Je ťažké uveriť, že ešte na začiatku 20. storočia bolo možné vidieť v ZOO ľudskú bytosť.
Evoluce je dnes obecně přijímaným faktem. Ještě na začátku minulého století ale neměli vědci zcela jasno v tom, jak vznik a vývoj člověka chápat.
Došli tak k nešťastné teorii, která byla krátkozraká a vědecky nepodložená. Nazvali ji sociální darwinismus.
Její autoři tvrdili, že Darwinem představené „přežití nejschopnějších“ nefunguje jen v přírodě, ale i v lidské společnosti.
Podle nich si nebyly lidské bytosti rovny. Některé rasy byly považovány za méně vyvinuté a geneticky spřízněné spíše s primáty než lidmi.
Z dnešního pohledu zavrženíhodná myšlenka měla tehdy širokou podporu mezi vědeckou obcí a ublížila mnoha lidem.
Jedním z nejsmutnějších příběhů je ten, který si prožil Ota Benga, Pygmej ze Svobodného státu Kongo.
Narodil se v roce 1881 a dlouhá léta žil prostým a poklidným životem v lesích u řeky Kasai.
Jednoho dne, když byl zrovna na lovu, na jeho vesnici zaútočila jednotka Force Publique belgického krále Leopolda II., která byla ustanovena za účelem podrobení domorodců a obsazení jejich teritoria.
Když se Ota Benga vrátil, nalezl svoji ženu a celou rodinu zmasakrovanou. Sám byl posléze lapen otrokáři.
Ti jej prodali americkému obchodníkovi a badateli Samuelu Phillipsovi Vernerovi za půl kila soli a hromádku oblečení.
Verner byl do Afriky poslán pořadateli expozice St. Louis World's Fair, aby dovezl „všechny druhy divochů“. Ti měli být v duchu sociálního darwinismu na výstavě představeni jako živý důkaz evolučního vývoje.
Po převozu do Ameriky byli Pygmejové prezentováni jako nejprimitivnější vývojová větev a Ota Benga si získal obzvlášť velkou pozornost publika a novinářů – v důsledku kmenového rituálu měl vybroušené zuby do špiček a na jeho jmenovce stálo, že jde o kanibala.
Afričany si denně chodily prohlédnout tisícovky lidí. Mnohokrát musela zasahovat policie, neboť dav návštěvníků vykazoval nevybíravé chování – vystavovaným lidem se smál, házel po nich odpadky a několikrát je napadl.
Takové chování bylo v přímém kontrastu s přijetím, kterého se Verner dočkal v Africe. Tam jej přivítali tancem, zpěvem, dary, jídlem a palmovým vínem.
Ve Spojených státech se Pygmejové krom posměšků veřejnosti dočkali i řady testů, které měly dokázat, jak barbarští jsou. Byla jim změřena inteligence běžnými testy, z nichž pochopitelně vyšli velmi špatně a vědci jejich inteligenci posadili na roveň paleolitu.
Doktor Verner se zavázal, že Afričany po konci expozice doveze domů a také tak učinil. Ota Benga se znovu zařadil ke kmeni Batwa a brzy po příjezdu se znovu oženil. Jeho novou manželku však uštknul had a na otravu krve nakonec zemřela.
Mladý muž byl nyní bez jakýchkoli rodinných vazeb, jeho příbuzní byli zmasakrování nebo prodáni do otroctví a jeho kmen jej ostrakizoval a hleděl na něj kvůli jeho americkému angažmá s nedůvěrou.
Rozhodl se tedy na čas vrátit do Spojených států s Vernerem, který si z pobytu v Africe vezl ulovená zvířata a artefakty, které chtěl prodat do muzeí.
