Edmund Emil Kemper je sexuálně motivovaný sériový vrah, nekrofil a kanibal. Pojďme si projít život této stále žijící bestie.
Edmund Emil Kemper se narodil 18. prosince 1948 v Burbanku v Kalifornii. Jeho matka se jmenovala Clarnell Stage a jeho otcem byl Edmund Emil Kemper Jr. Hoch byl už od nízkého věku vysoce inteligentní a jeden z testů mu vyměřil dokonce IQ ve výši 136. Nicméně, ani vyšší mozková kapacita mu nezabránila v jeho sklonech k sociopatii. Od dětství mučil a zabíjel zvířata, prováděl bizarní sexuální rituály s panenkami jeho sestry a prohlásil, že v rámci lásky ke svojí učitelce by ji musel zabít, aby získal její polibek. Jedním z hlavních určovatelů Edmundovy nepřirozené nátury byla jeho matka, která svého syna často ponižovala a nadávala mu a častokrát ho nechávala spát zamčeného v suterénu ze strachu, že by ukájel své touhy na svých sestrách. Trpěla hraniční poruchou osobnosti, která eskalovala právě v násilí vůči malému Edmundovi.
Jeho rodiče měli navíc velmi bouřlivé manželství. Rozešli se, když bylo Edovi devět let a o čtyři roky později se rozvedli oficiálně. Ve svém novém domě v Montaně, kam se odstěhovali po rozvodu, pak přežíval pod tlakem matky a svých sester. Všechny navíc znepokojovala Edmundova výška, která se zastavila na neuvěřitelných 2,1 metrech. Ne, že by se jeho rodiče nesnažili ho jakž takž vychovávat, ale s Kemperem to bylo obtížné. Měl nepřiměřený strach, že ho ostatní chlapci fyzicky napadnou, kvůli čemuž nebyl schopný udržet si jakékoli přátelské vztahy se svými vrstevníky. Nebyl schopný hodit za hlavu bolest, kterou mu způsobil rozvod rodičů. Od útlého věku pak krom již zmíněného ubližování zvířatům trpěl fantaziemi, v nichž se mísilo násilí se sexem. Clarnell ho považovala za nezvladatelného a navíc měla sama spoustu potíží se svojí psychickou poruchou, byl tedy poslán do Los Angeles za otcem a nevlastní matkou. Jejich reakce však byla pro chlapce další pověstnou kudlou do zad. Otec i nevlastní matka brzy zjistili, že s Edmundem něco není v pořádku, namísto patřičné snaze synovi pomoct s jeho problémy ho znovu odsunuli. Nový domov si Edmund Kemper našel u Maude a Edmunda Kempera seniora, na jejich sedmnáctiakrové farmě v Kalifornii. Babičce a dědovi byl svěřen do péče během vánočních svátků v roce 1963.
E. E. Kemper III.
Nebyl potěšen skutečností, že se ho vzdali oba rodičové a ponechali ho u prarodičů na farmě. Zvláště, když skončily prázdniny a Edmund byl nucen dále docházet do školy. Ale zdálo se, že udělal alespoň malý pokrok. Jeho učitelé na Sierra Joint Union High School v blízkém Tollhouse ho považovali za tichého a mírného hocha. Nedělal žádné problémy, měl průměrné známky a i přes jeho nezvyklé rozměry na sebe nepřitahoval zbytečnou pozornost. V domově prarodičů byla situace napjatá, ale snesitelnější než v domě matky či otce. Považovali ho za mírně narušeného, stejně tak jako jeho rodiče, ale Ed se dokázal zabavit se psem a puškou ráže .22, kterou dostal od Kempera seniora. Chodil po lese a střílel králíky a ptáky, což byla činnost, která pravděpodobně absorbovala agresi, jež se zatím skrývala uvnitř něj. Na konci školního roku se vrátil do domů své matky a svých sester v Montaně, údajně aby zde strávil prázdniny. Do dvou týdnů byl však zpátky na farmě.
