Pripomeňme si desať najhorších chorôb, ktoré sa rozšírili po svete a vyžiadali si životy miliónov ľudí.
Od konce minulého roku děsí pozemšťany nový virus. Panika z nového koronaviru Covid-19 se vetřela pod kůži nejen obyvatelům skoro desetimilionové čínské metropole Wu-chan, která je celosvětově označována jako epicentrum nákazy, ale postupně se začala prohlubovat a přesouvat všemi světovými stranami.
Velká čínská města začala posléze počítat nakažené, stát virus neuhlídal a svět začal hlásit další nakažené. Mezitím si Covid-19 samozřejmě vyžádal v ohnisku nákazy i nějaké životy. Hysterie z neznámé choroby, na kterou ani v této chvíli neznáme lék, dosáhla vrcholu v našich končinách v posledních dnech, během nichž zmizely z velké většiny supermarketů zásoby trvanlivých potravin, hygienických potřeb a samozřejmě roušek.
Co když vám ale řekneme, že nový koronavirus Covid-19 u Vídně, těsně před branami do české kotliny, je pouhým čajíčkem v pohnutých dějinách všelijakých smrtících nákaz a chorob? Představíme vám deset chorob-zabijáků, které rozsévaly mezi obyvatele nynější, ale i dřívějších lidských epoch hrůzu stejně jako války nebo nevysvětlitelné nadpřirozeno.
Pandemie HIV/AIDS (vrchol 2005-2012)
Oběti: 32 milionů lidí
Příčina úmrtí: nakažení virem HIV/AIDS
Poslední pandemií, která si vyžádala obrovské množství životů, je stále probíhající nákaza virem HIV. Tato nebezpečná choroba je největším strašákem obyvatel subsaharské Afriky s nízkými a středními příjmy. Podle webu Avert a jeho statistik z roku 2018 je vidno, že téměř 38 milionů lidí žije s tímto virem v těle, z nichž je 1,7 milionů dětí. Děsivá je skutečnost, že zhruba 21 % nakažených ani nevědí, že nakaženými jsou.
Virus HIV pod mikroskopem
Od začátku vypuknutí pandemie HIV se virem nakazilo téměř 75 milionů lidí. Pouze v roce 2018 viru podlehlo 770 tisíc osob, a to stále můžeme mluvit o štěstí a správném směrování vědy v oblasti účinného boje proti této zákeřné chorobě. Světovým zdravotníkům se totiž od vrcholu úmrtnosti, v roce 2004, ji podařilo snížit o 55 %. Tehdy totiž nemoci podlehlo 1,7 milionu lidí, v roce 2010 to byl skoro milion a půl. Ani pokrok však nezabránil tomu, aby se v roce 2018 nenakazilo virem HIV dalších 800 tisíc lidí.
Hongkongská chřipka (1968)
Oběti: 1–4 miliony
Příčina úmrtí: chřipka
Encyklopedie Britannica nás informuje o tzv. Hongkongské chřipce, která se objevila poprvé v Číně v roce 1968, a její největší boom trval až do roku 1970. Je jednou ze tří velkých chřipkových pandemií 20. století; zároveň je z nich ale také nejmladší, tudíž se ji povedlo poměrně rychle utlumit.
Pandemii měl na svědomí virus typu A, který dostal označení H3N2, vědci se totiž domnívají, že vznikl z dřívějšího smrtícího viru tzv. Asijské chřipky H2N2. A přestože vešel tento virus do dějin jako méně smrtonosný než předchozí dva, jeho doménou byla přenosnost. Byl extrémně nakažlivý. Během dvou červencových týdnů v Hong Kongu se jím nakazilo na 500 tisíc lidí, což bylo, podle MPHonline, 15 % jeho tehdejší populace. Situace proto vyústila v rychlé zamoření celé jihovýchodní Asie.
Odtud se pak virus dostal s pomocí vojáků, vracejících se z Vietnamu do Kalifornie, přes Panamský průplav až do Ameriky a dále do světa. Způsoboval respirační problémy, zimnici, horečku a svalové bolesti a projevil se obvykle od čtyř do šesti dnů. Nejhorší dopad měl samozřejmě na starší osoby a děti, a přestože se na něj lék našel, bylo to až v době, kdy vrchol pandemie byl ve většině států už dávno dosažen.
Asijská chřipka (1957)
Oběti: 1,2 milionu
Příčina úmrtí: chřipka
Chřipkový virus H2N2, označovaný jako Asijská chřipka, byl v pořadí druhým chřipkovým zabijákem 20. století. Jak popisuje Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, poprvé se vyskytla v únoru roku 1957 ve východní Asii, konkrétně v Singapuru, načež se v dubnu dále rozšířila do Hong Kongu a v létě se s ní už mohli setkat obyvatelé pobřežních měst ve Spojených státech.
Přesně 168 pacientů, kteří byli hospitalizováni s Asijskou chřipkou v tělocvičně ve městě Luleå, Švédsko (1957)
Nikoho asi nepřekvapí, že následky většinou nesly osoby starší. Ve Spojených státech se rozšířila pomocí dětí, které se nakažené vrátily do školy, v nichž nemoc bujela a zdraví si ji poté odnášely domů. Nicméně, jak informuje medicinenet.com, u tohoto viru mělo lidstvo štěstí, na rozdíl od viru Španělské chřipky, že byl velice brzo identifikován. V květnu roku 1957 byla vyvinuta vakcína, která však úplně nezabránila největšímu bujení choroby mezi zářím 1957 a březnem roku 1958. V prosinci roku 1958 už byla nemoc pod kontrolou.
Španělská chřipka (1918)
Oběti: 20-25 milionů
Příčina úmrtí: chřipka
Nejhorší chřipka, kterou kdy planeta Zem zažila, byla ta s přízviskem státu na Pyrenejském poloostrově. V pořadí to byla také první ze tří velkých pandemií chřipek, které se ve 20. století objevily. MPHonline ji popisuje jako nejvíc smrtonosnou pandemii, během níž přišlo o život mezi 20-50 miliony lidí. Nejzvláštnější věcí na této nemoci však bylo, že oběťmi nebyli většinou lidé starší či hodně mladí, tedy ti s podlomenou imunitou, ale naopak jedinci v produktivním věku, kteří by měli mít imunitu v pořádku.
Pohotovostní lazaret pro pacienty se Španělskou chřipkou, Camp Funston, Kansas (1918)
Chřipkou nakonec onemocnělo na 500 milionů lidí, což bylo, jak píše TIME, tehdy asi třetina celosvětové populace. Asi 25 milionů lidí umřelo v prvních 25 týdnech osudného roku 1918, což bylo mnohem více obětí, než si vyžádala, už tehdy končící, první světová válka. Smrt nakažených byla rychlá, ale extrémně bolestivá. Když se následně dělaly pitvy těch, kteří nákaze podlehli, doktoři zjistili, že se jim plíce promočily a zbarvily do modra, jako by se oběti utopily.
Kde se tato nemoc vzala, stále není jasné. Španělská se jí říká proto, jelikož ji pyrenejský stát nejvíc odnesl. Jak uvádí History, pandemie se ukončila sama v roce 1919 tím nejhorším možným způsobem. Buď člověk nemoci podlehl, nebo si na ni vyvinul protilátky sám.
