Pre Chalameta sa na obzore vznáša ďalšia oscarová nominácia.
Belgický režisér Felix Van Groeningen se věnuje lidským příběhům. Za drama Přerušený kruh z roku 2014 si vysloužil nominaci na Oscara. Stejné ambice se pokusil naplnit i ve svém anglickojazyčném debutu. Rozhodl se zpracovat skutečný příběh drogově závislého mladíka a jeho frustrovaného otce.
Do hlavních rolí posadil Steva Carella a Timothée Chalameta, začínající hvězdu, která si loni ve svých 22 letech vysloužila nominaci na Oscara za drama Call Me By Your Name. A právě mladý talent se ukázal být největším tahákem Groeningenova nového filmu Beautiful Boy. Pohledný mladík si vysloužil nominaci na Zlatý glób a očekává se, že by mohl soutěžit i o Oscara.
Uznání si vysloužil za ztvárnění role osmnáctiletého Nica, který je na první pohled úspěšným americkým teenagerem, kterému nic nemůže chybět. Ve skutečnosti s ním něco není v pořádku a své potíže řeší drogami. Jeho otec David (Steve Carell), u kterého bydlí a sdílí s ním velmi blízký vztah, o jeho problémech nemá zdání.
Drogová závislost ale brzy vyplave na povrch a s ní nejhlubší emoce, které k sobě dvojice chová. Pervitin je ale silnější. Důraz příběhu umocňuje fakt, že je natočen podle knih, které napsali reální Nic a David Sheffovi.
Film tudíž mohl těžit z autenticity. To se mu podařilo a na plátna se dostala intimní výpověď. Nicméně ve zdlouhavé formě a bez jakýchkoli přísad, díky nimž bychom přilnuli k postavám a prožívali jejich osudy spolu s nimi. Beautiful Boy je sice syrovou a velmi autentickou výpovědí o vztahu otce s drogově závislým synem, ale není ničím navíc.
Dalo by se argumentovat, že téma samo o sobě je dostatečně nosné, jenže v porovnání se strhujícím Requiem za sen, zábavným Breaking Bad a dramatickým Trainspottingem jde jen o suché vyprávění postrádající prvek, který by jej vytáhl ze škatulky průměrnosti. Tyto filmy byly odlehčenější a pro diváka snesitelnější, přesto si dokázaly udržet svůj protidrogový tón a troufám si tvrdit, že v divákovi zarezonovaly více než Beautiful Boy.
A ačkoli se to vzhledem k vážnosti tématu načrtnutému ve filmu stydím přiznat, ke konci filmu jsem byl už opravdu znuděný a slzička mi neukápla ani při nuceně „silném“ momentu, kdy si otec se synem stále opakují jednu frázi v různých fázích života. Těch 120 minut bylo příliš a situaci zachraňoval jen dechberoucí výkon Timothée Chalameta.
Drogově závislého mladíka ztvárnil v jednotlivých fázích svého pádu na dno bravurně. Sekundoval mu Steve Carell, který opět dokázal, že i seriózní role zvládá a předvedl nadstandardní výkon. Vedle Chalameta se ale ztrácel.
Krom hereckých výkonů oceňuji také způsob vyprávění. Je vedeno nelineárně, s řadou flashbacků a ze začátku se děj nikam moc neposouvá, ale za pomoci návratů do minulosti se stahuje do sebe. Vytváří to dobrou atmosféru neschopnosti úniku ze spárů drogové závislosti. Časem se ale flashbacky stanou otravnými a lacinými pokusy vyvolat v divákovi soucit.
Snímek bohužel nedoprovází žádný chytlavý soundtrack, žádný obzvláštní dějový zvrat a vlastně nic nadstavbového. Od začátku do konce jsem tedy trpěl pocitem stokrát viděného. A s několikadenním odstupem od promítání už mi Beautiful Boy zapadl šedí.
Je to škoda. Pokud se vás ale drogové téma osobně dotýká, může jít o výbornou filmovou terapii. Pro ostatní jde o filmařskou rutinu, která je příliš dlouhá a nezapadá do bahna průměrnosti jen díky hereckému výkonu Chalameta, který je srdcem i duší filmu. Snímku uděluji hodnocení šest a půl z deseti.
Věřím, že téma drogové závislosti je obzvláště pro dnešní USA velmi důležité a je dobře, že jej Beautiful Boy otevřel. Nicméně, je velká škoda, že tak učinil zcela prostým způsobem bez nápadu, pokusu o originalitu či humoru.