Od jeho návratu si Maude Kemper všimla, že se jeho psychický stav výrazně zhoršil. Zdálo se, že je více mrzutý, krutý a kvůli prázdninám a absenci jakýchkoli přátel byl stále jen na farmě. Edmundův vztah k prarodičům se propadl na samotné dno. Babičku začal považovat za zbytečnou kobylu a dědu za otravného staříka. Jeho násilné fantazie se navrátily, tentokrát však v hlavní roli figurovala babička Maude. Míříval na ni zpoza okna svoji puškou a přemýšlel nad tím, jaké by to bylo ji zabít. Vzhledem k tomu, že napětí na farmě rostlo, babička začala být podezřívavá a nervózní. Když odcházela z domu, brávala si pistoli ráže .45, která patřila jejímu muži sebou, ze strachu, že by se dostala do rukou Edmundovi. Varovala ho, aby se jí nedotýkal, čímž mu dala najevo nedůvěru, což si Ed vyložil jako těžkou urážku a celé léto v něm pak narůstal vztek.
Clarnell Stage, maminka k pohledání
Dne 27. srpna 1964 seděl Edmund u kuchyňského stolu s Maude, která se probírala stránkami z dětské knihy, kterou psala. Když vzhlédla, všimla si, že Edmund má podivný pohled a děsivý výraz, který už viděla mnohokrát předtím. Zneklidnilo ji to a řekla mu, aby toho okamžitě nechal. Po chvíli Ed zvedl svoji pušku, hvízdl na psa a prohlásil, že si jde zastřílet do lesa. Maude ho varovala, aby nestřílel po ptácích a vrátila se znovu k práci na knize. Edmund se po odchodu z domu otočil a pozoroval babičku prosklenou částí dveří. Byla zády k němu, když zdvihl pušku a zamířil na její hlavu. Vystřelil a pozoroval, jak se Maude hroutí na židli. Pak ji ještě dvakrát střelil do zad. Pak opět vstoupil do domu, zabalil jí hlavu do ručníku a odtáhl její bezvládné tělo do ložnice. Během několika málo minut zastavil na příjezdové cestě Edmund Kemper senior, který se vracel z nákupu v potravinách. Když vystoupil z auta a začal vykládat zboží, Edmund zamířil a střelil ho do zadní části hlavy.
Edmund byl vyděšený. A to nejen kvůli tomu, že si konečně uvědomil, co udělal, ale také proto, že věděl, že bude chycen a poslán za mříže. Jeho prarodiče nebyli tím typem lidí, kteří se nečekaně rozhodnou a odletí na dlouhou dobu pryč, takže i kdyby pečlivě ukryl těla, jejich příbuzní a přátelé by se brzy začali ptát. Zmatený a naštvaný zavolal své matce, která mu řekla, ať zavolá šerifa. Byl vzat k výslechu a brzy se přiznal k oběma vraždám. Prohlásil, že často snil a přemýšlel o vraždě své babičky a že dědečka zabil jako akt milosrdenství, aby ho uchránil před spatřením bezvládného těla babičky, což by mu způsobilo srdeční infarkt. Edmund byl uvězněn v Juvenile Hall, zatímco kalifornský úřad pro kriminalitu mladistvých rozhodoval o jeho dalším osudu. Soudem najatý psychiatr diagnostikoval Edmunda Kempera jako paranoika a psychopata a byl poslán do Atascadero State Hospital. 6. prosince 1964, kdy nastoupil do zařízení pro mentálně narušené, mu bylo teprve patnáct let.
