Článok o ceste Lie Thomasovej a o kontroverznej účasti transžien v športe.
Lia Thomas se letos na jaře stala první transgender sportovkyní, která vyhrála národní univerzitní šampionát. Třiadvacetiletá plavkyně ale k titulu neměla snadnou cestu. Než se rozhodla podstoupit hormonální terapii, bojovala s depresemi a sebevražednými myšlenkami. Jednoduché to nemá ani nyní. Účast trans žen v závodech totiž stále vzbuzuje kontroverze a otázky, zda je férová, nebo není.
Lia Thomas: Dřív jsem to nebyla já
Narodila se v roce 1999 v Texasu, plavání si zamilovala už ve čtyřech letech. Na středoškolských plaveckých šampionátech se jí tehdy ještě v chlapecké kategorii podařilo dosáhnout na šesté místo za Westlake High School. V roce 2017 začala navštěvovat Pensylvánskou univerzitu. Soutěžila sice v mužských týmech, sama ale věděla, že se v mužském těle trápí.
„Vůbec jsem se necítila jako kluk. Nebyla jsem to já,“ řekla Lia Thomas v pořadu Good Morning America letos v květnu, kdy po dlouhé době prolomila mlčení a vyjádřila se přímo na kameru. Dodala, že než se odhodlala ke změně, trpěla depresemi a měla sebevražedné myšlenky.
S členy mužského plaveckého týmu na vysoké škole se sice rychle spřátelila, v hlavě ale neustále bojovala se svou identitou. Na internetu si četla o příbězích trans žen, a na univerzitě dokonce vyhledala tamní trans mentorku. Poprvé mluvila s někým, kdo zažíval stejné pocity jako ona. „Bylo to jako zrcadlo, jako bych najednou viděla vše, co jsem sama cítila. Všechno začalo dávat smysl,“ vzpomínala během rozhovoru pro Sports Illustrated (SI).
Nedlouho poté se svěřila i rodině, staršímu bratru Wesovi a rodičům. Manželé Bob a Carrie Thomasovi už předtím tušili, že se jejich dítě trápí. Když jim Lia řekla, že je ženou, podpořili ji. „Udělali bychom cokoli, aby Lia zůstala součástí rodiny, za žádných okolností jsme nemohli dopustit, abychom ji ztratili,“ uvedl později Liin otec.
Rodiče jí pomáhali i se změnou jména. Matka Carrie přišla se jménem Lia a plavkyně si sama jako druhé jméno vybrala Catherine – tak se za svobodna jmenovala její matka. Na začátku roku 2020 začala vystupovat jako Lia Catherine Tomas. „Svým způsobem to bylo znovuzrození. Poprvé v životě jsem se cítila spjatá se svým jménem a s tím, kdo jsem. Jsem Lia,“ řekla pro Sports Ilustrated. To ale bylo v roce 2020. K tomu, aby mohla jako Lia Thomas také závodit, vedla mnohem delší cesta.
Cesta do ženských soutěží
Přestože sama před sebou a svými rodiči už fungovala jako Lia, do plaveckých závodů stále nastupovala za mužský tým. Tam sice vytvořila několik osobních rekordů a na Ivy League (sportovní sdružení osmi elitních soukromých univerzit na severovýchodě Spojených států) se umístila na předních pozicích včetně těch medailových, cítila se ale mizerně.
„Bylo to depresivní. Dospělo to až do bodu, kdy jsem nemohla chodit do školy. Špatně jsem spala, některé dny jsem zase nemohla vůbec vstát z postele. Věděla jsem, že to takto dál nejde a musí se to vyřešit,“ uvedla, jak v roce 2019 začala další velká změna v jejím životě.
Hormonální substituční terapii (HRT) totiž dlouho odkládala. Národní vysokoškolská atletická asociace (NCAA) změnu pohlaví nezakazovala, jedním z Liiných snů ale bylo startovat na univerzitním mistrovství NCAA. A měla obavy, že terapie by mohla její plaveckou kariéru ukončit. Věděla, že režim ovlivní její tělo, že nebude tak silná a že se všechno v mnoha směrech změní. „Šla jsem do hormonální terapie s tím, že už možná nebudu plavat. Ale chtěla jsem prostě žít svůj život,“ říkala.
S HRT začala v květnu 2019. Negativní pocity ji brzy opouštěly. Cítila se dobře a zdravě a věděla, že závodního plavání se nevzdá. A především, že se ho chce účastnit už jako žena. Trenér ji stejně jako rodina podpořil, pravidla ale říkala, že než začne závodit v ženských kategoriích, musí hormonální terapie trvat alespoň rok.
Nejprve tedy stále nastupovala mezi muži, ale po svém – v dámských plavkách. V dalších měsících závodila méně a zvykala si na tělesné změny a pomalejší časy, kterých v průběhu léčby dosahovala.
Národní šampionát NCAA a první protesty
Přestože na svém těle cítila změny a dosahovala pomalejších časů, v porovnání s ostatními ženami byla stále extrémně rychlá. Na závodech v listopadu 2021 překonala univerzitní rekordy na 200 a 500 metrů volným způsobem. A to s výslednými časy, které překonávaly téměř každou plavkyni ve Spojených státech. V závodě na 500 metrů za ní nejbližší plavkyně zaostala o celých třináct sekund.
Osobní rekordy posouvala Lia i na dalších závodech. Začala si jí více všímat média a také lidé ze světa sportu. Liina účast v ženských závodech vzbuzovala rozporuplné reakce. Zatímco někteří jí vyjadřovali podporu, jiní neskrývali rozhořčení. Mezi nimi byla například sportovní trenérka Linda Blade. „Samozřejmě, že Lia Thomas překonává ženské rekordy. První tři roky v NCAA závodila mezi muži. To, co se děje, není správné,“ napsala na Twitter po jednom ze závodů, ve kterém Lia vytvořila univerzitní rekord.
