William „Bill“ Haast prožil skutečně nevídaný život. Odjakživa jej fascinovali hadi, s nimiž celý život pracoval a kteří jej během let uštkli více než 170krát. I tak se ale dožil obdivuhodného věku.
Jméno Bill Haast bude pro mnohé pravděpodobně zcela neznámé, nicméně život tohoto muže je opředen celou řadou zajímavostí a kuriózních událostí, díky nimž se jeho příběh člověku zapíše pořádně tučným písmem na dlouhou dobu do paměti. Tyto příhody jsou přitom spojené zejména s jeho celoživotní vášní – chovem hadů a prací s jedem zástupců i těch nejnebezpečnějších druhů, které choval ve své vědecké instituci Miami Serpentarium specializující se na extrahování hadího jedu za účelem lékařského využití. Není tak příliš divu, že v důsledku svého povolání a rizik z něj vycházejících byl Bill Haast nesčetněkrát uštknut a co víc, hadí jed si v postupně zvyšujících se dávkách úmyslně injekčně vpravoval do vlastního těla za účelem vypracování si větší imunity proti jeho účinkům. Pozoruhodná je kromě toho i skutečnost, že se tomuto odvěkému milovníkovi tvorů, z nichž řadě běžných lidí nabíhá husí kůže, nakonec podařilo oslavit i sté narozeniny.
Bill Haast, celým jménem William Edward Haast, se narodil 30. prosince (december) 1910 rodičům Gustavu a Otilii v americkém státě New Jersey a svůj nebývale silný zájem o hady začal projevovat již v útlém věku během pobytu na letním skautském táboře. V té době bylo malému Billovi teprve jedenáct let a při své příští návštěvě tábora následujícího léta se pokusil v přírodě chytit svého prvního menšího chřestýše lesního. Jeho snažení se však nesetkalo s úspěchem a nebezpečně jedovatý plaz malého Billa uštknul. Neprodleně si proto provedl v té době standardní ošetření používané při hadím uštknutí, a sice dva překřížené řezy na místě stop hadích zubů a aplikování manganistanu draselného. Poté mu nezbývalo nic jiného než vyrazit na sedmikilometrový pochod zpátky do tábora a tam vyhledat potřebnou zdravotní péči. Když Bill konečně dorazil do cíle, jeho ruka už byla značně nateklá a okamžitě byl převezen do nejbližší nemocnice, kde se po několika málo dnech bez potřeby dalšího lékařského zákroku zotavil. Netrvalo však dlouho a později téhož roku byl uštknut podruhé, tentokrát jedovatým ploskolebcem americkým o délce asi 120 centimetrů. Chlapec měl naštěstí v tu chvíli u sebe lékárničku s výbavou proti hadímu uštknutí, a tak mu jeho kamarád podal injekci protijedu, čímž se podařilo předejít nejhoršímu. Po tomto nezáviděníhodném incidentu si však Bill poležel týden na nemocničním lůžku.
Nicméně i navzdory těmto nepříjemným zkušenostem si Bill hady zamiloval natolik, že se rozhodl vytvořit si sbírku sestávající z nejrůznějších exemplářů. Jeho máma proti tomuto nápadu zpočátku protestovala, nakonec však synovi dovolila hady doma přechovávat. Postupně si Bill dokázal osvojit techniku, jak s hady správně manipulovat, aby nehrozilo nebezpeční jemu ani samotnému živočichovi, což brzy zvládal natolik dobře, že mu nedělalo problém ani zapózovat na fotografii s jedním ze svých chřestýšů položeným na klíně. Zhruba od patnácti let pak začal ručně extrahovat jed z hadích žláz a o rok později se rozhodl odejít ze školy, aby se naplno věnoval své největší oblibě.
