Tsunami na voľnom mori vyzerá ako každá druhá vlna. Výška stúpa až pri pevnine. Čo je príčinou a spúšťačom?
Zemi ročně zasáhnou desítky vln tsunami. Jen některé z nich ale vykazují sílu, která má moc zničit vše, co se jí postaví do cesty. Obvykle přežijí pouze palmy, které jsou díky svým dlouhým holým kmenům na podobné katastrofy poměrně dobře připraveny. Když se ale příroda rozhodne vyslat něco takového, existuje jinak jen málo prostředků, jimiž je možné se bránit. Nejjednodušší a nejúčinnější je utíkat. Jenže voda je velmi rychlá. Zejména v podobě tsunami. Ty se na volném oceánu pohybují až rychlostí 970 km/h (při nárazu na pobřeží kolem 35 km/h), což se rovná rychlosti tryskového letadla. Jen pro srovnání – běžná rychlost vln vyvolaných větrem je přibližně 97 km/h.
O tsunami mluvil už Thúkydidés
Prvním, kdo spojoval tsunami se zemětřeseními, byl údajně řecký historik Thúkydidés (460–396 př. n. l.), který své poznatky zveřejnil v díle „Historie Peloponéské války“. A nemýlil se. Současní odborníci skutečně potvrzují, že za vznik vln tsunami je nejčastěji odpovědné zemětřesení. V řadě za ním potom následuje rychlá změna atmosférického tlaku, sopečná erupce, sesuv půdy nebo dokonce pád meteoritu. Podle některých vědců právě pád meteoritu vyvolal tsunami, které před více než 3,5 miliardami let zničily veškerý tehdejší život na zemi. Existují zmínky, které uvádí výskyt tsunami před 4 000 let v Číně.
Pád asteroidu spustil sérii vln o výšce 180 m
Další tsunami, které způsobily katastrofu nebývalých rozměrů, zasáhly podle odborníků naši planetu 4 800 let po pádu asteroidu. Jedna vlna prý měřila plných 180 metrů. Dokážeš si to vůbec představit? Že se proti tobě najednou valí neprostupná vodní masa? Tsunami totiž nevypadá jako běžné vlny – neláme se, ale valí se přímo dopředu jako vodní stěna.
Oproti běžným vlnám způsobeným větrem, které tlačí vodu pouze na povrch, ovlivňují tsunami celý vodní sloupec – ode dna až po povrch. Právě v tom tkví mimo jiné jejich zákeřná síla. Někteří geologové se domnívají, že právě zde leží tajemství dávných mytických tragédií, jako je biblická Potopa, rozestoupení vody u Rudého moře při útěku Izraelitů z Egypta nebo zničení Mínojské civilizace na ostrově Kréta. Zrovna sem totiž podle všeho udeřila tsunami, a to v roce 1530 př. n. l.
Vlnový vlak
Mezinárodní termín pro vlny ohromné velikosti vznikl spojením dvou japonských slov „tsu“ (přístav) a „nami“ (vlna). Doslovný překlad by tedy zněl „vlny v přístavu“. Což je velmi trefné. Ve skutečnosti se totiž nejedná o jednu vlnu, nýbrž o sérii několika za sebou jdoucích vln. Pauza mezi nimi se nazývá „vlnové období“, které může mít různou délku – od pouhých několika minut až po dvě hodiny.
Platí přitom, že nejsilnější nebývají první vlny, ale většinou pátá až šestá. Zajímavé je, že v nejhlubších částech oceánu bys je zřejmě ani nepoznal. Problém s tím mají i námořníci. Ti často netuší, že vlnky o výšce 1–3 cm se u pobřeží změní v gigantické vodní masy, které přináší zkázu a utrpení. Tsunami přitom dokáže udržet energii po poměrně dlouho dobu a cestovat mezi oceány. V takových případech už hovoříme o „zaoceánské tsunami“ nebo „teletsunami“.
Někteří vědci předpovídají, že k mega tsunami vlnám, vysokým přes 30 m, by v budoucnu mohlo dojít nejen na Kanárských ostrovech, ale že by přes Atlantský oceán mohly rovněž zasáhnout americká pobřežní města jako je New York, Boston a Miami. V roce 1958 takové neštěstí na Aljašce spustila lavina. Nejvyšší vlna měřila plných 534 metrů. Zázrakem bylo, že zemřeli jen dva lidé.
