Asexualita nie je dysfunkcia, ale sexuálna identita. Svoje o tom vie Ondřej Beck, ktorého môžeš poznať z dokumentu AsexuaLOVE.
Ondřej Beck nikdy neměl potřebu navazovat romantické vztahy a pohlavní styk mu přišel divný, až nepříjemný. Díky diplomové práci Evy Lammelové zjistil, že je aromantický asexuál, díky čemuž mu konečně spadl kámen ze srdce a postupně tak dostal odpovědi na otázky, které se mu honily hlavou. V rozhovoru se dozvíš, co vlastně asexualita znamená, jak často se vyskytuje v naší populaci, ale například i to, zda Ondřej někdy zkoušel randit či provozovat sex.
Vy jste asexuál. Co to znamená?
Škatulek mezi asexuály je velká spousta a já jsem přímo aromantický asexuál. Asexuál je obecně člověk, který se ve svém životě obejde bez sexuálních aktivit, ale neznamená to, že odmítá sex. Například aromantický asexuál se nezamilovává a nepotřebuje ke svému životu vztah, partnera. Pro člověka, který je tzv. allosexuál, což je jakýkoliv sexuál, ať majoritní heterosexuál, bi nebo homosexuál. Aby si majorita udělala představu, tak allosexuál to má podobně. Allosexuál říkáme těm, kdo nejsou asexuální, takže heterosexuálům, bi nebo homosexuálům. Ti se taky nezajímají o pohlaví, které je nepřitahuje, a aromantický asexuál to má stejně, nezajímá se o žádné.
V kolika letech jste si uvědomil, že jste asexuál?
Jsem staršího data narození a pojem asexuál se začal objevovat až někdy po roce 2000, takže až po své čtyřicítce, kdy jsem se s ním setkal poprvé. O pojmu asexuál se mluvilo i před tím, ale bylo to spíše spojováno s diagnózou nějaké sexuální dysfunkce, která by se měla léčit.
Takže ještě v pubertě jste o své asexualitě nevěděl? Jak jste si vysvětloval to, že nikdy nemáte chuť na sex?
Myslel jsem si, že jsem zastydlý (smích). Zastydlý, opožděný a měl jsem za to, že chuť na sex přijde později, avšak nic nepřišlo. Na střední škole probíhal hon o to, kdo jako první přijde o panictví, a tehdy jsem si dokonce zkoušel najít partnerku, protože jsem si připadal odstavený, byl na mě vyvíjen společenský tlak, abych byl tím fungujícím samcem a měl přítelkyni, a až časem se ten tlak začal uvolňovat a po svých 25 letech jsem to nějak přestal vnímat. Pár pokusů o to navázat vztah jsem uskutečnil, většinou přes inzerát, ale vůbec jsem necítil potřebu mít vztah a vždy, když jsme si s dotyčnou nakonec řekli, že to nepůjde, tak ač to někoho může psychicky zdeptat, tak mně spadnul kámen ze srdce.
Občas nějaký kamarád navrhl, zda nechci zkusit prostitutku, která by mě „vyléčila“, ale to není nic pro mě.
To jste na jednu stranu šťastný člověk, že nemusíte řešit partnerské rozbroje...
Je to tak (smích). Taková ta klasická hláška „pojď, budeme přátelé“ může někoho zamilovaného poslat do těžké deprese, ale mně spadnul kámen ze srdce.
Několik let jsem si pak ve společnosti připadal jako mimozemšťan, tak jsem se více uzavíral do sebe, díky čemuž jsem měl více času na své zájmy a nějakou dobu jsem dělal i aktivně astronomii. Pak jsem to ale přestal řešit, okolí neřešilo, že žiju sám, a takhle to funguje i nyní. Občas nějaký kamarád navrhl, zda nechci zkusit prostitutku, která by mě „vyléčila“, ale to není nic pro mě. Ve chvíli, kdy jsem našel pojem asexuality, mi znovu spadl kámen ze srdce, protože jsem se konečně ocitl v krabičce, do které patřím, v ní jsem se uvelebil a od té doby si v ní už několik let spokojeně sedím.
Pojem asexuál jste si vyhledal sám nebo vás na něj navedl nějaký odborník?
Já sám. Chodil jsem k psychologům i psychiatrovi, neboť jsem měl nějaké problémy s depresemi, avšak nikoliv v souvislosti se vztahem a podobně, spíše tak obecně. Pak jsem někde zaslechl pojem asexuál, začal jsem se po něm pídit a někdy v roce 2011 jsem našel diplomovou práci Evy Lammelové z univerzity Jana Evangelisty Purkyně, katedra sociologie a andragogiky, filozofická fakulta UP Olomouc, která si jako téma své práce vybrala právě asexualitu. S ní jsem se později setkal i osobně, strašnou náhodou, protože Eva Lammelová je mimo jiné režisérkou dokumentárního filmu, který jsme spolu natočili.
Dokázal by vůbec doktor či sexuolog diagnostikovat asexualitu? Nebo se fyzicky od ostatních nelišíte, například nižším množstvím hormonů?
Asexualita se začala vnímat podobně jako minoritní homosexuální orientace, tudíž ne jako zdravotní problém, ale jako standardní sexuální orientace. Stejně jako u homosexuality se nezjišťuje, co a kde způsobí, že jde člověk tzv. „proti přírodě,“ tak nelze zjistit, jakým způsobem vznikne asexualita, proč dotyčný nemá zájem o žádné pohlaví. Asexualita se třídí do více skupin. Například romantický asexuál nechce přímo sex, ale chce romantický vztah a partnera, s nímž nebude muset mít pohlavní styk.
