Theodore John Kaczynski bol nadmerne inteligentný smutný muž a terorista.
Píše se rok 1979. Na vnitrostátním letu American Airlines z Chicaga do Washingtonu panuje poklidná atmosféra. Uběhla půlhodina od vzletu, několika nervózním pasažérům se rozlévá poklidný úsměv na rtech a palubní personál informuje, že za chvíli začne roznášet jídlo a pití. Starší pán v obleku sleduje z okna mraky a přemýšlí nad obchodním jednáním, které jej v hlavním městě USA čeká. On, stejně jako řada ostatních, poslouchal úvodní bezpečnostní pokyny jen na půl ucha. Nečeká, že by se zrovna jemu mohlo něco stát.
Odhlíží od okna a pohledem hledá letušku, když tu najednou se zespodu letadla ozve tlumená hlasitá rána. „Panebože, něco vybouchlo,“ prolétne mu hlavou. Kabinou se najednou začne valit kouř a všem 80 pasažérům se před obličej vyhoupnou kyslíkové masky. Ozve se několik výkřiků, dětský pláč a mezi lidmi začíná pobíhat palubní personál a pomáhá cestujícím nasazovat masky a uklidňuje je, ačkoli podle děsu v očích sami nemají potuchu, co se stalo.
Boeingu 727 se tehdy podařilo nouzově přistát na letišti Dulles Airport. Na místě už čekala sanitka i policie. Dvanáct cestujících, kteří se nadýchali kouře, bylo hospitalizováno. Vyšetřování odhalilo, že v nákladovém prostoru letadla selhala bomba, kterou kdosi zaslal v papírové krabici z Chicaga. Měla na sobě přidělaný barometr, který měl spustit explozi v momentě, kdy bude letadlo 35 tisíc stop nad zemí (zhruba 10,6 kilometru).
Alarmující pokus o teroristický útok se odehrál pouhých 11 dní poté, co vyvrcholila krize mezi Spojenými státy a Íránem únosem 66 amerických občanů z ambasády v Teheránu. K případu byl přidělen agent FBI Charles Monroe, který od začátku nešetřil optimismem a předpokládal brzké polapení pachatele. Trvalo dalších šest let, během kterých vybuchlo 7 bomb, než vznikl speciální tým FBI, který měl teroristu nalézt a potrestat. Trvalo dalších 11 let, než byl konečně dopaden.
Theodore John Kaczynski, později známý jako Unabomber, byl americký matematik a vysokoškolsky vzdělaný muž, který v průběhu téměř 20 let rozeslal poštou desítky výbušnin, které usmrtily tři lidi a zranily dalších 23. Na rozdíl od řady dalších vrahů a teroristů neměl pro své činy sociální předpoklady. Narodil se 22. května 1942 do kompletní rodiny intelektuálů a už od mládí vykazoval vynikající studijní výsledky. Když mu bylo šest měsíců, zachvátila jej kopřivka, kvůli které musel být izolován na lůžkovém oddělení.
Právě v tomto období, kdy byl na několik týdnů odtržen od rodiny, mnozí hledají původ jeho narušeného jednání. Jeho studijní výsledky byly excelentní, zato jeho schopnost se socializovat nulová. V páté třídě základní školy mu bylo naměřeno IQ 167 a pro jeho nadměrný intelekt mu bylo dovoleno přeskočit šestý ročník a nastoupil rovnou do sedmého. Tento akt byl pro jeho socializaci klíčový. Starší děti ho vůbec nepřijaly a začaly jej šikanovat. U Kaczynskiho se tak ještě prohloubil strach z interakce s lidmi.
Ted Kaczynski v roce 1968
Nepomohl ani nástup na střední školu. Ted zde poznal obsesivní vášeň k matematice a místo navazování přátelství a hledání prvních lásek trávil hodiny a hodiny zavřený ve svém pokoji se sešitem a kalkulačkou. Se svými spolužáky si sice neměl co říci, zato je svými matematickými znalostmi hravě překonával. Jeho mimořádný intelekt mu opět umožnil přeskočit ročníky a s výbornými výsledky střední školu dokončil už v 15 letech.
Na popud rodičů i učitelů se zapsal na Harvard, kam jej v jeho 16 letech přijali. Kaczynski univerzitu dokončil v roce 1962, získal bakalářský titul a ve studiích pokračoval na Michiganské univerzitě, kde obdržel doktorát z matematiky. Jeho závěrečná práce byla oceněna jako nejlepší v daném roce a Maxwell Reade, člen zkušební komise, ji okomentoval slovy, že něco tak složitého by pochopilo maximálně 10 až 12 lidí v USA.
