Martina a Anna studovaly na Tchaj-wanu. O pokoj i výstup na nejvyšší horu rozhodovala loterie, univerzita chtěla rentgen plic

Martina a Anna se poznaly až na Tchaj-wanu, kam obě vyrazily na výměnný studijní pobyt. Od února do června studovaly na National Taiwan University v hlavním městě Tchaj-pej. Kromě výuky stihly procestovat velkou část ostrova i další asijské země. Pro Refresher popsaly, jak vypadá studentský život na druhém konci světa, co je nejvíc překvapilo i proč Martina během pobytu vyhledala pomoc psychoterapeuta.

Obě studujete na VŠE. Jak vás vůbec napadlo vyrazit na studijní pobyt právě na Tchaj-wan?

Už během bakalářského studia jsme obě absolvovaly Erasmus v Evropě – Anička v Seville a Marťa v Lisabonu. Na druhý studijní pobyt jsme proto chtěly vyrazit někam mimo Evropu. Jako ideální možnost se jevila Asie a Tchaj-wan nás na základě fotografií a zkušeností studentů z předchozích let nadchl natolik, že jsme se rozhodly vyzkoušet si tamní život na vlastní kůži.

Zobraziť galériu

(18)

Studovaly jste na National Taiwan University, jedné z nejprestižnějších univerzit v Asii. Jak moc se tamní výuka lišila od toho, na co jste zvyklé v Česku? 

Předměty, které jsme si vybraly, byly hodně specifické a často určené především zahraničním studentům. Náš běžný semestr na VŠE tak připomínaly jen vzdáleně. Díky jejich zaměření se nám třeba stalo, že jsme se jedno random úterý ocitly na jihu Tchaj-wanu a hledaly fosilie. Nebo jsme tchajwanským dětem vyprávěly o pálení čarodějnic a smažáku.

To bylo v rámci programu ICL (International Companions for Learning), který fungoval jako kulturní výměna s žáky základních škol napříč Tchaj-wanem. Každá jsme dostala přidělenou jednu třídu, se kterou jsme měly každý týden online hodinu. Součástí programu byl také výlet, během něhož jsme měly možnost děti osobně poznat a strávit s nimi několik hodin.

„...i kdybyste někde zapomněli hlavu, Tchajwanci vám ji donesou.“

V rámci předmětu Exploring Taiwan jsme zase přímo během výuky mohly pozorovat tchajwanské hady, které nám přinesl učitel. Měly jsme ještě další dva předměty, které se obsahem i stylem výuky téměř nelišily od toho, na co jsme zvyklé z VŠE.

Celkově pro nás studium nebylo tak náročné jako na naší domovské univerzitě, především kvůli výběru předmětů. Navíc jsme je absolvovaly jako volitelné, nikoliv povinné.

Pamatujete si na svůj úplně první den v Tchaj-peji? Co vás po příletu nejvíc překvapilo?

Každá z nás přiletěla v jiný den. Hned první den nás ale obě překvapila organizovanost spolu s čistotou a jídlem. Hned po příjezdu do Tchaj-peje jsme věděly, že jsme si vybraly dobře.

Po příjezdu na koleje jsme obě měly stejný program. Vyrazily jsme do IKEA. Začal totiž hon na matraci, polštář a peřinu, protože to všechno si studenti musí pořídit sami.

V době našeho příjezdu se navíc slavil čínský Nový rok, takže jsme se stravovaly především na nočních trzích, kde nás na každém rohu čekalo nějaké překvapení. Hodně podniků totiž mělo během oslav zavřeno, protože lidé trávili svátky doma se svými rodinami.

Jak vypadal váš běžný den na univerzitním kampusu?

Tyhle dny jsme měly obě moc rády. Ráno jsme si zašly na omeletu s tuňákem, což je taková typická tchajwanská snídaně. Potom jsme zamířily na kampus na první hodinu. Po kampusu jsme se často pohybovaly na sdílených kolech, protože přejít ho z jednoho konce na druhý trvalo asi 30 minut.

Po první hodině nastal čas oběda. V univerzitní menze byl tak široký výběr, že si vybral opravdu každý. Obědvaly jsme venku pod palmami společně s kamarády a často se tam zdržely ještě na pokec a bubble tea. Potom jsme se zase rozešly na odpolední vyučování.

Na kampusu jsme často trávily čas i mimo výuku, protože tam bylo opravdu nádherně, vždycky bylo co dělat a s kým se pobavit.

Kouzelná byla také univerzitní kavárna, kde jste si mohli koupit produkty přímo z univerzity a dát si třeba kávu s mlékem z jejich farmy. Areál samozřejmě nabízel také spoustu možností sportovního vyžití, od tenisových kurtů přes vnitřní i venkovní bazén až po posilovnu.