Děda a babička Edmunda Kempera za svých mladých let
Přestože Atascadero State Hospital byla střeženou budovou, v žádném případě nešlo o věznici. Okolo nebyly žádné strážní věže a účelem byla léčba, nikoli pokání. Edmund byl podroben rozsáhlé sérii testů a začal získávat náhled jak do podstaty svých vlastní činů, tak do toho, o čem ostatní tvrdili, že je kriminální činnost a on o tom neměl nejmenší představu. Nikdy však neuznal odpovědnost za svoje činy, tvrdil, že to bylo mimo jeho kontrolu, avšak tvrdě se snažil naučit zodpovědnosti a pochopit nesprávnost svého jednání. Pracoval v psychologické laboratoři a pomáhal při administraci. Byl hrdý na to, jak odvádí svoji práci a lékaři to brali jako dobré znamení. Sociopati byli většinou zdráhaví a odmítaví spolupracovníci, ale u Edmunda se zdálo, že dělá vše, co je v jeho silách.
Mezitím se však v léčebně seznámil s desítkami dalších vězňů, mezi nimiž byli i aktéři sexuálního násilí, kteří mu s radostí vyprávěli své příběhy. Jejich vyprávění na něj udělalo dojem a jeho přehnaně rychle dospívající sexuální povědomí se stalo neodmyslitelně spjato s dominancí a násilím. Mezi spoluvězni Atascaderu nebyl tento způsob myšlení považován za perverzní, ale za celkem normální a Edmundovy sexuální fantazie začaly být stále složitější a intenzivnější. Navíc pochopil, co jeho přátelé z léčebny udělali špatně. Nebyli dostatečně chytří a zanechali za sebou spousty důkazů, což vedlo k jejich odhalení. Napadali ženy, které znali nebo je přepadali na příliš veřejných místech. Edmund tiše sbíral a ukládal tyto informace v koutku své mysli. Se svými lékaři své fantazie neprodiskutovával. Vlastně o nich neměli nejmenší tušení a považovali ho za správně se chovajícího a tvrdě pracujícího chovance. Byl konzervativní, inteligentní a kultivovaný, a když byl v roce 1969 puštěn na svobodu, změny, které nastaly ve venkovním světě, pro něj musely znamenat ohromný šok. Jeho obnovený kontakt s vnějším světem začal ve škole poblíž Atascadera. Zatímco chodil do školy, byl stále pod dohledem úřadů.
Dům Kemperovy matky
Edmund byl odlišný. Zatímco většina lidí kolem něj byli hippies s dlouhými vlasy opovrhující autoritou, Edovým nejvroucnějším přáním bylo stát se policistou. Kromě minimálních požadavků na výšku měla státní policie i požadavky na maximální výšku, kvůli čemuž byl Ed se svojí enormní výškou pokaždé odmítnut. Aby zmírnil své zklamání, koupil si motorku, na níž si jako policista alespoň připadal. Mezitím si vedl velmi dobře ve studiích a byl dočasně propuštěn na dalších osm měsíců. Jeho lékaři v Atascaderu důrazně nedoporučovali, aby se vrátil ke svojí matce, která se mezitím přestěhovala do Santa Cruz v Kalifornii. Proti jejich radám ho úřady poslaly rovnou k ní.
Jeho matka Clarnell Strandberg (jak se jmenovala poté, co se znovu vdala a poté opět rozvedla) zastávala důležité postavení jako administrativní asistentka na University of California v Santa Cruz. Byla kompetentní a velmi oblíbená a absence jejího syna jí dala několik let relativního klidu. Ale verbální útoky, dostatečně hlasité, aby byly slyšet až k sousedům, začaly znovu, brzy po Edově příjezdu. Stále mu nadávala a peskovala ho i za nejvíce triviální záležitostí, kterými bylo čištění zubů nebo mytí rukou. Často vyhledával útočiště v baru Jury Room, kde se scházeli místní policisté. Byl stále u vytržení z příslušníků zákona a trávil hodiny diskuzí s policisty o výhodách a nevýhodách určitých zbraní a munice. Byl uctivý a dokonce si u nich vysloužil přezdívku Velký Ed.