Jeho mimořádné výsledky mu umožnily stát se už v roce 1967 asistujícím profesorem matematiky na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Byl nejmladším profesorem v historii univerzity a vyučoval bakalářské kurzy. V tomto období se ale projevilo jeho asociální já, studenti si stěžovali, že při výkladu koktá, mumlá a nedokáže jej pořádně vysvětlit. Po pouhých dvou letech Kaczynski podal bez předchozího varování výpověď a z akademického prostředí zmizel.
Ted s bratrem Davidem (1967)
Jeho život ztratil směr. Dva roky po odchodu z univerzitního života si postavil malou chatičku v Lincolnu v Montaně a začal žít poustevnickým životem – s malým množstvím peněz, bez elektřiny a tekoucí vody. Na živobytí si vydělával pomocnými pracemi a část peněz měl od rodiny, která se jej snažila podpořit. Té ale brzy došla trpělivost, a tak jej v roce 1978 donutili, aby nastoupil do továrny na pěnové gumy, kde pracovali jeho bratr i otec. Dlouho tam ale nevydržel. Po nepovedeném rande s nadřízenou o ní napsal ponižující báseň, kvůli čemuž jej musel jeho vlastní bratr David propustit.
Ted Kaczynski se rozhodl vrátit se do své chatrče, opustit svět tržního hospodářství a živit se tím, co dá příroda. Začal se učit stopovat zvěř, rozpoznávat jedlé plody a vyrábět si zbraně k lovu z přírodního materiálu. Brzy ale došel k přesvědčení, že primitivní život pro něj nebude možný, neboť krajina kolem něj trpěla zásahy industriální společnosti. Opakovanými sabotážemi se snažil těžební společnosti odradit od devastace krajiny v okolí jeho chatrče, ale nebylo mu to nic platné.
Zoufalství v něm narůstalo a v jednom momentě se převalilo přes okraj. Na ten den vzpomínal během pozdějšího výslechu:
„Nejraději jsem měl pozůstatek náhorní plošiny, který se datoval až do třetihor. Nebyla to plochá země, nýbrž zvlněná, a když jste se dostali na její okraj, zjistili jste, že se jedná o rokle, které byly podobné útesům a byl tam i vodopád. Ležela asi dva dny cesty od mé chatky. Měl jsem to místo nejraději až do léta 1983. Tehdy se kolem mé chatky pohybovalo až příliš mnoho lidí, tak jsem se rozhodl, že potřebuji klid. Vydal jsem se na náhorní plošinu a když jsem tam dorazil, zjistil jsem, že přímo jejím středem vede silnice. Nedokážete si představit, jak moc mě to naštvalo. V tom momentě jsem se rozhodl, že se přestanu učit dovednosti pro přežití v divočině a začnu pracovat proti systému.“
Výbušné zařízení z dílny Unabombera
Vrhl se do studia sociologie a politiky a vystupňoval své sabotážní akce. Brzy došel k přesvědčení, že reforma není cestou, jak svrhnout jím nenáviděnou technologicko-industriální společnost. Jedinou šanci spatřoval v násilném svržení tehdejších společenských struktur. Předpokládal, že se lidé nikdy jen tak nevzdají svých televizí, aut či elektřiny a za cíl si dal utvořit hnutí, které vyvolá ve společnosti takové napětí, že kapitalismus zkolabuje. A jak jinak dospět ke zničení struktur než terorismem?
Pohlcen nenávistí pustil se do výroby výbušných zařízení. První bombu sestrojil v květnu (máj) roku 1978 a zanechal ji zabalenou v poštovním balíčku na parkovišti před Univerzitou Illinois, na nějž připsal zpáteční adresu profesora Buckleyho Crista ze Severozápadní univerzity. Balíček s výbušninou mu byl „navrácen“, ale pedagogovi přišla zpáteční adresa napsaná cizím písmem nadmíru podezřelá. Přivolal tedy univerzitního policistu Terryho Markera, který balík otevřel. Následovala okamžitá exploze
Primitivně zkonstruovaná bomba ale muže zákona jen mírně zranila na levé ruce. Šlo o kovovou trubku naplněnou střelným prachem, který po otevření zapálil mechanismus z hřebíku napnutého gumovou páskou a šesti sirek. Kaczynski nebyl dopaden a získal sebedůvěru k dalším akcím.
