Turistika nás nevedie len do miest s bielym pieskom a oblohou zaliatou slnkom. Vyhľadávame i nešťastia či ľudské tragédie.
Oprýskané zdi, zeleň prorůstající střechou, rezavé zábradlí, prohnilé trámy, osamělá dětská houpačka vrzající do rytmu poryvu větru, staré fotografie v blátě a zem nasáknutá lidskou tragédií, utrpením a smrtí. Ve dne nebo v noci. V zimě a tajemné mlze, která podtrhuje mrzutou náladu celého prostředí. Ruce se vám tady třesou a srdce skáče v hrudním koši jako o život. Cítíte strach, znechucení, smutek nebo třeba vztek. To nezní jako příliš ideální místo ke strávení romantické dovolené v zahraničí, že ano? Přesto se i taková místa často stávají oblíbenými destinacemi turistů a cestovatelů. Dark tourism, chcete-li česky „temný turismus“, představuje odvrácenou tvář turistiky a cestování, které není vázáno pouze na sluncem zalité exotické rezorty u moře nebo poznávací zájezdy přírodních úkazů a skvostů světové architektury. V tomto případě se totiž vydáváte na místa, jejichž dějiny se psaly krvavým inkoustem.
Těžko říci, proč nás všechny tolik láká tajemno, temno, strach, neštěstí a dokonce i nebezpečí. Možná je to naše neutuchající zvědavost nebo přirozená potřeba vzdát pietní vzpomínku těm, kteří byli postiženi nějakou tragédií. V každém případě je jasné, že fascinace takovými depresivními událostmi nebo osobnostmi přitahuje na místa činů stále více návštěvníků. Ať už se jedná o ty, kteří je vyhledávají záměrně a přidávají si stále nové lokace do sbírky, nebo ty, kteří se na jejich půdu odváží vkročit jen jedinkrát.
My se teď společně podíváme tam, kde vám husí kůže naskočí hned u vchodových dveří a atmosféra dokáže nalomit i tu nejdrsnější duši. Tady jsou některé z lokací temného turismu, kam se ročně vydá na desítky tisíc turistů, aby si připomněly, jak krutá historie může být. Kromě těch nejznámějších, jako je například koncentrační tábor v Osvětimi nebo město duchů po černobylské skáze, je jich totiž celá další řada.
Dům Anny Frankové, Amsterdam
Nenápadný dům na Prinsengrachtu č. 267 není ani rozpadlý, ani ukrytý v hlubokých lesích a na první pohled nevyniká ničím zajímavým snad kromě toho, že se nachází v samém srdci Amsterdamu. Přesto všechno je to právě tato budova, která se na většině seznamů „dark turistů“ nachází na prvním místě. Vše díky slavnému deníku třináctileté dívky, jehož stránky přiblížily světu nešťastný osud jedné židovské rodiny během druhé světové války.
Dobové události pohledem malé, nevinné Anny Frankové byly přeloženy do více než padesáti světových jazyků a dodnes patří mezi nejprodávanější knižní deníky. Popisuje všední život z malého úkrytu v podkroví dnešního muzea. Ze samotné četby z řádků této knihy mrazí, o to více, pokud stojíte v místnosti, kde je dívka psala vlastním perem.
Budova, která představovala firemní zázemí podniku otce Otty Franka, se stala útočištěm pro židovskou rodinu začátkem července 1942 a jejich život „za skříní“ trval až do 4. srpna 1944. Toho dne před budovou firmy zastavilo auto se čtyřmi ozbrojenými pasažéry. Úkryt byl prozrazen. Frankovi byli zadrženi a přepraveni do koncentračního tábora. Anna zemřela v roce 1945, jen několik týdnů před osvobozením tábora, na tyfus. Válku přežil pouze otec Otto, který se postaral o zveřejnění dceřiných zápisků.
K atmosféře, která prostupuje celým prostorem místa, na kterém se dnes nachází muzeum, se asi není třeba vyjadřovat skrze písmena. Přestože velký počet turistů, díky kterému se před domem tvoří dlouhé fronty, může autenticitu částečně znehodnocovat, jeho návštěva rozhodně stojí za to a během průzkumu holandské metropole byste ji neměli opomenout.
Ground Zero, New York
Termínem ground zero se v minulosti rozumělo místo na zemi, ve kterém došlo k výbuchu atomové bomby. Dnes jím nazýváme také oblast Dolního Manhattanu, která byla zasažena následky teroristického útoku ze dne 11. září 2001. A přesto, že se jedná již o 16 let starou událost, většina z nás, kteří už jsme tehdy chodili nějakou dobu po světě, si dodnes vzpomíná na okamžik, kdy v televizi poprvé zahlédl strašlivé záběry hořícího World Trade Center.
