Report z olympijské vesnice přímo z první ruky
Pokud Martina ještě neznáš, tak klikej na náš první rozhovor s ním, kde se o něm dozvíš vše podstatné. Pokud jsi o českém olympijském reprezentantovi v rychlostní kanoistice už slyšel a chceš vědět víc nejen o něm, ale také o celé olympiádě, tak jsi na správném místě. Martina jsme ihned po příjezdu z Ria vyzpovídali o všech detailech, které se tohoto sportovního svátku týkají. Dozvíš se mimo jiné i třeba to, proč v živém rozhovoru musel říct „lubrikační gel“ nebo jak slavil Usain Bolt vítězství na balkóně. No prostě bude o zábavu postaráno.
Nedávno ses vrátil z Ria, jak se máš a jak trávíš čas?
Čas momentálně trávím úplně na pohodičku. Teď nemusím trénovat a hlavně, když je hezky, tak ho trávím především u bazénu a možná i po nějakých lehkých mejdanech. Je to prostě na pohodu úplně jinej režim, než když trénuju. Můžu si vstát, kdy chci, můžu jít spát, kdy chci.
Momentálně tedy tréninky nemáš vůbec?
Přesně, momentálně vůbec. Tak to mám každej rok, že po sézoně mám alespoň měsíc úplnou pohodičku, kdy na tu vodu nejdu. Což teda neznamená, že nic nedělám. Přece jenom jsem sportovec a asi celou dobu se flákat doma, by mě nebavilo. Teď jsem teda ještě od Ria nic nedělal, ale tak za týden už něco budu chtít dělat. Zatím si užívám pohodu domova.
Jakým typem tréninku pak začneš. Něco jiného než na vodě klasicky?
Takovýty ty fakt fest tréninky, kdy začnu makat na další sezonu, tak ty začnou tak ke konci září. A do tý doby si můžu dělat, co chci. Takže asi nějaká jízda na kole, chození po horách.
Jasný. Tak teď se přesuneme k tématu, kvůli kterému jsme se především sešli, k olympiádě. Jak dlouho před jejím začátkem, jsi na ni začal trénovat.
Ty jo, no ono se dá říct, že jsem na olympiádu začal trénovat od té doby, co jsem začal s kanoistikou. Tu jsem pořádně začal dělat v 15 a už o tom se dá říct, že to byla cesta k olympiádě. Protože na olympiádu nejde začít trénovat třeba rok před tím. Takhle to nefunguje. Člověk musí trénovat, dá se říct, celej život, aby byl úspěšný. Takže můj trénink trval od 15 do 23.
Liší se nějak tréninky na olympiádu od těch ostatních?
Ne nějak extrémně. Jen před olympiádu je důležitý, aby byl člověk fakt v pohodě a odpočatej. Protože to není náročný jen fyzicky, ale hodně i psychicky. To, co se dělo na olympiádě, to bylo něco neuvěřitelného. Když jezdíme mistrovství světa, tak o nás až takovej zájem není, protože nejsme až tak velkej sport, ale s tou olympiádou to bylo fakt něco. Co jsem dal první fotku, že jedu na olympiádu, tak to bylo fakt něco neuvěřitelnýho. Já se snažím normálně všem odepisovat. Někdy i na komentáře a na zprávy vždycky. Ale tohle se vážně nedalo stíhat, bylo to úplně šílený. Teda v tom dobrém slova smyslu, doufám, že to tak bude pokračovat a váš zájem neustane.
To je pravda, tvůj Facebook se pořádně rozjel. Vnímáš tu podporu i třeba na ulici?
No jak kdy, samozřejmě. Na nějakých akcích tady v Nymburce docela i jo. Pokaždý je to to samý: „Ty jo, já si tě pamatuju, když jsi byl takhle malej a teď jsi to dotáhl až na olympiádu.“ Ale je to různý. Stejně tak, jako některý lidi vás podporujou, některý naopak no.
A jak to bylo se stravou a životosprávou, omezil jsi před olympiádou něco?