V necelých dvaceti letech se Bill Haast připojil k muži, který provozoval putovní hadí výstavy u silničních okrajů, a společně se vydali na Floridu. Zde se Bill seznámil s obchodníkem načerno pálené whisky, s nímž následně nějakou dobu cestovat po oblasti Everglades, kde se zdokonalil v odchytu různých druhů hadů ve volné přírodě. V době Billovy nepřítomnosti získala jeho máma oprávnění k postavení prodejního stánku poblíž místního jezera a po návratu domů Haast rozšířil matčin podnik o hadí výstavy. Díky tomu se zde taky seznámil se svojí první ženou, Ann, s níž se nakonec usídlil na Floridě, kde si dal za cíl zrealizovat svůj odvěký sen, a sice založit si vlastní hadí farmu. Štěstí jim však nepřálo a brzy poté, co Ann otěhotněla, ztratil Bill svoji práci v podniku, který daňový úřad nechal zavřít po zjištění, že v něm docházelo k ilegálnímu prodeji lihovin. Pár se proto přestěhoval do New Jersey, kde po čtyřech letech Haast získal certifikát z oblasti leteckého strojírenství.
S nově získaným odborným oprávněním se Billovi otevřely dosud nepřístupné pracovní příležitosti, a tak z New Jersey odešel do prosluněného Miami pracovat pro aerolinku Pan American World Airways a poté, co Spojené státy americké vstoupily do druhé světové války, začal Bill sloužit u armády jako letecký inženýr. Díky tomu navštívil všemožné daleké končiny včetně Jižní Ameriky, Afriky nebo Indie, odkud si zpátky do Ameriky přivezl svoji první kobru. „V té době to žádné zákony nezakazovaly, ostatní členové posádky z toho ale příliš nadšení nebyli,“ prozradil Bill Haast v pozdějším rozhovoru.
Krátce po konci války měl Bill Haast našetřeno dostatek financí k vybudování své vysněné hadí farmy. Jižně od Miami si tak zakoupil pozemek, prodal svůj dům a následně se pustil do budování speciálního zařízení pro plazy nazvaného Miami Serpentarium. Billova žena ale jeho nadšení nesdílela a neshody vzniklé mezi manželskou dvojicí nakonec vedly až k rozvodu. Netrvalo však dlouho a Haast se oženil podruhé, tentokrát se jeho družkou stala dívka jménem Clarita Matthews. Hadí farma své brány otevřela na konci roku 1947, ačkoliv ještě stále nebyla zcela dokončená a prvních pět let jejího fungování celý personál tvořil pouze Bill Haast, Billova nová žena Clarita Matthews a jeho syn z prvního manželství, který posléze ztratil zájem o hady a ze Serpentária svého otce odešel, avšak ještě než tak učinil, jej stihli jedovatí plazi celkem čtyřikrát uštknout.
Od roku 1949 začal Haast zdejší univerzitě k lékařským účelům dodávat hadí jed, který extrahoval z přibližně šedesáti druhů až stokrát za den, a to obvykle přímo před platícími přihlížejícími. Hady nejprve vypustil volně před sebe na stůl, pak je holýma rukama odchytil a posléze přinutil vypustit jed do připravené lahvičky s tenkou gumovou membránou překrývající její otvor. Za zmínku stojí uvést, že v letech 1949-1951 univerzitě dodal asi jeden a půl kilogramu jedu kobry.
Po otevření hadí farmy začal Bill Haast také experimentovat s pokusy o dosažení imunity vůči jedům kobry královské, kobry indické a kobry kapské pravidelným injekčním vpichováním postupně zvyšujícího se množství jedu do svého těla, což je praktika zvaná mithridatismus (slovo je odvozeno od antického krále Pontu jménem Mithridatés VI., o němž se traduje, že ze strachu z úkladné vraždy po dlouhá léta užíval v malých, ale rostoucích dávkách jed, aby se proti němu stal imunním). Jednoho dne pak Billa během práce uštkl zřejmě bungar modravý, Haast však v přesvědčení, že jeho praktika budování tolerance proti jedu kobry ho před účinky jedu bungara ochrání, pokračoval se svými běžnými aktivity několik dalších hodin. Jeho domněnka se však nakonec ukázala jako mylná a Haast musel být převezen do nemocnice, kde se z uštknutí dalších pár dní zotavoval. Není však bez zajímavosti, že sérum proti jedu, které bylo po osmačtyřiceti hodinách dovezeno z Indie, Bill Haast údajně odmítl přijmout. Prvního uštknutí od kobry se Haast „dočkal“ přibližně rok po započetí praktikování mithridatismu a během padesátých let byl jenom kobrami uštknut zhruba dvacetkrát. Haast byl v této době taky častým dárcem krve, která pak byla dle dostupných informací použita během případů uštknutí, kdy nebyl k dispozici příslušný protijed, a tímto způsobem se podařilo zachránit život dvaceti jedinců. Mezitím Haastova hadí farma dále vzkvétala v polovině šedesátých let bylo Serpentárium domovem pro více než pět set hadů a dalších plazů.
