Peter Kürten ochromil v době Velké hospodářské krize celý Düsseldorf.
Peter Kürten se narodil 26. května (máj) 1883 jako nejstarší ze třinácti potomků a jeho dětství bylo nekonečnou přehlídkou chudoby a násilí. Rodina si pronajímala jeden malý byt a žila ve strachu z Peterova otce, násilníka a opilce. Ten se často vracel z místního hostince, aby bil své děti (Peter jako nejstarší pocítil násilí nejvíce). Jednou dokonce znásilnil jejich matku a donutil děti se na to dívat. Malý Kürten však incident považoval za vzrušující. V pozdějších letech pak Peterův otec napadl sexuálně i své dcery a za znásilnění jedné z nich dokonce strávil nějaký ten čas za mřížemi.
V devatenáctém století nebylo pro týrané ženy příliš pomoci, a tak musela Peterova matka kruté zacházení snášet v tichosti. Podroben těmto každodenním násilnostem se malý Peter formoval v mentálně nezdravého jedince. V pouhých osmi letech se spřátelil s mužem, který bydlel ve stejném domě a jako zábavu chytal zběhlé psy a následně je trýznil. Malého Kürtena dokonce později učil, jak se psi masturbují. Tím však zvrhlosti z chlapcova dětství nekončí. Už v devíti letech shodil z voru na řece Rýn do vody svého kamaráda. Když pro něj skočil další kamarád, aby ho vylovil, Kürten oběma zatlačil hlavu pod vodu a počkal, dokud se neutopili. Smrt obou chlapců byla přičtena nešťastné náhodě a malý Peter z incidentu vyšel beztrestně.
Další historická zrůda, co nosila střižený knírek pod nosem
Krátce nato byl jejich otec zavřen na tři roky za znásilnění vlastní dcery. Peter si vzal příklad a stejnou sestru, kterou napadl otec, se pokusil znásilnit i on. To se mu nepodařilo, a tak znásilnil mladší sestru. Po dovršení 15. roku života si šel za krádež poprvé sednout. Následně přežíval na vlastní pěst hlavně z krádeží oblečení a jídla, které potřeboval k přežití. V dalších desetiletích svého života se střídavě pohyboval ve vězení a na svobodě, čímž v něm rostla nenávist vůči celé společnosti a hodlal se jí pomstít. Jako okouzlující a poměrně pohledný a elegantní mladý muž neměl Kürten problém lákat ženy, avšak jeho naprostý nedostatek empatie či normálních lidských emocí mu znemožňoval cítit lásku.
V květnu 1913, nedlouho poté, co byl opět propuštěn z vězení, se potloukal ulicemi Kolína a pátral po někom, koho by mohl okrást. Nad hostincem v Wolfstrasse našel desetiletou dívku spící ve své posteli a rozhodl se ke své první vraždě. Dívku znásilnil, škrtil a nakonec ji zabodl nůžky do krku. Když bylo tělo 10leté Christine Klein nalezeno druhý den ráno, padlo podezření na jejího strýce Otta, který se noc předtím ošklivě pohádal s dívčiným otcem. Otto byl obviněn z vraždy, ale porota ho nakonec pro nedostatek důkazů osvobodila. Totožnost vraha malé Christine nebyla známá dalších 18 let.
Pod slovníkovou vysvětlivkou pojmu psychopat by
mohla být fotka Peter Kürtena
V roce 1914, kdy se mračna války začala stahovat nad Evropou, byl Kürten povolán do císařské armády. Ale vojenský život sebestřednému a velmi špatně disciplinovanému Peterovi nevyhovoval, a tak brzy dezertoval. Byl chycen na útěku a posazen za mříže po celý zbytek konfliktu a ještě několik let poté. Většinu času zde trávil v samovazbě, neboť neustále porušoval vězeňská pravidla, a tak byl zavírán osamotě, kde měl čas na násilné fantazie, které se mu formovaly v hlavě. Často si představoval sám sebe, jak útočí na lidi, zakládá požáry a sabotuje železnice, aby měl na svědomí co nejvíce životů.
Po svém propuštění v roce 1921 odešel, aby bydlel se svojí sestrou v malém městečku jménem Altenburg. Tady se seznámil se svou budoucí manželkou, bývalou prostitutkou, která strávila čtyři roky za mřížemi za zastřelení muže, který ji dal u oltáře košem. Sžírala ji vina a byla přesvědčena, že musí přijmout své hříchy a patřičným životem se z nich vykoupit. Nakonec se s Kürtenem vzali a žili v Altenburgu, kde si Peter sehnal zaměstnání v továrně, až do roku 1925. Ke všemu se navíc stal i aktivním odborářem. Poté se pár přestěhoval do Düsseldorfu za lepší prací a Kürten postupně přestal zvládat sebekontrolu spořádaného muže. V letech 1925 a 1928 napadl čtyři ženy v Düsseldorfu, přičemž je při znásilňování škrtil do té míry, než ztratily vědomí.
Začal také realizovat své žhářské fantazie a míval sexuální uspokojení z představy, že ve stodole, kterou právě zapálil, mohl spát tulák. Poté, v noci 9. února (február) 1929, zpozoroval osmiletou holčičku Rosu Ohliger, jak kráčí sama po ulici v Düsseldorfu. Druhý dne byla nalezena s třemi bodnými ranami. Kürten, který se pokusil její tělíčko spálit za pomoci benzínu, později zmínil, že měl během útoku orgasmus. Vražda Rosy Ohliger byl jen začátek záplavy útoků na ženy, dívky a občasně i muže v okolí Düsseldorfu. Někteří z nich přežili, jako například Maria Kuhn, která byla bodnuta 24krát.
