Neprostupný les Aokigahara: děsivé místo, které každoročně láká stovky mladých Japonců k sebevraždě

Aokigahara je jméno hustého lesa ležícího na úpatí hory Fudži v Japonsku. Tohle místo, o kterém jsme se již jednou krátce zmínili, vypadá idylicky, aspoň do té chvíle, kdy narazíte na oběšence, což se v téhle lokalitě může podařit poměrně snadno. Ročně zde totiž spáchá sebevraždu kolem stovky Japonců. Z historie víme o samurajích, kteří si rozřezávali břicha vlastní zbraní, z nedávné minulosti jsou pak známí letci kamikaze, kteří obětovali vlastní krk, aby zbavili svět několika Američanů, no v dnešní době si Japonci jako místo svého dobrovolného posledního odpočinku vybírají právě les Aokigahara. Japonské označení pro sebevraždu je sepukka. Tato kulturně velmi zajímavá země se od zbytku světa odlišuje v mnoha věcech. Frekvence v páchání sebevražd je zde vyšší než kde jinde a pro samotné Japonce je to věc cti či hrdosti, což my asi těžko dokážeme pochopit, aniž bychom byli členy jejich kultury.

Na otázku, proč je toto místo zrovna tolik oblíbené mezi lidmi, co si chtějí vztáhnout ruku na život, je jednoduchá odpověď. V roce 1960 totiž vydal japonský spisovatel Seichō Matsumoto román Kuroi Kaiju (Černé moře stromů), která končí společnou sebevraždou dvou nešťastně zamilovaných mladých lidí, kteří se jí rozhodnou spáchat právě na úpatí hory Fudži, ve zmiňovaném lese. Kniha přerostla sama sebe a v očích nešťastníků se stala kultem. Pokud byste se po knize sháněli, jedinou možností by bylo naučit se japonsky, jelikož žádné překlady do angličtiny dosud nevyšly. Lidé, kteří místo prozkoumávali, tvrdí, že nejvíce těl se nachází uprostřed lesa, na místě pojmenovaném Jukai, neboli moře stromů. Tohle jméno si místo vysloužilo díky své podobě. Z hory Fudži totiž vypadá jako zelené moře.

Během historie les Aokigahara naháněl hrůzu už před vydáním knihy o nešťastné lásce. Legenda praví, že v době hladomoru odcházeli otci od rodin zemřít do lesů, protože předpokládali, že bez jejich hladového krku bude více jídla pro jejich rodiny. Tihle obětaví lidé museli zakusit nepředstavitelná muka, když dlouho umírali, hladoví jako vlci. I proto je les Aokigahara považován za místo, kde obchází duše zemřelých. Aby toho nebylo málo, existuje mnoho historek o démonech a přízracích, spojených s tímto lesem. Říká se, že jejich bílá těla kloužou mezi stromy a mohou být spatřena koutkem oka. Japonští spiritualisté, věří, že sebevraždy spáchané v lese infikovaly půdu a stromy, a proto zde může docházet k paranormálním jevům.

Aokigahara je zkrátka místo, kam byste na líbánky jet nechtěli. Les se rozkládá na poměrně rozsáhlém území, dosahujícím 3500 hektarů. A je plně pokryto hustým lesem, který je tak prorostlý, že na několika místech není světlo i v pravé poledne. Velmi zvláštní je také absence jakékoli výraznější formy života. Les je přízračně tichý a je velká vzácnost zaslechnout štěbetání ptáčka. Navíc je tato oblast skalnatá, chladná a nachází se v ní kolem 200 jeskyní. Dalším děsivým faktem je, že mobily a GPS zde nefungují kvůli bohatému ložisku magnetitu. Přes den si zde můžete udělat pěkný výlet, ale v noci bych to nedoporučoval. Zakopnete a spadnete do nějaké jeskyně na hromádku kostí a tlejícího masa. Kromě mrtvol a smyček houpajících se ve větru jsou v lese cedule s nápisy, které tam umístila japonská vláda. „Tvůj život je vzácný dar od tvých rodičů“ nebo „Prosím, obraťte se na policii, než se rozhodnete zemřít.“ Soudě podle zvyšujícího se počtu sebevrahů bohužel nejsou účinné.

Pokud vás článek zaujal, určitě vás bude zajímat i video níže. Autentickou výpověď o celém fenoménu si můžete pustit v dokumentu od místního geologa Azusa Hayana. Nutno upozornit, že některé scény jsou nevhodné pro mladší publikum.