Stále na cestách a stále online. Veronika nám prezradila niekoľko cestovateľských tipov.
Blogerka, youtuberka, cestovatelka, digitální nomádka a propagátorka ekologicky šetrného nakládání s odpadem. To vše se skrývá pod slupkou energické a pozitivně naladěné osobnosti Veroniky Šubrtové alias Weef. Ta nám prostřednictvím blogu Weef's world i svému YouTube kanálu předává zkušenosti spojené s krátkodobým i dlouhodobým cestováním a pracováním online. Pokud vás tedy zajímá, jak tyto dvě věci skloubit, jaká to přináší úskalí nebo co můžete dělat pro to, abyste nezatěžovali planetu zbytečným odpadem, rozhodně si nenechte ujít náš rozhovor.
Weef, ty sama můžeš nejlépe našim čtenářům přiblížit kdo jsi, kde právě jsi a co děláš...
Právě teď se nacházím v Lisabonu, kam jsem se na nějakou dobu před pár týdny přestěhovala. Po 3 letech cestování jsem se potřebovala na chvíli hodit do klidu a usadit. Přenášení krosny, ve které jsem měla svůj život, neustále mezi novými domovy už začalo být náročné. Tím se tak nějak dostávám k tomu, co dělám. Díky práci online si můžu dovolit cestovat a bydlet tam, kde se mi zrovna líbí. Kromě mých online aktivit pro klienty, což je stavba WP webů, poradenství ohledně sociálních sítí, natáčení videí, jsem travel blogerkou již na poloviční úvazek. Píšu a natáčím o cestování a o mých krocích pro čistší planetu.
Co vlastně znamená přezdívka Weef?
Uf, když si to hodíte do Googlu, docela se zasmějete. (směje se) Na význam přezdívky jsem přišla až ex-post. Weef vznikla na základě rodiny a přátel. Začalo se mi říkat kvůli bratranci Wewe, protože neuměl moje jméno jako malej prcek vyslovit. Kamarád na mě pak jednou zavolal místo Wewe Weef a mně se to zarylo pod kůži. Od té doby jsem Weef.
Při sledování tvých videí nebo postů na Instagramu si říkám, jak je možné skloubit práci a cestování. Ty totiž často vyjíždíš za hranice na poměrně dlouhou dobu. Jak to děláš?
Pojí se to, jak jsem již zmínila s prací, kterou dělám. Díky tomu, že jsem se rozhodla věnovat se práci online, je možné ji dělat na dálku. Vlastně hned ze začátku jsem si to tak nastavila. Klienti o tom vědí. Často se ani nevidíme fyzicky – jen přes online hovor. Jedná-li se o dlouhodobé zakázky, vidíme se s nimi při mé návštěvě Prahy. Skloubit ale cestování a práci není žádný med. Ze začátku člověk hledá metody, jak to uchopit, co na něj platí a tak podobně. Protože, co si budeme, podnikání na sebe samého s sebou nese kromě výhod i odříkání a disciplínu. Je důležité najít rovnováhu, být na sebe přísnější v dodržování termínů a pak to funguje. Tak si můžu klidně ve 12 zaklapnout a jít si dělat, co jen mě v dané zemi napadne.
Digitální nomádství se zdá být trendem dnešní doby. Jaké jsou nabídky nebo možnosti práce, která takový způsob života umožňuje? Co všechno můžeme dělat, abychom vydělávali prací přes internet?
Těch možností je nespočet. Obecně bych asi jen na začátek chtěla říct, že to není pro každého. V tuto chvíli je to jistojistě trend, který se bude dostávat víc a víc do popředí i ve firmách. Už teď existuje mnoho firem, které zaměstnávají lidi na dálku – ti pracují tzv. remote. Pokud se ale budeme bavit o jednotlivci, který by chtěl svůj život stočit kolem cestování a skloubit s tím práci, bude se jednat v podstatě o několik možností. Buď se může zaměřit na práce, které mu tuto skutečnost umožňují, kupříkladu správa sociálních sítí, focení, ať už na místě v zahraničí na zakázku, nebo prodej fotografií online, práce redaktora/ky, blogera/ky (což je samozřejmě ne vždy full time a je to opravdu fuška), kódování, stavba webů, vytváření grafiky, překládání. Další možnosti jsou spíše podnikáním. Může jít o prodej vlastních digitálních produktů, jako jsou třeba e-booky, nebo můžete nastartovat byznys, který budete řídit i ze zahraničí a v ČR nebo kdekoli jinde na to budete mít lidi. Toto téma je dost žádané, vytvořila jsem na něj video, které najdete u mě na blogu.
Existují nějaké webové stránky, které tento druh práce přímo nabízejí?
