Kocour Bob je příjemná podívaná, která ukazuje, jaká síla tkví v obyčejném přátelství člověka a jeho mazlíčka.
Příběhy, které píše sám život jsou často ty nejlepší. I z toho důvodů mají lidé tak rádi filmy podle skutečných událostí a tvůrci se tímto faktem rádi chlubí. Emocionálně silný snímek se díky tomu diváka dotkne ještě jednou tolik a vlastně ani nevadí, že filmové verze skutečný příběhů bývají dosti poupravované. Kýžený efekt se stejně vždy dostaví. Jedním z takových počinů je i malý velký film A Street Cat Named Bob, který vychází ze stejnojmenné knižní předlohy, v níž se autor vypsal ze svých vlastních životních zážitků. A protože se v zahraničí dočkal chvály a u nás se mu moc pozornosti nedostalo, rozhodli jsme se pro vás sepsat doporučující recenzi.
Hlavním hrdinou snímku, který v češtině nese název Kocour Bob, je londýnský pouliční umělec James Bowen (Luke Treadway), jenž se potýká s drogovou závislostí. Pravidelně navštěvuje odvykací kliniku, ale pokaždé se k drogám vrátí. Jednoho dne však potká zraněného toulavého kocoura, který mu změní život. Nejenže se díky němu seznámí se sympatickou sousedkou, ale navíc si díky němu získá značnou pozornost obecenstva na ulici. Kocour ho doprovází při jeho vystoupeních a pobavení lidé mu přispívají tolik peněz, že si může dovolit méně nuzný život. Ani tento příběh však nemá jen hladký průběh a Jamesův život se postupně začne komplikovat.
Pokud čekáte dojemný a hravý film, dostanete ho jen částečně. Příběh drogově závislého mladíka má i své depresivní chvilky, které jasně ukazují, že život na ulici není zrovna snadná hra. Hlavní herecká dvojice Luke Treadaway a Ruta Gedmintas předvádí uvěřitelné herecké výkony a pokud máte rádi kočičí mazlíčky, Boba si určitě také zamilujete. Zajímavým faktem je navíc to, že Bob hraje sám sebe a jen v několika scénách ho nahrazují jiní kocouři. Propojení se skutečným příběhem pak kompletuje scéna, v níž se na moment mihne sám bývalý narkoman James Bowen. Snímek si i přes vícero napínavých momentů udržuje příjemnou atmosféru a na uvěřitelnosti mu dodávají právě nezdary a těžké životní úděly, které dvojice kocoura a jeho lidského kamaráda prožívá.
Milému příběhu jde vytknout jen máloco. Snad jen fakt, že postava hlavního hrdiny je vám po celou dobu vzdálená a některá její rozhodnutí nedávají úplně smysl. Určitě by nebyla na škodu hlubší sonda do Jamesova nitra, ale tím bychom zřejmě vypadli z konceptu hřejivého a dojemného snímku. Děj je po čase tak trochu repetitivní, ale díky poměrně krátké stopáži rychle uteče a emocionálně vás zasáhne zejména v závěrečných minutách. Nesmím zapomenout ani na pochvalu, kterou si zaslouží hudební složka, která příjemně překvapila.
A Street Cat Named Bob je vlastně takové filmové pohlazení na duši, které dokazuje, že člověk se může vyhrabat i ze samotného dna a jediné, co k tomu potřebuje, je přátelství. Jednoduchý příběh s důležitým poselstvím rozhodně nepatří mezi žánrové velikány, ale jeho jednorázové zhlédnutí dokáže zpříjemnit den a obohatit vaši filmovou knihovnu o sympatický zážitek. Pro milovníky koček je to jasná záležitost stejně tak jako pro každého, kdo chce vypnout u milého příběhu, který ho nebude příliš emočně vydírat a dodá dobrou náladu. 7,5/10
