Aby bylo album od věčně usměvavého a společensky neúnavného Post Malona takto osobní a sebekritické, muselo by se něco stát. A ono se nejspíš stalo.
Když si Sean Evans pozval Post Malona poprvé do pořadu Hot Ones na YouTube kanálu First We Feast, bylo jasné, že se z interview, kde se při pokládaní otázek konzumují pálivé nugetky, stane hit. Už to byl nějaký pátek, co se sešli ještě u jednoho stolíku, u něhož se bavili o zpěvákově úspěchu s breakout singlem White Iverson a o náladě před vydáním debutového alba Stoney. Tento díl, s více než třiceti miliony zhlédnutí, se stal pátým nejsledovanějším.
O tři studiová alba a jednadvacet platinových singlů později se sešli znovu a jediné, co se změnilo, je snad jen řada pálivých omáček a počet stolíků, které koronavirová pandemie rozšířila na dva. Na jedné straně seděl Evans a na druhé Austin Richard Post, šestadvacetiletý muzikant. Příjemný, bez náznaku arogance a se srdečným charakterem. A stejně jako předtím se bavili o nadcházejícím releasu čtvrté studiové desky s názvem Twelve Carat Toothache.
„Stalo se, že jsem ztratil vášeň pro hudbu. Byla z toho jen práce,“ svěřil se Post Malone. „Dříve jsme dali dohromady spoustu umělců a producentů a dělali jsme hity. Na této desce je jen pár umělců i producentů a konečně můžu něco dělat. Byl jsem v kokonu a dnes jsem krásným motýlem,“ uvedl svou desku. „Opravdu se na release těším. Je to můj nejoblíbenější projekt kariéry,“ navnadil.
Release přišel minulý pátek a nám se naskytla otázka, co se tedy během albové pauzy, která trvala prakticky stejně jako pandemie, změnilo? Je možné, aby se Post Malone, jeden z nejúspěšnějších muzikantů současnosti, jehož statut legendy si neúprosně razí lokty cestu mezi největšími hudebními hvězdami planety, posunul ještě dál? Můžeme si poslechnout ještě něco nového?
Samozřejmě. Pokud situaci úplně bagatelizujeme, existují polohy, ve které ještě nikdo Posta neslyšel. Například zpívat polku nebo národní písně inuitských kmenů. Pravdou nicméně zůstává, že přestože by extrémní změna byla jistým způsobem něco „extra a nového“, není to úplně třeba. Už jen nepatrná tematická změna polohy, jak je vidno z posledního alba, je dost na to, abychom si mohli poslechnout jeho nezaměnitelné vibrato z jiné perspektivy.
Nejprve si ale připomeňme jeho poslední desku z roku 2019 s názvem Hollywood Bleeding. Nebylo žádným překvapením, že deska zopakovala úspěch Beerbongs & Bentleys a stala se číslem jedna. Je hodně hiphopová, stále z větší části ovlivněna rapovou kulturou, z níž ne úplně pochází, ale s jejíž pomocí se zpěvák dokázal vypracovat tam, kde je. Zčásti drzá, zčásti egotrip, zčásti maximální mainstream (jak jinak popsat track Sunflower?).
Avšak poslední rok, kdy koronavirus zaskočil svět, jako by hvězdu světového formátu změnil a zformoval. Jistou změnu jsme mohli sledovat již při ceněném památečním livestreamu věnovanému Nirvaně, kde Post společně s bubeníkem Travisem Barkerem z Blink-182 posbíral peníze na charitu. Z čisté koule energie vymetající každou party se stala přemýšlivá entita, pod vlivem místy až zádumčivé melancholie, která se otiskla v textu.