Pokud bychom se bavili o zakázkách, super web je například Freelancer.com, Upwork.com. Z českých pak Easytask.cz nebo třeba Navolnenoze.cz.
Dá se práce a objevování cizí země vůbec dobře skloubit? Není to tak, že člověk stejně jen celou věčnost sedí u počítače a na to objevování vlastně nakonec nemá tolik času?
K tomu se dá lehce sklouznout, proto je nezbytné najít rovnováhu a umět sám se sebou pracovat. Produktivita, prokrastinace, vůle – to je něco, co potká podle mě každého, kdo začne pracovat na sebe. I na toto téma jsem se hodně rozpovídala v jednom z posledních videí. Nicméně dá se to, určitě. Záleží samozřejmě, do jaké míry už víte, co vaše práce obnáší, jste v ní zběhlí a tak podobně. Já třeba teď stavím vlastní e-shop, učím se dost nového, takže u počítače sedím víc.
Ty sama v takovém způsobu života vidíš budoucnost, nebo je to spíše jen dočasné využití toho, co ti teď cestování a mládí nabízí?
Můj cíl je se cestování věnovat na plný úvazek a spojit ho tedy s blogem, videem, vlastními produkty, eventy a tak podobně. To mě nejvíce naplňuje. Společně s tím se určitě budu věnovat stavbě webů na WP. Neskutečně mě to baví a je tam stále co se učit – což je pro mě důležité. Není to podle mě o mládí. I když z komfortu se lépe vykračuje mladému člověku, o tom žádná.
Jaký je tvůj aktuální cestovatelský sen? Máš takový?
Nevím, co si pod tím tak úplně představit. Mě baví hledat nová místa, chutě, kultury. Je pořád co objevovat. V nejbližší době se chystám do Splitu na advent, pak na hike do Tater, byla jsem pozvaná do Rakouska a pak určitě na Azory. Tam chci oslavit narozeniny.
A z těch míst, která jsi už navštívila, které je vyloženě srdeční záležitostí a doporučila bys nám ho?
Na tuto otázku se mi těžce odpovídá. Na každém místě je něco, co mi přirostlo k srdci, čím mě okouzlilo. Byla jsem nadšená z městečka Ronda ve Španělsku. Je to malé město tyčící se na skále, kolem které si můžete vyjít na procházku. Zároveň tou skálou vede řeka a vytváří to tak docela hlubokou soutěsku. Pokochat se opět můžete na blogu. Hodně mě bavilo Maroko, konkrétně Vysoký Atlas a oázy. Dech mi vyrazily taky naposledy Dolomity v Itálii, kam jsem vyrazila na road trip s přáteli.
Jak často cestuješ sama nebo jen s kamarádkou? Cítíš se i tak bezpečně?
Většinu cest na delší dobu podnikám s přítelem, protože to pro nás vlastně znamená cestování. V případě týdnu nebo dvou se ráda vydám i sama, s kamarádkou či dvěma. Strach nemám. Chápu, že poprvé se člověk může bát vycestovat, ale řekla bych že je to spíše strach z neznáma a případně strach na základě „jedna paní povídala“. Není se čeho bát. Cestování osamotě vás naučí poprat se se situací, vyřešit ji, seznamovat se s lidmi a tak dále.
A co stopování? O tom ve společnosti koluje spoustu, řekla bych, až urban legends, jak je to pro ženy nebezpečné a podobně. Setkala ses v tomto případě se situací, kdy jsi třeba tušila, že je něco špatně?
Stopování jsem na další dobu absolvovala zatím jednou v rámci závodu LowCost Race. Cestovaly jsme ve dvou přibližně deset dní po celé Evropě s krosnou na zádech. Byla to skvělá zkušenost. Cítila jsem se bezpečně, až na jednu situaci, kdy se mi nezdál řidič a jeho kamarád, jelikož na mě jistým dojmem působili, ale vše proběhlo naprosto bez problému. Určitě je na místě dát na sebe, na svou intuici. Nicméně většina řidičů, kteří nás vezli, byli skvělí. Každý měl svůj vlastní příběh, který jsme díky společně strávenému času v autě sdíleli.
Co znamená spojení „míň věcí, víc zážitků“?
„Míň věcí, víc zážitků“ je heslo, kterým se řídím a které jsem do svého života začala kdysi postupně prolínat. Znamená to mít méně věcí, volit koupi především těch kvalitních, ať už jde o cokoli. Neutrácet peníze za zbytečnosti a více je investovat do zážitků a seberozvoje.
Bez čeho se tedy žena na cestách rozhodně obejde a naopak? Je známo, že odhadnout míru toho, co budeme na cestách potřebovat, není vždy zrovna jednoduché...