Ty jo ani až tak ne, protože jsem už dřív začal se zdravou stravou i životosprávou. Já právě celej rok nechodím nikam pařit, nebo takhle do klubů právě proto, je teď ta chvíle, kdy si to můžu užít. Ten měsíc a půl. Ale jinak tu stravu jedu už tak 4 roky, to jsem naučil mamku s babičkou, který mi takhle vaří už dýl.
Někteří sportovci nejeli na olympiádu kvůli viru zika, přemýšlel jsi nad tím taky?
Ježiši ne. Ani na okamžik. Z žádnýho procenta mě nenapadlo, že bych do Ria nejel. Olympiáda byla vždycky můj sen a žádnej virus mi ji nemohl zkazit. Samozřejmě dalo by se nad tím uvažovat, kdyby to procento komárů bylo nějaký extrémní, ale tím že v Riu mají momentálně zimu, jako roční období, tak tam těch komárů tolik není. I když je tam teplo jako u nás v létě. Štípli mě asi dva, tak doufám, že je to v pohodě. Pro sychr jdu do Prahy na krevní vyšetření. Ale dostat tam ziku, to je asi jako potkat tady krokodýla.
Takže žádné opatření jste proti tomu nepodnikali. Například Korejci měli oblečení napuštěné repelentem, nic takového?
Nene, jen tedy klasické repelenty. Ale že bych chodil celej v síťce, to vůbec ne. Myslím si, že to bylo médiama hodně přifouknuté téma. Zbytečný haty, který házely na tu olympiádu špatný světlo, místo toho, aby si to každej užil jako svátek sportu. Což je v dnešní době, bohužel docela běžný, všechno hejtovat.
A co zprávy typu, že na sportovce v Riu čeká 450 tisíc kondomů a podobně? Je to v olympijské vesnici vážně tak divoké, jak média předestírají?
Vůbec, zase nafouknutá bublina. Kondomů si tam člověk může vzít, kolik chce, v jídelně je automat, takže jsem si samozřejmě nějaký přivez. Ale ohledně sexu je to tam jako všude jinde. Teda pokud jsem nebyl ve špatnej čas na špatnym místě. (smích)
Možná byl no a o všechno všechno zajímavý jsi na tý olympiádě přišel. A jak dlouho před závodem jsi do Ria jel, aby ses stihl aklimatizovat?
Jelikož jsem tam už byl minulej rok na podzim, tak jsem věděl, že ten časový posun není tak hrozný. Závodil jsem tam v 9 ráno, což u nás jsou 2 hodiny, takže tam je mínus 5 hodin, což není takový problém. Začínal jsem 15. 8. a odlétal jsem 7. 8. takže nějakej týden před tím.
Jaké byly tvoje první dojmy po příjezdu do Ria?
No mně se to tam celý hrozně líbilo a moc jsem si to užíval. Když jsem teda mluvil s dalšími sportovci, kteří byli třeba v Londýně, tak říkali, že je to tam o dost jiný. Dost skromný a větší exotika. Ale mně to přišlo hrozně fajn, úplně stačilo, že lidi v českým týmu a i Brazilci byli strašně milý a strašně pozitivní a to ti prostě zlepší den, když se na tebe lidi smějou. Takže mně to přišlo z téhle stránky úplně v pohodě. Že jsem tam musel někde čekat třeba hodinu na autobus a takový věci, tak to mě samozřejmě štvalo, ale snažil jsem se to fakt brát pozitivně a říkat si pohodička, jsi na olympiádě, tak si to užívej.
Jsou nějaké rozdíly v evropských podmínkách pro kanoistiku a jihoamerických?
Jojo jsou. Věděl jsem, že to bude v Riu trošku jiný. Je to tam na otevřeném závodišti, kde hodně fouká a je tam hodně vln. Když jsem tam trénoval, bylo to fakt šílený, miliarda vln, ale pořád jsem byl optimistický a věřil, že to na závody bude klidnější. A taky bylo. I když jsem tedy dopadl, jak jsem dopadl. Chtěl jsem hrozně moc získat medaili, ale pořád to neberu jako nějaký neúspěch. Mým hlavním cílem bylo se na olympiádu nominovat a s odstupem času mi 5. a 9. místo přijde na první olympiádu fakt v pohodě. A jsem vděčnej, že jsem se tam podíval a doufám, že to nebude moje poslední olympiáda.
