Najbeštiálnejší vrah v histórii Českej republiky má na konte hneď niekoľko dodnes neobjasnených vrážd.
Připravili jsme pro vás článkový seriál o divokých 90. letech v České republice.
Zajímavý fenomén sledujeme z různých pohledů, v tom předchozím rozebíráme podobu českého internetu, který byl v této době teprve v plenkách.
- Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikaly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky
- ČT 3, pes Novák, legendární estrády i čágo bélo, šílenci. Jak se proměnila televizní zábava od 90. let?
- Divoký experiment, který měl z Čechů udělat boháče. Kuponová privatizace přinesla první tuneláře i odstátnění 367,5 miliardy korun
- Ivan Jonák byl králem českých mafiánů. Vlastnil klub, kam chodil Karel Gott i pražské podsvětí, za noc dokázal vydělat milion
- Slávek Boura: Za tři roky moderování jsme si vydělali na barák. Nekoksuju, jsem starý tabakista a etanolista
- Pogy, Tamagoči, postavičky z Kinder vajec i přílohy z Kačera Donalda. Vzpomínáme na oblíbené hračky z 90. let
- Největší propouštění vězňů v historii Česka. Amnestováno bylo 23 tisíc lidí, mnoho z nich nemělo kam jít
- Zabíjení jako výnosný byznys: na dně Orlické přehrady i uprostřed McDonaldu. Takhle se vraždilo v Česku v 90. letech
- Obchodování s prostitucí v 90. letech? Nejobávanější pasák z Dubí pálil dívky žehličkou, jednu nakonec zabil a zahrabal
- Nabourali web české armády pornem, když připojení stálo 40 tisíc korun měsíčně. Tohle jsou počátky internetu u nás
Stojíme před šedou budovou v pražské ulici Pod Zvonařkou. V útrobách suterénu tohoto nenápadného domu sídlila začátkem 90. let kancelář autopůjčovny ZAPAP. 8. března 1994 tu byli nalezeni tři muži svázáni do kozelce a to takovým způsobem, že je provaz vahou jejich končetin pomalu dusil.
Mělo jít o velmi pomalou a nepříjemnou smrt. Bohužel se jí podařilo dosáhnout. Dva muži se při ní uškrtili, přičemž třetímu z nich, taxikáři Jiřímu Semerádovi, se ze smrtelné pasti podařilo uniknout. Vyděšeně zavolal policii, přičemž ta mu poprvé příliš nevěřila.
Po několika týdnech vyšetřování bylo jasno. Tito muži se stali obětí brutálního vraha Ivana Roubala, který se nebál nechat své oběti rozežrat v žumpě nebo předhodit prasatům. A zatímco druhou metodu se nepodařilo dokázat, podle místních se k ní měl přiznal sám Roubal svému synovi.
- Proč byl Ivan Roubal nejhorší vrah za posledních 30 let;
- jaký osud měl statek Pohádka;
- jak Roubal své oběti vraždil;
- kolik jich měl na kontě;
- proč byl vrah tak bezcitný;
- jaké vraždy se mu nikdy nepodařilo prokázat.
Svou vinu až do konce života popíral a kriminalistům unikal velmi dlouhou dobu. „Nic jsem neudělal, nebudu se s vámi bavit. Dokažte mi to,“ hájil se při výsleších. Jak je možné, že se nenápadnému vrahovi dařilo konat tak důkladně a policie ho zatkla až po třech letech od první vraždy? A proč Roubal mohl i přes své ohavné činy odejít z vězení?
Hodně špatná Pohádka
Příběh krutého vraha Roubala sahá do roku 1951, kdy se narodil. Vyšel střední zemědělskou školu, ještě za socialismu se přidal ke Svědkům Jehovovým a po revoluci se rozhodl, podobně jako mnoho dalších nadšenců, založit si své vlastní podnikání.
Zprivatizoval malé stavení ze 16. století nazvané Christlhof. Do té doby žil spořádaným životem a společensky nijak nevybočoval. Měl manželku, zplodil syna, pracoval jako vlakový průvodčí, topič v kotelně a dřevorubec. Obyčejný život. Jenže tuto obyčejnost začalo narušovat pár děsivých nuancí.
Místní z nedalekého městyse Čachrov věří, že je statek Christlhof prokletý. Někdy v 19. století se tu měl oběsit tehdejší majitel, načež jeho žena zešílela. Dům dlouhou dobu chátral a pak se ho ujal právě Roubal, se záměrem chovat tu jeleny. Na ty ale nedostal povolení, a tak se rozhodl pro chov vietnamských prasat a slepic. Ty ještě sehrají určitou roli.
Do této chvíle by tento příběh byl v pořádku, v hlavě vraha se ale začalo cosi měnit. Jeho vztah k mystice se na takto opuštěném místě prohloubil. Svou usedlost Christlhof opravil a přejmenoval na Pohádka. Název jako by měl umocnit okolnosti, které se v místě později začaly dít.
Roubal se seznámil s podnikatelem Františkem Heppnerem a jeho ruskou přítelkyní Natašou. Společně měli nedaleko Pohádky vybudovat vodní pilu a rozjet tak byznys v zemědělství naplno. Statek nebyl napojen na elektrické vedení a byl ve zchátralém stavu.
Vyjednali patřičná oprávnění pro rozjezd podniku, jenže v tom se něco stalo.
V prosinci 1991 Heppner i se svou čtyřicetiletou družkou zmizeli. Neznámo kam. „Asi odjeli do Německa, já nevím,“ obhájil jejich zmizení před policisty Roubal. Byl znám svým arogantním chováním. Ohradil se, že dvojice zřejmě neměla kvůli přehnané byrokracii nadále zájem tady podnikat a tak odcestovala do zahraničí. Prý se nejspíš schovávají před policií.
Na tomto příběhu však neseděl jeden zvláštní fakt. Na pozemku Pohádka i přes nepřítomnost manželů stále parkoval Heppnerův automobil. Sám Roubal v něm jezdil do města. Dokonce měl rozprodat všechen nábytek z bytu starých manželů a přivlastnil si i starou pistoli, která se později hodila. Že by se manželé rozhodli vzdát svého majetku po rozjezdu slibného byznysu?
I když přišla Roubalova výpověď vyšetřovatelům prapodivná, důkazy žádné neměli. A nenašli je dodnes. Zmizení tohoto páru se nikdy nepodařilo objasnit.
Jedna z možných teorií, proč zmizeli – a o které jsou dodnes místní přesvědčeni – praví, že skončili v Roubalově chlévě. Kousky jejich těl prý byly předhozeny prasatům. Svěřit se o tomto měl i svému synovi. Těla však oficiálně vyšetřovatelé nenašli.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jakým způsobem Roubal své oběti vraždil;
- kolik jich měl na kontě;
- proč byl tak bezcitný;
- jaká oběť skončila v septiku;
- jak jej dopadla policie;
- proč byl propuštěn na svobodu;
- s jakým ohavným tajemstvím se svěřil svému spoluvězni.
