„Nezapomínejte, že každá z vás je jedinečná.“ Amálie se stala první českou mistryní světa do 21 let v karate. Jak se chystala?

Ke karate se Amálie Haková dostala vlastně náhodou. Mamka ji jako malou přihlásila do sportovního klubu, kam sama chodila cvičit. Z obyčejného dětského kroužku se postupně stala vášeň, která dnes jednadvacetileté sportovkyni zabírá většinu volného času. Vedle každodenních tréninků navíc studuje fyzioterapii na Jihočeské univerzitě. V rozhovoru pro Refresher přibližuje, jak vypadá život čerstvé světové šampionky v kategorii do 21 let a proč o výsledku zápasu rozhoduje především hlava.

Amálko, co pro tebe osobně tenhle úspěch znamená? A vnímáš i to, jak důležitý moment to je pro celé české karate?

Je to splnění snu té malé Amálky, která kdysi sledovala nejlepší závodníky, jak vyhrávají na šampionátech, a přála si, aby jednou mohla být jednou z nich.

Spousta lidí říká, že sny se plní. Kolikrát mě ale napadlo, jestli je to vůbec pravda, nebo jestli se plní jen někomu. Díky tomuto úspěchu vím, že to není jen klišé. Sny se opravdu mohou stát skutečností.

Jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla být první, komu se podařilo vybojovat pro české karate titul mistryně světa. Věřím, že je to velký krok k tomu, aby bylo Česko ve světovém karate vnímáno jako silná země. Moc doufám, že to není poslední titul, který si Česká republika přiveze, a že po nás přijde další generace karatistů, kteří budou dosahovat třeba ještě lepších výsledků.

Zobraziť galériu

(13)

Cestou do finále jsi porazila pět soupeřek, z toho čtyři dokonce předčasně. Jak náročný pro tebe celý šampionát byl?

Nejtěžší pro mě během šampionátu bylo mentální nastavení. Věděla jsem, že mám šanci získat medaili. Před šampionátem jsem si v hlavě nastavila, že moje tělo ví, co má dělat. Má natrénováno a podobných zápasů už absolvovalo spoustu. Řekla jsem si, že během zápasů nesmím tolik přemýšlet a musím dát na svou intuici.

Nakonec to šlo skoro samo. Moc jsem nepřemýšlela, jen jsem jednala podle toho, jak jsem si to předem nastavila. Že se mi podaří porazit čtyři soupeřky před časovým limitem, by mě ani ve snu nenapadlo.

Vraťme se ale úplně na začátek. Jak ses ke karate vůbec dostala? Byla to tvoje vlastní volba, nebo tě k němu někdo přivedl?

Na karate mě přihlásila mamka, která chodila do Fight Clubu na skupinové lekce, například na bosu nebo body pump. Právě tam zjistila, že se v klubu vyučuje i karate, a tak mě přihlásila. Postupně jsem si k tomuto sportu začala budovat vztah. Našla jsem si tam kamarády a bylo to pro mě místo, kde jsem se cítila dobře a bezpečně.

Pamatuju si, jak jsem vzhlížela ke starším závodníkům, kteří tam trénovali. Chtěla jsem se jednou dostat do závodního oddílu A, kde trénovali ti nejlepší a nejstarší. Byl to takový můj dětský sen.

Kdy sis začala uvědomovat, že máš v karate talent a mohla bys to dotáhnout opravdu daleko? Bylo to díky prvním úspěchům na závodech?

Takové uvědomění přišlo na konci roku 2021, kdy jsem získala svou první medaili ze Světové ligy mládeže. Závody se konaly v italském Jesolu a v mé kategorii soutěžilo 130 závodnic. Světová liga patří mezi nejprestižnější soutěže v mládežnických kategoriích, takže to pro mě byl takový malý karatistický svátek.

Na následujících dvou světových ligách v dubnu a červenci 2022 jsem získala další dvě bronzové medaile. Vůbec jsem nechápala, co se to děje. Právě v tomhle období jsem si ale uvědomila, že karate je opravdu můj sport a že se v něm můžu dostat daleko.