Jak to vypadalo s ubytováním?
Mně to přišlo v pohodě, nejsem nějakej rozmazleňák. Nebylo to nic extra, že bychom měli na pokoji vířivku nebo tak něco. Prostě skromnej pokoj, s kuchyňkou, obývákem, televizí. Všechno, co ti stačí na pár dní života. Když jsem se teda bavil s ostatníma, tak čekali větší luxus, ale mně to přišlo v pohodě.
S kým jsi byl na pokoji?
Bydlel jsem s Filipem Švábem, kajakářem. To je člověk, kterej je o 10 let starší než já. On už se chtěl nominovat do Sydney, od roku 2000 to zkouší a nikdy se mu to nepovedlo a teď konečně jo. Což jsem mu strašně přál, protože je to skvělej člověk. Je z Moravy a je s ním neuvěřitelná prdel. Jakože fakt dobrý, že jsme kámoši i mimo. Když jsi nervózní, tak něco řekne a rázem nervózní nejsi. Jak má ten přízvuk, tak to fakt zabíjí a je to hrozně super. A celkově to byl obrovskej panelák 18patrovej a prvních 7 pater tvořilo český dům. Plus v 1. patře byla společenská místnost, kde jsme se všichni scházeli a fandili ostatním. Tam byli i lékaři, fyzioterapeuti masážní místnost a tak. I se tam pařilo a takový věci. Bylo to fakt naprosto super, člověk se cítil jako doma a hrozně jsem si to užil.
A taťka s dědou, kteří tě trénují?
Ty taky bydleli v olympijské vesnici, všichni jsme byli dohromady. Vedle nás byl třeba ještě jamajskej dům, takže třeba Usain Bolt, když měl po závodě, tak tam trsal na balkóně a každej na něj koukal. Prostě star. Ono když vyhraješ potřetí olympiádu, tak se to musí oslavit.
A co jídlo?
Byla tam mega dlouhá jídelna, která měla tak 200 metrů. Asi, abych nekecal. Ve vesnici bylo asi 12 000 lidí a všichni se tam museli najíst. Byla otevřená 24 hodin denně. Byly tam všechny typy jídel, aby se tam najedly všechny národnosti.
Cítil ses tam bezpečně, někteří sportovci se nechali slyšet, že se například i báli jít ven a tak...
To mi přijde přehnaný. Teda asi kdyby se něco stalo, tak o tom hned začnu přemýšlet jinak. Neměl jsem důvod se necítit nějak nebezpečně.
...že třeba pouští lidi i bez akreditace.
No to je pravda, k tomu se váže taková veselá historka. Jeden kameraman, se kterým jsme něco točili, neměl akreditačku a potřeboval se dostat do vesnice. Takže jsme sehráli divadlo, že jsem začal utíkat a strážnej na mě začal řvát, že nemám akreditaci. A tím pádem jsem odlákal pozornost a kameraman se tam mohl dostat. Ale nebyl to samozřejmě žádnej špatnej člověk, jen kameraman. Jinak se nebylo fakt čeho bát. Bylo tam spoustu ozbrojených lidí, a tak.
Trénoval jsi i přímo v Riu?
Jojo právě, jak jsme tam přijeli, tak měli závody zrovna Ondra Synek s Mirkou Knapkovou na hlavní trase, kde se závodilo. My jsme tak trénovali kousek vedle, takže jsme všechny jejich závody viděli, a když skončili, tak jsme se přesunuli na jejich místo a trénovali přímo tam, kde se pak závodilo.
Jaké jsi měl pocity před závodem, nervozita?
No, to je zvláštní, já jsem dřív před závodama byl šíleně nervózní a tak jsem se bál, že budu i na olympiádě a vůbec to tak nebylo. Snad jsem byl i nejmíň nervózní, co jsem kdy na závodech byl.
Co tě v Riu nejvíc překvapilo? Jak v dobrým, tak ve špatným.