Se svým knírkem by u dnešních stopařek pravděpodobně neuspěl
Edmund se nechal najímat na různé pozice jako dělník, dokud si nenašel jednu stálou pozici v firmě, která vystavovala dálnice. Tento stálý příjem mu umožnil odstěhovat se z domova své matky do bytu, o který se dělil s jedním kamarádem. Přesto, jak uvedl později, ho matka nenechala na pokoji a stále mu nadávala a ponižovala ho. Navíc pak dvakrát po sobě naboural svoji motorku. Díky penězům z pojistky, které utržil za zranění, která si způsobil při druhé nehodě, si pořídil auto, které vypadalo velmi podobně jako neoznačený policejní automobil. Vybavil ho rádiovým vysílačem a mikrofonem a velkou prutovou anténou. Načež začal vyzvedávat stopaře. Vybíral si malé a pohledné dívky, přičemž sledoval, jak na něj reagují. Naučil se, jak je přesvědčit, aby mu důvěřovaly. Odvážel je bezpečně na místa, kam chtěly a přitom si v hlavě představoval, jak je brutálně vraždí. Když se konečně naučil vše, co potřeboval, začal vybavovat své auto vhodně pro své plány do budoucna. Anténu odstřihl a dveře spolujezdce upravil, aby je nešlo otevřít zevnitř. Plastové pytle, zbraně, nože a deka šly do kufru. Edmund vyzvedával stopařky jednu po druhé a vyčkával na svoji chvíli. Ta přišla 7. května 1972.
Mary Ann Pesce a Anita Luchese byly studentky Fresno State College a stopovaly na cestě do Stanford University po pár dnech strávených v Berkley. Nikdy své vytoužené destinace nedosáhly. Edmund je přepadl jen chvíli poté, co je nabral a s úsměvem na tváři jim potvrdil, že jede jejich směrem. Po nějaké chvilce, co se vezli, sáhl pod sedadlo a popadl již předem připravenou zbraň. Obě dívky surově zbil, přičemž Anitu svázal a hodil do kufru auta a obrátil svoji pozornost na Mary Ann. Svázal ji a položil na zadní sedadlo tváří dolu, přes hlavu ji přetáhl plastovou tašku a pokusil se jí zadusit. Ona se však do tašky zakousla a zmařila tak Edmundův pokus. Frustrovaný Ed pozdvihl nůž a opakovaně ji bodnul. Nakonec ji prořízl hrdlo. Poté zvedl z kufru Anitu a s o něco větším nožem ubodal i ji, přestože se bránila a křičela. Projížděl se nějakou chvíli s těly v kufru a rozhodoval se, jak s nimi naloží. Nakonec vzal tělo Mary Ann k sobě domů, svlékl ji a rozsekal na kousky. Nakonec sťal hlavu i Anitě. Tělo Mary Ann pohřbil i se sáčkem, který použil k jejímu udušení. Nechával si obě hlavy po nějaký ten čas, než se je rozhodl pohřbít v nedaleké rokli. Mary Ann byla nalezena a identifikována v srpnu. Anity hlava ani její tělo nebyly nikdy nalezeny. Nikdo nepodezíral slušňáka Edmunda Kempera, takže mohl bez úhony pokračovat v naplňování svých fantazií.
Vykopávání pozůstatků těl na matčině pozemku
Na večer 14. září 1972 vyzvedl Aiko Koo, patnáctiletou tanečnici korejského původu, která mířila na taneční kroužek. Byla unavená čekáním na autobus a rozhodla se stopovat. Aiko brzy poznala, co Ed zamýšlí a začala panikařit. On ji přesvědčil, že zbraň, kterou třímal pod sedadlem, chtěl použít k sebevraždě a že pokud na sebe nebude upozorňovat kolemjdoucí nebo policii, nic se jí nestane. Odvezl ji do hor, odbočil z hlavní silnice a zaparkoval mimo dohled kohokoli. Zacpal ji ústa a nacpal ukazováček a palec do jejích nosních dírek, ve snaze ji udusit. Bojovala s ním, ztrácela vědomí a zase ho rychle nabývala. Edmund ji začal znovu dusit, tentokrát si ale počkal, dokud nepřestala dýchat úplně. Vytáhl ji z auta, položil na zem a znásilnil. Pak ji zaškrtil její vlastní šálou, a když si byl naprosto jistý, že je mrtvá, naložil ji do kufru a odjel z místa činu. Zastavil v nedalekém baru na pár piv a poté odjel do domu své matky. Čas od času vyšel z domu a zíral do kufru na oběť své krvelačnosti. Později té noci odvezl Aiko k sobě domů, hodil ji na postel a rozřezal ji na kusy stejně tak, jako to provedl s Mary Ann a Anitou. Nakonec pohřbil její hlavu a ruce na jiném místě než tělo.