Vláda jeho teroru trvala po celý rok 1929 až do roku 1930 a panika a pobouření rostly v oblasti Düsseldorfu, neboť každý ohavný čin, který se zde odehrál, líčily celostátní německé noviny s narážkami na upíry nebo monstra. K jednomu z nejstrašnějších zločinů došlo 23. srpna (august) 1929, kdy lidé ve městě Flehe slavili výroční veletrh. Kürten narazil na dvě pěstounské sestry a tu starší, Louise Lenzen, poprosil o laskavost. „Mohla bys mi, prosím, skočit pro nějaké cigarety? O tvojí malou sestru se postarám,“ řekl. Louise souhlasila, ale jakmile byla z dohledu, Kürten pětiletou Gertrude Hamacher uškrtil a prořízl jí hrdlo. Když se vrátila starší Lousie, odtáhl ji z cesty, kde ji škrtil a následně jí téměř oddělil hlavu kapesním nožem.
Útoky, přičemž většina z nich byla fatálních, pokračovaly po celé léto a na podzim roku 1929. Dne 7. listopadu (november) po vraždě pětileté Gertrudy Albermann poslal Kürten do redakce místních novin mapu s instrukcemi, kde schoval její tělo v hromadě pilin. Byla uškrcena a na jejím těle bylo spočteno 35 bodných ran. Německá policie měla však jen velmi málo vodítek. Přeživsí útoku byli schopni podat jen základní popis útočníka, který byl podle nich vysoký běloch, což je popis odpovídající polovině Düsseldorfu. Kürten pokračoval ve svém náporu po celé zimní období a na jaře roku 1930. Poté, dne 14. května (máj) 1930, přijela nezaměstnaná Maria Budlick z Kolína do Düsseldorfu za prací. Velká hospodářská krize zasáhla Německo obzvlášť tvrdě a miliony lidí skončily na ulici.
Potkala muže, který nabídl, že jí ukáže cestu k penzionu, kde by mohla zůstat přes noc. Ale když se snažil ji provést zkratkou přes park, dostala strach a vzpomněla si na novinové články o upírovi z Düsseldorfu, a tak se začala s mužem dohadovat. Do toho zasáhl další muž a od podezřelého chlápka ji zachránil. Maria se mu svěřila, že nemá kde přepsat a on ji nabídl místo ve svém bytě na Mettmanner Strasse. Sice se nepředstavil, ale jeho jméno bylo Peter Kürten. Vzal ji do svého bytu, kde zrovna manželka nebyla a snažil se s dívkou vyspat, ta však nesouhlasila, a tak řekl, že jí najde jiné místo na přespání. Odjeli spolu tramvají, načež ji zavedl do lesa Grafenberger. Zde ji Kürten popadl za krk a znásilnil, načež ji nechal jít. Když se ho později vyšetřovatelé ptali, proč ji nezabil, odpověděl: „Neměl jsem v úmyslu ji zabít, když nekladla odpor. Také jsem si nemyslel, že by byla schopna najít cestu zpátky do mého bytu na nepřehledné Mettmanner Strasse.“ Ale Maria si jméno ulice a adresu bytu pamatovala živě.
Hluboce traumatizována, že se stala obětí znásilnění, sice nešla na policii, ale napsala dopis kamarádce, ve kterém vylíčila, co se stalo. Shodou obrovských náhod byl dopis doručen do nesprávných rukou a žena, která ho otevřela, dopis okamžitě předala policii. Detektivové dohledali Marii Budlick a přesvědčili ji, aby jim sdělila všechny informace o incidentu. Nakonec odvedla policisty na 71 Mettmanner Strasse, kde zahlédla Kürtena na schodech. Byla příliš vyděšená, než aby to řekla zástupu policistů, který šel s ní, a tak Kürten sbalil věci a uprchl. Přestěhoval se do bytu poblíž a řekl své ženě, co se stalo s Marií Budlick. Řekl jí, že by byl poslán do vězení na mnoho let, a ona by bez jeho příjmu těžko vyžila.
Ta běsnila a vyhrožovala mu, že ho zabije a pak si sama vezme život, protože její budoucnost bude beznadějná. Ale Peter přišel s plánem. Přiznal se jí, že je upír z Düsseldorfu a navrhl ji, ať ho udá a získá tak tučnou odměnu vypsanou na jeho hlavu. Žena nakonec souhlasila. Kürten měl v plánu ještě před svým dopadením vraždit, jeho žena však šla na policii ihned a brzy dorazila policejní eskorta a muže odvedla. Kürten se otevřeně přiznal ke svým zločinům a vychutnával si detailní popisy svých vražd, přičemž sledoval vyděšené výrazy policejních důstojníků.
Soudní proces s upírem z Düsseldorfu
Své zločiny prožíval stále dokola ve své mysli a měl téměř fotografickou paměť, a tak byl schopný popsat i detaily ložnice v níž zavraždil malou Christine Klein 18 let předtím. Kürten šel před soud v dubnu (apríl) 1931 a zpočátku stáhl svá doznání a prohlásil se za nevinného, po čase však změnil názor a přiznal se. Nakonec byl odsouzen za devět vražd a dostal trest smrti. V noci před popravou jedl jako poslední jídlo vídeňský řízek, smažené brambory a bílé víno a ptal se přítomného psychiatra, zda je možné, že po odseknutí hlavy ještě chvilinku uslyší chrčet krev ze svého krku. Kladná odpověď ho velmi potěšila. V 6 hodin ráno 2. července (júl) 1931 byl navzdory protestům ze strany německé humanitární ligy odveden pod gilotinu a sťat. Noční můra skončila.