Jed kobry královské je neurotoxický, díky čemuž způsobuje paralýzu nervového systému
Silná rána osudu však znenadání udeřila 5. září (september) roku 1977. Toho dne přepadl šestiletý chlapec z venkovní zídky, na které vysedával, přímo mezi místní krokodýly a aligátory, jež zde Haast choval. Jeden z krokodýlů o délce přes tři a půl metru se na chlapce okamžitě vrhl a vysvobodit z mocných čelistí predátora se jej podařilo až jeho otci a dalšímu muži, kteří dítěti přispěchali ihned na pomoc. Ta však naneštěstí přišla příliš pozdě a chlapec svým zraněním podlehl.
Tato tragická událost Haastem silně otřásla a výrazně se podepsala i na budoucnosti celého Serpentária. Bill osmisetkilového krokodýla jménem Cookie utratil devíti výstřely z pistole, po kterých plaz žijící na farmě již dvacet let bez jakéhokoliv incidentu ještě hodinu umíral. „Toho krokodýla nezastřelil ze vzteku, protože to zvíře udělalo jen to, co pro něj bylo na základě instinktů přirozené,“ řekla reportérům Billova žena Clarita. „Po této události ho však už nedokázal dál krmit a vystavovat jako dřív.“ Ačkoliv otec mrtvého chlapce Billa ze smrti svého syna nevinil, Haast se nemohl zbavit vlastních výčitek. „Kdybych mohl, okamžitě bych celé zařízení prodal. Nejraději bych s ním neměl nic společného, chci jen pokračovat ve svém výzkumu. Vybudováním Serpentária jsem stvořil nestvůru. A teď se jí nemůžu zbavit,“ uvedl Haast po tragédii novinářům.
Haast své původní Serpentárium nakonec na neurčitou dobu uzavřel v roce 1984, načež se přestěhoval do státu Utah, kde pak několik let pobýval. V roce 1990 se však se svými hady vrátil na Floridu, kde svoji instituci po přemístění zprovoznil znovu, tentokrát pod prodlouženým názvem Miami Serpentarium Laboratories. Haast během let utrpěl v oblasti rukou vlivem hadího jedu poškození pokožky, které vyústilo až ztrátou prstu po uštknutí zmijí v roce 2003, což jej dohnalo k rozhodnutí nadobro zanechat ruční práce s hady. Ještě v roce 2008, ve věku 98 let, si však stále svojí ženou nechával vpichovat injekce s malým množstvím jedu a v jednom z tehdejších rozhovorů uvedl následující: „Stárnutí je těžké. Občas si připadáte nepotřební. Ale vždy jsem cítil, že budu žít dlouze. Bylo to intuitivní. Vždy jsem lidem vyprávěl, že se dožiju alespoň sta let a stále věřím, že se mi to podaří. Je to tím jedem? Nemám tušení.“ Toto proroctví se nakonec vyplnilo a v prosinci (december) 2010 Bill Haast skutečně oslavil své sté narozeniny. Zemřel přirozenou smrtí 15. ledna (január) roku 2011.
Bill Haast, který si během let ne nadarmo vysloužit přezdívku „Hadí muž“, byl podle svých vlastních slov během života uštknut více než 170krát, z čehož dvacet případů uštknutí bylo téměř smrtelných. I přesto ale práci s hady miloval. Jak ale sám podotkl, nejedná se o zrovna nejlepší druh domácích mazlíčků. „Můžete mít hada klidně třicet let, ale jakmile necháte na vteřinu otevřenou klec, je pryč. A nikdy se už nevrátí, pakliže nebudete držet myš přímo mezi zuby,“ pronesl s žertem. V současnosti je Bill Haast považován za jednoho z průkopníků v oblasti získávání jedu pro lékařské a vědecké účely a jeho instituce Miami Serpentarium Laboratories v této dlouholeté tradici i nadále pokračuje až dodnes.