V dobrým úplně všechho, jak to tam bylo zorganizované připravené, z našeho týmu, z lidí na sociálních sítích. Jediná věc, která mě teda mrzí, je to, že když člověk neudělá něco, jak si lidi představujou, hned ho musí hejtovat. Na mým fejsu teda ne. Ale od novinářů jsem slýchal, že jsem tam jen jako turista a tak.
Nás u televizních obrazovek teda ve špatném překvapilo, že tě organizátoři původně zařadili do finále A, kde jsi nakonec ale nestartoval. Jak jsi to vnímal ty?
No ta na 200 m není moje trať, úplně extra na ni netrénuju, takže jsem to bral tak, že jsem rád, že ji v Riu jedu a všechno, co tam udělám, bude jen takovej bonus. Jel jsem semifinále, kde byl nějakej postupovej klíč a podle něj jsem věděl, že v tom finále nejsem. Byl jsem naštvanej, protože jsem udělal pár chyb, bez nich bych na to měl. Když jsem přišel, tak všichni na mě, gratuluju jsi ve finále A. Měl jsem dobrej čas, ale byl jsem 4. ve skupině a postupovali jen závodníci ze 3. místa, z jiných skupin klidně i s horším časem. Ale když mi ostatní říkali, že jsem na listině v áčku, začínal jsem jim věřit, že ten čas stačil. Pak přišel i hlavní trenér se startovní listinou finále a já jsem tam vážně byl, tak to už jsem tomu fakt věřil. Pak jsem ale na Twitteru viděl, že jsem v béčku, tak jsem volal trenérovi, co to a on, že se to vyřeší, že podají protesty, ale bohužel to nevyšlo. Prý kdyby to bylo MS, tak mě tam dají na další dráhu, ale na olympiádě to nejde. Což je škoda, protože tím časem, co jsem dojel ve finále B, bych dojel 5. v Áčku. Finále A se jelo asi 8 minut po nás, takže podmínky byly stejné. Být to v atletice, kde jde o čas, tak tam jsem, ale u nás záleží na tom, na jakém místě ve skupině dojedeš.
Jak se ti po tomhle startovalo ve finále B?
Tam jsem šel právě dokázat, že bych měl být ve finále A, což se mi povedlo, protože jsem ho vyhrál s dobrým časem, kterej by stačil na 5. místo. Takže se mi startovalo dobře a užil jsem si poslední závod na své první olympiádě.
U jednoho z tvých soupeřů z trati na 1000 metrů, který skončil třetí, byl objeven doping. Jak se na něj budeš koukat, až se vrátí k závodům?
On medaili ještě pořád má. Asi měsíc se bude zkoumat, jestli to tak úplně stopro bylo. Ale měl pozitivní dopingovej test, což znamená, že okamžitě musel přestat závodit. Bavil jsem se s Rusem, kterej byl 4. na kilometr a měl by tu medaili tím pádem dostat, a ten říkal, že právě se to ještě měsíc bude řešit, co a jak. Slyšel jsem, že měl v sobě růstovej hormon, což se musí ještě dlouze potvrzovat. Byl to kluk, kterýmu je 19 a myslím si, že neměl zapotřebí v tomhle věku brát doping, když se ještě vyvíjí. Nemusí být nejlepší hned v 19 takový výsledky, co on zajel v 19, nikdo nikdy neměl. Mně to přijde hrozně nefér a mrzí mě to, že je to můj vrstevník. Bavili jsme se a teď na něj koukám jinak no.
Němec, co vyhrál, Sebastian Brendel, se s medailisty vyfotil na stupínku ten den, a když se tuto zprávu dozvěděl, tak mu zakreslil obličej a napsal tam, že musel trošku poupravit fotku ze včera.
Jak to, že se to zjistilo až potom, co získal medaili?
My musíme na internet vyplňovat naše místa pobytu, každý den musí vědět, kde jsme. Musíme jednu hodinu za den být na tom místě, které si napíšeme. Tohohle právě chytli, když byl na soustředění v Račicích v Čechách a ty výsledky byly až za měsíc. Což byl právě tenhle den přímo na olympiádě. Takže mu okamžitě zastavili činnost.