Uběhly čtyři měsíce, v oblasti Bay Area byla nalezena těla dívek a veřejnost byla zděšena. Nikdo zatím Edmunda Kempera nepodezíral. Ten si mezitím, na začátku roku 1973, pořídil automatickou zbraň ráže .22, i když měl zakázáno vlastnit zbraň vzhledem k jeho kriminální minulosti. Neměl s nákupem žádný problém, ale posléze se začal obávat, že by po něm policie mohla jít kvůli nelegálně držené zbrani a zároveň zjistit hrůznou skutečnost o jeho vražedném běsnění. Od toho dne začal stupňovat svoji aktivitu v nabírání a vraždění stopařek. Vyvedl dívku jménem Cindy a odvezl ji do hor nedaleko Watsonville, kde ji hodil do kufru a zastřelil ji se svou novou zbraní. Kulka zůstala v její lebce. Edmund se tou dobou odstěhoval zpátky k matce, tak propašoval mrtvolu do svého pokoje, počkal, až Clarnell odjela do práce a následně měl s mrtvolou pohlavní styk. Druhý den ráno ji rozsekal ve vaně, přičemž si dával dobrý pozor, aby po sobě nezanechal žádné stopy. Vyjmul kulku z její lebky, kterou odsekl a pohřbil na matčině dvorku. Zbytek těla rozdělil do plastových sáčků, které vyházel z útesu. Tentokrát byly však části těla nalezeny do 24 hodin. Edmund to zaznamenal, ale neměl strach. Věděl, že si počínal s největší možnou opatrností. Po měsíci byl připraven udeřit znovu.
Suvenýry, které Ed nasbíral u svých obětí
V noci 15. února 1973 měli Edmund a Clarnell hlasitou hádku, Ed odešel z domu naštvaný, rozhořčený a připravený zabíjet. Nejdříve vyzvedl Rosalind a začal s ní nadšeně konverzovat. Za chvíli zastavil další stopařce, Alici, ta se ani trochu nebála do auta skočit, když viděla, že už tam jedna žena sedí. Jeli nějakou chvíli a protentokrát Edmund ani nezastavil, aby se mohl oddávat vraždění. Za jízdy řekl Rosalindě, aby se kochala krásným výhledem, když se otočila, vytáhl zpod sedačky svoji pistoli a střelil ji zezadu do hlavy. Rychle otočil hlaveň i na Alici na zadním sedadle a několikrát po sobě zmáčkl spoušť. Zaparkoval ve slepé uličce a přeskládal těla do kufru. Zastavil se pro benzín, pak se vrátil do domu matky, který zase hned opustil s prohlášením, že potřebuje cigarety. Poté, co byl z domu pryč, vyjel s autem na ulici, otevřel kufr a odsekl tělům hlavy. Další ráno si vzal tělo Alice do domu a měl s ním sex ve svém pokoji. Také přinesl hlavu Rosalindy, aby vypreparoval kulku, která v ní uvízla podobně, jako tomu bylo u Cindy. Pak odjel mimo Santa Cruz, aby se zbavil částí těla a poté do Pacificy, kde se zbavil hlav a rukou.
