Čierny deň v americkej histórii.
Je květnové pondělí roku 1970. Na Kentské státní univerzitě v Ohiu už pátý den vkuse probíhá studentský protest proti vojenskému angažmá Spojených států v Kambodži. Dvacetiletý Jeffrey Miller od rána vzrušeně vykřikuje protiválečná hesla a protestuje proti přítomnosti národní gardy, kterou na pozemek univerzity poslal guvernér Ohia. Od rána se je už několikrát pokusili rozehnat a nyní opět pochodují vstříc rozčilenému studenstvu.
Jeffrey se otáčí proti blížící se formaci ozbrojených mužů, připraven vzdorovat. V tu chvíli mu k nohám padá granát se slzným plynem. Neváhá a vrhá jej tam, odkud přiletěl. Příslušníci národní gardy jsou od něj ještě dobrých 80 metrů, přesto vidí, jak poklekávají a přikládají si pušky k líci. Náhle jej zamrazí. Zaslechne hlasité rány, pak něco lupne a jeho bezvládné tělo padá k zemi.
Posléze zapraská ještě několik výstřelů, a pak prostor vyplní hrobové ticho. Přeruší jej až zoufalý výkřik: „Panebože, oni někoho kurva zabili!“ K Jeffreyho bezvládnému tělu přibíhá čtrnáctiletá Mary Ann Vecchio, poklekává a vydává křik plný bolesti a bezmoci. Před sebou má bezvládné tělo mladičkého chlapce s prostřelenou hlavou. V tu chvíli cvakne závěrka fotoaparátu Johna Fila a vzniká záběr, který si posléze získá Pulitzerovou cenu.
Nic jiného než tato fotografie nedokáže lépe popsat okolnosti, které vedly k vraždě neozbrojeného dvacetiletého studenta.
Krom Jeffreyho za protiválečný protest zaplatili životem Allison Krause, Sandra Scheuer a William Knox Schroeder. Všem bylo kolem dvaceti let a nikdo z nich nebyl ozbrojený. A ač na národní gardu vrhali kameny a slzné granáty, zřejmě by se nikdy nepustili do agresivnější formy protestu.
Přesto na ně 28 mužů během 13 sekund vypálilo na 67 kulek. Kromě čtyř mrtvých tato chvilka hrůzy způsobila jednomu studentovi trvalé ochrnutí a dalších 9 bylo zraněno. Dva zastřelení studenti dokonce jen procházeli kolem a protestu se aktivně neúčastnili.
Americká společnost byla incidentem rozdělena. Velká část lidí nadále podporovala americké angažmá ve Vietnamu a protestující studenty považovala za zbabělce. Tito lidé ale nebyli slyšet a jejich názor se projevil až ve volbách. Zato okamžitá reakce druhé části spektra americké společnosti byla nekompromisní. Stovky univerzit i středních škol musely být uzavřeny kvůli stávce, které se na počest zavražděných a na protest proti válce zúčastnily 4 miliony studentů.
K nešťastné střelbě do studentů vedlo prohlášení prezidenta Richarda Nixona, které proběhlo pouhých pět dní před střelbou do nevinných. Psalo se 30. dubna, když prezident, mezi studenstvem přezdívaný „Tricky Dick“, ohlásil vojenské angažmá Spojených států v Kambodži.
Den nato se na kampusu Kentské státní univerzity sešlo na 500 rozzuřených vysokoškoláků. Nixon před volbami slíbil, že ukončí válku ve Vietnamu, a teď začínal další. Mladí nespokojenci si svůj vztek vybili pálením ústavy, ničením výloh, házením lahví od piva po policistech a skandováním protiválečných hesel.
Starosta Kentu LeRoy Satrom vyhlásil mimořádný stav a povolal do města národní gardu – rezervní složky ozbrojených sil USA. Po sérii výtržností se totiž začaly městem šířit fámy, že studenti zapálí každý dum, na němž nebude viset protiválečný slogan, nebo že zamoří pitnou vodu LSD. V době příjezdu vojáků hořela budova na území univerzity, v níž probíhaly nábory do armády. Protestující mladíci měli na zasahující hasiče házet kameny a řada z nich byla ten večer zadržena příslušníky národní gardy.
Národní garda s plynovými maskami, které je měly ochránit před slznými granáty
Na druhý den vystoupil guvernér Ohia s nekompromisním projevem: „Použijeme každou jednotku z Ohia, abychom tyto lidi vyhnali z Kentu. Tento problém vymýtíme. Nebudeme léčit symptomy. Jde o nejhorší druh lidí, které v Americe máme. Kampus nepřevezmou. Myslím, že čelíme nejsilnější, dobře trénované, militantní, revoluční skupině, která se kdy shromáždila v Americe.“
I přes jeho tvrdá slova a přes univerzitní zákaz se studenti rozhodli uspořádat další demonstraci. V kampusu se v pondělí ráno 4. května 1970 sešlo na 2 tisíce lidí. Na místo dorazila i národní garda, která se pokusila protest rozehnat. Odpovědí jim byly letící kameny. Ozbrojené složky proto přešly k použití slzného plynu. Hozené granáty na ně ale studenti za pokřiku „prasata, pryč z kampusu“ vrhali zpátky. Národní garda tedy začala pochodovat směrem k demonstrantům.
Ve 12:24 měl podle svědků seržant jménem Myron Pryor namířit pistoli směrem k demonstrantům a začít střílet. Vzápětí se k němu mělo přidat minimálně 29 vojáků, kteří vypálili 67 kulek do shromážděného davu před nimi. Střelba trvala pouhých 13 vteřin, ale vyvolala národní krizi a čtyři lidé za ni zaplatili životem.
Dosud se neví, proč vlastně byla spuštěna. Podle pobočníka generála národních gard v Ohiu na vojáky vystřelil sniper. Řádoví příslušníci ozbrojených složek zase hovořili o strachu o vlastní život, což je vzhledem ke stometrové vzdálenosti od demonstrantů minimálně pochybné.
Moment střelby znamenal pro studenty naprostý šok. Nikdo nečekal, že věci zajdou až tak daleko. Po momentech nevěřícných pohledů a zmučeného křiku se ve tvářích studentů objevila nenávist. V tu chvíli mezi ně přispěchali učitelé v čele s ředitelem fakulty Glennem Frankem, kteří studenty dobrých 20 minut uklidňovali a poslali je domů. Nebýt jejich zásahu, mohl se tragický den změnit v ještě větší jatka.
Vražda nevinných se projevila v celonárodní stávce 4 milionů studentů ze 450 škol a univerzit. Pět dní po incidentu se konala demonstrace ve Washington, D.C., které se zúčastnilo 100 tisíc lidí, kteří se dopouštěli takové míry vandalismu, že musel být prezident Richard Nixon kvůli své bezpečnosti na dva dny evakuován z Bílého domu do své horské rezidence v Marylandu.
Podle oficiálního vyšetřování byl incident na státní univerzitě v Ohiu sebeobranou s nešťastnými následky. Žádný ze střelců nebyl obviněn a rodiny zavražděných studentů se musely spokojit pouze s odškodněním ve výši 675 tisíc dolarů. Dodnes probíhají pokusy případ znovu otevřít a prověřit události vedoucí ke střelbě.
