mé práce jsou vždy sólové výstavy.
Dokázal by si opísať svoju tvorbu dvomi či tromi vetami?
Reflektuje a ironizuje současnou popkulturní společnost. Tradiční témata jako je fascinace světem bohatstvím, sexu, víry, luxusních značek a spotřební krásy zařazuju do nového a aktuálního kontextu.
Snažíš sa robiť svoje diela tak, aby boli povedzme "ľahko stráviteľné" pre ostatných ľudí alebo ti je v konečnom dôsledku jedno, ako si ich vysvetlia?
Takhle se o umění s pohledu umělce přemýšlet nedá a ani já to nedělám. Tvořím to co cítím.
Už o pár dní sa objavíš na ďalšom pokračovaní Fashion Dealã. Môžeš nám v krátkosti prezradiť, čo vlastne chystáš a na čo sa môžeme tešiť?
V rámci FD jsem vymyslel projekt "Salon de Prague" na který jsem přizval dalších 6 kolegů etablovaných pražských umělců, které v průběhu kariéry ovlivnilo graffiti. Každý se na výstavě podílí třemi plátny. Výsledkem bude stylově velmi pestrá výstava jakou Bratislava ještě neviděla. Díky Yakshovi který pochopil jakou musí mít prezentace úroveň.
Myslíš si, že táto forma podujatí prinúti ľudí zaujímať sa o umenie viac alebo si ho proste pozrú, lebo tam je? To netuším. Je těžké pochopit dnešní mladý lidi kdy fotka kafe ze Starbucks nebo tenisek má na IG tisíce likes a kvalitní výtvarné dílo sotva pár stovek.
Aké sú tvoje plány v blízkej aj vzdialenej budúcnosti?
Kromě intenzivní práce na další sólové výstavě jen odpočinek. Umět odpočívat je něco co jsem se ještě nenaučil.
Na záver ešte zopár klasických Refresher otázok. Ako umelec asi nezažívaš také tie nalinkované dni s harmonogramom, no predsa, dokázal by si nám opísať svoj pracovný deň? Čo všetko musíš absolvovať a koľko hodín denne/týždenne sa venuješ tvorbe?
Vstávám okolo 8:30. Po sprše a snídani řeším maily a telefonáty, kterých jsou i desítky denně. Okolo oběda se rozjede kolotoč schůzek. Odpoledne jdu do ateliéru zkontrolovat práci asistentů a věnuji se tvorbě. Večer projdu druhé mailů.
Ktoré hudobné albumy či už domáce alebo zahraničné si aktuálne ideš najviac?
Ještě mě nepustil Kedrick Lamar – Damn, ale na shortlistu mám stále posledního Rosse, Drake, nebo Asap Mob. Je toho hodně. Vracím se taky ke kořenům a stále rozšiřuju svojí sbírku CD s hip hopem devadesátých let.
A čo filmy, seriály a knihy? Pokojne buď konkrétny.
Knihy čtu jenom o umění, v poslední době “Sedm dní ve světě umění” a “Průvodce neklidným územím”. Filmy za poslední měsíc, “Moonlight”, “Perfect Strangers”, “T2 Trainspoting”, nebo “American Honey”, to je podle mě nejlepší generační film od dob “Kids”. Ze serialů si z poslední doby pamatuju “Taboo”.
Varíš? Čo najkomplikovanejšie by si nám dokázal pripraviť, prípadne, do ktorej tvojej obľúbenej reštaurácie by si nás zobral?
Vzhledem k tomu, že veškeré moje koníčky se mi stali prací, jsem si už před lety našel koníček novej a to je právě vaření. Nejkomplikovanější jsou asi dobře udělané české omáčky, jako je celerová s kuřetem, nebo svíčková s hovězím. Restaurací co mám rád je hodně, strašně záleží o čem mluvíme. Mám rád koncepty od Ambiente restaurants group (naposledy otevřeli “Kantýnu”), restaurace Zdeňka Pohlreicha (naposledny otevřel “Next Door by Imperial”), nebo La Bottega (poslední je “La Bottega Linka). A pak mě baví ještě spousta bister ale to je na dlouho.
Ďakujem za vyčerpávajúci rozhovor. Na záver ešte priestor pre teba na pár slov našim čitateľom.
Ověřujte si informace z vice zdrojů, nevěřtě blbostem a hoaxům, choďte k volbám, buďte tolerantní, věřte v demokracii a liberální společnost, postavte se rasismu a xenofobii!
Viac informácií a aktualít týkajúcich sa FASHION DEALã nájdeš na oficiálnom facebook evente a pokiaľ ťa tvorba Pastu Onera zaujala a rád by si ju sledoval aj naďalej, tak stačí kliknúť sem.
