Vzniklo to jako sranda a šprajc, nemohl jsem z televize odejít, říká Vlasta Plamínek o písních Štěně a Zebra (Rozhovor)

Vlastík Plamínek je český věštec a numerolog, který ve svém odvětví působí již 25 let. Téměr dva roky vystupoval v pořadu Volejte věštce, který je vysílán na televizi Barrandov, díky čemuž se dostal do podvědomí mnoha lidí a jeho písně Štěně, Chobotnice nebo Zebra zná skoro každý. Věděl jsi, že tato videa vznikla za účelem protestu? A jak to bylo s věštbou spojenou se zmizelou Ivanou Koškovou? Tohle nebo třeba také to, kdy se nám podaří vymýtit koronavirus, se dočteš v tomto rozhovoru.

Vaše pravé jméno je Vlastimil Brůček. Proč jste si začal říkat Vlastík Plamínek?

To vzniklo kvůli pořadu od televize Barrandov, kde jsem účinkoval ve věšteckém/naučném pořadu, a tam bylo vhodné dát si nějakou přezdívku. Plamínek jsem zvolil proto, neboť je to spojené s živlem oheň, je to propojení živlů země, vzduch, voda a oheň. Jedná se tedy o takovou mystickou symboliku.

Dočetla jsem se, že jste vyučený optik. Jak se z optika stal věštec?

Je to tak, v Turnově, kde jsem také několik let pracoval, jsem se vyučil přístrojovým optikem. Nějakou dobu jsem pak také jako optik pracoval a následně jako vlakvedoucí na dráze, což bylo ještě za komunistů, kdy jsem byl oproti nim takový rebel. A když byl někdo rebel, tak si moc nemohl vyskakovat, poněvadž by mohl být perzekuován. 

 
Přírodou, meteorologií a naslouchání hlasů přírody jsem se zabýval již od dětství, což se mě drželo celý život a v podstatě jsem po celou dobu také pomáhal lidem diagnostikovat jejich problémy, případně jsem jim také pomáhal přes energie a tak podobně, až se to stalo mojí prací. Nyní již 25 let jako profesionál pracuji v této linii na volné noze. 

Zmiňujete, že již v dětství jste začal naslouchat hlasům přírody. Věděl jste tedy již v raných letech, že máte nějaký šestý smysl?

Ano, věděl, akorát jsem to ještě neuměl pojmout, což přišlo až časem, kdy jsem se naučil poznávání hlasu přírody, ale také studiem. Studoval jsem astrologicko-léčitelskou školu Šárky Sehnalové v Praze a psychoterapeutickou fakultu u docenta Skály. Tím jsem propojil astrologii s klasickým vzděláním a nasbíral jsem informace, které mohu dále použít. 
 
V této práci nejde ani tak o vzdělání, jako spíše o emoční naladění se na obraz přírody, vibrace univerza, což může dokázat i člověk, který na to nemá náležité vzdělání. Ale čím víc se člověk učí, tím víc nachází souvislosti mezi určitými věcmi a dokáže hlouběji proniknout do různých příčin.

Vrátím se ještě k té práci vlakvedoucího. Jak se vaše rebelie projevovala?

Tím nejtvrdším způsobem, kdy jsem si veřejně dovolil psát v hluboké totalitě heslo ‚komunisti = zrádci‘ a podobné, což samozřejmě bylo trestně stíháno. Ten systém se mi prostě nelíbil a paradox je to, že se mi nelíbí ani tento systém, asi jsem věčný rebel (smích). Předtím to byla morální totalita a dnes je to ekonomická totalita, což je v podstatě trochu stejné, akorát v jiné polaritě. 

Kdy jste se tedy rozhodl, že věštba bude vaší hlavní prací?

Po práci vlakvedoucího jsem se ještě chvíli věnoval novinařině v jednom oblastním deníku na Turnovsku, ale opět se u mě projevila ta rebelie. Dovolil jsem si psát stylem investigativních novinářů na způsob pana Klímy, což se na malém městě, kde si, jak se říká: ‚Každý vidí do talíře,‘ nelíbilo, tak jsem byl vyhozen nebo spíše odejit. Rozhodl jsem se jít po vlastní linii v této oblasti, dostal jsem na to díky studiu zenové rituální mystiky, kterou jsem ukončil v oblasti Japonska u mého zenového mistra Jho-Hu, licenci.

Jaké byly vaše začátky? Jak se v tomto odvětví buduje klientela?

Já jsem ji nebudoval, já jsem požádal vesmír o lásku, hojnost a rovnováhu, s tím, že co bude, tak bude. Když se člověk pokorně všemu otevře, tak mu vesmír umožní nejen duchovně růst, ale také mu umožní, aby mohl rozdávat lásku, rovnováhu, štěstí, radost svým blízkým, ale i lidem, kteří to potřebují. 

 
Inzerátů k propagaci jsem si dával opravdu minimálně, většinou si to lidé mezi sebou řekli, a to je v podstatě nejlepší reklama. I když jsem, dá se říci, drobný podnikatel, tak moje práce není byznys, ale spíše služba. 

Už jsme byli takové, jak já tomu říkám, duchovní kur*y (smích), které vyvolávají: ‚Zavolej mi do klubu.‘