Po úvodní zkoušce se Unabomber vydal na půdu Severozápadní univerzity osobně a na viditelné místo odložil malou krabičku s výbušninou. John Harris, který na univerzitě dnes učí a tehdy byl v posledním ročníku, plechové pouzdro ze zvědavosti otevřel. Oslnila jej exploze a kvůli drobným zraněním musel spěchat na ošetřovnu. Nic vážného se opět nestalo.
Tedův domov
Zkouška byla dokonána a Ted Kaczynski se už mohl zaměřit na vyšší cíle. V polovině listopadu roku 1979 zabalil bombu do dřevěné krabice a poslal ji poštou z Chicaga do Washingtonu. Připojil k ní barometr, který měl nálož spustit roznětku ve výšce 35 tisíc stop nad zemí. V letadle American Airlines s 80 pasažéry na palubě bomba částečně explodovala a zaplnila palubní prostor kouřem.
Pilot musel nouzově přistávat a 12 pasažérů bylo převezeno do nemocnice, jelikož se nadýchali kouře. Nikomu se nic nestalo, ale katastrofa byla blízko. Výbušnině totiž sehnal časovač. Pokud by se tak nestalo, bomba by mohla podle vyšetřovatelů letadlo poslat k zemi.
Útok na letadlo je v USA federálním zločinem, a tak byla k případu přidělena FBI. Pod kódovým označením UNABOM (UNiversity and Airline BOMber) vznikl speciální vyšetřovací tým, který v průběhu let vyrostl až na 150 detektivů pracujících na případu na plný úvazek. Skupina provedla všechny možné forenzní analýzy, prostudovala do detailu vztahy všech obětí a vyslechla desítky podezřelých. Nic jim ale nedokázalo napovědět.
Bombové útoky mezitím pokračovaly. V červnu roku 1980 dorazil balíček s bombou řediteli United Airlines, Percymu Woodovi. Nepříliš silná exploze mu způsobila řadu oděrek a popálenin. Na podzim následujícího roku dorazila výbušná zásilka na Univerzitu v Utahu. Selhala. Agenti FBI byli zoufalí.
Vypracovali poměrně trefný psychologický profil, v němž pachatele označili za nadprůměrně inteligentního a vysokoškolsky vzdělaného muže. Nikdo z podezřelých ale popisu neodpovídal a po čase přišli s novým posudkem, podle nějž by mělo jít o leteckého mechanika. Zároveň vytvořili horkou linku pro případné svědky a vyhlásili odměnu ve výši 1 milionu dolarů za informaci vedoucí k dopadení teroristy.
Takhle si Unabombera představovala FBI v roce 1987
Ted Kaczynski mezitím ve své chatce nerušeně vyráběl a rozesílal bomby. Jeho další obětí se stala sekretářka Janet Smith z Vanderbiltovy univerzity, které výbuch balíčku způsobil menší zranění. Adresátem jedné zásilky se stala i Kaczynskiho bývalá škola – Kalifornská univerzita v Berkeley. Výbuch si odnesl profesor Diogenes Angelakos, který měl poraněný obličej a ruku, ze svých zranění se ale úspěšně vyléčil.
Série neškodných výbuchů skončila v roce 1985, kdy bomba vybuchla v rukách Johna Hausera, vysokoškoláka a kapitána Letectva Spojených států amerických. Přišel o čtyři prsty a částečně oslepl na levé oko. O půl roku později spáchal Ted Kaczynski první vraždu. Výbušninu s hřebíky a třískami nastražil na parkoviště před obchod s počítači 38letého Hugha Scruttona. Exploze jej připravila o život.
Unabomber jako by se zalekl a na více než rok přestal bomby posílat. V únoru roku 1987 se ale jeho cílem stal další obchod s počítači, tentokrát v Salt Lake City. Jeho majitel, Gary Wright, chtěl odstranit kus kovu ležící na parkovišti před jeho obchodem, při prvním dotyku ale došlo k explozi. Výbuch mu vážně zranil levou ruku a do těla se mu zabodlo na 200 šrapnelů. Přežil.
Ted Kaczynski si poté na šest let dal přestávku. Další výbušninu odeslal až v roce 1993, a to Davidu Gelernterovi, profesorovi počítačové vědy z Yale. Výbuch mu utrhl pravou ruku a trvale mu poškodil pravé oko. Ten samý týden obdržel zásilku také genetik Charles Epstein z Kalifornské univerzity, kterého exploze připravila o několik prstů a částečně ztratil sluch. Kaczynski poté zavolal Joelu Gelernterovi, bratru Davida, a oznámil mu, že je na řadě.