Vše vygradovalo dopisem, který někteří rodiče dalších plavkyň anonymně poslali NCAA s žádostí, aby byla Lia Thomas prohlášena za nezpůsobilou pro soutěže žen. Argumentovali tím, že má Thomas oproti ostatním ženám díky pubertě náskok a že je vědecky dokázané, že trans ženy mají větší ruce, nohy i kapacitu srdce a plic. „V sázce je integrita ženského sportu. Vytvoří se tak precedent a spravedlnost v soutěžích žen v jakémkoli sportu bude ohrožena. To není v souladu se závazkem NCAA poskytovat férové prostředí,“ stálo v dopise. V anonymitě se začaly bouřit i některé ze soupeřek.
Jedna z plavkyň promluvila anonymně pro server OutKick. Serveru popsala, jak jsou ostatní závodnice na závodech rozrušené a brečí, protože vědí, že proti Lie Thomas nemají v závodech šanci. „Cítí se sklíčeně, protože bez ohledu na to, kolik hodin tréninku věnují, prohrají,“ řekla. NCAA přišlo ještě několik dalších žádostí, aby Liu z ženských závodů vyřadili. Diskutovalo se také o možných nových pravidlech pro transgender sportovce. Ta ale do konání univerzitního mistrovství vydána nebyla a Lia Thomas se ho mohla zúčastnit.
Nastoupila do závodu na 500 metrů volným stylem a na titul národní šampionky dosáhla s časem 4 minuty a 33,24 sekundy. Zapsala se do historie jako první známá transgender žena, která vyhrála plavecký šampionát NCAA. Stříbrná Emma Weyant, medailistka z olympijských her, za Thomas zaostala o 1,75 sekundy.
„To, že jsem tady a můžu se zúčastnit závodů, pro mě znamená úplně všechno,“ uvedla Thomas po závodě. Přestože nejbližší soupeřky Thomas podpořily a odmítly spekulace médií o tom, že by během medailového ceremoniálu protestovaly, debata o účasti transgender sportovkyň v ženských soutěžích pokračuje dál.
Debata o (ne)účasti trans žen v závodech
Chci ukázat trans lidem a trans sportovcům, že nejsou sami. Nemusí si volit mezi tím, kým jsou, a sportem, který milují.
Proti účasti Lii Thomas v ženských závodech se totiž ozvalo i několik známých osobností. Mezi nimi například bývalá profesionální tenistka a jedna z nejlepších hráček historie Martina Navrátilová. Osmnáctinásobná grandslamová vítězka viní především NCAA. „Není to fér a myslím si, že by Lia s ženami závodit neměla. Ale dělá jen to, co jí umožňují pravidla NCAA. To, co se musí změnit, jsou pravidla,“ uvedla v rozhovoru pro News Nation. NCAA prý v tomto směru nedělá žádné kroky a řešení stále oddaluje. V budoucnu by podle ní měla existovat otevřená kategorie pro všechny a samostatná kategorie pro ženy.
Podobně se vyjádřila také Caitlyn Jenner, která sama prošla tranzicí a ještě jako muž se věnovala atletice. Jenner uvedla, že Lia Thomas není právoplatnou vítězkou univerzitního závodu. „Není to nic transfobního ani anti-trans, je to selský rozum,“ napsala na Twitteru. Pro ženský sport podle ní nejsou aktuálně nastavená dobrá pravidla.
Lia Thomas v médiích dlouho nevystupovala. Po vítězství na univerzitním mistrovství ale poskytla několik rozhovorů. „Věděla jsem, že proti tomu budou lidé protestovat. Ale já nepotřebuju něčí svolení, abych byla sama sebou a dělala sport, který miluji,“ řekla pro Good Morning America. Trans ženy podle ní ženský sport jako celek neohrožují. „Trans ženy jsou opravdu menšinou, pokud jde o sport jako takový. Pravidla NCAA týkající se trans žen existují už více než deset let. Za tu dobu jsme žádnou masivní dominanci trans žen neviděli,“ cituje slova plavkyně server ESPN.
Lia Thomas bude od podzimu studovat právnickou fakultu a plánuje se zaměřit na občanská práva a veřejný zájem. „Když jsem viděla všechny ty nenávistné útoky na trans práva ze strany legislativy, boj za práva trans lidí a rovnost je něco, co mě nadchlo a chci se tomu věnovat,“ řekla a dodala, že navzdory všemu, čím si prošla, by do toho šla znovu. „Mohla jsem tak dělat sport, který miluji, jako někdo, kdo opravdu jsem.“
Veřejná debata o transgender osobách je velmi složitá. Navíc je často protkána mýty, které se s problematikou pojí. Lidé, kteří procházejí tranzicí, neustále čelí předsudkům svého okolí, což jim už tak nepříjemnou situaci může ještě ztížit. Mylné představy často panují i ohledně transgender sportovců a sportovkyň. Jako stereotypní označil první otevřeně transgender sportovec NCAA Schuyler Bailar například argument, že transgender ženy mají oproti biologickým ženám výhody ve své tělesné konstituci.
Není podle něj fér, že v mužských sportech je tělesná rozdílnost oslavována, zatímco mezi ženami nikoli. Jako příklad uvedl Michaela Phelpse, který se do historie sportu zapsal jako jeden z nejlepších plavců. Kromě nesporného talentu mu k tomu pomohla i stavba jeho těla – dlouhý trup a rozpětí paží. Bailar uvádí, že zatímco u mužů takovou jinakost lidé obdivují, ženy jsou kritizovány, protože „nezapadají do představ o tom, jak by ideální žena a její tělo měly vypadat“.
