Americký rapper Kendrick Lamar v říjnu poprvé navštívil Prahu. Ve svém vystoupení na pomezí moderního divadla prolétl starší hity a ponořil se do terapie.
V pondělí desátého října zavítal v rámci svého turné The Big Steppers do Prahy americký rapper Kendrick Lamar. I beze slov dokázal uhranout celou O2 arenu a svou poutavou vizuální show balancující na hraně moderního divadla ukázal, že je právem jednou z nejžhavějších hiphopových superstar současnosti.
Už okolo šesté hodiny bylo v okolí O2 areny plno a před branami už postávali natěšení fanoušci. Dav se postupně řadil do dlouhých front a nešlo si nevšimnout, že Kendrickovi primární posluchači jsou spíše mladší lidé, mnoho z nich bylo zahraničního původu.
Prostory O2 areny, které běžně vítají spíše umělce z popové či rockové scény a příliš rapperů v ní běžně nevystupuje, nebyly vyprodané, avšak na atmosféře koncertu to nijak neubralo, jelikož celá show posluchače od začátku do konce natolik vtáhla, že několika prázdných sedaček by si všiml jen málokdo.
Ještě před Lamarem vystoupili dva předskokani, kteří nastoupili s lehčím zpožděním. Jako první se představil losangeleský rodák Avante Ramone Santana, který vystupuje pod pseudonymem Tanna Leone. Ačkoliv mladého rappera, který byl jedním z prvních, jehož Kendrick zapsal do svého kreativního kolektivu PGLang, očividně mnoho lidí neznalo, rychle si zvládl získat celé publikum a v druhé polovině vystoupení už se v rytmu jeho skladeb pohupovala celá hala.
Po krátkém čekání pak přišel i druhý předskokan, tentokrát Lamarův bratranec, rapper Baby Keem, který i přes nízký věk zvládl spolupracovat s hvězdami takového formátu, jako je Kanye West. Ten si publikum získal okamžitě a už během jeho vystoupení se v hale tančilo o sto šest. Během svého zhruba půlhodinového koncertu zarapoval i své největší hity, jako jsou Honest, Vent či Lost Souls, svého bratrance pak ještě později doprovodil v úplném závěru celé show, kdy se k němu přidal na skladby Family Ties a Range Brothers, což diváci náležitě ocenili hlasitým skandováním.
Vystoupení provázel hlas Helen Mirren
Pak už byl čas na to, aby nastoupil sám očekávaný Kendrick Lamar. Jeho vystoupení začalo za tónů skladby United In Grief, která se přelila v interlude Savior, během kterého začali na pódium, na němž se nacházela velká krychle zatažená bílým závěsem, vycházet tanečníci. Hned v úvodu také zazněl hlas herečky Helen Mirren, která svými komentáři provázela v průběhu celého koncertu.
Bylo ale rozhodně cítit, že Lamar chtěl během koncertu upozornit především na své písně z nejnovější desky a staré hity nechat za sebou. Ačkoliv mnoho jeho nejslavnějších počinů, jako jsou Humble, Money Trees či Swimming Pools zaznělo, z velké části byla show složena spíše z novějších skladeb a i co se stopáže týče, starší skladby měl rapper tendenci zkracovat a nevěnovat jim tolik prostoru.
Jako by tím chtěl možná říct, že nové album, na kterém se zpovídá ze svých problémů, pro něj přináší jakousi terapii a minulost chce nechat za sebou. A to i přesto, že právě album DAMN z roku 2017, jež sám Lamar údajně s odstupem času nemá příliš v oblibě, mu vyneslo nejen status jednoho z celosvětově nejuznávanějších interpretů na poli hiphopu, ale i Pulitzerovu cenu.
Rapová terapie
Terapií byl i samotný koncert, což odpovídalo konceptu jeho nejnovějšího alba Mr. Morale & The Big Steppers, na němž Lamar sdílí témata, jako je těžké dospívání v kalifornském Comptonu, cancel culture či tlak, který na něj dopadl poté, co se stal celosvětovou superstar.