Raritní fotografie Teda Kaczynskiho z vězení
Zároveň se rozhodl napsat dopis do The New York Times, v němž uvedl, že za útoky stojí skupiny s iniciály FC (Freedom Club). Šlo o pokračování Kaczynskiho strategie. Než byl dopaden, poslal 16 bomb, z nichž většina měla kdesi v sobě vyryté iniciály FC. Na bombách bylo nalezeno 203 otisků prstů, ale žádný z nich nepatřil Kaczynskimu.
Během svých akci užíval řadu falešných stop, aby zmátl vyšetřovatele. V nevybuchlé výbušnině zanechal vzkaz se slovy: „Wu—It works! I told you it would—RV“. Na dopisy lepil známky z různých měst USA a jednu výbušninu skryl do knihy Ice Brothers. Do bomb často přidával kousky dřeva.
Na začátku prosince roku 1994 přijal balíček reklamní poradce Thomas J. Mosser. Výbuch jej usmrtil. Kaczynski poté napsal další dopis do The New York Times, v němž vraždu zdůvodnil tím, že Thomas Mosser pomohl ropné společnosti Exxon napravit veřejný obraz poté, co její tanker vypustil do moře tisíce litrů ropy. V dubnu 1995 následoval poslední Unabomberův vražedný útok, a to na Gilberta Murraye, šéfa lobistické společnosti z dřevařského průmyslu.
Zdánlivě nepolapitelný terorista udělal svoji největší chybu v roce 1995, když odeslal do řady hlavních médií v USA své padesátistránkové manifesto a požadoval jeho otištění. V dopisech prohlásil, že pokud se tak stane, přestane posílat bomby. Ve svém manifestu vyzýval k revoluci proti moderní industriálně technologické společnosti. Když deníky odmítli dokument otisknout, napsal výhružné dopisy FBI, která nakonec dala svolení k publikaci The New York Times a The Washington Post v naději, že někdo ze čtenářů identifikuje autorův styl.
Kaczynski ve svém díle o sobě mluví v množném čase a předstírá, že za útoky i manifestem stojí skupina lidí, nikoli jednotlivec. Označuje levicové směřování společnosti za slabost a předpokládá pád současných kapitalistických struktur pod tíhou revoluce. Osočuje industrálně-technologickou společnost z toho, že vytrhla člověka z jeho přirozenosti a nutí jej chovat se jinak, než je pro něj přirozené. V závěru manifesta vyzývá uvědomělé čtenáře, aby k iniciování revoluce užili dvou strategií: posílení napětí ve společnosti a propagace ideologií stojících proti technologiím.
Tedův bratr David Kaczynski, který jej kdysi vyhodil z práce, měl podezření, že se jeho bratr podílí na bombových útocích už delší dobu. Když si ale v září roku 1995 přečetl jeho manifesto v novinách a nalezl starší dopisy svého bratra, v nichž brojí proti technologiím, začal mít silné podezření, že celostátně hledaný Unabomber je Ted. Dopisy předal FBI, která je porovnala s manifestem a po měsících zkoumání došla k přesvědčení, že Theodore John Kaczynski je muž, po kterém již 16 let pátrají.
Dne 3. dubna 1996 vtrhlo komando do Tedovy chatrče. Na místě byla nalezena řada součástek k výrobě bomb, 40 tisíc ručně psaných stránek s popisy Unabomberových zločinů a návody na výrobu výbušnin; a jedna již dokončená bomba připravená k odeslání. Zadržen byl i sám Kaczynski. Jeho bratr David dostal za nahlášení milion dolarů, které se rozhodl věnovat rodinám obětí.
Theodore John Kaczynski byl soudními psychology označen za paranoidního schizofrenika. Nicméně, byl schopen stanout před soudem a zpovídat se ze svých činů. Později ale toto tvrzení popřeli další dva psychologové – doktor James Watterson a doktor Michael Morrison, kteří jej označili za psychicky zdravého. Tak jako tak, Kaczynski byl odsouzen k doživotnímu trestu bez možnosti předčasného propuštění.
Jeho bratr mu každý měsíc až do roku 2007 posílal dopisy. Nikdy nedostal odpověď. Ted se ve vězení nenechal zlomit a v roce 2010 vydal sbírku esejí pod názvem Technological Slavery. V současnosti si odpykává svůj trest ve věznici s maximální ostrahou ve Florence v Coloradu.