Smrt ve vlnách
Dlouhé „vlnové období“ bývá údajně častější příčinou úmrtí než pomalý úprk. Po zásahu tsunami se totiž lidé často až moc brzy vrací na pobřeží, aby někomu pomohli nebo aby zkontrolovali stav domova zasaženého vodní masou. To se ale většinou stává osudným, když se vlnové období nachýlí ke konci a přinese další zkázu v podobě další ohromné vlny. Ta může mít až 30 m (jako např. desetipatrová budova). Výšku vlně dává voda stahující se z břehu. Jak se totiž tsunami blíží k mělké vodě u pobřeží, zpomaluje a všechna voda se vytahuje nahoru. V praxi to vypadá tak, že moře začne ustupovat a pobřeží se prodlužuje.
Údiv nad tímto jevem se stal osudným obyvatelům portugalského Lisabonu, který v roce 1955 zasáhlo velké zemětřesení. Lidé mysleli, že se zachrání útěkem na pobřeží, což se ukázalo jako velká chyba. Stihli si všimnout, jak se moře vzdaluje od břehu a několik minut poté dorazila tsunami, v níž nalezlo smrt 90 000 z nich. Jako prostředek úniku také lidé často užívají svá auta. Potom ale uvíznou v zácpě nebo jim cestu pryč zahradí jiná překážka. Proto odborníci doporučují unikat pěšky, ideálně vyšplhat na nejvyšší objekt v okolí. Pokud by tě tsunami zasáhla na volném moři, neměl bys plavat, ale nechat se nést objektem, kterého se chytíš. Pokud se v tvém okolí ovšem nějaký zrovna vyskytuje.
V ohnivém kruhu
Tsunami se nejčastěji vyskytují v Tichém oceánu, kterému se proto přezdívá „ohnivý kruh“. V průběhu posledních 2 000 let si zde vyžádaly bezmála 500 000 obětí. Snad právě proto má jako jediný z oceánů právě ten Tichý integrovaný nadnárodní výstražný systém tsunami. Jednou z nejvíce postižených zemí světa je Japonsko, v těsném závěsu za ním pak Havaj. Tu podle všeho ničivé tsunami zasáhnou v průměru jednou za 7 let, s menšími tsunami se ale potýká až jednou ročně. Kalifornie, Oregon a Washington jsou na tom o poznání lépe – ničivé tsunami je zasahují přibližně jednou za 18 let.
Rok 1883 – 360 000 mrtvých
Tsunami vysoké kolem 40 m (u pobřeží) se po výbuchu sopečného ostrova Krakatoa v Indonésii šířily celým světem. Vyžádaly si až 360 000 obětí.
Rok 1964 – 120 mrtvých
Zemětřesení o síle 8,4 Richterovy stupnice zasáhlo v březnu 1964 západ USA a Kanady. Jednalo se snad o nejnákladnější tsunami, protože způsobené škody se vyčíslily až na 106 milionů dolarů. Ve vlnách vysokých přibližně 6 m nalezlo smrt 120 lidí.
Rok 2004 – 228 000 mrtvých
Tsunami, které roku 2004 udeřilo v Indickém oceánu, mělo za následek kolem 220 000 úmrtí. Nejednalo se přitom pouze o místní obyvatele, ale i o turisty, kteří na jihovýchodním pobřeží Asie trávili vánoční dovolenou. Příčinou bylo zemětřesení, které údajně vytvořilo více energie než všechna zemětřesení, která naši planetu dohromady zasáhla za posledních 25 let. Ačkoliv to odborníci již dříve doporučovali, před rokem 2004 se v Indickém oceánu nenacházel žádný systém, který by mohl varovat před blížící se katastrofou.
Rok 2011 – 10 000 mrtvých
Kvůli sériím ničivých tsunami mělo Japonsko před rokem 2011 ten nejmodernější a nejdražší varovný systém. Ani tak ale nedokázalo zabránit katastrofě, která přišla 25. března 2011, jak jinak než od moře. Tsunami si v tomto případě vyžádala 10 000 obětí, 2 755 zraněných a 17 440 pohřešovaných. Tsunami předcházelo páté největší zemětřesení od roku 1990 a jeho následky jsou dle odhadů označovány za nejdražší katastrofu v dějinách. Evakuováno bylo více než 180 000 lidí a byly poškozeny hlavní chladící systémy a generátory v jaderném komplexu Fukušima Daiiči.