Clarnell Strandberg nikdy Edmunda nejspíše z vražd, které se odehrávaly v okolí, nepodezírala, stejně tak by ji ani omylem nenapadlo, že by se jednou z jeho obětí mohla stát i ona. Ale o Velikonočním víkendu se Edmund Kemper rozhodl, že nastal čas i pro ni. Čekal celou noc ve svém pokoji, zatímco Clarnell spala. V 5:15 ráno vstal, vzal z kuchyně kladivo a vyrazil do její ložnice. Udeřil ji jen jednou, ale velmi silně, načež jí prořízl hrdlo. Během minuty ji zabil a odřízl ji hlavu, přičemž vyjmul její hrtan. Pokusil se ho rozdrtit v drtiči na odpadky, ale nešlo mu to. Následně schoval matčino tělo ve skříni a odešel z domu. To odpoledne hluboce přemítal a došlo mu, že když někdo zjistí, že je jeho matka po smrti, podezření bude směřovat na něj. Vrátil se do domu a zavolal Sare Hallet, kamarádce Clarnell a pozval ji na večeři. Sara dorazila kolem páté hodiny večer. Ed jí řekl, že večeře je překvapení pro její matku. Když dorazila, začal ji škrtit holýma rukama a nakonec použil šátek, který sebral slečně Aiko. Svlékl ji a té noci se pokoušel mít sex s její mrtvolou.
Vynášení Kemperovy poslední oběti z domu
O Velikonoční neděli opustil město v Sářině autě. Ze strachu z dopadení si pronajal další auto a ponechal to Sáry na benzínce, kde místní obsluze řekl, že potřebuje opravit mírné závady na voze a chvíli ho tam ponechá. Řídil osmnáct hodin, zastavujíce se jen pro benzín, pití a něco k snědku. Byl zastaven za rychlost v Coloradu, jeho mírný a tichý vzhled však nevzbuzoval pozornost, tak jen zaplatil bloček a mohl pokračovat. Nakonec celý vyčerpaný zastavil v Pueblu v Coloradu. Zavolal na policejní oddělení v Santa Cruz, kde pár policistů znal a začal svůj maraton doznání. Potřeboval několik pokusů, než mu policisté uvěřili, že se nejedná o žert. Poté jim musel pomoci, aby ho vůbec našli, protože sám si nebyl přesně jistý, kde se nachází telefonní budka, z níž volá. Když byl vzat do vazby, skupina vyšetřovatelů byla poslána ze Santa Cruz, aby ověřila pravdivost jeho výroků. Edmund bez jakéhokoli ostychu provedl s děsivými podrobnostmi a explicitou své přiznání.
Po svém návratu do Santa Cruz dovedl vyšetřovatele na místa, kde pohřbil zabité dívky. U soudu pronesl tak dlouhé a nesmírně podrobné doznání, že jeho soudem přidělený obhájce neměl jinou možnost, než se pokusit jeho případ uhrát jako mentální poruchu. Řada svědků byla předvedena před soud, aby potvrdili, že Ed není za své činy zodpovědný. Státní zástupce však svědectví každého jednoho z nich podkopal. Dr. Joel Fort navíc přinesl k soudu nové informace, které získal po rozhovoru s Kemperem. Týkaly se jeho sexuálním praktikám s mrtvými těly a dokonce kanibalismem. Konečný verdikt soudu zněl, že Edmund Kemper není paranoidním schizofrenikem, ale že je posedlý sexem a snahou upoutat na sebe pozornost, což zašlo tak daleko, že se pokusil spáchat sebevraždu, když si u soudu prořízl zápěstí kuličkovým perem. Kromě toho doktor prohlásil, že kdyby byl Kemper propuštěn, zabíjel by znovu. Porota uvažovala pouze pět hodin a odsoudili jednohlasně Edmunda z vraždy prvního stupně. Byl poslán do konce života do věznice s maximální ostrahou. Edmund Emil Kemper III. zůstává za mřížemi dodnes. Je si vědom, že jeho propuštění by mělo za následky katastrofu a je smířený s tím, že se ven už nikdy nepodívá.
Ve vězení je Ed pravděpobodně dobrým strávníkem