Neberme nyní v potaz novou budovu – věž One World Trade Center, která se s výškou přes 500 metrů tyčí tam, kde se před nešťastnými událostmi tyčila také Dvojčata. Nejemotivněji působí památník teroristického útoku v podobě dvou bazénů reflektujících základy dvou věží (The National September 11 Memorial). Ten byl vybudován k desátému smutnému výročí celé události na počest téměř 3 000 obětí a těch, kteří obětovali své životy pro záchranu druhých.
Zajímavostí je mimo jiné také tzv. Survivor tree, tedy strom, který přežil. Dělníci jej našli stále zakořeněný během odstraňování trosek a sutin (ty byly plně odklizeny až zhruba po roce). Jako zázrakem se strom později probudil k životu a jeho listy se zazelenaly. Ať už v tom vidíme pouze náhodu, nebo snad metaforu k lidské odolnosti a bojovnosti s nepřízní, celé místo, včetně poměrně nedávno otevřeného muzea (9/11 Memorial Museum) působí jako otevřená kniha lidské bolesti, ale také statečnosti a hrdinství.
Vražedná pole, Kambodža
Na cestách za temnou stránkou turistických míst se nyní přesuneme na východ, až do daleké Kambodži v jihovýchodní Asii. Vražedná pole zde představují místa, do kterých se vsakovala krev nevinných obyvatel povražděných mezi léty 1975–1979 Rudými Khméry.
Hlava této ultralevicové strany Pol Pot nasadil v sedmdesátých letech takový teror, který se může velmi obstojně přirovnávat k situaci, do jaké se dostala řada evropských zemí během druhé světové války pod taktovkou Hitlera. Zdroje udávají, že vláda Rudých Khmérů dokázala zničit i ty nejsilnější jedince – brutální genocida, zřízení pracovních táborů a ustanovení pracovní docházky až na 16 hodin denně, vysidlování měst, pronásledování inteligence a všech těch, kteří se stavěli proti režimu. Z přibližně 7 milionů obyvatel jich během bylo během tohoto období zlikvidováno téměř 2 miliony.
Vražedná pole nyní přitahují zájemce, kteří se o událostech 70. let chtějí dozvědět něco více. Masové hroby nebo strašlivé věznice naleznete například přímo v hlavním městě Kambodži Phnom Penhu.
Okpo Land, Korea
Okpo Land – kouzelné místo plné zázraků a libozvučného dětského smíchu a radosti. Tak bychom mohli korejský zábavní park popisovat ještě v 90. letech 20. století. Ale časy se mění a bohužel ani takové místo si svou tvář znějící lidským štěstím a zábavou neudržela věčně.
Park měl před sebou zářnou budoucnost. Jednalo se o nejpopulárnější asijský zábavní park a vše nasvědčovalo tomu, že se na tom jen tak něco nezmění. V 90. letech zde ale došlo ke dvěma poněkud zvláštním tragédiím. V obou hrála hlavní roli atrakce s kachničkami a bohužel také úmrtí. V těchto překvapivě podobných případech vykolejily vozíky v podobě roztomilých káčátek a kromě vážných zranění několika návštěvníků zemřela na místě malá dívka.
Celé vyšetřování obou událostí doprovázelo podezřelé chování ze strany majitelů a provozovatelů parku. Ti se snažili co nejrychleji zmizet. Pak byl tedy veřejnosti uzavřen a dnes už zůstává v rukou nemilosrdné přírody, která se ho pomalu ale jistě snaží doslova spolknout. Na jeho slávu a hvězdné dny mohou dnes vzpomínat jen turisté a cestovatelé.
A kam v Česku?
Ale nebojte. Pokud v hloubi vás pučí touha po objevování tajemna a stinných stránek historie, i v Česku najdeme místa, která rozhodně stojí za výlet. Většina z nich souvisí s naší nedávnou historií, zejména pak s obdobím protektorátu, totalitního režimu nebo s některou z živelných katastrof na našem území (povodně).
Za připomenutí tedy rozhodně stojí lokace spojené s atentátem na Heydricha (Lidice, Ležáky, kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze, apod.). Dále Terezín nebo naučná stezka Jáchymovské peklo, která mapuje problematiku nucených prací v dolech vězni komunistického režimu. Zájemci o hlubší historii by si pak neměli nechat ujít místa známých bitev (např. památník bitvy u Chlumu), brněnský Špilberk, tedy jedno z nejtěžších žalářů celé habsburské monarchie nebo zámek Velké Losiny – nechvalně proslulé místo čarodějnických procesů.
V každém případě, ať už ve světě, nebo u nás, nejdůležitější je vždy jedna věc. Na místech jako jsou tyto, je třeba se chovat slušně, s respektem a tak abychom dokázali, že ctíme pietu daného místa, které v nás vyvolává různé emoce. A jelikož tímto výčtem místa temné turistiky ani zdaleka nekončí, nezapomeňte do komentářů přidat další lokace, které jste buď navštívili nebo byste jednou v budoucnosti navštívit chtěli.
