„Nedá se nic dělat, děvenko,“ řekl vrah a střelil mladou matku, která ho prosila o život. Toto jsou nejbrutálnější vrazi z Česka

I v České republice se najde několik desítek vrahů a recidivistů, kteří byli za své brutální činy odsouzeni k doživotí. Dnes ti přinášíme poslední díl seriálu Po stopách českých zločinců odsouzených na doživotí, v němž ti představíme poslední čtveřici nejbrutálnějších vrahů Česka.

„Nedá se nic dělat, děvenko,“ řekl Jaroslav Malý a střelil matku novorozence do hlavy

Už před první vraždou byl Malý sedmkrát souzen, a to především za výtržnosti, kterých se dopouštěl už na základní škole. Napadl průvodčího vlaku, urážel SNB a v 17 letech dostal první podmínku, když postřelil mistra vzduchovkou do břicha. Když ho pak soudkyně poslala na třicet měsíců do vězení, bral to jako křivdu a od té doby nemyslel na nic jiného než na pomstu.

Soudkyni i policistu, který byl u případu, chtěl zabít. V případě muže zákona se ale bál rychlého dopadení a soudkyni zachránilo život to, že Malému někdo řekl, že je již mrtvá. „Až teď, když jsem byl ve vazbě, jsem zjistil, že ta mrcha žije. I po těch třech vraždách bych jí šel zastřelit a vyvraždit rodinu,“ řekl později.

„Plánoval jsem, jak do jejího bytu vlítnu a vystřílím celou její rodinu, samozřejmě i s ní. Potom jsem chtěl dát na podlahu nebo na stůl svíčku a pustit plyn, aby to tam všechno vylítlo do vzduchu,“ stojí v protokolu. Malý se chtěl mstít, chtěl ublížit veřejně činným osobám, policistům, komunistům, ale věděl, že tento cíl je nereálný. Svou zášť se proto rozhodl vybíjet na nevinných. „Já jsem prostě musel někoho zastřelit. Sice sám jsem ještě nevěděl koho a kdy, ale byl jsem si jist, že to brzo musím udělat,“ uvedl u výpovědi. 

První vraždy se Malý dopustil 21. října 1986, když odjel do Prahy a v Bělehradské ulici si vytipoval bytovku, na jejímž každém patře byl pouze jeden byt. Na zvonku si pak podle titulu vybral svoji oběť, neboť se domníval, že právě komunisté mají titul a zazvonil.

„Vyšla asi padesátiletá paní. Hned jak otevřela, jsem zvedl revolver a asi ze vzdálenosti jednoho metru jsem ji střelil do hlavy. Ona se zvrátila a padla na záda do místnosti,“ popsal první vraždu Malý. V bytě se nacházel i její 71letý, vážně nemocný manžel, kterého Malý také střelil do hlavy. Obětem pak přelepil ústa kobercovou páskou, znovu je střelil do hlavy, byt vykradl a utekl. „Kdyby bylo v bytě pět osob, všechny bych je zastřelil,“ přidal k výpovědi.

Jen o týden později se Malý vydal do Ústí nad Labem, kde se dopustil další vraždy. Zazvonil na náhodný byt, v němž zrovna byla 24letá dívka, která přijela navštívit své rodiče. „Ihned, jak se objevila, jsem vystřelil. Mířil jsem na hlavu. Také jsem ji do hlavy trefil. Ona spadla, seděla v chodbičce na podlaze, opřena zády o zeď, z hlavy jí tekla krev a byla v bezvědomí,“ popsal třetí vraždu Malý. Žena se jen po pár minutách probrala a Malého začala prosit, aby ji nezabíjel, že má malé děti. Vrah byl však odhodlaný zabíjet. „Mrtvý nemluví, nedá se nic dělat, děvenko,“ řekl a ženu usmrtil dvěma výstřely do hlavy. 

Policie nezahálela a vraha takřka okamžitě dopadla. „Chcete vidět trojnásobného vraha, tak to jsem já,“ smál se Malý, když ho navštívili soudní znalci. Nějakou dobu pak strávil i v pražských Bohnicích, kde si ostatní buď dobíral anebo na ně slovně útočil. „Psychopatická osobnost. Má velice malý smysl pro realitu, k okolnímu světu je nepřiměřeně kritický, emočně labilní, má tendence k výbušnosti, není schopen soucitu, postrádá morální zásady, je těžce agresivní, má tendence k paranoidnímu zpracování situací,“ říkali o Malém odborníci.

Soudkyně Jaroslava Maternová případ Malého označila za nejpříšernější, se kterým se kdy setkala a brutálního vraha odsoudila k trestu smrti, k němuž nakonec nedošlo. „Chřupne vaz a je konec,“ smál se Malý, že to pro něj bude vykoupení.

Ani ve vězení však nenabyl klidu a v roce 1989 dohnal svého spoluvězně k sebevraždě. Nakonec se i on sám k sebevraždě uchýlil, avšak nikoli proto, že by svých činů litoval, ale proto, že měl revmatické potíže a bolesti, s nimiž nadále odmítal žít.