A přímo po výkonu na olympiádě vás netestují?
Jo taky taky. Já jsem musel jít zrovna hnedka po semifinále kilometru na testy, což jsem byl naštvanej, protože nám doping nikdy nebrali před finále. Teď najednou jsme museli, což před finále není úplně příjemný. Člověk tam je klidně dvě hodiny, fakt to není příjemný.
Vztahuje se doping i na marihuanu?
Taky. V moči se tedy drží asi 14 dní a v krvi je to asi čtvrt roku, takže to za to asi úplně nestojí.
I Rytmus Martinovi říkal, ať drogy radši nezkouší.
Na snapu jsi psal, že v rozhovoru ve studiu musíš říct „lubrikační gel“, o co šlo?
No po závodech jsme chodili do Český televize na rozhovory a tohle byla taková sranda. Před tím tam byli lidi, co se starají o sociální sítě českýho týmu a než tam nějaký sportovec šel, tak jsme se s nimi dohodli, že musí říct nějaký slovo, který tam nebude dávat smysl. A tohle slovo nikdo právě nechtěl říct. Tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Ostatní měli třeba piškoty, marmeláda…
To je nuda…
No jako je, ale když se bavíme o sportu, kam mám dát piškot nebo marmeládu. Takže to bylo jen tak, aby byla sranda. Moderátoři to nevěděli, bylo to mezi námi. Z toho pak vznikne další video sestřihů, kdy jsme natáčeli, jak říkáme: „Já mám teď říct slovo lubrikační gel.“ A oni to k tomu pak hodí přímo to, jak jsem to řekl v rozhovoru. Prostě sranda trošku no.
Co se ti v Riu líbilo ze všeho nejvíc?
Všechno. To , že jsem mohl být na olympijských hrách.
Co tě čeká v následujících měsících?
Teď relax a v říjnu se pustím do trénování, protože bude mistrovství světa u nás v Račicích a tam bych rád předvedl něco pěknýho, když je to na domácí půdě.
Neplánujete v budoucnu dát deblkanoe s bráchou?
Jako je to v našich hlavách, jsme sourozenci, pádlujeme každej na jinou stranu, takže to i sedí. Budeme nad tím přemýšlet, ale myslím, že brácha musí ještě trochu dozrát. Ještě úplně není na takový úrovni, na který je potřeba být, abychom se na světě dobře umísťovali. Brácha teda teď přechází ke mně do skupiny, takže budeme trénovat spolu, na to se mega těším. Přijde ještě s jedním klukem, který to oba moc baví, jsou mega zapálený a ty tréninky by s nimi mohly být super a hrozně se na ně těším. A jednou spolu do toho debla klekneme. Uvidíme kdy.
S bráchou asi bude sranda.
Do kdy se dá dělat kanoistika na vrcholové úrovni?
Záleží na lidech. Já to beru podle taťky, který to dělal do 38.
Jak bys strávil jeden den, kdybys měl zcela neomezené možnosti?
Chtěl bych navštívit všechny hlavní města a něco tam zažít. Podívat se na největší highlight toho města jako v Riu na Krista. A abych tam nebyl sám. Jel bych tam s rodinou a s kámošema. I když to je pak jedno, kde člověk je, když má okolo ty správný lidi, je sranda vždycky.
Děkujeme ti za rozhovor a ještě poslední věc, chceš něco vzkázat čtenářům?
Taky děkuju. Ať si užívají toho, že se někdo snaží dělat něco, aby se nenudili, aby se mohli dozvídat nějaké novinky, aby za to byli vděčný, a i když se něco nepovede, aby to brali, protože ani jim se asi všechno vždycky nepovede. A taky, ať si užívají zbytek prázdnin a mají se skvěle a dělají, co je baví.
Pokud tě Martin zaujal, neváhej si ho přidat na Instagramu: mfuksa, Facebooku: Martin Fuksa nebo na Snapchatu: mfuksa, kam denně přidává novinky nejen ze sportovního světa.