Určitě záleží na typu cesty a dané osobě. Nemám za cíl někomu diktovat, co mu na cesty stačí a šmitec. Každý má jiné potřeby. Nicméně minimum věcí v batohu velmi oceníte při přemisťování se z místa na místo. Cestujete-li do teplých krajů, určitě nepotřebujete horu oblečení, stačí pár kousků a využít možnost si věci na místě přeprat. U žen hodně váží kosmetika. Opět záleží na každé z nás, obecně ale doporučuji vozit si menší balení produktů, bez kterých se neobejdete. Kulmu a podobně bych spíš nechala doma. Věci, se kterými si nejste jistá, že je potřebovat budete a dají se v zemi, do které cestujete koupit, nechte doma. Taháte je akorát tam a zpátky a pravděpodobně je vůbec nevyužijete.
Předpokládám, že s tímto heslem souvisí i druhý koncept, který propaguješ a šíříš dál – myšlenka zero waste. Co si pod tím můžeme konkrétně představit?
Je to cesta, na které se člověk učí minimalizovat produkci odpadu. Denně nás obklopuje neskutečné množství obalů, věcí, které nepotřebujeme, využijeme jednou a vyhodíme a tak dále. Zero waste je životní styl, který se snaží ukázat, že lze to neskutečné množství odpadu, které skončí po každém z nás na skládkách, zmenšit nebo dokonce úplně škrtnout.
Jaké jsou tedy tipy pro to, abychom co nejvíce omezili produkci odpadu?
Nejjednodušší věc, kterou můžete udělat hned, je odmítat sáčky a igelitky v obchodě. Stačí si vzít vlastní tašku a do ní nákup naládovat. Existují super plátěné pytlíky na ovoce, zeleninu, pečivo – jídlu to v nich i víc sluší. Já plátěnky nosím pořád v báglu u sebe, takže kdykoli si vzpomenu, že chci něco koupit, mám je. Druhá věc je říkat ne na různé věci zdarma na různých akcích – přívěšky, propisky nebo jiné nesmysly, které vlastně nepotřebujete. V kosmetice má velký dopad výměna tampónků na odličování. Místo těch jednorázových si lze pořídit pár látkových, které po použití properete buď v ruce nebo pak naráz s prádlem v pračce. Když jsme u ženských věcí, tak velkou změnu u mne udělal taky menstruační kalíšek.
Myslíš si, že je vůbec ještě v silách lidstva tu současnou kritickou situaci v nakládání s odpadem nějak zvrátit? Vzniká sice několik povedených projektů, jako jsou například bezobalové prodejny, které už přemýšlí jinak, ale není na to už příliš pozdě?
Nikdy není pozdě. Myslím, že to teď bude více náročné, ale věřím, že to jde. Základ je, když každý začne u sebe. Stěžovat si, ukazovat si na jiné a bědovat, jaká je to hrůza – tím nijak nepomůžeme. Stačí, když se podíváme na sebe, jak můžeme pomoci, v čem jsme ochotní udělat změnu k lepšímu. Téměř vše, co nás teď obklopuje, vzniklo díky lidem. Věřím, že i ten nepořádek, který jsme udělali, zvládneme uklidit. Jen chtít.
Jaké ambice máš s blogem dál? Je něco, na čem teď usilovně pracuješ, na co se můžeme těšit?
Konečně jsem právě na zero waste začala mít více času, takže do něj se společně s cestováním opřu víc. Také teď pracuji na novém e-booku 26 změn, které mě osvobodily, kde sdílím své zkušenosti a myšlenkové pochody, které mě změnily a posunuly. Chci dál inspirovat ostatní k tomu, že to jde, když se chce, že méně je více a že každý musí začít u sebe. Zároveň s tím vznikl nový projekt pro cestovatele Wild Culture, který bude mít v květnu první akci pro veřejnost. Takový výlet s kapkou vědomostí. Do toho určitě z mé strany opět přibudou úklidové insta-meety a v online prostředí kurzy týkající se stavby webů a tak dále. Ale vše postupně, aby mi nepraskla hlava. (směje se)
Na závěr nám prosím prozraď jednu věc. Z videí i ostatních sociálních sítí působíš nesmírně pozitivně a přirozeně. Čím to je, že si dokážeš udržet tak přívětivý životní optimismus? Co je tvůj hnací motor?
Je to asi nastavením v hlavě. Když se vrátíme k tomu strachu, já se nových věcí nebojím, nestresuji se tím – není přece čeho se bát. Buď se to povede, nebo ne. To je celý! Život je hra a tak bychom to podle mě měli vnímat. Mám ruce, mám nohy, jsem tady a můžu přispívat do tohohle společného časoprostoru –co je víc?
Díky, Verčo. Přejeme mnoho dalších navštívených míst, skvělé zážitky a hodně úspěchů.
