Narodil jsem se jako naděje, že máma přestane brát piko. Young Čáp o chudobě, pouliční realitě a snu živit se hudbou

Občas zapomínáme na to, že rap nemusí být jenom drip, záře a lesk, ale také zpověď nebo útěk z krušné reality. Může figurovat jako šikovný prostředek, skrze nějž lze do prostých slov či složitých metafor zabalit i ty nejniternější prožitky, nepříjemné zážitky, zkoušky a vůbec všechny klacky, které se nám během životní cesty dostaly pod nohy.

Zhudebněných příběhů, které bychom mohli zařadit mezi rapové skladby, v nichž se hovoří o lidských úskalích, přesto není zrovna málo. Otázkou je, kolik z nich je opravdových a které jsou pouhou uměleckou stylizací, jež však k umění jako takovému patří odjakživa. Nicméně v tomto původním pouličním žánru se surovost a tvrdá realita cení mnohem více. Naopak stylizace se může brát jako lež a důvod k opovržení.

Zde žádnou stylizaci nenajdeme. Velmi upřímnou zpověď svým fanouškům posílá skrze tracky čerstvě sedmnáctiletý interpret, který toho má na svůj věk mnoho za sebou. A i když má na první pohled úsměvné alter ego, jeho význam společně s jeho životní cestou jsou pravým opakem. Rapperem, kterého ti v říjnu představíme, není nikdo jiný než Young Čáp.

Fakt nejsem wannabe, když vám budu říkat o tom, jaký je to dole, má matka fetovala, já po psychinách, pak se se mnou bav jako s volem.

Těžké začátky

Když je člověk na úplné nule, nalezne na tom pouze jedinou pozitivní věc – už to totiž nemůže být horší. Děti, které se v této situaci ocitnou a naučí se v ní chodit, jsou poté připraveny téměř na všechno. A jakmile dostanou šanci, chtějí uspět. I rodilý Pražan Jakub Čapek, jak zní občanské jméno Young Čápa, věděl, že jednou mu musí tzv. přijít karta a odrazit se ode dna.

Příležitost mu dala hudba. Než s ní ale mohl reálně pracovat, musel si projít opravdovým marastem spodních vrstev, jež se v České republice často přehlíží. Zeptali jsme se jej, na základě toho, že o svých zážitcích rapuje, jestli by nám je více nepřiblížil.

„Rapuju o tom paradoxně právě proto, že se mi o tom těžko mluví,“ přiznává Čáp. „Každopádně ve zkratce: Byl jsem dítě, které se narodilo jako naděje, která způsobí, že moje matka přestane brát perník. Víc člověk vyčte z textů, to je obsáhlejší zdroj,“ shrnuje smutný fakt. Některé zážitky si člověk prostě připomínat nechce.

Young Čáp odkázal na texty z tracků Pro kluky z bloku a Underrated Kid. Život s drogově závislou matkou nebyl pro něj jako pro dítě možný, proto se Kuba odstěhoval do Klokánku, tedy do projektu Fondu ohrožených dětí. Jedná se o zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Postupem času měl také štěstí, jelikož si jej jedna rodina adoptovala. Konkrétně adoptivní otec jej následně přivedl k muzice.

„Od momentu, kdy si mě adoptovali mí pěstouni, jsem byl vedenej k hudbě. Můj adoptivní táta mě přivedl ke hře na flétnu a u ní jsem zůstal do svých čtrnácti let. Když na to vzpomínám, byl jsem fakt dobrej. V osmi letech jsem hrál to, co někteří ve třinácti, a ve třinácti to, co některé učitelky na konzervatořích,“ popisuje svůj hudební základ. Jenže zobcová flétna, zvlášť pro dospívajícího kluka, není ve většině případů cool, třeba na rozdíl od hry na kytaru nebo bicí.

„Má lenost bohužel vyhrála a já s flétnou skončil. V té době jsem přesedlal na rap,“ pokračuje. „Teď se k tomu ale snažím vrátit. Dokonce jsem podal přihlášku na konzervatoř, tak uvidíme, třeba to vyjde,“ usmívá se.

Rap ale pojede dál. Objasnil nám také, proč vystupuje pod neotřelým pseudonymem Young Čáp. „Jelikož jsem příjmením Čapek, mýmu tátovi odmala říkali Čáp. Když jsem vymýšlel svůj nick já, chtěl jsem, aby to bylo přímo spjaté se mnou a vystihovalo to vlastnost, na které si zakládám nejvíc – loajalita rodině,“ zná cenu blízkých vztahů.

Realita v rapu