Celá show začala slovy terapeutky, která Lamara pobízela k tomu, aby publiku řekl všechno a odhalil své nitro a traumata, na což poté navázala performance skladby N95, již místo Lamara zarapoval jeho avatar, který měl poukázat na to, že právě u hvězd Kendrickova formátu lidé často vidí pouze nějakou schránku, ale samotné nitro umělce a jeho osobní trápení jsou snadno přehlédnutelné. Přímým odkazem na terapii pak byla skladba Father Time, kterou Lamar předvedl z terapeutického křesla.
Show byla také významně postavena na storytellingu, kdy se – ať už v textech, tak i v samotných vizuálních instalacích – prolínaly emoce a příběhy. Například během skladby We Cry Together byla na plátně za rapperem stínohra hádajícího se páru, během jiného songu pak Kendrickův stín zasahovaly šípy. Část vystoupení se pak také odehrávala na jiné straně pódia, kde se Lamar nejprve nechal zavřít do skleněné krychle, v níž pobýval v období pomyslné karantény, jelikož mu vyšel pozitivní test na covid, a zarapoval skladbu Alright, jíž vyjádřil povzbuzení ohledně všech současných světových problémů, později pak za tónu písně Mirrors v krychli vzlétl nad pódium.
Kendrick nepochybně ukázal, že i přes svůj drobný vzrůst je umělec, který má ohromné charisma a dokáže ohromit a roztančit i tisícový dav. Na rozdíl od mnoha svých kolegů rapperů také během své dvouhodinové show téměř všechny texty odcitoval a příliš nepoužíval playback, a ukázal tak, že je skutečným profesionálem, jenž možná není na první pohled tak výrazný, jako někteří jeho souputníci, ale na poli rapu se mu málokdo může rovnat.
Divákům neřekl nic, vizuálem ohromil
I přesto, že Lamar nepochybně komunikoval s publikem prostřednictvím svých textů a dokonale secvičeného vystoupení, kde každá skladba jasně popisovala určitou emoci, neměl za celý koncert potřebu se mezi jednotlivými písněmi s publikem spojit a něco mu sdělit. Ačkoliv opačné případy, kdy si umělec ze své show udělá motivační seminář a místo hudebního zážitku, za kterým koneckonců lidé přišli, naservíruje jen kanonádu prázdných řečí, nejsou ideální, úplná absence jakéhokoliv dialogu mezi umělcem a publikem je také poněkud neuspokojivá.
Kromě verbálního distancu, který si Lamar se svými fanoušky během koncertu držel, se mu však nedá naprosto nic vytknout. Show byla krásně vizuálně zpracovaná, prostory O2 areny nabídly dostatečný prostor velké stagi, kde se neustále proměňovala světla, Lamar se nad arénou chvílemi vznášel ve skleněné krychli a pohrával si i s projekcemi a stíny.
Vizuálu jistě pomáhali i tanečníci, kteří celou show posunuli na úroveň opravdu světového formátu. K tanci se ostatně měl i samotný Lamar, který někdy secvičeně tančil přímo s taneční company a někdy se jen tak sám ve svém tempu pohupoval do rytmu. A společně s Kendrickem a jeho crew tančila i celá O2 arena, kde se v hloučcích pod pódiem rozjely nejen rozsáhlé moshpity, ale i menší skupinky lidí, kteří si mezi sebou dávali taneční battle.
Ať už svou hudební genialitou, precizností, či celým vizuálem akce však Lamar Praze ukázal, jak má vypadat pořádná rapová show, která je doladěná do nejmenšího detailu a odporuje předsudkům, že hiphopoví umělci pouze zmatečně pobíhají po stagi ve vytahaných džínech a zběsile křičí o drogách a zbraních.
Ačkoliv živé vystoupení s Lamarovým nejnovějším albem je poněkud riskantní, jelikož skladby, které se na něm objevují, nejsou rozhodně písně, jež by bouraly kluby jako jeho předešlá tvorba, náročné texty na koncertech možná pomáhají mnoha lidem odkrývat svá traumata a vypořádávat se s vnitřní bolestí. A k tomu se navíc ještě potěšit z hudebního zážitku a podívané, která je nebude ani minutu nudit.
